Blue věděl, že už nikdy nic nepřekoná ten pocit, jako když Felix přistál na půdě Londýna a on ho po skoro roce a půl pořádně držel.

Jasně, jednou se mezitím viděli, když Blue letěl domů, aby vůbec Felixovi ukázal, že je naživu. Tenkrát ale žili v nejistotě.

Tentokrát ho držel s jistotou, že jim (téměř) nic nebrání, aby byli spolu.

Když se tak na letišti po Felixově příletu objímali, Blue neudržel slzy. Zalila ho čistá radost.

Byly noci, kdy nemohl usnout. Myslel na to, jak to nevyjde, jak Felix nedostane nabídku, aby mohl po škole do Anglie, jak se jim jejich plány zbortí jediným rozhodnutím cizích lidí a oni se už nikdy neuvidí.

Teď ale spolu bydleli v bytě i se Sakurou a Violet. Felix pracoval v nemocnici a Blue si našel práci v jedné IT firmě. Každý týden pak Felix volal domů, videohovor, kdy se Blue musel schovávat málem pod stolem (Felix se rád při telefonování procházel), aby ho náhodou Felixova máma nezahlédla.

Jak by asi reagovala na údajně mrtvého Blueho, který byl odsouzený z podvodů, v bytě jejího syna? Že mu tam straší?

Zajímalo by ho, jak Felix plánuje Blueho tajit před jeho příbuznými. Jak mu krátce vysvětlil, řekne o všem, co se stalo, své mámě. Řekně jí o Blueovi. Bude to šok, ale pokud nechce s mámou přetrhat veškerý kontakt, bude to muset udělat.

"A co Andy?" zeptal se pak Blue.

Felix se do té doby slabě usmíval, ale v tu chvíli jeho úsměv povadl. "Nemluv o něm," řekl tiše. "Zradil mě tím nejhorším způsobem. Ten se o tobě nikdy nedozví."

"Myslíš, že až to řekneme tvé mámě, neřekne mu to?"

Felix pokrčil rameny. "To opravdu nevím. Jestli jo, tak doufám, že to bude za dostatečně dlouho, kdy by si už mohl uvědomit, co svými činy způsobil. A že to bylo naprosto zbytečné, protože stejně jsem zase s tebou."

A co mu kradlo spánek doteď, byla myšlenka - co když se mezi nimi něco stane? Co když se rozejdou každý svou cestou? Blue zničil Felixovi život, ten kluk se musel vzdát tolika věcí. Blueho to tížilo. 

Nevěřil tomu, že by se jim něco stalo. Když přežili vše, co se za poslední dva roky stalo, věřil, že přežijí už vše. Přesto měl ale v hlavě brouka, který ho nenechával dlouho klidným.

Když to řekl Violet, vysmála se mu do tváře. "Prosím tě," prohodila. "Felix by pro tebe udělal cokoliv. Vlastně už udělal. On by se vašeho vztahu jen tak nevzdal, i kdybyste se chtěli navzájem zabít. A myslím, že ty ho taky jen tak nepustíš."

"Bojíš se zbytečně," přidala se Sakura, která seděla na posteli a hrála videohry. "Jasně, myšlenka, že se sem přestěhoval jen kvůli tobě, že se vzdal svého bratra kvůli tobě a tak, je docela děsivá, protože kdybyste se rozešli, fakt by byl Felix tady v prdeli, ale neděje se to. Žij v přítomnosti."

I když Violetina slova Blueho uklidnila, Sakura tomu moc nepomohla. Ale taková byla Sakura. Místo slov chrlila fakta. 

A tak se Blue pokoušel žít jen v přítomnosti. A bylo to krásné.

Vzal Felixe na rande. Každou noc usínali vedle sebe. Navzájem se překvapovali maličkostmi, jako snídaní do postele. Blue byl zamilovaný až po uši.

I když to možná tak ze začátku jejich vztahu nevypadalo, Blue se musel naučit, o čem vztahy vlastně jsou. A Felix mu byl tím nejlepším učitelem. Jeho hlava už nebyla plná jejich rodinného podnikání, už ani být nemohla. Už měl čas na to si uvědomit, že si lásku zaslouží, tak jako každý jiný.

Stejně jako Samuel. Jeho bratr, na kterého myslel každičký den. Nepracoval jen proto, aby se měli v Anglii dobře. Pracoval i pro myšlenku, že by třeba jednoho dne mohl zaplatit tu tučnou kauci a dostat bratra na svobodu.

Ne on, ale někdo, komu by věřil a dal by mu ony peníze. Jinak by za mřížemi skončil taky, sotva by se u policie objevil. 

Věděl, že Samuelovi bude vděčný do konce života. I v tom dalším. I v tom poté.

Oba s Felixem ztratili bratry. Jeden zradil, jeden zachránil.

"Na co myslíš?" vyrušil ho jednoho dne z myšlenek Felix. V tu chvíli Blue opět myslel na svého bratra. Mávl jen rukou. "Samuel?" zeptal se ho Felix.

"Jak to víš?" zeptal se překvapeně Blue.

Felix se usmál. "Přísahám, že pokaždé, když na něj myslíš, máš takový ztracený pohled, ale zároveň se lehce usmíváš. A je mi jasný, že myslíš na dobu, než se to všechno pokazilo."

