Pravda bolí, že Violetto.

PS: Rád tě opět vidím, zlato.

Zprávu jsem si přečetla aspoň dvakrát, abych si byla jistá, že se nejedná o žádný vtip. Vtípek to sice žádný nebyl za to se však jednalo o hru, která mi tímto pekelným dnem s neznámým cizincem začala.

Svůj mozek jsem byla nucená na dvě až tři minuty vypnout, abych se alespoň trochu zpamatovala. Proč?? Nechtěla jsem si připustit, že ta prokletá zpráva se skutečně stala součástí mého života.

Přemýšlet jsem začala až teprve teď, kdy jsem se i pomalu rozhlédla po okolí parku. Co mě uklidnilo bylo, že nikde nikdo nebyl. Avšak, když jsem si zrovna prohlížela levou stranu mi opět zapípal mobil, který mě upozorňoval na novou příchozí zprávu.

Samá voda...

Stálo ve zprávě. Chvíli jsem se jen zmateně dívala na obsah esm a přála si, aby to byl jenom ten zlý sen.

,,Stalo se něco, Vio??" Vyruší mě Andrés, který zřejmě zachytil můj velmi šokovaný obličej.

Kdyby jen ten můj vyděšený výraz ale on pochytí i mnohem více než on sám potřebuje. Moje oči totiž vykuleně sledují zprávu z mobilu, ruce se mi třesou, žaludek křičí o zrychlený přísun energie a mé nohy též nejsou zcela v pořádku. K tomu všemu mi můj vlastní hlas vypověděl službu.

,,J-Já." Začnu po chvíli, kdy se zároveň i mírně uklidním. ,,Jsem v pořádku." Dokončím nakonec, jelikož rozebírat tu ještě tu zprávu se mi opravdu nechce.

On mi však odpoví. ,,Nezdáš se mi jako kdyby si byla v pohodě...Kdo ti to psal?" Vyzvídá Andrés.

Vždy, když jsem se dívala na film či četla knihu s tímto zaměřením jsem nikdy nepochopila ten smysl lži. Holka, která obdrží zprávu od neznámého lže a vyvrací pravdu všem svým blízkým.
Avšak proč to ta dívka vlastně dělá mi docvaklo až teprve dnes, kdy jsem se dostala do podobného osudu.

,,Je mi fajn." Zalžu docela přesvědčivě. ,,Jen se mi trochu udělalo špatně, což nejspíš bude z toho tepla." Dodám s velmi falešným úsměvem.

,,Ok. Zřejmě mi nezbude nic jiného než ti věřit." Povzdychne si, Áďa.

Chudák Andrés. Kdyby jenom tušil...

---

Kráčím si to po písčité pláži, která je i spojená s velmi velkým, čistým a průhledným mořem. Já a Andrés jsme se totiž rozhodli si zpestřit náladu a zajít si k moři. Andrés, ze kterým jsem se už rozloučila bydlí přesně tady na pláži, kde si zařídil menší letní byt a i se svou milou babičkou tu přebývá. Jinak Áďa žije v centru města, kde naopak může být se svými rodiči.

Náhle mě cosi nejen zarazí ale i velmi překvapí. Nádherný západ slunce, který zachází za moře je pro mě velice neobvyklý. Možná to je tím, že jsem nikdy u moře nebyla ale je to hezký pocit. Jenom, kdyby mi tu nechyběla má láska Leon by vše bylo dokonalé.

Pochopila jsem však, že ono nic není dostatečné, když vám najednou váš velice hezký pocit někdo překazí...

Neznámý: Západ slunce jsem vždy miloval...

Já: Kdo jsi??

Neznámý: Někdo, koho znáš velmi dobře, Violetto.

Já: Nikoho neznám dost dobře a rozhodně ne tebe, který se jen zbaběle schovává za esm zprávami.

Neznámý: Chtěla by si mě snad vidět, Violetto??

Já: To taky jde? Já myslela, že se tato hra hraje jinak.

Neznámý: Otoč se...

Jakmile mi přišla tato zpráva jsem se tedy pomale otočila. Na konci pláže jsem zahlédla kluka, který byl oblečen převážně do černé velmi tmavé barvy. Čekala jsem, že ho poznám ale jeho kapuce přehozená přes jeho hlavu mi rozeznání znemožňovala.

Náhle udělá to co jsem nečekala. Rozejde se směrem ke mě, kdy já začínám hbitě couvat do zadu. Měla bych utíkat ale opravdu bych mu utekla??

Asi ne...Jenže mé nohy jsou naštěstí jiného názoru.

Jakmile se ke mě ještě více přiblíží mé nohy se dají do  pohybu. Zdrhám, neohlížím se a je mi úplně jedno, že se na mě ostatní dívají jako na slepici, která má zrovna před porážkou.

Vtipné je na tom snad to, že se někdy i jako ta slepice chovám. Ze slepicemi mám vlastně teď i něco společného. Za prvé to je zběsilý útěk a za druhé ten chlapík mě chce na porážku.
Začala jsem chápat slepice, které se před svojí smrtí cítí úplně stejně jako já.

Již ale zpět k tématu...

I když se stále snažím běžet můj dech to už nezvládá. Avšak já se nevdávám, protože řekněme si na rovinu. Nechal by mě takový psychopat na živu??

Z parku domů je to asi čtvrt hodiny cesty. Díky mému běhu mužů i říct, že jsem za polovinou. U našeho domečku se konečně pozastavuji, kdy také rychle odemknu a též i zamknu zahradní vrata. Vytáhnu mobil, otevřu chat s neznámým a rozhodnu se mu vyčíst můj ztracený dech.

Já: A dost!!! Chci znát odpovědi, nadutý paragrafe!! Kdo jsi a co sakra chceš??

Neznámý: Nemyslíš, že to přeháníš, Violetto?? Co by asi Leon řekl na pár fotek stebou a Andrésem?? Myslím, že by nebyl zrovna nadšený.

PS: A NEŘÍKEJ MI NADUTÝ PARAGRAFE NEBO TĚ TO BUDE SAKRA MRZET, MRCHO!!

A jsem v prdeli. Toto je vážný!! Bohužel jsem dnes ještě netušila jak moc nebezpečné to může ještě být...

---

Tak co říkáte na novou kapitolu?? Ten neznámý se nám pěkně vybarvuje, že? Co myslíte, že bude dál?? Konečně se tu brzy objeví i ostatní. Jenže uvidí je vůbec Violetta??

Jinak si užívejte prázdniny a zároveň vám přeji krásný zbytek dne.