Rodiče vítají narození človíčka.
Dvě ruce, nohy, uši, na očích dvě víčka.
V porodnici z plných plic teď na svět křičíš
Doktora křikem svým pomalu ničíš

Doma pak děťátko hezky roste.
Dneska v noci usnulo již po sté.
Rodiče unavení, ale s úsměvem
Jejich radost roste každým dnem

Dva roky už tu Richarde žiješ
Máma ti zpívá, když se myješ
Pomalu začínáš objevovat svůj svět.
Trvalo to jen okamžik, dneska ti je pět.

Nyní už chodíš do školy, hledáš ve svém nitru
Hledáš vše, co zdědils, co dá se dělat na tokhle šutru
Hraješ na nástroje, učíš se kopanou.
Zálib máš spoustu. Měls na vybranou.

Ze školy nosil si vždy jedničky.
Vážil sis své chytré hlavičky
A proto na gympl kroky tě vedly
Zkousky se ti vždy povedly

A pak, když ti bylo šestnáct let
Poprvé ti ztmavl svět
Srdce puká, oči pálí
Láska ztratila se v dáli

Jak čas dál plyne
Měls lásky jiné
Bolest vždy ustoupila
A ty si zapomněl, že kdy byla

Když maturitu lehce zvládls
Na čtyři měsíce světu vládls
Nebylo nic, jen ty a slunce
Avšak i to mělo konce

Po dvou letech na akademické půdě
Odešels pryč kvůli nudě
Našel sis práci, domov, ženu
Plánovals založit rodinu

A když se Jiřík narodil
Tys štěstím slzu uronil
A život zase plný lásky
Bez jediné stopy vrásky

A pak - Auto, náklaďák, strom
Smrťák zazvonil na zvon
Život končí. Příliš brzy
A rodiče roní slzy.

Do rodinné hrobky posadí tve tělo
Tak se to sluší. To by se mělo
Tvou rodinu tam dají taky
Nad truchlícími šedé mraky

K čemu to vlastně celé bylo?
Tak rychle ti odzvonilo.
A tak se ptáš k čemu to všechno vlastně je?
Když každý v hrobě si ustele