Ozval se výstřel.

   Felix začal tiše nadávat, zatímco se Blue rozesmál. Přebral od Felixe pistol, zkontroloval, kolik mu zbývá nábojů a třemi přesnými ranami se trefil do středu terče. Felix se na terč ani nestrefil. "Začínám si říkat, jestli to s tebou není marné," prohodil Blue.

   Když se na něj Blue podíval, Felix se mírně usmíval. "Možná bych se tě měl bát," řekl Felix, "ale přijde mi to docela sexy."

   Blue se opět zasmál, ale nakonec si povzdechl. "Takže zůstaneme u toho, že v případě nebezpečí se schováš za mě?"

   "Ne!" vykřikl Felix a sebral Bluemu z ruky zbraň, do které dával pět malých nábojů. Doplnil poslední dva, zacvakl náboje dovnitř (to bylo to jediné, co mu šlo) a narovnal ruce se zbraní.

   "Už teď vidím, že míříš moc nízko," upozornil ho Blue. Felix  se zamračil, ale i přes to ruce povytáhl nahoru.

   Pak se ozval další výstřel. A Felix se poprvé strefil do terče. 

   Radostí vyskočil, zatímco Blue přešel do pozoru a vytrhl mu pistoli dřív, než by z ní omylem mohl vystřelit. "Je furt nabitá," pokáral ho. "Ještě nás zabiješ."

   Felix přestal skákat a omluvně se na Blueho podíval. Blue opět namířil pistolí na terč, vystřílel zbylé čtyři náboje (opět přesně do středu) a položil pistol zpátky do obalu. "Dnes raději končíme," uzavřel jejich první lekci a zapnul kufřík s pistolí uvnitř.

   Natáhl ruku k Felixovi, ten si s ním automaticky propletl prsty a oba se vydali zpátky do chaty.

   "Hádám, že raději budu střelné rány ošetřovat, než je způsobovat," zasmál se Felix tiše, když opustili prostory střelnice. 

   "Taky bych řekl," přisvědčil Blue. "Ale tak zkoušel jsi to poprvé. Časem se to zlepší."

   "Myslíš? Je normální, aby někdo mého věku, strefil alespoň ten terč, ještě s mizerným skóre, jen jednou asi z třiceti pokusů?"

   Blue stáhl rty do úzké linky. Raději nechtěl odpovídat, aby Felixe náhodou neranil. A tak to trochu obešel. "Pořád můžeš střelné rány jen ošetřovat, máš pravdu."

   Felix ho plácl po paži.

   "Co je?" vykřikl Blue. "Sám jsi to řekl!"

   "Nejsi vůbec správný přítel. Měl jsi mě ujistit, že jsem v tom nejlepší na světě!" křikl Felix zpátky, ale jeho úsměv se ani trochu nezmenšoval.

   A Blue se rozesmál, i když se ze všech sil snažil smích zadržet. Nebyl zas tak špatný lhář, ale říct, že byl Felix ve střílení ten nejlepší, by nejspíš nedokázal. Vysloužil si další ránu od Felixe.

   "Já vím, že jsem špatnej přítel," bránil se Blue. "Ale už se zlepšuju, ne?"

   Bluemu projely hlavou vzpomínky na jejich začátky a jak pitomě se ve vztahu s Felixem choval. Docela se divil, že to s ním Felix nevzdal už na začátku.

   "Jo," potvrdil Felix nakonec. "Momentálně jsi naprosto úžasnej."

֎

Violet se cítila osaměle.

   Sakura byla mimo město, Blue byl s Felixem na chatě a Samuel byl celé dny zavřený ve své kanceláři a něco řešil. Violet měla podezření, že se muselo dít něco špatného, protože takhle se Samuel izoloval jen ve chvíli, kdy šly věci do kytek. 

   Což se jí také potvrdilo, kdy ji přišla na mobil od Samuela zpráva.

   SOS

   Nic víc v ní napsáno nebylo. SOS znamenalo, že se něco akutního stalo. Že svolává všechny lidi, kterým nejvíce věří. A tak se Violet okamžitě rozběhla do kanceláře.

   Když přišla, v místnosti byl teprve Hagrid a Thomas, člověk, kterého měli u policie. 

   "Jsme všichni," zamumlal Samuel a posadil se za stůl. Violet se zatvářila zmateně. Nejspíše se něco dělo a Samuel si zavolal jen je tři? Čas se blížil k jedenácté hodině večerní. Možná nechtěl rušit tolik lidí? To se ale k Samuelovi nehodilo.

   "Co se děje? zeptala se Violet.

