Tento Vánoční speciál je věnován jako jeden z dárků, který jsem vymyslela k menšímu výročí. Toto výročí symbolizuje hezké přátelství na Facebooku.

romanceVlover

VioStoessel

Sandruskavio

Vloversiempre

Jsem velmi šťastná, že jsem vás poznala, holky. Sice jsme si přes ten rok psaly jen na Facebooku ale i přesto mám pocit, že se známe léta.❤

Z pohledu Katky

21. 3. 2018

Nikdo by snad ani neuvěřil zázraků, který se nám na Štědrý večer stal. Toto štěstí, které přezdíváme za neuvěřitelné by ani jedna z nás nečekala. Pod naším krásně nazdobeným stromečkem jsme totiž každá našly jednu VIP vstupenku na koncert Jorgeho Blanca. Byly jsme šťastní. Nevěřily jsme, že náš sen se opravdu stane skutečností.

Stal se!!! I když trochu jinak než jsme si ho prvně představovaly...

,,Píp...píp." Budík!!! Dnes mě budí budík? Copak dnes není nikdo doma?

Zamžourám očima, rozvítím lampičku a podívám se na můj nový mobil, který jsem dostala k Vánocům. ,,10:00." Řeknu si hlasitě, div je že jsem s křikem nevylítla z postele.

Dneska je teprve středa, praxe mi už dávno začala a já jsem ještě ani nevylezla ze své postele.

Sranda....Hahaha.

Ano. Sranda to opravdu byla ale spíše jiného tématu.

Skenovala jsem svojí židli, na které bylo nejen připravené oblečení ale také i má oblíbená černá kabelka. Tričko s Jorgem Blancem bylo krásně rozložené na černých riflí, což má tmavá jarní bunda byla naopak pověšená na menším věšáku u dveří. Také jsem se podívala na kalendář, kde byl tento den vyznačen velmi výraznou červenou. Přesunula jsem svůj pohled na čerstvě uklizený stůl, kde ležela má VIP vstupenka ,,Tour Jorge Blanco live." a já???

No...Budu k vám upřímná. Stálá jsem jako přimražená se sladkým zmrzlinovým úsměvem. Myslela jsem si, že to celé byl jen jeden super avšak dost živý sen. Ne...Byla to realita a za ní jsem neskutečně moc ráda.

---

Sedím v kupé vlaku, který mě převáží do známé české Prahy. Poslouchám různé písničky, zpívám si ve svém duchu a žasnu nad začínající jarní přírodou.

Jedu na koncert Jorgeho Blanca, kde se zároveň i potkám s kamarádkami.

Někdo by na tohle možná řekl. ,,Proč utrácet tolik peněz jen za jeden koncert? Proč se trmácet až do Prahy, když ho můžu vidět i na YouTube?? Proč do Prahy vůbec jezdit, když mu stejně nebudu rozumět??" Proč?? Za náš sen to přece stojí. Rodiče to sice vidí jinak ale pro nás mládež to je sen, který si prostě chceme splnit.

Žijte proto sen, který chcete jednou žít. Nedovolte, aby za vás rozhodovali druzí, když si sen i přesto řídíte sami.

Jakmile jsem dojela na místo určení jsem z vlaku vystoupila a rozběhla se k vysoké budově. Začala jsem čekat na holky, které ani ne za chvíli dorazily.

,,Ahoj Káťo." Zakřičí jednohlasně Karin, Naty a Mima, které mě zároveň i obejmou.

,,Ahoj holky." Opětuji jim jak jednoduchý pozdrav tak i přátelské objetí. ,,Kde je Sandra??" Hned jsem se zeptala.

,,Za tebou." Praví někdo se smějícím se hlasem. Sandra!!!! Otočím se, obejmu Sandru a jedno přátelské objetí je opět na světě. Jelikož se k nám přidaly i ostatní.

,,Jdeme tedy nakupovat??" Zeptá se náhle Karin. ,,Vymyslela jsem totiž, že než ten koncert začne mohly bychom jít do centra. Z vlakového nádraží do centra to trvá asi 15 minut. Vypočítala jsem, že nakupování nám zabere tak dvě tři hodiny. Cesta do klubu nám potrvá půl hodiny a ještě tam podle mých propočtů budeme dříve než jsme plánovaly." Vyloudila Karin svůj nápad a my jen vyjeveně koukaly. ,,Nelíbí se vám můj nápad??" Náhle posmutněla.

