Felix Blueho neviděl dva týdny.

I když Wandě slíbil, že pro něj pozítří přijede, neudělal to. Jen zavolal Wandě, že mu do toho něco vlezlo a jestli by mohla hodit Felixe zpátky domů.

Domov. Ten malý byt momentálně bez Andyho, kde čekala jeho máma. A vysvětlováni nebylo málo, což také vedlo k tomu, že poslední dva týdny jeho máma jen brečela a snažila se vytočit Andyho číslo, i když ji telefon neustále opakoval, že volané číslo neexistuje.

Samozřejmě jí neřekl všechno. Měl od Wandy všechny odpovědi na její případné otázky, ale vysvětlil jí to tak, aby žádné neměla. Nechal si je pro sebe, i když místy litoval, že si nechal o Blueho rodině říct všechno.

Dostal výpověď v obchodě, když se tři dny neozval, co s ním je. Jeho druhá brigáda naštěstí jeho nepřítomnost neřešila, jelikož nezameškal žádné směny. A tak si v tom baru, kde pracoval přes noc jen jednou týdně, nechal směny navýšit.

Tak Blueho potkal podruhé. Po rvačce v klubu, kde pracoval.

Byl zrovna ve skladu, jelikož jim na baru došla whiskey, když uslyšel obrovskou ránu a dovnitř vpadl člověk. Tedy spíše spadl na zem kousek od něj.

Felix se tak lekl, že málem upustil lahev s tou nejdražší whiskey, kterou měli. Do skladu byl zákaz vstupu, samozřejmě.

Jelikož si ani nerozsvítil a šel po paměti, neviděl, kdo to na zemi leží. Ale viděl jiného muže přicházejícího k ležícímu s pěstí připravenou bojovat.

Felix odložil whiskey a přiběhl před ležící tělo, než se k němu muž stihl dostatečně přiblížit.

"Co se děje? Přestaňte, jste v klubu a tady je zákaz vstupu," obořil se. Muž se na něj zamračil a Felix znervózněl, jelikož před ním stál o hlavu vyšší chlap s tunou svalů.

"Zmizni, trasořitko," zamumlal muž a už chtěl Felixe odpálit bokem, když ho zastavila ochranka klubu.

Oddechl si. Muž se ochrance chvíli vzpíral, ale nakonec odešel.

Paul z ochranky se na Felixe podíval. "Zvládneš to tady? Pošlu sem Courtney s lékárničkou."

Felix přikývl a Paul šel vyprovodit svalovce ven z klubu. Snad všichni zaměstnanci klubu věděli, že Felix studuje medicínu, a tak nejspíš prostě očekávali, že mu stačí lékárnička a poradí si s rozbitými obličeji.

Nejprve v místnosti rozsvítil a pak se otočil na sténajícího kluka za ním.

"No to si děláš legraci," vypustil ze sebe jako první.

Blue se na něj jedním okem podíval, druhé nejspíš nemohl otevřít. Nic ale neřekl a dále ležel na zemi. Rozkašlal se.

Felix se vážně divil, že nezačal vykašlávat krev, protože jeho stav by tomu odpovídal. Dřepl si k němu a opatrně si prohlédl jeho obličej.

Blue zavřel obě oči. "Jak se role vyměnily," zamumlal.

Felix se proti své vůli trochu pousmál. Proč se po tolika letech setkávají jen tehdy, když je někdo z nich zraněný?

"Za chvíli tady bude kolegyně s lékárničkou, na nemocnici to nevidím," ignoroval jeho poznámku.

Blue se uchechtl. "Umíš vůbec zastavit krvácení?"

"Jsem čtvrtým rokem na medicíně. Řekl bych, že něco zvládnu."

To nejspíš Blueho překvapilo. Felix se mu nedivil, ho samotného také udivovalo, jak se s takovým životem, kdy musel pracovat a hledat brigády, udržel na medicíně tak dlouho. Byla pravda, že byl celkem dost chytrý a měl částečně fotografickou paměť, ale to mu nedávalo vše. Zkouškami neprolézal zrovna s nejlepšími známkami.

Netrvalo dlouho, než do místnosti vběhla Courtney s lékárničkou. "Paul zavolá poldy," oznámila mu.

"Ne!" vykřikl Blue a znovu se rozkašlal. "To fakt není potřeba, byla to jen přátelská facka."

Courtney Blueho projela pohledem. "Jseš si jistej, že jenom facka? Vždyť já bych tě nepoznala, ani kdybys byl můj brácha," prohodila.

Felix se zasmál. Když od Courtney přebíral lékárničku, podíval se jí do očí. "Bež Paulovi říct, že to fakt není potřeba."

"Ale jsme povinni to nahlásit, když se to stalo-"

"Prosím," přerušil ji Felix. "Kdyby se něco stalo, vezmu to na sebe."

Courtney mu věnovala pohled plný pochyb, ale nakonec se pomalu zvedla a opustila místnost. Felix otevřel lékárničku.

"Děkuju," ozval se Blue tiše. Felix pouze přikývl.

Bez dalších slov začal umývat Blueovi krev z obličeje, až měl za chvíli téměř čistý obličej. Zastavil mu krvácení z nosu a ze rtu a ošetřil všechny ranky na obličeji, které byly nejspíše způsobeny prsteny toho muže nebo něčím podobným.

Blue byl celou dobu potichu, což Felixe překvapovalo. Ale co očekával, že se bude vyptávat, jak se dostal před dvěma týdny domů? Jestli dorazil v pořádku? Neměli si co říct, ty časy byly dávno pryč.

