VAŠE ROZHODNUTÍ: 

Zůstat - Felix hovor uslyší

֎

"Nechci před Felixem už nic tajit," rozhodl se Blue nakonec. Violet si povzdechla, ale počkala, až Blue Felixe probudí. Pomalu s ním zatřepal, zatímco opakoval jeho jméno.

   "Co se děje?" zeptal se ho rozespale. Pomalu se posadil.

   "Violet volá," oznámil mu Blue. "Dám to nahlas, počkej." 

   Felix si mezitím třel unavené oči. Blue zapnul hlasitý odposlech a pobídl svou sestru, aby začala. A hned prvních pět slov ho šokovalo: "Asi o nás ví policie."

   "Jak ví?"

   "Ví. O nás. Žádné akcie, opravdu nás," přiblížila.

   "Budeš muset být více konkrétní," upozornil ji Blue.

   A tak jim Violet vysvětlila vše. Vysvětlila jim, jak Thomas přišel s tím, že na stanici kolem něj už delší dobu chodí po špičkách. Napomenula Bluea, proč jí neřekl o tom, jak mu Wenda řekla, že nikoho na sledování neposílala a tenkrát to byla nejspíš policie (Felix ho taky plácl po paži, mu to neřekl taky). Taky jim řekla, co mají mezitím v plánu - s nikým nemluvit, možná na ně donáší někdo zevnitř, dělat, že se nic neděje. Samuel má plán, aby zjistil co nejvíce informací, jestli se všechno podělá, má plán B, o kterém nechce nikomu nic říct, ale Hagrid nejspíš něco ví.

   Pak nastala dlouhá chvíle ticha. 

   "Jestli nás sledují nebo jestli někdo zevnitř donáší," přerušil ticho Felix. "Pak ví, že jsme s Bluem tady, ne? Naprosto na ráně. Sami."

   "Je to možné," přisvědčila Violet.

   "Kdyby dostali Blueho, mají všechno. Samuel by se klidně šel udat a vše hodil na sebe," pokračoval tišeji Felix. Blue nic nenamítal, protože měl nejspíše pravdu.

   Do pár minut se s Violet rozloučili. Blue naštvaně hodil telefonem na zem, až mu praskl displej. V tu chvíli mu to bylo jedno. Začal přecházet po místnosti sem a tam, usilovně přemýšlel, co by měli dělat, ale nic ho nenapadalo. Felix tiše seděl v tureckém sedu na posteli.

   Po chvíli se Blue zastavil. "Kdyby nás někdy dostali," začal, "musíš popřít úplně všechno, jasný? Nic jsi o našem byznysu nevěděl, nevěděl, jsi, co dělám za práci, myslíš si, že obchoduju s akciemi, jo? Klasika. Musíš být na mě naštvaný. Musíš mě nenávidět za to, že jsem ti lhal a že jsem doopravdy takové monstrum."

   Felix na něj mlčky hleděl, prázdně, jako by ho opustila vlastní duše.

   "Stačí, že já skončím za mřížemi, nemusíš i ty," řekl už tišeji. Nejraději by ale křičel. Nejen, že se blížili do pěkné špíny, ale teď stahoval Felixe s sebou.

   "Co budeš dělat ty?" zeptal se Felix. "Necháš se zavřít? To přece-"

   "Zítra se musíme vrátit. Jsme tady moc zranitelní. Domluvím se Samem, co dál, ale tady zůstat nemůžeme," přerušil ho Blue. "Nechci ti ale dělat naděje. Pravděpodobně to pro nás skončí pěkně špatně."

   Felix sklopil pohled. "Proč zase my?" zeptal se tiše.

   "Protože jsem to já, Felixi. Říkal jsem ti, co se může stát. A právě se to děje. Teď jen musíme zajistit, aby se tobě nic nestalo," odpověděl Blue v klidu.

   V tu chvíli se rozbitý telefon na podlaze rozezvonil znovu. Blue k němu třemi rychlými kroky došel a přes prasknutý displej přijal hovor od svého bratra. Hned čekal, že to nic dobrého nebude.

   A taky že nebylo. "Ještě jedno malé překvápko," ozval se hned Samuel. "Trochu horší. Policie jede k vám, k nám nejspíše taky. Takže mě teď pěkně poslouchej."

֎

Felix se nikdy nebál víc, jak v tu chvíli. 

   Nebál se tolik ani v den, kdy ho unesl Samuel nebo Wanda. Teď měl totiž v ruce pistoli, utíkal asi dvacet metrů za Bluem a za ním u chaty svítily policejní blikačky.

   Měli plán. Jenže to byl tak šílený plán, že mu právě stékaly slzy po tváři, když utíkal za Bluem, jako by byl jeho kořist a on hladové zvíře. V roztřesené ruce pevně držel zbraň.

   Doběhli na místo. Lom s divokou řekou tekoucí hluboko pod nimi. Plán byl jasný. Až se policie přiblíží, začne jejich scéna. Felix začne na Blueho křičet, obviní ho ze všeho. Popáleniny na jeho těle? Blue. Jizvy z nedávné doby? Blueho vina. Modřina, co si dneska udělal, když sbírali v lese dřevo ráno? Blueho práce.

