Myslím, že první verzi Psance na jezeře jsem začala psát, když mi bylo kolem osmi, a jde o jeden z mých prvních příběhů. Tehdy jsem měla ve značné oblibě knížky od Arthura Ransoma. To by nebylo tak špatné - ráda si je přečtu i teď- ale...
● Celý příběh je vlastně inspirovaný stejnojmennou povídkou, kterou si pořád smolila jedna z postav.
● Většina jmen je okopírovaná.
● Starosti skupiny tábořících dětí trochu ovlivnily můj žebříček hodnot - uvidíte sami.

A jakže to tedy vypadalo?

***

Byl jednou jeden psanec. (Dětičky, pohádka!) Proč, ani nevím. Prostě to byl psanec. Žil na ostrůvcích, které byly na jednom velikém jezeře. Měl malou plachetnici. Jmenovala se Vlaštovka. (Začínáme s kopírováním. A ano, je ohromně důležité, že jeho plachetnice má jméno. Cože, vy myslíte, že by se psanec taky měl nějak jmenovat? Blbost.) A právě u tohohle psance náš příběh začíná.

***

Jednou v noci, když psanec spal, probudili ho zvláštní zvuky. (Při čtení nahlas zde prosím nasaďte dramatický tón v podání pětiletého dítěte.) Hrůzou zatajil dech. Přistávali tam jeho pronásledovatelé. Naštěstí to byla jen jedna malá loď, psanec však byl sám. (Nene, měl tam deset bratříčků.) Horečně přemýšlel, jak se odsud dostat a neupozornit na sebe.
Vtom ho napadl spásný nápad. Rychle přes sebe přehodil deku. Plížil se opatrně po zemi, aby v přípaďe toho, že by ho viďeli, považovali za kámen. (Protože když na zemi spatříte velkou šedou věc, která se pohybuje, samozřejmě si pomyslíte: Hele, to je hezký kámen! A jak se hýbe! Není to nádhera? No, hledáme člověka, ne pohyblivý chlupatý balvan, tak jdeme dál!) Povedlo se. Připlížil se k jejich loďce a odvázal ji. Potom se připlýžil k Vlaštovce, deku do ní vložil, nastoupil, vytáhl kotvu a přeplul k druhé loďce. Chytil ji za pažení a zatáhl. Byl nejvyšší čas, protože na břehu se objevila 4 pronásledovatelé, pěkně rozzuřen, protože ho nenašli. (My být moc dobrý češtin.) Teď stanuli jako přikovaní. Ale nebylo času nazbyt, protože jeden se vzpamatoval z počátečního šoku a vrhl se do loďky. Psanec uhnul rukou, kterou stále ještě držel Amazonku, jak se loďka jmenovala a pronásledovatel spadl do vody. (To jsem vám ještě neřekla, ale náš bezejmenný psanec je nejspíš superhrdina. Jak by jinak mohl jednou rukou v dost nejisté pozici během vteřiny pohnout plachetnicí?) Zuřivě klel, ale psanec byl dávno pryč i z Amazonkou, kterou vzal do vleku. (Další příklad jeho nadlidské rychlosti.) Oddychl si teprve na volném jezeře. Tam Amazonku odpoutal od Vlaštovky a vesloval pryč. Ale neměl vyhráno. Pronásledovatelé se určitě z ostrůvku dostanou a budou po něm pátrat dál. (Ne, zůstanou tam navěky.) Rychle vesloval od ostrova Kormoránů, jak ostrov pojmenoval, k ostrovu Divokých koček. (Kopíruji, kopíruješ, kopírujeme.) Byl to ostrov kde rostly stromy a keře, narozdíl od ostrova Kormoránů, který byl samý balvan a skála. Konečně zamířil k malému ,,přístavu", kde vždycky kotvila Vlaštovka, když byl na ostrově. Když však nahlédl dovnitř, čekalo ho nemilé překvapení. Na břehu u ohně pospávala hlídka. Bylo vyloučené, že to není někdo z psancových pronásledovatelů. (Nekecej! Přece není možné, aby tam byli kvůli němu, i když na celém jezeře nikdo kromě nich a psance není!) Musel rychle odveslovat. Tu noc přespal ve Vlaštovce. Ráno se pro jistotu vzbudil časně. (...............) Na břehu byla farma, v které mu dávali mléko. (Vysvětlení viz výše.) Rychle tam zavesloval, aby si vyzdvedl mléko. Po snídani si prohlížel mapku jezera.