,,Od kdy se s tebe stala matematička, Karin???" Rozesmála se Naty. ,,Líbí. Moc se mi líbí." Pochválila nápad Naty.

Karin nápad jsme samozřejmě všichni odsouhlasily a tak jsme vyrazily do středu centra. Jakmile jsme nakoupily vše to co jsme potřebovaly jsme se vydaly ještě do menší kavárny na náměstí, kde jsme si objednaly tiramisu, medovník, mléčnou nebo bílou čokoládu.

,,Neuvěříte co se mi dnes ráno stalo." Začnu s mluvením, kdy nám zrovna přinesli naší objednávku na menší stůl.

,,Co??" Vyzvídá Karin.

,,Zvoní mi budík, podívám se na hodiny a málem odjedu s infarktem do nemocnice." Pravím a tím se na mě mé dobré kamarádky zděšeně zadívají. ,,Tedy nebyl to infarkt jako takový ale když jsem se podívala na ty hodinky bylo 10:00 a tou dobou bývám už ve škole nebo na praxi. Tím, že se mi jen splnil sen jsem totálně mimo a zapomněla jsem, že vůbec na nějaký koncert jdu." Dokončím svá slova, která mě bolí i mrzí zároveň.

,,Nic si stoho nedělej. Já, když jsem tu vstupenku dostala jsem lítala po celém bytě jako splašená. Sousedé, kteří slyšeli můj hlasitý řev i po třech hodinách si na mě přišly stěžovat." Uklidní mě Sandra a svoji historkou rozesměje Karin, Naty, Mimu i mou osobu.

,,Já zase zakřičela do naší noční vesnice tuto větu. ,,Lidi!!! Já uvidím Jorgeho!!!" Bohužel to slyšeli naši sousedé, kteří mě za to i teď propalují pohledy." Zakření se Naty, která nás opět rozesměje.

,,A já zase celé tři měsíce hypnotizovala vstupenku, kterou jsem stejně jako vy dostala k Vánocům. Jednou jsem s ní dokonce chtěla i spát, kdyby mi jí mamka nečekaně nezabavila." Vybalí Karin a naše hlavy se automaticky otočí k Mimě.

,,Já žádnou střeštěnou historku naštěstí nezažila. I když jakmile jsem zbystřila tu novinu, že uvidím Jorgeho málem jsem samým štěstím zkolabovala." Pousměje se Mima a podívá se na svůj mobilní telefon. ,,Sakra!! Holky musíme jít nebo přijdeme pozdě." Zděsí se Mima a my s ní.

Jakmile jsme dojedly i dopily jsme  zaplatily požadovanou cenu a rychle valily před dotyčný klub. Hned jak jsme došly před ten klub už bylo rušivé jásání a volání fanoušků. Zahlédly jsme i Jorgeho, který právě přijížděl v podlouhlém černém autě.

,,Wou." Řekla jsem tiše, když Jorge Blanco kolem mě procházel.

Mé chování bylo celkem nepochopitelné. Jelikož Karin křičela ,,Te amo, Jorge." Naty na něj naopak neustále mávala, Sandra brečela a Mima se pořád usmívala. Což já jen nehnutě stála, koukala a upřímně jsem ani nebrečela. Slzy přišly až tehdy, když jsem Jorgeho objímala.

Na koncertu jsme pištěly, zpívaly, tancovaly, skákaly a především jsme si tento významný den mohly užít společně.

O pět let později

Od uplynulého koncertu uběhlo už pět let, kdy se toho mnoho změnilo. Bydlím ve svém vlastním bytě, je mi dvaadvacet, mám úspěšnou práci, auto i řidičák. Karin, Sandra, Naty, Mima a já jsme se domluvily na společném Štědrovečerním večeru.

Zrovna před týdnem jsem dorazila do zasněžené Bratislavy, kde jsem si pronajala malý avšak velmi útulný domeček. V práci jsem si vzala na 14 dní dovolenou, abych mohla dokoupit Vánoční dárky a zároveň si i užila své  kamarádky.

Jakmile odbyjí dvanáctá hodina odpolední někdo mírně zaklepe na dveře. Jdu otevřít, kdy hned pootevření na mě vykukují čtyři hlavičky mých kamarádek.

,,Ahoj." Pozdravím je opět s lehkým úsměvem.