"Proč ses nechal tak zmlátit, hm?" zeptal se nakonec, když už zavíral lékárničku. Blue se pomalu posadil a chytil se za hlavu. "Vypadalo to, že ten týpek nemá ani škrábanec."

Blue se na něj podíval, jestli to myslí vážně. "A viděl jsi ho taky? Dal jsem mu pěstí a málem jsem si zlomil ruku, a to pochybuju, že to vůbec ucítil."

Jelikož byl Blue jen o něco málo vyšší než Felix, bylo mu jasné, že proti takové hoře svalů neměl šanci. "A kvůli čemu to bylo?"

Blue mávnul rukou. "Rodinný trable a ty o tom přece nechceš nic vědět. Respektuju to."

Felix znehybněl a podíval se na své ruce. "Vím snad už úplně všechno, co se dá," prohlásil tiše.

Blue se k němu otočil. Nejprve se zatvářil dost zmateně, ale nakonec to pochopil. "Wanda?"

Felix přikývl. Hned na to vzal lékárničku a postavil se. Natáhl k Bluemu ruku, aby mu pomohl na nohy a když oba stáli, zeptal se: "Je Andy už mrtvý?"

Blue si povzdechl. Určitě tuto otázku čekal, ale Felix si nemohl pomoct. Dva týdny o svém bratrovi neslyšel ani slovo.

"Nevím," odpověděl Blue a vypadalo to, že to říká naprosto upřímně. "Skoro to vypadá, že jo, protože ho za nic nemůžou najít. Ale Samuel ho ještě nedostal, takže v tomto směru můžeš být v klidu."

Felix nijak nereagoval. Stál jako solný sloup. Co když se Andymu něco stalo? Co když se třeba naboural hned ten den, co zběsile utíkal pryč? Proto se ani jednou neozval?

Blue se trochu protáhl, aby rozpohyboval bolestivé části těla. Už skoro začal odcházet, když si všimnul blednoucí modřiny přes celý Felixův loket. Nečekaně ho chytil za paži, aby se na modřinu podíval. "To je od nás?" zeptal se.

"Jo, už poslední. Minulý týden to bylo horší," odpověděl upřímně.

Blue si povzdechl. "Omlouvám se, opravdu. Doufám, že s naší rodinou už nikdy do styku nepřijdeš. Ani se mnou."

Věnoval Felixovi smutný pohled, než se vydal pryč. A Felix tam zůstal stát, jelikož nevěděl, co se sebou.

֎

Blue vyšel ze skladu zatímco si mnul bolavé rameno, na které dopadl, když spadl na zem. Ani zdaleka to nebylo jeho poprvé, rvačky u něj byly normálem, které se opakoval minimálně jednou do měsíce.

Ještě nikdy se mu ale nestalo, že by ho někdo ošetřil.

Možná proto, že když už se popral na veřejnosti, utekl rychleji, než by někdo zavolal záchranku nebo mu nabídl ošetření. Teď to byl ale Felix a Blue potřeboval vidět, jak na tom je. Jestli je v pořádku po tom všem, co se stalo.

Když procházel kolem baru, zahlédl tu dívku, která přinesla do skladu lékárničku. Došel k ní a vytáhl z kapsy bankovku. "Dáš to Felixovi?" zeptal se. "Ode mě by si to nikdy nevzal, ale neříkej, že jsem to byl já. Prostě mu dal někdo na baru dýško, jo?"

Dívka zmateně bankovku přebrala a přikývla. Blue se pokusil o úsměv a odebral se k východu.

Lidé si ho prohlíželi, ale ani trochu se jim nedivil. A také si jich nevšímal, jelikož byl zvyklý. Chtěl se jen dostat ven.

Jakmile vyšel, okamžitě si všiml muže, se kterým se popral. Rychle si nasadil kapuci a odebral se na úplně druhou stranu, než měl auto, jen aby se mu vyhnul. Nejspíš nečekal na něj, ale jistota byla jistota.

A tak se vydal domů pěšky. Nebydlel daleko, ale netěšilo ho, že se bude muset vrátit pro auto ráno.

Byl na cestě asi necelou minutu, než mu začal vyzvánět telefon. Zvedl ho bez toho, aby se podíval, kdo mu volá. Bylo mu jasné, že to byla Violet.

"Ano?"

"Samuel má Andrewa," vyhrkla místo pozdravu. "A je pěkně naštvaný, protože to vypadá, že se chystal Andy uzavřít nějakou dohodu s policií."

Blue se zastavil. "Cože?"

"Můžeš sem přijet? Myslím, že z něj Sam vymlátí duši, pokud ho opět nebudeš zastavovat."

To byla taková klasika. Samuel bil, Blue ho zadržoval od zabití. Teď se otočil na patě a rozběhl se k autu. "Už jsem na cestě," oznámil Violet a tipl to.

Přemýšlel, že ještě vběhne do klubu, aby to Felixovi oznámil, ale nejspíš by začal šílet. Měl celkem jistotu, že za barem byl v bezpečí, přece jen ho posledních čtrnáct dní tu a tam kontroloval, že ho nikdo od Samuela nemá v hledáčku.

Ale přece jen měl blbý pocit. Jestliže našli Andrewa, muselo jim být jasné, že utekl sám a bez rodiny. Což by znamenalo, že by Felix nebo jeho máma mohli být v nebezpečí, kdyby Samuel věděl, kde jsou.

A tak se před autem ještě zastavil.

֎

VAŠE ČTVRTÉ ROZHODNUTÍ

Říct o Andym Felixovi

nebo

Odjet hned domů

֎

wohoo, omlouvám se za to, jak dlouho kapitola nebyla, jen jsem neměla motivaci tohle psát. ale nakonec se mi tahle kapitola psala moc dobře!