Když se Felix probudil, opravdu se lekl, že nemá ruce. Vůbec je totiž necítil a navíc neměl tušení, kde byl, nebo co se poslední hodiny dělo.

   Poslední, co si s jistotou pamatoval, bylo, jak nějaký ten týpek z Wandiny party spaloval Blueho kůži. 

   Blue. Felixův mozek se po dlouhém spánku nastartovával pomaleji, než by se mu líbilo. Když ale otevřel oči, nejprve zkontroloval, že ruce díky bohu má, a pak se rozhlédl po místnosti.

   Ta byla téměř prázdná. Byla noc a v místnosti byla tma, a tak Felix musel počkat, až si jeho oči přivyknou na tmu. Když se tak stalo, všiml si, jak někdo sedí vede jeho postele, hlavou schovanou v matraci Felixovy postele a v této nepohodlné pozici spal.

   Postava měla blond vlasy a na sobě nějaké volné triko s krátkým rukávem, takže šly  vidět všechny náplasti, co měl na pažích. Musel to být Blue.

   Blue měl jednu ruku na té Felixově, svázané. A tak začal Felix hýbat prsty (nejprve to šlo dost těžce), přičemž doufal, že ho probudí, jelikož cítil, že jeho hlasivky vypověděly službu. Potřeboval se napít.

   Kupodivu zareagoval Blue ihned, jakoby ani nespal. S bolestným syknutím se narovnal a podíval se na něj. "Felixi," vydechl. Automatiky vzal sklenici s vodou, jakoby mu snad četl myšlenky, a pomohl se mu napít. "Jak ti je?" zeptal se.

   Felix nevěděl. Nevěděl ani, co mu je. Opravdu si nic nepamatoval, kdyby měl spoléhat na své vzpomínky, myslel by si, že je právě bez jediného škrábnutí. Jenže ležel v nemocnici. Něco se stát muselo.

   "Co se stalo?" zeptal se chraplavým hlasem.

   "Co si pamatuješ?" odpověděl mu Blue otázkou.

   Felix zavřel oči. Cítil se unaveně. "Naposledy jak jsem seděl na židli a tebe..." odmlčel se. "Pak si nemůžu už na nic vzpomenout."

   Blue nejistě přikývl. "To si toho nepamatuješ hodně."

   A tak mu to Blue všechno pověděl. Jak dovnitř vtrhla policie a jak všechno hořelo. Felix se divil, že si z toho nic nepamatoval, jelikož to byl ještě normálně při smyslech. Taky mu Blue řekl, jak ho ten muž svalil do plamenů.

   "Měl jsi neuvěřitelné štěstí." Blue mluvil tiše, jakoby s nimi byl v místnosti snad ještě někdo. "Jsi popálený asi na desíti procentech těla. Ten týpek, ten to schytal hůř, ten asi kolem třicítky."

   Felix tiše zpracovával, co mu právě Blue řekl. Proto měl obvázané ruce? Byly popálené?

   Blue se na něj díval, jakoby mu právě zemřeli rodiče. Felix nevěděl, co na to říct, tak se místo toho zeptal: "A co ty? Jak ti je?"

   Blue se ohlédl a Felix jeho pohled následoval. V místnosti byla ještě jedna postel, ale prázdná a s rozházenými peřinami. "Měl bych ležet," prohodí Blue, jako by to snad mělo Felixovi odpovědět na otázku.

   "Tak proč-"

   "Je mi to strašně líto, Felixi," přerušil ho Blue. Jeho pohled stále visel na posteli. "To, co se ti stalo... Všechno je to moje chyba. Teď jsi kvůli mně vážně zraněný."

   Felix si povzdechl. Neměl síly právě teď řešit něco takového, ale jedno věděl jasně. Ani ve snu ho nenapadlo, že by za něco z toho mohl Blue. A to mu taky řekl.

   "Ale-"

   "Co kdybychom to dořešili ráno? Nevím, jestli na to mám teď síly," řekl upřímně Felix.

   Blue nic nenamítal. Pomalu se postavil ze židle, jelikož ho také muselo bolet celé tělo, a naklonil se nad Felixe. Dal mu pusu ne čelo a vydal se zpátky ke své posteli.

   A Felix snad do minuty opět vytuhl. Byl tak slabý a unavený, že i když spal před tím kdo ví jak dlouho, opět usnul a probudil se až o devět hodin později.

   Do prázdné místnosti.

   Nebo teoreticky ta místnost prázdná nebyla. Vedle jeho postele seděl tentokrát Samuel. Ale Blue nebyl nikde v dohlednu, a tak měl pocit, že byl v místnosti úplně sám.

   Když si Samuel všiml, že je Felix opět vzhůru, narovnal se na židli. "No konečně," prohodil. Felixovi nic nedávalo smysl. Kde byl Blue, proč byla jeho postel ustlaná a co dělal u Felixe Samuel?

   "Co...?" Felix větu nedořekl. Vlastně ani nevěděl, na co se má ptát.

