VAŠE ROZHODNUTÍ:

Napsat Bluemu dopis

֎֎֎

Blue smykem zastavil před věznicí.

   Když vystoupil z auta, překvapeně se musel uchechtnout, jelikož nečekal, že by se trefil do parkovacího místa. Kdyby ne, neřešil by to. V hloubi duše ale byl rád, že případně nebude muset řešit nějaké pokuty za špatné parkování.

   Měl málo času, za čtyřicet pět minut začínala schůze v Samuelově kanceláři ohledně dalších postupů ve Wandině případu, jelikož vyšetřování bylo stále v plném proudu, ale naštěstí jim vše zatím vycházelo.

   Měli lidi u policie. Měli Blueho milostnou minulost s Wandou, což chtěli použít jako motiv. Šílená bývalá, která se nepřenesla přes to, že si Blue našel někoho jiného? To by šlo.

   Blue se měl stavit u policie, aby vyzvedl nějaké papíry, a pak se chtěl stavit za Wandou. Sám, z osobních důvodů. Všechno měl přesně naplánované, ale nic mu nevyšlo. Když projížděl kolem Felixovy školy (o týden později, co ho propustili z nemocnice), všiml si ho, jak odchází ze školy. 

   Uviděl i jednoho ze Samuelových mužů pověřeného Felixovou ochranou, ale stejně mu to nedalo. Měl přímo sportovní auto, o kterém Felix snad ani nevěděl, že ho má, jelikož spolu vždycky jezdili jeho nejnovějším BMW, a tak to riskl a zajel ke krajnici. 

   Felix kolem něj prošel, aniž by si výrazného auta všiml. do uší se právě dával sluchátka a z košile mu čouhala převázaná zápěstí.

   Po celé té tragédii oba skončili v soukromé nemocnici, kde Samuel podplácel primáře, ne v nemocnici, kde Felix pracoval. A jelikož se tedy Blue s primářem dobře znal a věděl, že je na jejich straně, včera mu zavolal, aby se dozvěděl, jak na tom Felixovy rány jsou.

   Pocítil radost, když mu doktor řekl, že to vypadá pěkně. Že se to nejspíš zahojí dobře, i když mu nějaké jizvy samozřejmě zůstanou. 

   Taky vystoupil z auta a chvíli Felixe následoval. Nejraději by se praštil za to, že to neustále dělal. Že prostě nedokázal nechat Felixe na pokoji. Ale omlouval si to faktem, že se rozešli teprve nedávno, a tak mohl být ještě v nebezpečí.

   Takže do věznice přijel s půl hodinovým zpožděním jeho plánu.

   Vyřídil všechno potřebné papírování a za chvíli už seděl na jedné straně neprůstřelného skla s telefonem před sebou a čekal, až dovedou Wandu.

   Měl jí tolik co říct. Ale nevěděl, jestli toho bude schopný.

   Wanda musela souhlasit s tím, aby ji Blue navštívil, a opravdu se bál, že dozorce za ním přijde se zprávou, že Wanda odmítla. To se ale nestalo, a tak za chvíli vstoupila v poutech do místnosti. Vypadala, jako by ve věznici strávila už několik měsíců a ne dva týdny. Vlasy měla rozcuchané a oblečení pokrčené.

   Posadila se na židli a chvíli jí trvalo, než do ruky vzala sluchátko. 

   "Co chceš?" řekla dřív, než ji stihl Blue vůbec pozdravit. Nechtěl být na ní naštvaný, samozřejmě že byl, ale kdyby to ukázal, Wanda by si hned myslela, že má navrch.

   "Málem jsi mě zabila, nemyslíš, že mám alespoň právo vědět proč?" zeptal se.

   "Víš proč." Jasně. Samuel málem zabil jejího bratra, proto ona chtěla zabít Samuelova bratra. To už párkrát slyšel.

   "Vážně je to ten jediný důvod?" řekl po chvíli. "Mohla ses pomstít přímo Samuelovi. Vynechat z toho Felixe. O co ti doopravdy šlo?"

   Wanda se zamračila. "Myslíš, že ti tady něco řeknu, když se na mě chystáte tady všechno hodit? Samuel by měl taky sedět, moc dobře to víš. Celá vaše rodina by měla sedět."

   Blue se ohlédl na dozorce za sebou. "Proč? Kvůli našemu byznysu z akciemi?"

   Wanda praštila do stolu. "Ty vaše akcie si strčte někam, vím o vás všechno!"

   "Ale nikdo ti nevěří," zašeptal Blue. Věděl, že to i tak slyšela. "Mám otázku," pokračoval hlasitě. "Proč jsi neustále někoho posílala, aby nás sledoval? Byla jsi ve středu dění, věděla jsi skoro všechno, proč jsi riskovala, že tvé muže někdo odhalí?"

   K Blueho překvapení se Wanda zatvářil zmateně. Pak se uchechtla. "Nikdy jsem neposlala nikoho, aby vás sledoval."

   Samozřejmě, že jí Blue nevěřil. Zároveň ho ale zmátlo, proč by to prostě nemohla přiznat, když bylo téměř jisté, že se z celého tohoto problému už nevyhrabe. "Zapírání, že jsi nás nenechala sledovat, ti už nijak nepomůže."

   "Já jsem fakt nikoho neposlala, Blue," zasmála se krátce znovu. "Jak jsi sám říkal, proč bych to dělala, když jsem byla uprostřed dění?"

   Blue se zamlkl. Hlavou mu běhalo snad trilion myšlenek. Měl Wandě věřit?

