Následující dny měl Felix v mlze.

   Na policejní stanici byl pečený vařený, lhal o tom, jak mu Blue ubližoval, jak o ničem nevěděl, jakou byl jen obětí. Každou noc mu pak Andy diktoval, co má tvrdit další den, aby se shodovaly Felixovy výmysly s tím, co policii nakecal Andy před tím vším, aby ho ochránil.

   Violet zmizela. Samuel byl zatčen společně s Hagridem. Vše, co mohli, vzali na sebe. 

   Tak tohle byl Samuelův plán, pomyslel si jednoho dne Felix. Řekl by, že devadesát procent všeho nelegálního, co dělali, si vzal na sebe. Pro své mladší sourozence se snažil zajistit budoucnost s minimálními následky.

   Felixe překvapovalo, jak vše Samuel vymyslel a jak všechny ty roky si nechával určitá zadní vrátka otevřená. Proto byl u soudu opravdu upřímně překvapený, když zjistil, že jeden nelegální obchod, který měl na starosti Blue, byl celý na Samuelovo jméno.

   Samuel s Hagridem neměli šanci z toho vyjít dobře. Díky tomu zas ale mohla Violet s Bluem žít o něco lépe. Pokud teda najdou Blueho.

   Už tomu byly dva týdny, co neměl od Blueho jedinou zprávu. Nečekal samozřejmě, že se mu hned objeví u dveří, ale nějaký vzkaz by ocenil. Takhle neměl ani tušení, jestli Blue pád do řeky přežil.

   Celé ty dva týdny chodil jako tělo bez duše, v noci se probouzel z nočních můr a noci trávil buď v obchodě nebo v klubu, kde měl brigády. Odmítal chodit domů, kde byl Andy. Stačilo mu, když se musel domů vrátit na jednu nebo dvě noci v týdnu, když nikde brigádu zrovna neměl.

   Andyho nenáviděl. Tak nějak doufal, že odhalení všech nelegálních obchodů Samuelovy rodiny stáhne dolů i Andyho, který se sám do toho kdysi zapojil. Tím ale, že několik týdnů nosil policii informace, si získal imunitu, která ho před vlastním zadržením chránila.

   "Udělal jsem to pro tebe!" zakřičel na něj jedné noci Andy, když se Felix po třech dnech vrátil domů. "Byl jsi slepě zamilovaný a neuvědomoval sis ta nebezpečí, co tě mohla potkat. Vždyť sám Samuel tě jednou málem zabil!"

   Felix se uchechtl. To, co mu Samuel na samé začátku udělal, mělo od zabití daleko. Pravdou bylo, že k Samuelovi už choval respekt a měl ho jistým způsobem rád. 

   "Kdybys chtěl udělat něco pro mě, nebylo by to tohle. Blue se vrátí," zavrčel. "A já s tebou skončím."

   "Blue je mrtvý," neváhal Andy s odpovědí. "A jestli ne, pochybuju, že se vrátí a bude riskovat svůj život jen proto, abyste mohli být spolu. I kdyby jo, s radostí ho udám. On tě nemiluje, Felixi, a nikdy nebude, byl jsi jen jeho hračka."

   To bylo poprvé, co Felix Andyho uhodil. 

   "Jak můžeš být na straně těch kriminálníků?!" zakřičel Andy.

   "Nedělej ze sebe andílka, když ses sám s nimi zapletl a ještě je okrádal," pálil zpátky Felix. Otočil se na patě a vyšel z bytu pryč. 

   Byl naprosto sám. Naprosto.

   Když se po týdnu, co se vše pokazilo, konal první soud, Felix v tu dobu zažil jeden z největších šoků za celých následujících deset měsíců, co se pátrání táhlo. 

   Bylo to těch deset slov, co se mu vrylo do paměti. "Obžalovaný má pouze bratra," promluvil jeden z právníků. "Jeho sestra zemřela před dvěma lety."

