Stalo se vám někdy, že jste se strapnili už jen pouhým mlčením? Co bylo vaším důvodem? Zamotaný jazyk, překvapení nebo šok s patřičné situace??
Můj šok, který se mi dnes stal mi nejenže připomíná Leona ale také se mi jako Vargas sám představil...

,,Takže ty si Vargas?" Zeptám se velmi nedůvěřivě kluka, kterého jsem dnes ráno zachránila před šikanou.

Nebo to spíš bylo naopak?? 😒

,,Vargas. Ano" Odsouhlasí mi Áďa mou otázku a zároveň se i mile pousměje.

,,Nevěřím ti." Pravím tiše. S tichým hlasem se mi spojil i mírný strach, který od Thomase stále ještě neustál. ,,Leon se mi nezmínil, že má bratra. Proč bych ti tedy měla věřit?"

Áďa si povzdychne. ,,Tak to jste si kvit. Nemyslíš??" Řekne s pevným avšak humorným hlasem. ,,Ty jsi mu též neřekla, že máš sestru. Dozvěděl se to až na finále tábora Jortini." Odpoví mi vesele.

Dělá si srandu?? Jak tohle sakra ví?? Že by to byl stalker??

Áďa, který se mi vpíjel do mých očí náhle zvážní v obličeji ,,Chápu, že mi nevěříš. Po té situaci s Thomasem na táboře se tomu ani nedivím. Dej mi ale pět minut a vše ti vysvětlím." Nevím jak a proč ale jeho návrhu jsem nečekaně vyhověla.

---

,,Takže??" Promluvím já, když jsme si sedli na dřevěnou lavičku v parku.

,,Je to trochu složitější." Praví Andrés mírně posmutněle. ,,Né vždy jsem byl totiž Vargas. Mé příjmení bylo Dominico." Prozradí mi Áďa své velmi šokující tajemství.

Andrés Dominico?? To nezní vůbec špatně. Proč se dnes ale jmenuje Vargas?

Sakra! ,,Nechápu. Proč se tedy jmenuješ Vargas, když si dříve nesl příjmení Dominico??" Zeptám se ho nechápavě.

,,Jsem adoptovaný, Violetto." Zareaguje Andrés na mou předchozí otázku. ,,Jakmile Leon měl své třetí narozeniny rodiče mu chtěli dát sourozence. Jenže naše máma už jaksi otěhotnět nemohla. Proto si mě v mých 15 měsících adoptovaly, aby Leon nebyl jedináčkem." Vysvětlí mi svou dobrou teorii, na které zřejmě něco bude.

Já jí věřím...

,,A Leon to ví?" Zodpovím otázku, na kterou mi Andrés hned odpoví.

,,Ano. Oba jsme se to dozvěděli ve stejnou dobu, kdy Leonovi bylo 15 a mě naopak 13." Usměje se a já jen pokývám hlavou, že rozumím. ,,To však není všechno, co by jses měla dozvědět." Řekne Andrés, což mě velice vyděsí.

Co se mám ještě dozvědět??

,,I když jsem adoptovaný a šikanován tento příběh i tak není o mě." Tak teď tomu nerozumím. Vy ano? ,,Chápu, že mi právě moc nerozumíš ale když mě před lety začali šikanovat bylo to kvůli Leonovi. Leon byl totiž jejím členem." Vyřkne Andrés děsivá slova, která mě zabolí a rozčílí zároveň.

,,Co se mi to tu snažíš namluvit. Leon nikdy nebyl zlý člověk, Andresi. Do teď jsem ti věřila, sakra. Jenže to co si právě řekl všechno zničilo." Vystřelím do stoje a rozběhnu se ke školní budově.

,,Violetto..." Zrychlí krok i Andrés.

,,Nech mě na pokoji, lháři. Já ti nic nevěřím." Odstrčím Andrése, když se ke mě přiblíží.

Mé vzpírání bylo zcela k ničemu. Andrés mě nejenže uchopí za má ramena ale také mě velice nězně a sladce políbí.

Jakmile však opustí mé rty se mi podívá do očí. ,,Pochopil bych, kdyby si pravdu znát nechtěla. Jelikož člověk, který miluje toho druhého žádnou pravdu znát nepotřebuje. Stačí, když věří svému úsudku. Jenže ty se pravdy bojíš." Řekne Andrés těžce provinile.

Slova...Ráda bych mu řekla taková slůvka, že by se z toho velmi těžko zpamatovával. Žádná ale nevyjdou. Uteču.
Ach ano. Utíkám do školy ke své skříňce, seberu z ní učebnice, zavřu, zamknu a zdrhám do třídy. Ve třídě si konečně sedám na své místo, kde začínám přemýšlet. Teprve teď mi vše dochází. Nedivte se!
Nejprve mi narve brouka do hlavy, poté mě políbí a na závěr si bude i myslet, že mi bude psychologem. Tak to je vrchol.

Náhle mě však něco nebo spíš někdo překvapí. ,,Mohl bych si přisednout?" Zeptá se kluk, který mi věnuje svůj velmi smutný úsměv.

Tak tohle nepřežiju!!!!

🌠🌠🌠

Omlouvám se, že už dlouho nevyšla žádná nová kapitola. Poslední dobou mě totiž tlačil, tlačí i bude tlačit čas. Měla jsem mnoho učení, což toho ,,mnoho" učiva mám i dnes. Teď jsem ale nemocná takže jsem se rozhodla vás rozveselit novou kapitolou. Také se mi bude předělávat pokoj, jelikož mám ráda změny bude se i malovat. 😂 A samozřejmě i letní prázdniny se nám pomale ale jistě blíží sem k nám. Těšíte se?? Já ano. Každopádně vám slibuji, že o letních prázdninách budu vydávat kapitoly častěji.
Přemýšlím, že bych v létě opět otevřela dvířka a věnovala se tak i dalším příběhům, které jsem v průběhu roku pozastavila. Kdo je pro?? Napište do komentářů...

Přeji vám krásný den, dobrou náladu a zároveň sladké sny. 😘😊💜

KaterinaForever 💋