   "Wanda a její lidi jsou zadrženi," řekl zkrátka Felixovi. "Zavolali jsme na ně policii, protože věříme, že na ně máme dost věcí s tím, co se mi chystali za videa mučení Blueho poslat a tím, co vám dělali, když jsme přišli. Wanda by neměla mít nic, čím by mohla ukřivdit ona nám, proto jsme volili normální policii."

   Felix přemýšlel, jestli se mu tohle všechno prostě jen nezdálo. Samuel. To, co mu říká. Nic totiž nechápal.

   "Proč mi to říkáš?" zeptal se.

   "Abys věděl. Víš, že normální policii se vyhýbáme jak čert kříži. Teď se ale o Wandu postarají. Možná se bude ohánět tím, že jsem jí zranil bratra a následky má dodnes, ale to by mi ušili už tenkrát, to už se nestane. To jsme zadupali pod zem."

   Samuel se postavil. "Jsi v soukromé nemocnici, víš v jaké. Až tě propustí, pošli mi, kolik máš platit tady za ten pobyt, zaplatíme to," řekl a hodil Felixovi do klína papírek s něčím napsaným.

   "Můžeš být trochu konkrétnější s tím, co se děje?" zeptal se Felix už docela otráven faktem, že nic nechápal. "Proč jsi tady? A kam zmizel Blue? Je v pořádku?"

   Samuel se uchechtl. "Blue je sice zraněný, ale není to nic, co bychom nezvládli, a tak jsme ho vzali domů. Vlastně na jeho přání. Myslím, že si tvé telefonní číslo zablokoval všude, kde je to jen možné, ale můžeš to zkusit, jestli chceš."

   "P-proč by to dělal?" zeptal se Felix.

   Samuel si povzdechl a zapřel se o opěradlo židle. "Je mezi vámi konec. Blue se teď bude sžírat vinou, co ti to provedl, ale Violet už ho z toho nějak dostane. Ráno mi volal, že odsud potřebuje zmizet a zmizet z tvého života. Takže jak říkám, až tě odsud pustí, pošli mi, kolik mám zaplatit. Pak je mezi tebou a naší rodinou nadobro konec."

   Samuel mluvil, jako by ho to těšilo. Jako by ho těšilo, když Felixovi vyhrkly slzy do očí. Jako by nevěděl, jaký mají jeho slova dopad.

   "C-co? Vždyť to nejde jen tak, ne? Nemůže to být jen tak?"

   Co by dal Felix za to, aby tady místo Samuela byla alespoň Violet. Určitě by na něj všechno nevybafla tak necitelným způsobem, jako by Felix byl jen prázdná schránka bez emocí. Felix byl pravý opak. Choval v sobě emocí až moc.

   Nevěděl, co má dělat. Byl naštvaný na Blueho, v šoku z toho, jak to mezi nimi ukončil bez jediného slova, frustrovaný, že se prostě nemůže zvednout a za Bluem doběhnout, aby se vzpamatoval.

   Takhle to Felix vůbec nechtěl. Když s Bluem začal chodit, věděl, do čeho jde. Věděl, že to nebude hračka.

   "Já ti nevěřím," řekl tiše Felix. Pak se na Samuela podíval. "Jak můžu vědět, že mi prostě nelžeš?"

   Samuel si podrážděně oddechl. "To sis ještě nevšiml, jak mizerný Blue je, když dojde na city? Na vztahy? Doteď si určitě neuvědomuje, jak kruté od něj je tě takhle odkopnout, když tady ležíš popálený jeho vinou, jak on teda tvrdí. Myslí si, že tě tím zachraňuje. Ale já vám nemám do toho co kecat. Jen ti vysvětluju, jak věci jsou."

   Felixovi stekla po tváři první slza. Samuel se na něj díval s pohledem, jako by o něčem přemýšlel. 

   Nakonec se k Felixovi ještě přiblížil. Sáhl do vnitřní kapsy své bundy a vytáhl z ní obálku. "Nechtěl jsem ti to dávat," řekl už o něco jemněji, až jeho hlas Felixe překvapil. "Nevím, co tam ten blb napsal, ale beztak je to jen jeho utápění se v pocitu viny. Je na tobě, jestli si to přečteš."

   Samuel mu obálku podal. Jestli to správně pochopil, byla od Blueho pro něj.

   Už se otočil k odchodu, když se ještě naposled otočil. "Možná říkám, že Blue je blb. Protože on je fakt na vztahy mizerný. Ale myslím, že má pravdu. Nepatříš k nám, Felixi, tenhle svět není pro tebe. Je až moc nebezpečný a ty se nedokážeš sám ubránit. Blue tě svým rozhodnutím jen chrání."

   S těmito slovy odešel. Felix vykřikl a hodil dopisem o zem. Jeho tělo na náhlý pohyb vyvolalo bolestnou reakci, a tak hned zase zasyčel.

   A nechal slzy volně téct.

֎

:D