Tato část nepatří do příběhu!!! Je věnovaná dívce mé kamarádce, která dnes slaví své patnácté narozeniny.

Vše nejlepší romanceVlover

Básnička pro tebe...❤

Vše nejlepší ti říkáme
společně stebou i slavíme.
Vše si s chutí užívej
ze života radost měj.

Jsi naše všecičko
patříš k nám, kamarádko.
Máme tě rádi a ty to víš
poslouchej své srdce ať nic nezkazíš.

To není ale všechno
mám nachystané ještě překvapení jedno.
Avšak kapesníčky si přichystej
dojemný příběh přivítej.

Z pohledu romenceVlover:

(Příběh je vypracován tebou jak už si mohla poznat. Máš otázky jak a kde oslavíš své osmnácté narozeniny?? Ach ano. Dnes se možná dozvíš něco málo o své budoucnosti. 😂😂)

,,Píp...píp." Uslyším časně ráno budík, který jsem si včera večer nastavila. Píše se rok 2020, kdy dnes 13. 10. tedy v pátek slavím už osmnácté narozeniny.

Vždy jsem své narozeniny trávila s rodinou nebo se staršími přáteli. Dnes to však bude jiné. Za hodinu mi totiž jede vlak do Bratislavy, kde se mám sejít s Karin, Naty, Sandrou a Katkou. Karin, Naty a Sandra žijí stejně jako já ve Slovensku, což Katka je naopak z ČR. Katka je z nás všech nejstarší, má řidičák a tak do Bratislavy dorazí svým vlastním autem.

I když se známe přes čtyři dlouhé roky je až neuvěřitelné, že se teprve dnes setkáme poprvé.

Ach ano. Naše první setkání...

Vypnu tedy můj budík na nočním stolku, který mi stále ještě neutichl. Opustím svou postel a zamířím ke své velké bílé skříní.

Jakmile jsem oblečená a dostatečně najedená vyrazím na vlakové nádraží. Koupím si vstupenku a následně i nastupují do vlaku, který mě za necelou hodinu dováží do krásné Bratislavy.

,,Mima!!!" Zakřičí někdo, který mě zřejmě dobře zná.

Ale kdo to je?? Zeptám se ve svém duchu a otočím se za hlasem, který mi je sakra povědomí.

Panebože!!!!

,,Karin!!!" Vykřiknu. Karin se rozběhne, obejme mě a mé oči se zároveň zaplní slzami. ,,Tak ráda tě vidím." Pravím ještě než se naplno rozbrečím.

Brečím. Já brečím dojetím, že konečně  poznávám Karin osobně. Což sice chápu ale neměla bych si je šetřit na později??

,,Taky tě ráda vidím." Odpoví mi Karin. ,,Měly bychom však jít na místo srazu ať holky dlouho nečekají." Dodá opět s úsměvem a já přikývnu.

Jdeme tedy k blízkému náměstí, kde už čeká druhá polovička naší pěti člene zkupiny. Naty a Sandra. Otázka je...Kde je však Katka??

,,Mima!! Karin!!!" Křikne jako první Naty, která Sandru přestihla v dostihu.

Nechapejte to špatně. Hned jak nás Naty a Sandra zahlédly se totiž nejspíš  dohodly si dát menší závody. Kdo vyhrál?? Upřímně Naty nás objímala jako první ale Sandra tu naopak byla o sekundu dříve. Takže s toho můžeme říct, že to je nerozhodně. 😂

,,Ahoj holky." Pozdravím je se širokým úsměvem ale ten úsměv mi bohužel dlouho nevydrží. ,,Kde je Katka??" Zděsím se nad představou, že by se jí třeba mohlo i něco stát.

,,Klid. Zrovna před chvílí mi psala, že má menší zpoždění. Do tří minut tu bude." Uklidní mě Sandra. A jak ona řekla, tak se i stalo.

Katka přijela v krasném černém autě, který zároveň zaparkovala na parkovišti. ,,Holky!!!" Praví ona. Rozběhne se, všechny nás obejme a její slzy začaly dělat svou práci.

Katka se rozbrečela ale nebyla sama. Všechny jsme se totiž topily ve vlastních slzách. Byly to slzy štěstí, které zdůrazňovaly tu nejvíc podstatnou věc. Po čtyřech letech jsme se konečně setkaly. ❤❤❤

Možnou budoucnost jsis přečetla, teď je však na tobě jak se rozhodneš.

---

Ještě jednou vše nejlepší, Mima. Máme tě moc rádi, kamoško. Naše čerstvá patnáctko. 💜💜💜