Až nebudu muset
Až nebudu muset už vůbec nic.
Sednu si na postel se sadou pohlednic.
Vytáhnu kytaru, začnu hrát Plíhala.
Vzpomínat na dny, kdy jsi mě líbala.
Pohladím po injekcích v pichy.
Nemám je jen na ruce.
Po ránech děti smějí se. Chi chi!
Život jim běží v záruce.
Prohlédnu si své jizvy.
Není jich zas tak moc.
Čas na souboj vyzvy.
A pak. Zemřeš na nemoc.
Pomazlím se se svou kočkou.
A pak se vydám na cestu.
Tam dál, někam na konečnou.
K peklu? K nebi? K zářivémi městu?
Kdo ví co čeká za oponou.
Kdo ví, smrt čeká za stodolou.
Kdy jí půjdeš naproti? Nikdo neví.
Až dojde ti záruka, čas ti to zjeví.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro