VAŠE ROZHODNUTÍ:

Pokusit se o to, aby také vzali Felixe

֎֎֎

Blue sebou začal škubat a muž, který ho držel se zastavil. Rozhodl se vše vsadit na tu možnost, že Samuel každou chvíli přijde. Bylo to už několik hodin od toho, co je unesli, a jelikož měli mít schůzi, minimálně už musel Samuel zjistit, že je něco špatně.

Jak dlouho mu ale bude trvat, než je najdou? Než přijedou?

Muž, který Blueho držel, ho postrčil, aby se dal do chůze. Blue se ale i přes silnou bolest vzepřel a podíval se na Felixe a jeho vyděšený pohled. "Chci, aby šel se mnou," zasyčel na druhého muže, který stál u Felixe. "Je mu špatně, přece ho tady nenecháte, aby se mu něco stalo. Mě zabít bez problému můžete, ale pokud zemře on, budete mít problém."

Felix opravdu vypadal, jako by měl každou chvíli omdlít, když Blue věděl, že je to z něčeho úplně jiného. Muž u Felixe se uchechtl. "Chceš, aby se díval, co ti udělají? To není zrovna romantické."

Felix zmateně tikal pohledem mezi muži a Bluem. Nevěděl, o co Bluemu šlo. "Má cukrovku," vymyslel si Blue. "Může se vyvrátit každou chvílí kvůli tomu, jak se k němu tady chováte."

Oba muži se na Felixe podívali. Ten držel pytlík s jídlem a šlo vidět, že se bál toho, co bude následovat.

Pak ho ale muž u něj donutil, aby si stoupl a vzal pytlík s jídlem s sebou. Blue nikdy pořádně nevěděl, jak to je s cukrovkou, ale tušil, je důležité co a kdy člověk jí. Muž mu vytrhl pytlík z ruky. "Tohle jíst nemůžeš," zamumlal a popadl Felixe za paži. Začal ho táhnout ven. Když procházeli kolem Blueho, rty Felixovi naznačil. Věř mi.

Sám si ale nebyl jistý, jestli vůbec může věřit sám sobě. Pokud Samuel brzy nepřijde, kdo ví, co by se Felixovi mohlo stát vzhledem k faktu, že jde s nimi.

- - -

"Violet volala."

S těmito slovy vešla Wanda do prázdné, rozlehlé místnosti, kde se nacházeli. "Ptala se mě, jestli nezajdeme na ty nákupy, které jsme nedávno plánovali. Samuel má prý plno práce, vy jste ve škole a Sakura je mimo město, tak se nudí. Myslím, že vás zatím nikdo nepostrádá."

Blueho neuvěřitelně štvalo, jak si myslela, že má navrch. Jasně, byla tady možnost, že to, co řekla, byla pravda. Že nikdo ještě neví, že jsou pryč. Blue ale věřil, že ten telefonát byl jen součástí Samuelova plánu.

Wanda k němu došla a naklonila se nad něj. "Je čas dát tvému bratříčku vědět," zašeptala.

Blue se uchechtl. Nic jiného ani v tu chvíli udělat nemohl. Byl naprosto vyčerpaný a v bolesti z toho, jak ho před pár hodinami zbili.

Do nosu ho bil zápach benzínu, který byl na zemi rozlitý kousek od Felixe. Ten seděl na rozpadající se židli naproti němu, jen ruce a nohy přivázané k židli, kdyby se o něco pokusil. Nechtěli u ublížit, od toho měli Blueho. A Felix to měl všechno právě vidět.

Snad Samuel přijede brzy.

Wanda byla začátečník. Šlo to vidět hned na několika faktech. Jasně, dostat se tak blízko k jeho rodině bylo chytré, ale zvedat Violet telefon? Držet Felixe jen proto, že byl s Bluem, i když mu nemají v plánu ublížit? Ani Blueho nepřivázali k židli. Kdyby nebyl tak vyčerpaný a v bolesti, mohl by klidně něco udělat. Wanda to neměla v krvi. Nevyrůstala v takovém životě, na rozdíl od Blueho, který si i tak nezvykl.

Dělala chyby. A Blue věděl, že se jí to vymstí.

Vytáhla z kapsy telefon. Hlavou naznačila jednomu z mužů, ať přejde k Bluemu. Ten upíral pohled na Wandu a snažil se, aby z něj nic nevyčetli.

"Můžeš začít," pokynula muži a ten vzal ze stolu dlouhou černou tyčku. Blue v tu chvíli pochopil, proč kousek od nich je malé ohniště. "Říká se, že popáleniny a omrzliny jsou to nejhorší, že? Docela ráda bych to otestovala."

Nebylo to tak, že by se Blue ohně bál. Ale určitě měl k němu respekt, když věděl, čeho je schopný. Doteď v mysli viděl ten nepěkný obraz, když si Samuel popálil ruku při vaření čaje, když mu bylo osm. Popáleniny se mu léčily pěkně dlouho.