,,Ahoj." Zazpívají všechny sborově a zároveň mě i uvězní ve svém objetí.

Jakmile se dostatečně přivítáme uzavírám vstupní dveře od pronajatého bytu. Holky se ještě v menší šatně upraví, po kochají bydlením a poté se jako myšky rozejdou mým směrem.

Ha...Jako myšky???

,,Pro začátek bychom si asi měli rozdělit různé práce." Vyhrkne okamžitě Mima, když jsme se usadili na pohodlný gauč v obývacím pokoji.

,,Jasně. Já s Karin si tedy zamlouváme zdobení stromečku." Přihlásí se Sandra, která ukáže na malý, hezký stromeček na stole.

,,To není fér. Já chtěla taky zdobit stromeček." Zaprotestuje náhle Naty.

,,Jsi přivlastni chystání cukroví, ne." Smlouvá naopak Karin.

,,Fajn. Stejně je chystání cukroví lepší." Pronese Naty, která vyplázne svůj načervenalý jazyk na Karin. Karin jí to mžiku oplatí.

Dvě nabubřelé tvářičky se minutu či dvě tváří opravdu naštvaně. Najednou se však v pokoji rozesmějí všichni co tenhle konflikt sledovaly.

,,Dobře tedy Sandra s Karin ozdobí stromeček, Naty připraví cukroví a stůl na štědrovečerní večeři. Mima a já naopak uděláme salát, brambory a usmažíme kapra i file. Nějaké otázky?" Pravím ještě s pobavenou náladou.

Mima se však zeptá. ,,Proč budeme dělat salát, brambory, kapra a filé?? Nestačil by jen ten salát a kapr??" Pozvedne Mima tázavě jedno obočí.

,,Co jsou vlastně filé?" Zeptá se Karin, která sleduje všechny mé pohyby.

,,No...Salát a kapra upřímně moc nemusím, tak si dám aspoň ty brambory a filé." Vysvětlím a hbitě prolítnu oči, které jen s překvapením zamrkají. ,,A co filé vůbec jsou se dozvíte sami, jelikož já na zdlouhavé vysvětlování opravdu nejsem." Dokončím svá poslední slova, která nejenže ukončila tuto debatu ale také tím začala naše plánovaná příprava Vánoc.

Dobře. I když jsme pracovaly, tak naše debata stále ještě neskončila. Nejenže jsme si povídaly ale i vyprávěly vánoční příběhy, tancovaly a zpívaly koledy.

Sandra s Karin krásně ozdobily vánoční stromeček, Naty úspěšně všechno upečené cukroví naskládala na tác a také se předvedla s aranžováním stolu na Štědrovečerní večeři. Měla to opravdu moc pěkné. Mima a já jsme udělaly zmiňované jídlo, pár koktejlů s trochou alkoholu a samozřejmě jsme daly zabalené dárky pod stromeček.

,,Hotovo." Zvolá nadšeně Sandra, která po štědrovečerní večeři pádné na čistě bílý gauč. ,,Mám pocit, že mi praskne bříško." Zasténá Sandra.

,,Nezapomeň, že tu je ještě cukroví." Poznamenám hlasitě i tak s úsměvem.
,,Promiň ale cukroví už opravdu ne." Praví Sandra, která záporně zakroutí hlavou.

,,To já bych si cukroví zase dala." Řekne Mima a zároveň se i pro něj natahuje.

,,Nechte cukroví cukrovím a raději pojďme rozbalovat dárky. Netušíte ani jakou mám nedočkavku." Vyjekne Karin rozčileně.

,,Dobrá dobrá, tak se nerozčiluj." Řekne Naty, která se rozejde k vánočnímu stromečku. Začíná rozdávat zabalené dárečky, které tu ještě před Štědrovečerní večeři nadělil Ježíšek.

,,Jú." Byla naše první reakce na naše rozbalené dárky. Dárečky byly v podobě přátelských náramku, věcí s Jorgem či Tini, náhrdelníků, svíček, oblečení, plyšáků a td. Avšak největším a zároveň nejlepším vánočním dárkem byla VIP vstupenka na koncert Tini. ❤

Takhle nám skončil Štědrý večer, který by se takhle někdy mohl stát i skutečností.

Nemyslíte, holky???

Přeji vám krásné Vánoce a šťastný Nový rok. Ať se všechny vaše sny splní a najdou si tak šťastný konec, který si vy sami píšete.

Te amo