   "Zdá se, že máte i jiný problém než mě," řekla slizce. A Blue tomu časem možná i začínal věřit.

Když se Blue vrátil domů a protrpěl schůzi se Samuelem (fakt, že je možná sledoval někdo úplně jiný, si nechal zatím pro sebe), rozvalil se na svůj gauč a provrtával pohledem strop. Byl ztracený ve svých myšlenkách, jelikož si vůbec nebyl jistý, co si má myslet nebo co dělat.

   Z přemýšlení ho vytrhl až Hagrid, který do jeho bytu vešel, jako by se nechumelilo.

   "Jak-" začal Blue, když zvedl hlavu, ale Hagrid ho přerušil.

   "Doslova jsi měl pootevřené dveře. Děje se něco? Vypadáš myšlenkami úplně jinde."

   Blue měl Hagrida rád, ale rozhodně to nebyl člověk, kterému by se svěřoval se svými problémy. Na to měl Violet. A tak zavrtěl hlavou. "Co potřebuješ?"

   "Nesu ti poštu," řekl a zamával s dopisy v ruce.

   Blue mu naznačil, ať to hodí na stůl. Většinou dopisům moc pozornosti nevěnoval, jelikož to většinou byly jen výpisy za elektřinu a plyn, což stejně řešil Samuel za celou budovu.

   "Díky," odpověděl krátce, čímž chtěl dát taky najevo, že nemá chuť se s ním bavit dál. A Hagrid byl hodně chápavý, to měl na něm Blue rád, a tak se otočil na patě a odešel.

   Ležel na sedačce ještě dobrých dvacet minut, než se rozhodl, že si udělá rychlou večeři, osprchuje se a půjde spát. Málo kdy se stávalo, aby šel spát před půlnocí, jeho práce často vyžadovala být aktivní spíše v noci. Byli jednoduše kriminálníci s nelegální prací, ti nejlépe fungovali za tmy. A tak toho chtěl jednou využít, aby šel spát brzy.

   Když se zvedal ze sedačky, pohledem přejel dopisy na stole. A poznal, že hned ten první není od žádné elektřiny nebo plynu. Byl ručně nadepsaný a písmo mu bylo až moc povědomé.

   Neměl v hlavě zavrtané Felixovo písmo, ale vsadil by všechny prsty, že tohle bylo jeho.

   Popadl dopis. Nebyl jak Felix, který s přečtením Blueho dopisu čekal pět dní, což věděl, jelikož ho viděl otevírat před nemocnicí v den jeho propuštění. Obálku teoreticky roztrhal.

   Zablokoval si Felixe všude, kde mohl. Kdyby k němu přišel, nepustil by ho dovnitř. Ale Felix si našel cestu, na kterou Blue nepomyslel. Nenapadlo ho, že vlastně mohl napsat taky dopis a poslat ho poštou. A to, jak rychle dopis otevřel, mu dalo jasně najevo, že byl v hloubi duše rád, že si Felix našel cestu jak ho kontaktovat.

   A tak se dal do čtení, i když tušil, že nic pěkného to nebude.

   Milý Blue,

   omlouvám se, že začnu takhle, ale asi tě nesnáším. Nesnáším tě za to, že ti nedělá problém mi napsat, že mě miluješ, hodit na mě tu bombu, a pak tak zmizet z mého života. Samozřejmě, možná to pro tebe bylo taky těžké, možná toho lituješ, ale proč mám takový pocit, že ne?

   Zase jsi to udělal. Rozhodl jsi i za mě. Rozhodl jsi o nás dvou a mě z toho vynechal, nedal si mi šanci k tomu říct svoje. 

   To, co se mi stalo, byla nehoda. Nemohl jsi za to, že mě ten chlap povalil do plamenů. Nemohl jsi za to, že jsem se zranil. Víš,  že mi neměli v plánu ublížit, protože by měli problémy, kdyby se mi něco stalo, jelikož nepatřím k vám a hůř by se to ututlalo. Vzali mě s tebou jen proto, protože jsme byli neustále spolu a jinak by tě asi samotného nedostali.

   Jasně, možná to bylo tentokrát štěstí a kdyby se znovu něco takového stalo, nejspíš by už neváhali mi jiní ublížit. Ale sám si přiznej, jaká je šance, že by se to stalo? Komu bych se tak já mohl hodit? Vím, že se nejspíš pravděpodobně teď směješ a říkáš si, že jsem jen hloupý a nic o světě, ve kterém žiješ, nevím. A možná máš pravdu.

   Spíš si ale říkám, jestli si mě takhle neodtrhl kvůli vině, ne kvůli tomu, abys mě ochránil a nic se mi nestalo. Vím, jak se to celé stalo, že jsi tomu muži uhnul a on se tak svalil na mě. Já bych tomu ale řekl spíše blbá náhoda než tvá vina. A teď, když bych tě potřeboval nejvíc, když v noci necítím ruce bolestí a vše mě bolí, když bych ocenil, kdybys byl v tom se mnou, ses rozhodl odejít. To mě na tom bolí nejvíce. To už ti za vinu dávám.

   Promiň, že jsem se tak rozepsal. Ale musíš pochopit, že jsi mě docela naštval, když jsi mě odřízl se vším všudy. Ani netuším, jestli se k tobě tenhle dopis dostane, možná doufám, že ne, a proto jsem napsal i věci, které bych ti jinak neřekl.

   Já tě taky miluju, Blue. Samozřejmě, že jo. Ale teď už je to asi jedno, co?

   Tvůj Felix

֎֎֎

hehehe. Blueho reakce v další kapitole. možná.