Tento příběh patří alferid017 já ho pouze překládám.

Anime owary no seraph

"Ach, ach... Co je to? Ztracené malé jehňátko? Jak roztomilé-"

Zastavila jsi své kroky a přemýšlela jsi, že to není noční můra, ale to je pravda, tohle nebyla noční můra. Za tebou byl upír.

'Sakra! Proč mám vždycky smůlu?"

Ano, jaký nešťastný den. Dnes vás a váš tým požádal podplukovník Guren, abyste hlídkovali venku, pak na vás všechny zaútočilo nějaké monstrum, vy jste bojovali a zapomněla jsi své místo. A nakonec tě našla příšera z temnoty.

Víš, že nikdo tě z této situace nezachrání, takže jsi popadla svou zbraň a otočila se zpět k upírovi za tebou. Když jsi na něj zírala, řekla jsi:

"Co chceš, upíre?!"

"Nebuď tak chladná - chci si jen hrát -" odpověděl zpěvným hlasem.

'Tento upír nebyl obyčejný upír, možná šlechtic?" víš, že jsi měla pravdu, protože jsi viděla jeho oblečení.

"Co se děje? Chtěla by jsi se mnou hrát?"

Řekl, zatímco jeho tvář byla stále ve tmě.

"Jistě, že ne!"

Bodla jsi ho svou prokletou zbraní a on se jí snadno vyhnul. Znovu a znovu k němu posouváš svou zbraň. Nechtěla jsi kvůli němu žádné potíže.

"eeh?- ale já si chci ještě hrát." Usmál se.

"Co-"

Najednou ti zmizel z dohledu. Hledala jsi ho vepředu, na levé straně, na pravé straně, on ne.

"Chyběl jsem ti? Jsem tady-" objevil se za tebou.

Než stačíš odpovědět, chytil tě za krk pravou rukou.

"Ach, mimochodem, málem jsem zapomněl na svou práci, takže..."

--

Věděla jsi, že tě nikdy nepustí.

Naklonil hlavu a zakousl se ti do krku. Napil se krve. Můžeš slyšet chvějící se hlas. S každým dalším zábleskem jsi se cítila ospalejší a unavenější než předtím.

"uf...."

Tvoje ospalé oči se dívají na oblohu a přemýšlí, jestli dnes v noci zemřeš, nebo ne.

"...prozatím dobrou noc a brzy se zase setkáme, moje maličká."

To byl poslední hlas, který jsi slyšela, než jsi padla do temnoty.

Temnota. To byla tvoje první myšlenka, když jste se probudila ze spánku. Po chvíli tvoje oči, kousek po kousku, uvidí místnost. Byla to ložnice se starožitným nábytkem. Velká postel, ve které spíš. Posadila jsi se. Bolela tě hlava. Pak uslyšíš zvuky. Zvuky kroků. A dveře se otevřely.

"Aha... Konečně ses probudila, moje malé jehňátko-"

A znovu se ozval zpěvný hlas.

Jen jsi na něj zírala.

"Ach, no tak- včera jsem ti řekl, abys nebyla tak chladná, že, moje milé jehňátko?"

"Včera? Jak dlouho jsem spala?"

"No, sejdeme se v noci a ty zase budeš spát až do noci-"

Šokovala jsi. Takže spíš jednu noc a jeden den, že? Ale to nebyla otázka, která zazněla z tvých úst.

"Kde to jsem? Proč jsem tady? Co ode mě chceš?"

A další otázka, která ti vybuchla z hlavy.

"Psst.... Tolik otázek... Dobře, odpovím. Zapomněla jsi o době, kdy jsme se poprvé setkali? Tohle byla moje ložnice, v mém sídle, a jsi tady. Proč jsi tady a co chci. Jsi tady protože jsi můj mazlíček a chci se stát tvým pánem."Odpoví snadno. To tě ještě více šokovalo.

Ale počkej, řekl, že tenhle pokoj je jeho vlastní a ty jsi teď jeho mazlíček?

Zrudla jsi naštvaně a zakryla si tělo rukama.

"Co-co mi to děláš??!!?"

Vypadá to, že rozumí tomu, co tím myslíš. Ale on ti dá jen svůj úšklebek.

"Hn? Požádala jsi mě, abych 'to' udělal?" ušklíbl se.

Šel směrem k tobě. Stále se usmíval. To tě víc vyděsilo. A pevně si stáhl ruku do oblečení.

"NE!!! SAMOZŘEJMĚ NE, IDIOTE!!!!!" Křičela jsi.

Zastavil. Jeho úšklebek nebo úsměv mu zmizely z tváře. Myslíš si, že ti ublížilo jeho srdce, ale pak si myslíš, že upír žádné srdce neměl.

Ticho nastalo, dokud se neozýval hlas jeho kroků, když kráčel zase k tobě.

Najednou tě chytil za ruku a sklonil se. Jeho tvář byla velmi blízko tvojí.

Potom zašeptal: "To je tvůj postoj, když jsi byla před svým pánem? Kde je tvoje ctihodnost T/j -chan?"

Proč znal tvé jméno? Nebylo to důležité. Vaše pozice je důležitější. Byl naštvaný, protože jsi mu říkala idiot? Bude ti zase pít krev? Nebo tě zabije? Nevěděla jsi.

pokračování příště