Jakmile se Violet nemohla Bluemu ani Felixovi dovolat a ani se k nim dozvonit i přes to, že slyšela jejich telefony přes zamknuté hlavní dveře, pochopila, že je něco špatně. Rozběhla se do Samuelovvy kanceláře, nejen aby mu oznámila její podezření, ale taky proto, že Samuel měl náhradní klíče.

Rozběhl se s ní zpátky do Blueho bytu. A její podezření bylo správné.

Byt nevypadal nijak abnormálně. Ale Violet věděla, že by Blue neodešel bez ustlané postele, nenechal by otevřené dveře od balkónu, a už vůbec ne bez jeho telefonu. Ten našla Violet zapadlý téměř za postelí.

"Kurva," ulevil si Samuel, když mu také situace došla. Violet mlčky vzala Blueho telefon, ignorovala oznámení o jejích nepřijatých hovorech a odemkla ho otiskem prstu.

Věděla, proč mělo cenu přemlouvat Blueho skoro dva měsíce, aby si mohla na jeho telefon přidat otisk prstů. Právě kvůli situaci jako byla tato, protože ani Blue nebyl úplně hloupý. Když Violet telefon odemkla, byl skoro vybitý, ale diktafon už přes čtyři hodiny nahrával zvuk.

"Blue musel zapnout diktafon," vydechla. Když ji Samuel uslyšel, rázně se otočil a došel k ní. Vytrhl jí telefon z ruky, zastavil nahrávání a nahrávku hned od začátku pustil.

Jako první se ozvala tlumená rána. Violet předpokládala, že to musel Blue svůj mobil odhodit mezi postel a stolek, kde ho pak našla, aby si ho nikdo nevšiml.

Pak nastal zmatek. Směsice nejrůznějších zvuků a hlasů, které Violet nepoznávala.

"Nemá Blue v obýváku kameru? Musí na ní něco být, ne?" zašeptal Samuel, zatímco se soustředili na hlasy. Slyšela Blueho vzpírání se, ale až se divila, v jakém tichu vše probíhalo. Co se dělo?

Pak se jeden z hlasů zřetelně ozval. "Ten druhý už je vytuhlej."

Felix. To musel být Felix. Violet si zakryla dlaní ústa.

Jenže pravý šok přišel až pak. "Vezměte je přes obývák," přikázal ženský hlas. "Kameru jsem odpojila už před dvěma dny, tam je cesta z balkónu lepší."

Samuel zvedl zděšeně pohled k Violet. "Není to-"

"Wanda," přerušila ho Violet. "Je to Wanda."

Před dvěma dny u ní Wanda i se Sakurou spaly. Wanda byla člověk, kterému Violet hodně věřila, a to moc takových lidí neměla. Srdce jí začalo bít jako o závod, přičemž doufala, že je to jen jeden velký omyl. Bylo ji jasné, že kameru v Blueho bytě musela vypnout v noci, kdy u ní spala.

Nejraději by se v tu chvíli zahrabala pod zem. Pustila vetřelce přímo do srdce dění.

"Zavolej jí," štěkl Samuel, když nahrávka ztichla.

"Nebudu jí volat, přece?! Vždyť je zrádce!" vyjekla Violet a zamkla Blueho mobil.

Samuel se na ni zamračil. "A ona neví, že to víme. Zavolej jí ze svého telefonu, že chceš s ní třeba na nákupy, já nevím. Prostě něco. Můj tým už její telefon vystopuje. Určitě po nás něco chtějí, tak dělej, než se ozvou jako první. To už bude z nějakého chráněného telefonu a vystopujeme akorát tak hovno. A tvé hovory už pak určitě zvedat nebude. Teď ještě musí hrát nenápadně."

"Co když už teď má nějak zablokovanou polohu?" zeptala se Violet, když jí Samuelův plán začal docházet.

Samuelův klid v tak vypjatých situacích jí někdy děsil. Ona sama šílela, kde byl Blue, co s ním dělali? Co měla Wanda v plánu a o co jí vůbec šlo?

Samuel se zhluboka nadechl. "Jestli má zablokovanou polohu, tak jsme v prdeli."

֎

Blue se nedokázal Felixovi ani podívat do očí. Takovou vinu snad ještě nikdy necítil. Věděl, že Felixovi nejspíš neublíží, Wanda mu to sama řekla (i když stále řekla nejspíš, a toho se Blue chytil). Ho samotného bolelo celé tělo, ale byl už plně při vědomí a pocit viny stejně všechnu bolest přebíjel.

"Nemůžu tomu uvěřit," zašeptal Felix vedle něj. Seděli vedle sebe opření o chladnou zeď v temné místnosti s minimálním osvětlením. "Přímo Wanda."

Už tomu byla minimálně hodina, co je Wanda a její bratr navštívili. S úšklebkem na rtech Felixovi vše vysvětlila. Zabil mi bratra. Rok jsem žila s tím, že je můj bratr mrtvý a zničil mi život. Takže já teď zabiju toho jeho.

Blue už měl teoreticky smyčku na krku. Byly tomu dva roky, co se Wandin bratr s nimi zapletl, a když měl obrovské dluhy vůči jeho rodině, nevydržel to a rozhodl se všechno naprášit policii.

Ale i na policii mají své lidi. A když se to Samuel dozvěděl, Dereka zastřelil. Nechal ho ležet v temné uličce na kraji města, kde ho ovšem musel někdo zachránit.

Wanda celý rok nevěděla, kde její bratr je, jen věděla, že ho zabil někdo ze Samuelových lidí. Samuel si vymyslel dokonalou lež, které Wanda věřila do doby, než se Derek probudil v nemocnici z téměř rok dlouhého umělého spánku.