   Felix měl co dělat, aby své překvapení skryl. 

   Andy vedle něj vyskočil ze židle. "To není pravda!" zahřměl. "Violet žije!"

   Musela ho uklidnit ochranka. Právník mlčky přešel k soudci a dodal mu důkazy o Violetině úmrtí. Po asi minutě ticha, co si soudce pročítal papíry, se podíval na Andyho. "Sestra obžalovaného se jmenuje Victoria. Zemřela před dvěma lety," uzavřel záležitost.

   Felix nemohl uvěřit svým uším. Samuel vždy myslel na včechno.

   "Bratr obžalovaného, Blue Wess, je pohřešován," pokračoval právník. "Byl postřelen a spadl ze srázu do divoké řeky. Nevypadá to, že by to mohl přežít, ovšem jeho tělo také ještě nebylo nalezeno. Pokračujeme v pátrání."

   Felix ucítil, jak mu po tváří stéká slza. 

   "Čelí obviněním z nelegálního obchodu, ale v mnohem menší míře, než obžalovaný. Také čelí obvinění z ublížení na zdraví."

   Nejraději by se v tu chvíli postavil a rozkřičel se na celý soud, že to nebyla pravda. Že mu Blue nikdy neublížil. Že celou dobu věděl o všem. To by ale situaci jen zhoršilo.

   "Jestli se Blue Wess objeví živý, bude čelit patnácti rokům ve vězení."

   A tak to nějak pokračovalo další dva týdny. Milion vyslýchání a rozhovorů, ze začátku Felix dokonce opravdu čelil obvinění, že Blueho střelil. Vše se nakonec uhrálo na sebeobranu, když policie po deseti dnech našla Blueho zbraň, se kterou spadl do řeky a se kterou také předstíral, že střílí po Felixovi.

   Vše se vyvíjelo relativně dobře a podle plánů. Jen Felix padal do temné jámy.

   Téměř nespal a s jeho psychikou to šlo taky pěkně do háje. Ve škole proplouval tak tak a dokonce uvažoval, že s ní sekne. Pracoval jak robot - škola, brigáda, učení se, pokusy o spánek. Když pak konečně ukončil zkouškami další ročník, skončil i s brigádou v obchodě, která mu stejně moc neplatila. Neměl na to síly.

   Když šest měsíců od toho, co Felix Blueho postřelil, prohlásili Blueho za mrtvého, Felix se zhroutil. Bylo to díky tomu, že několik málo dní po Blueho zmizení ohlásil jeden zahradník, že když pálil obrovskou hromadu listí a haluzí, zahlédl pod hromadou lidskou ruku. Než ale přijeli hasiči a uhasili onu hromadu, z těla zbyly jen neidentifikovatelné ostatky.

   Samozřejmě, že si nikdo nemyslel, že to bylo Blueho tělo. Když se ale půl roku nic nedělo a po Blueovi nebyla ani stopa, shodili to na to. Nikoho nezajímalo, jak se tělo mohlo dostat od řeky pod hromadu listí a haluz sto metrů od břehu.

   Proto veškerá naděje ve Felixovi ještě nezhasla. Ale zbývalo jí sakra málo.

   Neměl kam jít, a tak, když se onu zprávu dozvěděl, šel v noci do parku a brečel. Seděl na lavičce, slzy mu tekly proudem a dobrou půl hodinu se nedokázal vůbec posbírat. 

   Pak mu do klína spadl balíček kapesníků. Felix zmateně vzhlédl.

   Stála nad ním Sakura a slabě se usmívala. Felixovy došla veškerá slova, jelikož ji by tady opravdu nečekal. Mlčky se posadila vedle něj a poplácala ho po zádech.

   "Tak to vypadá, že oba randíme s relativně mrtvými lidmi, co? Až na to, že mrtví nejsou."