Zaslechl signál, že Wanda zapnula nahrávání. A neměl tušení, co Samuelovi vzkazovala do videa, jelikož muž se s tyčí, kterou mezitím nahříval v ohni, přemístil k Bluemu. Zdálo se mu, že dokonce uslyšel Felixe, ale to už mu muž přiložil rozžhavený kov k obnažené paži.

Blue zaťal zuby, ale nevydržel to. Bolestně zakřičel.

Když sebou zmítal, uviděl Felixův pohled plný strachu a slz. V tu chvíli začal litovat, že kvůli němu tady musel sedět a sledovat to.

Muž si mezitím užíval zvuk, při kterém se škvařila Blueho kůže a pokaždé, když zeslábl, přesunul tyč o kousek vedle.

Až když ho zranil na čtyřech místech se rozhodl, že je čas si hračku opět nahřát, a tak odešel z Blueho zorného pole. Bluemu po tváři stékal pot a bolest byla tak silná, že nebyl schopen ani nijak reagovat. Jeho oči se setkaly s Felixovými. A v tu chvíli věděl, že jestli odtud vyvázne živý, ujistí se, že ničím takovým si už Felix nebude muset nikdy projít.

V tu chvíli se ozvala obří rána. Všichni se otočili směrem, kudy přišli, ale jediné, co viděli, byla obrovský mrak kouře. Blue se i přes bolest usmál.

"Co to-" začala Wanda, ale to už dovnitř vběhlo několik mužů. A k Blueho největšímu překvapení to byla policie.

Začali na všechny pořvávat, ať dají ruce nahoru a odhodí veškeré zbraně. Muž, který nahříval u ohně železnou tyč okamžitě zareagoval - popadl hořící poleno a hodil ho do vylitého benzínu, který se tak táhl, že mezi nimi a policií vytvořil stěnu z ohně.

Zmíněný benzín ovšem začínal u Felixovy židle, a tak se plameny objevily kousek od něj. A začaly se pomalu rozpínat.

"Utíkejte!" křikl muž, který ohňovou zeď způsobil a hned na to se ozval první výstřel ze stany Wandiných mužů.

A nastal strašný zmatek. Oheň se rozpínal a většina lidí se dala na útěk, včetně Wandy. Felix byl přivázaný ke své židli a Blue byl až moc zraněný, aby se do něčeho pouštěl, i když ho samotného nijak nedrželi.

Jenže plameny už skoro dosáhly Felixe. A tak v sobě našel poslední síly, zvedl se ze židle a začal se k němu potácet.

Jenže muž si ho všiml, otočil se a doslova po Blueovi skočil. Blue netušil, co měl v úmyslu, ale každopádně to dopadlo katasroficky. Na poslední chvíli se Blue skrčil, muž o něj zakopl a s heknutím začal padat. Narazil do židle, kde Felix seděl a ta se i s ním přvrhla na zem.

Ozval se křik.

Blue vzhlédl. Jeho hlava ani nestíhala vše zpracovat - všichni, až na tohoto muže už z místnosti utekli, policie se k nim naplno rozběhla, když už jim nehrozila žádná palba a hlavně, Felix i s mužem dopadli přímo do plamenů.

Policie začala okamžitě reagovat. Na rozdíl od něj. Oba ihned vytáhli z dosahu plamenů a jelikož muž byl v plamenech více, jeho oblečení, které chytlo, museli dokonce hasit.

Blue nebyl schopný vstát. Sledoval Felixe v šoku z toho, co se mu právě stalo, a policistu, co pořvával, aby někdo zavolal sanitku. Do minuty u něj někdo padl na kolena a objal ho. Blue nespouštěl pohled z popáleného Felixe, ale periferně uviděl světle růžové vlasy. Violet.

V tu chvíli začal reagovat. Snažil se Violet ze sebe setřást, dostat se k Felixovi, ale ta ho zastavila. "Nech toho! Musíme odsud pryč!"

Blue na sobě ucítil další ruce. Najednou se mu všichni snažili pomoct vstát a začali ho táhnout ven. Jeho nohy se nedobrovolně daly do chůze, ale jeho oči stále sledovali Felixe a dva policisty, kteří se ho chopili a začali vynášet pryč z hořící budovy.

Violet se ohlédla. "Bude v pohodě," řekla mu. "Je jen trochu popálený. Teď už sakra pojď."

Blue měl tolik otázek. Byl tak zmatený, co se stalo Felixovi, co tady dělala policie, proč se jeho hlava nedokázala soustředit.

A sotva vyšli ven, Bluemu se začernilo před očima a neviděl už vůbec nic.

֎

vybrali jste dobře! při druhé možnosti by to celé dopadlo mnohem víc katastrofálně . a to, co bude následovat, by taky dopadlo hůř :') ou jé