   Samuel si povzdechl. "Momentálně nemůžeme nikomu věřit. Někdo na nás donáší policii," řekl, jako by to nic neznamenalo.

   "Cože?" vyděsil se ihned Hagrid.

   Thomas se ujal slova. "Myslím, že ví i o mně. Tajili mi neustále nějakou přísně tajnou akci. Dnes jsem z toho něco omylem uslyšel. Myslím, že o nás ví. Sledují nás zevnitř."

   "Blue mi před pár měsíci říkal, že tenkrát, když je někdo s Felixem sledoval, nebyli to Wandini lidi, popřela to. Moc jsme na to nepřihlíželi, prostě jsme jí nevěřili. Teď to ale vypadá, že by to mohla být samotná policie."

   Violet se musela posadit. Kdyby se o všem policie dozvěděla, šli by ke dnu rychleji jak Titanic. Nikdo by z toho nevyvázl v dobrém. "Proč ale doteď nic neudělali?" zeptala se.

   "Sbírají důkazy. Není lehké se do nás dostat, každým dnem makám na tom, aby jsme v takovémto případě toho ukryli co nejvíce. Všechny obchody pečlivě předěláváme, aby vypadaly legálně, chráníme úplně všechno. Bojím se, že na nás donáší někdo zevnitř," pravil Samuel.

   Violet by raději v tu chvíli zapomněla na vše, co jim Samuel právě řekl. 

   "Já se bojím toho, že si už každým dnem pro vás přijdou," řekl Thomas. "A pro mě samozřejmě taky."

   Samuel si frustrovaně schoval hlavu do dlaní. "To je v prdeli."

   "Co budeme dělat, šéfe?" zeptal se Hagrid. 

   "S nikým teď nemluvte. Pokusím se zastavit všechno, co máme rozjetého, budeme hrát mrtvého brouka. Zkusím to s našimi lidmi řešit tak, aby nás z ničeho nepodezírali, kdyby náhodou mezi nimi byl ten hajzl, co nás zradil. Budeme dělat, jako by se nic nestalo," přikázal Samuel.

   "Zavolám Bluemu," špitla Violet a začala v telefonním seznamu hledat její jméno. Nebilo jí zrovna příjemné, že mu zkazí dovolenou hned po třech dnech.

   "Co když to praskne?" zeptal se Thomas Samuela.

   "Mám plán B," řekl Samuel s kamennou tváří, "ale aby v pořádku vyšel, nesmíte o něm vědět. Prostě mi věřte." Samuel se podíval na Hagrida, jakoby o tom jediný něco věděl. Violet si všimla, jak na Samuelův pohled odpověděl lehkým přikývnutím.

   Violet se zvedla a odešla z místnosti, aby Bluemu zavolala.

   ֎

Blue tu noc nemohl usnout. Nebylo pro něj zvykem, aby tak dlouho nepracoval a bohužel ho to nemálo znervózňovalo. I když si neuvěřitelně užíval samotné chvíle s Felixem, jeho ruce potřebovaly už pracovat pro klid v duši.

   Proto se, i když už Felix dávno pravidelně oddechoval, díval ještě v jedenáct na nějaký náhodný seriál na Netflixu, který ho zaujal trailerem.

   Dokud teda seriál na obrazovce nepřekrylo Violetino jméno. Blue se posadil. Co se stalo, že v tuto hodinu volala.

   Hovor zvedl. "Děje se něco?" zeptal se ihned tiše.

   "Je mi vážně líto, že vám musím rušit líbánky," začala Violet. "Ale jo. Jsme pěkně v prdeli, Blue. Máš tam i Felixe?"

   "Spí," odpověděl Blue a přitom se na něj podíval. "Co se stalo?"

   "Nevím, jestli by to Felix měl slyšet. Jsme docela v prdeli, jak jsem říkala, nevím, jestli by bylo lepší, kdyby o tom nevěděl, třeba by ho to ochránilo. Jistým způsobem."

   Felix se v tu chvíli otočil na druhý bok, a tak mu Blue uviděl do tváře. Viděl, že se za chvíli nejspíše probudí.  Ať už šlo o cokoliv, nechtěl už Felixovi nic zatajovat. Na druhou stranu, jestli se opravdu něco stalo, malé zatajení pro jeho bezpečnost by k zahození nebylo. Blue si povzdechl.

֎

VAŠE PATNÁCTÉ ROZHODNUTÍ:

Odejít z místnosti -  Felix hovor neuslyší

nebo

Zůstat - Felix hovor uslyší

֎֎֎

tohle vypadá naprosto nevinně. věřte mi, je to jedno z nejdůležitějších rozhodnutí :'D