Od té doby to také Derek neměl v hlavě úplně v pořádku. A Wanda se rozhodla se pomstít tím, že také Samuelovi zabije bratra.

"Musíme něco vymyslet," pokračoval Felix. "Musíme se odsud nějak dostat."

Blue se bolestně uchechtl. "Co chceš vymyslet?" zeptal se, ale nepodíval se na něj. Prázdně se díval před sebe. "Nemáme se jak dostat odsud, natož tak z této budovy. Já ani nevím, jestli bych se dokázal zvednout z podlahy."

Periferně uviděl, jak se na něj Felix podíval. Vyhledal Blueho ruku, ale Blue záměrně uhnul.

"Na co myslíš?" zeptal se ho Felix, když viděl, jak Blue zareagoval. Nehledě na to, že za uplynulou hodinu Blue mluvil minimálně a jen když se ho na něco Felix zeptal.

Blue cítil slzy. Sám nevěděl, jestli to bylo situací, ve které byli, a vinou, která ho sžírala, nebo bolestí. Bál se na Felixe vůbec podívat.

Ale musel být upřímný. "Promiň," řekl jako první. Přišlo mu ale, že ať už řekne cokoliv, nebude o dostatečné. "Tohle se prostě nemělo stát. Neměl bys tu být. Chtějí jenom mě."

"Blue-"

"Nepřerušuj mě," zastavil ho Blue a konečně se na něj podíval. "Tohle je to, čeho jsem se tak bál, o čem jsem vždycky mluvil. Jen kvůli tomu, že mě znáš, jsi v nebezpečí. Jestli se ti něco stane, nikdy si to neodpustím."

Felix nakrčil obočí. "O to tady jde? Bojíš se o mě, když je jen otázka času, kdy tě budou chtít zabít?"

Blue mlčel. Ano, to byl přesně ono, ale bylo mu jasné, že Felix se neptal. Věděl, že je to pravda.

"Víš, co mě teprve zničí?" zeptal se Felix tiše, přičemž nepřerušoval oční kontakt s Bluem. "Jestli tě každou hodinou odtud odvedou a já už tě nikdy neuvidím."

Blue nasucho polkl. byl téměř rozhodnutý, že jestli vyváznou živí, bude muset ukončit vše, co mezi nimi bylo, aby se to už nikdy neopakovalo. Jenže když teď viděl Felixe před sebou, tak zranitelného a po tom, co řekl, bylo mu jasné, že tak lehké to nebude.

I přes bolest, která mu vstřelila do zad, se předklonil a spojil jejich rty. Byl to jen jeden krátký polibek, ale Blue musel nějak Felixe uklidnit, že bude v pořádku. I když si sám jistý nebyl.

"Je tady šance," začal Blue. "Wanda s ostatními přišli balkonem v ložnici, zaslechl jsem je. Neměl jsem u sebe nic, čím bych je mohl zastavit, bylo jich asi osm, neměl bych šanci. A tak jsem jen spustil nahrávání na telefonu, hodil ho pod postel a dělal jsem, že spím. Jestli se ten telefon nevybije a Violet nebo Samuel ho brzy najdou, uvidí tam tu nahrávku. Jestli se vybije, nevím, jestli je napadne se kouknout do diktafonu, až ho nabijí. Ale Wandu podle hlasu určitě poznají."

Felixovy se rozšířily zorničky, jinak na sobě nic nedal znát. Bluemu bylo ale jasné, že teď bude vsázet všechno na to, že je Samuel zachrání. Blue si až tak jistý nebyl, proto o tom Felixovi nechtěl nejprve ani říkat.

"Kolik jsi měl procent baterky?" zeptal se Felix.

"Um, tak třicet?" odpověděl Blue a Felix si povzdechl.

"Snad ho najdou brzy," zašeptal. Celá jejich konverzace probíhala šeptem, kdyby je náhodou někdo slyšel. To by pak jejich naděje vyhasla úplně.

Blue se bál o jedinou věc. Co když je Samuel opravdu najde a oni zrovna budou od sebe? Když ho poprvé vytáhli z této zatuchlé místnosti, cestou Blue poznal, že jsou někde úplně na druhém konci budovy v nějaké díře, kde nikde nic nebylo.

Kdyby si Blueho opět vzali, aby mu ublížili a vše zdokumentovali pro jeho sourozence, našli by Samuelovi lidi Felixe dřív, než by ho vzal někdo z Wandiných? Dostali by si vůbec k němu přes těžké zamčené dveře? Zvládli by zachránit oba dva, když by byli od sebe?

Jeho strach se stal téměř skutečností, když se asi o dvě hodiny později otevřely dveře místnosti, kde byli. Ve dveřích se objevili dva muži, jeden směrem k Felixovi hodil pytlík s něčím uvnitř, nejspíše jídlo, zatímco druhý si to sebevědomě nakráčel k Bluemu. Lehce zvedl téměř nepohyblivého Blueho a zasmál se. "Je na čase kontaktovat tvého bratříčka."

Felix se rychle postavit, jako by se snažil zastavit to, aby Blueho odnesli, jenže druhý muž ho shodil opět na zem.

Blueho hlava běžela na plné obrátky. Dokázal by nějak zařídit, aby Felixe vzali také, i když by to znamenalo, že mu pravděpodobně taky ublíží? Co když ale přijde Samuel?

Zavřel oči. Měl tak deset sekund na to, aby se případně o něco pokusil. A nevěděl, co má dělat.

֎

VAŠE DVANÁCTÉ ROZHODNUTÍ:

Pokusit se o to, aby také vzali Felixe

nebo

Nechat to být - Felixe zůstane na místě

֎֎֎