   Felix opravdu nevěděl, co by měl říct. Neviděl Sakuru půl roku a ona se teď tady objevila, jako by se nic nedělo. 

   Jakmile ale promluvila, do očí se mu nahrnuly další slzy. "Kde je Violet?"

   "V Maroku, momentálně. Pod novým jménem, se záložními penězi. Dávámě tomu ještě pár měsíců, než za ní pojedu, jistota je jistota. Samuel vždy myslel na to, jak by v takové situaci mohl ochránit svou sestru. Blue už to má horší, co?" prohodila, jako by právě dnes neprohlásili Blueho za mrtvého. 

   Felix mlčel. Sakura se k němu otočila. "Copak si nemyslíš, že to ohořelé tělo, co našli, je opravdu on?" zasmála se. "Spíš by mě zajímalo, komu díky tomu prošla vražda, když to takhle špatně uzavřeli," uchechtla se. "Ten někdo měl sakra štěstí, co?"

   "Máš snad nějaké informace o Blueovi, že je alespoň naživu?" zeptal se tiše Felix.

   "Ne. Ale to je jasný, nemůže teď riskovat, že dá o sobě vědět. Věci se musí uklidnit. Samuel taky na něj myslel, taky má připravené falešné doklady a nějaké ty peníze a jen Blue ví, kde jsou schované. Možná je teď v nějakém jiném státě, leží u pláže a opaluje se."

   To se Felixovi k Bluemu nehodilo. Nic ale Sakuře nevyvracel.

   Znovu ho poplácala po zádech. "Samuel je chytrý. Blue taky. Jo, sice to pro Samuela nedopadne dobře, ale zachránil tím Violet i Blueho."

   "Zapomnělas na tu část, kdy jsem ho postřelil? To zrovna v plánu nebylo," zamručel. 

   Sakura se ušklíbla. "Jo, to je horší. Ale no tak, Blue je naživu. To tělo určitě nebylo jeho, co, Blue se vyhrabal od břehu, schoval se v hromadě listí, kterou náhodou zrovna ten zahradník na druhý den zapálil, zatímco tam vyčerpaně spal?" odmlčela se. "To zní docela reálně, že?"

   Felix zavřel oči. "Nechme to být, prosím."

   Sakura se postavila a natáhla k němu ruku. Felix se na ni zmateně podíval. "Pojď," pobídla ho. "Půjdeme ke mně. Pochybuju, že bys byl jen tak v noci v parku, kdybys měl jinak kam jít."

   "Jak si mě vůbec našla?" zeptal se první Felix.

   Sakura pokrčila rameny. "Když jsem slyšela to o Bluevi, řekla jsem si, že by byl možná dobrý čas tě vyhledat. Chvíli jsem tě sledovala, pak tě tady nechala chvíli se vybrečet a tady jsem," usmála se povzbudivě. "Tak pojď," pobídla ho znovu. "Mám v bytě postel navíc. Můžeš klidně zůstat u mě, dokud se vše nevyřeší."

   Felix se zamračil. Nevěděl, jestli je dobrý nápad takhle zmizet u Sakury, která, pokud si dobře pamatoval, bydlela ve vedlejším městě, uprostřed vyšetřování. Bál se, že to vyvolá podezření, proč na prázdniny zmizel do jiného města a odřízl se od rodiny.

   Taky ho napadlo. Co když se vrátí Blue a nenajde ho ve městě? Felix momentálně školu neměl a s brigádou taky sekl. Druhou brigádu měl jen dvakrát týdně.

   Zaváhal. Sakura trpělivě vyčkávala s natáhnutou paží. 

֎

VAŠE ŠESTNÁCTÉ ROZHODNUTÍ:

Odejít k Sakuře

nebo

Zůstat ve městě

֎֎֎

   ty jo, dlouho kapitola nebyla, co? za to může loving you is a losing game. každopádně se blížíme ke konci tohoto příběhu! Tipuju tak 3-5 kapitol?