Přemýšlel, kam se teď uchýlit. No jasně, ostrov Ryb, blesklo mu hlavou. Hned tam zamířil. Přistál, Vlaštovku schoval, a sám zamířil doprostřed, kde byla v lese mýtina. Konečně si odpočinul. Druhý den ráno jel jako obvykle pro mléko. Naneštěstí ho zpozorovali pronásledovatelé a hurá za ním. Musel se uchýlit do rákosí v Černé laguně. Naštěstí si stihnul zajet pro mléko. Drželi ho tam celý den. Po setmění si začal lámat hlavu, jak se dostane do bezpečného úkrytu. (Aby si ráno mohl zajet pro mléko.) A v noci, když byla tma jako v pytli, jedna z loděk zamířila k němu do rákosí! (Měla jsem tehdy úžasně rozvinutou schopnost vytěžit z dramatické scény všechno.) Psanec rychle proklouzl pronásledovateli přímo před nosem a rychle odplul. (Když to bylo tak snadné, proč se nechal celý den držet v rákosí? A vůbec, proč pronásledovatelé nepřijeli blíž dřív? Copak byl psanec ukrytý v pevnosti?) Když byl na volném jezeře, rychle zamířil k ostrovu Medvědů. V rákosí zatím pronásledovatel najel loďkou na břeh tak prudce, že se převrhla. Byl to ten samý pronásledovatel, který včera skočil po Amazonce a spadl do vody. (Včera? Ať počítám, jak počítám, pro mléko si zajel dvakrát, čili uplynuly dva dny!) Psanec se schoval do křoví a usnul. (Na jezeře.) Jak by ne, když ho pronásledovatelé celý den obléhali v rákosí. (Celý den seděl v loďce a vyhříval se na sluníčku, to musí být chudáček vyčerpaný.) Další dny se nedělo nic neuspokojivého. Všechno šlo jako po drátku a do svého deníku si zaznamenával samé dobré správy. (Milý deníčku, dnes ráno jsem jel pro mléko. Milý deníčku, ranní cesta pro mléko proběhla v klidu. Milý deníčku, noc byla jasná, zítra bude hezké počasí. Budu moct bez obav vyrazit pro mléko.) Jinak to ale bylo u psancových pronásledovatelů, kteří ho museli hledat v jižní částni jezera, kde neměli šanci, protože psanec se ukrýval na ostrově Medvědů, v severozápadní části jezera. Ale jednou ho vytrhli z činnosti zvuky. Jako by v dálce někdo vesloval. Rychle zalehl do křoví na pobřeží. Byli to jeho pronásledovatelé. (Překvapivě.) Opatrně se proplížil lesem k Vlaštovce, nasedl, zvedl kotvy a odvesloval. Narozdíl od loďek pronásledovatelů dovedla psancova loďka plout neslyšně, takže neslyšeli, jak psanec kvapně odvesloval na jezero. (Superpsanec zkrátka musí mít supertichou superloď.) Na ostrově Divokých koček už naštěstí hlídky nebyly. Psanec zavezl loďku do přístavu a vystoupil na ostrov. Potom tvrdě usnul. (Tedy, on mě vážně udivuje. Je pronásledován po celém jezeře, nemá chvíli klidu, ale jakmile jim zas jednou uteče, v klidu složí hlavu pod nejbližší strom a tvrdě se prospí. Ale nejspíš by mě to nemělo udivovat, když se umí ,,pro jistotu vzbudit časně", nemilé noční překvapení mu zřejmě nehrozí... )
Ráno jel pro mléko, a když se vrátil, na ostrově Divokých koček opět byly hlídky. (Že měl ale štěstí, že jel pro to mléko, co?) Rychle zamířil k ostrovu Ryb. Tam asi ještě neobjevili místo jeho pobytu. (Protože velký zalesněný ostrov na širém jezeře je TAK nenápadný!) Zakotvil a přespal na ostrově. (To je nuda, on furt jen spí! Kam se ten den ztratil?) Ráno si zajel pro mléko a den uplynul bez potíží. (Pardon. Jak jsem mohla říct, že pořád jen spí? On přece ještě k tomu jezdí pro mléko a všichni víme, že kdyby to tam jednou jedinkrát nebylo zmíněné, svět se zhroutí!) Druhý den ráno ho vzbudily podivné zvuky. (To je skvělý budík, v příběhu ho použil už nejméně třikrát.) Vyhlédl z úkrytu. K ostrovu se blížila nepřátelská loď. Naštěstí tam byl jen jeden (Kdo?), ale stejně to