Felix před něj položil talíř se špagetami, které narychlo uvařil. Nebo je udělala Violet a Felix je jen ohřál? Natolik Blue nevnímal. Felix si sedl naproti němu se svým vlastním talířem a pustil se do jídla. 

"V práci máme večírek," prohodil Blue, jelikož se nechtěl vracet k tématu Samuel. "Příští týden, půjdeš se mnou?"

Felixova ruka s vidličkou se zastavila na půlce cesty k jeho ústům. "Nikoho tam neznám."

"Však s tebou budu celou dobu. A seznámím tě."

"Jako tvého přítele?" rýpl si Felix s úšklebkem. Moc dobře věděl, že má Blue jednu kolegyni, která, kdyby se dozvěděla, že jsou Blue a Felix pár, by nezmlkla o tom, jak je to proti přírodě.

"Samozřejmě, že jako mého přítele," odpověděl s ledovým klidem Blue. "Jinak by se ostatní hodně divili, proč se k sobě tak máme."

Felix se usmál a za chvíli mu zčervenaly uši. "Tak jo," řekl tiše. "To si nenechám ujít."

Ten večírek byl pro Blueho docela velký krok v tom smyslu, že od jeho "zmizení" byl až moc opatrný. Ještě nebyl v žádném klubu nebo na nějakém festivalu, kterých bylo v jejich městě nad hlavu. Tu noc si ale řekl, že se naplno odváže. Užije si to. Hodí vše za hlavu.

Představil Felixe svým kolegům - Hannah si ho natolik oblíbila, hlavně ten fakt, že je doktor, že si ho hned odebrala stranou a začala si s ním povídat kdo ví o čem. 

Naopak Victoria se mlčky někam vypařila. Nejspíš šla někomu namlouvat, jak je jejich vztah proti přírodě.

I když na Blueho mluvil jeden jeho kolega, moc nevnímal. Sledoval (snad) nenápadně Felixe, jak se seznamuje s jeho spolupracovníky, úsměv od ucha k uchu a cítí se vítaně, nebo tak to Bluemu alespoň přišlo.

Zvykali si na nový život. Byl to nejprve šok, ale už se vše začalo uklidňovat.

O několik minut později se omluvil se slovy, že si musí odskočit, ale doopravdy jen přešel k Felixovi. Chvíli si ještě popovídali s Hannah, než se tentokrát opravdu vydali na záchod.

"Neunudila tě k smrti?" zašeptal Blue u Felixova ucha. 

"Ne," vyhrkl hned Felix. "Vlastně mě docela dost překvapila, jak se o medicínu zajímá. Věděla dokonce, co je to Gordonova křivka!"

Blue stáhl rty do úzké linky. "No, tak to je chytřejší, jak já."

"No tak," odfrkl si Felix. "Říkal jsem ti, co to je, když jsme si jednou volali před státnicemi."

Byl nahraný. Devadesát procent času, když při jejich hovorech Felix mluvil o něčem ze školy, neposlouchal. Proč by taky měl? Stejně mu ani nerozuměl, protože půlka slov byla latinsky.

"Změňme téma," zamumlal Blue ve chvíli, kdy vešli na záchody. Mu samotnému se nechtělo, ale Felixovi ano, a tak ho doprovodil, aby na záchody vůbec strefil v jejich firmě. Sám se postavil před zrcadlo a začal si upravovat límeček košile. A taky kravatu. Někdo ho mohl upozornit, že vypadá jak hastroš.

Za chvíli ucítil Felixovy ruce zezadu na krku. "Ještě tady máš límeček blbě," vysvětlil tiše, zatímco ho upravil.  "Jsem si říkal, jestli si toho všimneš."

"Taky by nebylo do věci, kdybys mě na to upozornil."

Felix mu dal krátkou pusu na tvář a ušklíbl se. "Líbíš se mi víc neupravený. Víš co, přece jen jsem se do tebe zamiloval, když jsem ti jen neustále zachraňoval život. To jsi zrovna upraveně taky nevypadal."

"Ty jsi zas v ruce neustále držel jehlu, kterou jsi mě zašíval. Se divím, že se tě doteď nebojím," vrátil mu to Blue. 

"Jsme si kvit," usmál se Felix. 

"Jo," potvrdil Blue. "Jsme si kvit."

Doopravdy ale věděl, že je Felixovi neuvěřitelně dlužný.

֎֎֎

KONEC

tak. další příběh dopsán. už se mi to nějak sbírá, že? to znamená, že mi taky dochází jména, hhhh.

každopádně tenhle příběh se ne vždy psal tak snadno jako ty ostatní. určitě kvůli tématu, že jo. snad se vám to ale i tak líbilo!

a co se týče vašeho rozhodování - jo, většinu času jste zvolili špatně. řeknu vám ale, že v jedné verzi příběhu byl v sázce i Violetin život. krásně jste se tomu ale vyhli, hehe.

tenhle koncept se mi ale líbil, bylo zajímavé přizpůsobovat příběh vaším rozhodnutím. snad se vám to líbilo taky!

děkuju, že jste to četli, komentovali, rozhodovali. bez vás by totiž tenhle příběh ani nebylo možné napsat. 

tak snad se uvidíme i u dalších mých příběhů, ať už starých nebo nových!