   Slzy mu tekly jako vodopády. Musel nařknout Blueho z násilí, které nezpůsobil. Musel ho pak střelit někde do břicha - Blue měl neprůstřelnou vestu. Blue přepadne přes okraj lomu. Řeka jeho tělo odplave bůh ví kam, policie ho nenajde, prohlásí ho za mrtvého, tělo nenalezeno. Přece ho Felix střelil, že? Jenže Blue se pak, až to bude bezpečné, vrátí.

   Felix měl tolik námitek, ale Blue trval na tomto plánu. Vše bylo o načasování. Sotva policie bude v pozici, kdy je oba uvidí, Felix musí střílet, jinak by hrozilo, že se do střílení pustí policie sama. 

   Blue stál na kraji lomu, ruce vzhůru, v ruce vybitou pistol. Cestou neurčitě vystřílel své náboje, aby to vypadalo, že po Felixovi střílí a pak to celé mohlo být považováno za sebeobranu. Taky se smutně díval na třesoucího se Felixe. Oči měl také plné slz. "Zvládneš to," řekl tišeji, ale tak, aby ho Felix slyšel. "Vrátím se."

   Felix si ale tak nevěřil. Neměl střílet na takovou dálku, jako když cvičili s Bluem, i tak své mušce ale vůbec nevěřil. Bál se, že se nestrefí do neprůstřelné vesty, bál se, že to celé pokazí. 

   Dusot těžkých bot policajtů se blížil. Felix nastavil ruce a zamířil na Blueho. Blue mu prstem naznačil, ať míří o něco výš.

   A pak to začalo. Felix se rozkřičel, řval na Blueho ty nejhnusnější nadávky, obviňoval ho ze lží a ze všeho, za co vůbec nemohl. Už se chystal vystřelit, když ho jiný výstřel předběhl.

   Prudce se otočil a uviděl jednoho z policistů, jak na Blueho míří. Naštěstí nestrefil, ale Felix v tu chvíli zpanikařil.

   Zamířil znovu na Blueho a vystřelil.

   Za normálních okolností by se mohl pochválit - vystřelil a kulka letěla přesně tam, kam měla. Jenže opět nebyl jediný, kdo vystřelil a Blue tak čelil dvěma kulkám.

   Policejní kulce se úspěšně vyhnul. Ale pak následovala ta Felixova a místo do vesty ho strefila do ramene. Blue bolestně vykřikl, chytil se za rameno a zavrávoral. Za chvíli už padal přes okraj lomu přímo do vody a zmizel Felixovi z očí.

   "Neboj se," říkal mu dříve. "Ta řeka vypadá prudce, ale je to v pohodě. Když jsme byli mladší, normálně jsme do ní se Samuelem skákali. Je pravda, že teď už je o něco prudší, ale nic, co bych nezvládl. Od malička jsem chodil na plavání."

   Učili ho na plavání, jak plavat s postřeleným ramenem? 

   Felix se málem na místě zhroutil. Pistol mu vypadla z ruky a sledoval místo, kde Blue zmizel. Několik policistů doběhlo na okraj, ale jen vrtěli hlavou. Další skupinka se vydala lesem dolů k řece. Dva policisté a někdo v černé kapuci se vydali k Felixovi.

   Felix se pomalu posadil, přitáhl si kolena k sobě a stále se díval na to samé místo. "Musí být v šoku," promluvil jeden z blížících se policistů.

   "Nechte mě k němu jít první," ozvalo se hned na to. Felixovi ten hlas přišel povědomý, ale byl moc mimo na to, aby ho někam zařadil. Právě postřelil Blueho. Blue spadl do řeky. Jejich plán se ze sekundy na sekundu naprosto podělal.

   Do pár sekund ho objaly silné paže. A v tu chvíli se Felix vzpamatoval.

   "Jsem tak rád, že jsi v pořádku," rozeznal Andyho hlas. "Jsem na tebe pyšný," dodal.

   Felix od sebe Andyho prudce odstrčil. Po zemi se od něj snažil vzdálit co nejdál. "C-co tady d-děláš?" vysoukal ze sebe.

   Jenže Andyho úsměv a pohled na okraj lomu mluvil za vše.

   Andy donášel na policii. To on za všechno mohl.

   Felix si v tu chvíli vzpomněl na to, jak každou chvíli Samuela s čistým srdcem ujišťoval, že Andy si už nic proti nim netroufne. Chodil do práce, z práce hned domů. Nijak podezřele se nechoval.

   Tak jak to sakra zvládl?

   "Felixi," oslovil ho Andy něžně, "Jsi v šoku, musíš se uklidnit."

   "Já jsem v klidu!" vykřikl Felix. "Teď mi to, sakra, vysvětli!"

   Andy k němu došel a opět ho vtáhnul do obětí. Tentokrát to ale nemělo mít uklidňující účinek. "Nech toho," zasyčel mu do ucha. "Vše jsem udělal tak, abych tě ochránil. A vidím, že vy taky, tak se jen opovaž to teď podělat."

   Felix se nezmohl na nic jiného než na šílený pláč, který málem přerostl v panický záchvat.

֎֎֎

i love yall, really