V létě na skalce nad jezerem.
Seděla holka podvečerem.
Seděla, v myšlenkách ztracena.
O lásce své přemýšlela.

Jak krásna víla vypadala?
Nádherná jak samo jaro.
Jak jaro když příroda rozkvétá.
Oko se slzou lesklo samo.

V tom nádherný jinoch se k ni blíží.
S kyticí růží v ruce své.
Ne on ji nikdy neublíží.
On rozumí dobře duši své.

Jinoch a dívenka spolu na skále.
Nad jezerem dívají se do dále.
Spolu tam sedí navěky.
Do dále hledí přes řeky.