nelze brát jednoduše, protože pronásledovatel už vyhazoval kotvu. (Ještěže umí zachovat chladnou hlavu. Sice to nelze brát jednoduše, ale proč podléhat panice, když se teprve vyloďuje? Superpsanec přece zvládne všechno.) Psancovi bylo jasné, že buť rvačka, nebo lest. Rozhodl se pro to druhé. Jak to ale provést? Nakonec udělal paňáka, který vypadal jako on, a sám si vylezl na strom. (A už je to tady, přátelé, superhrdina v akci! Během minuty vytvořit z přírodních materiálů věrohodnou repliku sebe samého? Žádný problém, takové věci přece superpsanec dělá každý den!) Ani nedýchal. Pronásledovatel vystoupil na břeh. Psanec nevěďel, jestli mu na to na to naletí. Pronásledovatel došel k místu, kde ležel domělý psanec a spal. Pronásledovatel svázal figuru. Tiše jí donesl na loď a říkal si, že psanci by měli mít víc opatrnosti. Psanec se v úkrytu bál, že pronásledovatel zjistí, že veze figuru. Uf, vyšlo to! (Nemám slov... Padouši mají nižší IQ než gumoví medvídci.) Pronásledovatel zmizel za obzorem. Psanec začal jednat. Nejdřív vyndal mapu jezera a přemýšlel, kam teď pojede. (Osm let! Osm let jsi na tom za*raným jezeře a stále ještě potřebuješ mapu?!) Nakonec zamířil k ostrovu Vlkodlaků. (Tady bych ráda uvedla na pravou míru podezření, které v nebohém čtenáři nejspíš zapustilo kořeny, a to dojem, že čte fantasy. V tomto příběhu, ač to tak někdy vypadá, nehraje magie žádnou roli, Ostrov vlkodlaků je jen náhodným názvem a mléko není čarovný lektvar vyvolávající superschopnosti. [I když, jak tak nad tím přemýšlím, tak je to nejvěrohodnější vysvětlení toho, co se s psancem děje.]) Zakotvil Vlaštovku a vystoupil. Šel velmi opatrně, kdyby tu náhodou byli jeho pronásledovatelé. Ale kde s nimi byl konec! Právě se snažili vyslechnout psancovu figuru. (Ano, tady navzdory svému předchozímu prohlášení dostávám pocit, že psanec stvořil výjimečně propracovaného golema. Jinak to snad není možné...) Psanec zatím našel vhodné místo a rozdělal oheň. (A nikdo se ani za mák nestaral o to, že kouř musel být vidět na míle daleko.) Najedl se a klidně přespal. Ráno si chtěl jako obvykle dojet pro mléko, ale zarazili ho zvláštní zvuky. (Protože to tu dlouho nebylo.) Jako by se někdo plížil po ostrově. Najednou ho viděl. Zastavil se mu dech. Poznal, že je to také psanec. (Kdo? Ten zajíc? Člověk? Tos měla říct hned. A nezdá se ti, že dva psanci se na jednom jezeře budou trochu tísnit? Ne? A mohla bys mi laskavě vysvětlit, jak mohl na první pohled poznat, že je to psanec? Počkat, já zapomněla: je to přece superhrdina. Ale dneska neměl svojí várku mléka... Co si jen bez něj počne?) Rozhodl se mu ukázat. ,,Ahoj," oslovil ho. ,,Ahoj," odpověděl druhý psanec.

***

Tady moje inspirace dosti pochybného původu díkybohu nadlouho vyprchala. Pokusila jsem se příběh přepsat dvakrát. Druhá verze zůstala v šuplíku, třetí nějakou dobu byla na wattpadu. Žádná z nich však není ani zdaleka tak hrozná (a vtipná) jako ta první. Možná je to tím, že tohle byla moje prvotina.

Zde si můžete prohlédnou originální ilustrace:

Mapa jezera

Pronásledovatel padá do vody po superpsancově supermanévru

Superpsanec se superlodí (ne, taky netuším, kam se ztratil stěžeň)

,,Přístav" na ostrově Divokých koček, momentálně okupovaný hlídkou.

Psáno fialovým fixem.

Zbývá zmínit jednu zajímavost, a to, že snad v každé fázi své tvorby jsem byla přesvědčená, že právě tohle je budoucí bestseller, se kterým zaručeně prorazím a proslavím se. Nejspíš bych vážně měla být vděčná za svůj syndrom ,,prolog a dost"...