Felix se cítil zcela nepříjemně.

   Nikdy se nemyslel, že se zúčastní schůze Blueho rodiny. Vždy, když nějaká probíhala a on byl zrovna u Blueho, zůstal u něj v bytě a učil se, než se Blue vrátil. 

   Jenže teď se to docela týkalo i jeho. A lhal by, kdyby tvrdil, že se nebál.

   Byla už nejspíš půlnoc, sám nevěděl. A seděl u dlouhého stolu v Samuelově pracovně. 

   On, Blue, Samuel, Violet, Sakura, Hagrid a tři další lidi, o kterých Felix nic nevěděl.

   "Byl ten pásek značkový? Nebo to si nezaznamenala a byl prostě se zlatými detaily," zeptal se Samuel Sakury. Sakura jasně a sebevědomě odpovídala, za což ji Felix obdivoval. Kdyby se na něco zeptali jeho, pravděpodobně by z něj nevypadlo ani slovo.

   "To nevím."

   "A to tetování, nevšimla sis nějakých detailů?" ptal se dál.

   "Proletěl kolem nás jak rychlostí blesku, nevím jaký měl tetování, pokud vůbec měl. Ale na jeho krku bylo něco tmavého."

   Na Blueho balkónu našli neurčité stopy od bot od bláta, které vedly k jeho oknu do obývacího pokoje a pak se přemístily k oknu do ložnice. Když Violet a Sakura vletěly k Bluemu do bytu, leželi spolu s Felixem v posteli, oblečení poházené po celém bytě a usínali.

   Takže se Felix cítil trapně, že je takhle Violet se Sakurou uviděly. Ale ještě více se cítil trapně za to, pokud je někdo cizí z venku sledoval a fotil, pokud to, co měl cizinec v ruce, opravdu byl fotoaparát.

   Felix ucítil Blueho ruku na svém stehně. Začal děla malé krouživé pohyby a přiblížil se k Felixovu uchu. "Bude to dobrý," zašeptal.

   "Super," povzdechl si Samuel. "Takže nevíme skoro nic. Nevíme, jestli to byl někdo od policie nebo někdo z nepřátel, nevíme, co chtěl, ani jestli šel po Blueovi nebo Felixovi. Po obou nejspíše ne, jinak byste už tady nebyli." Podíval se na ně.

   Felix se zamračil. "Proč by někdo šel po mně?" zeptal se zmateně.

   "Jak říkám," odpověděl mu trpělivě Samuel. "Nevíme, o koho jde. Je možný, že jdou po mně, a proto chtějí ublížit Bluemu. Nebo jdou po Blueovi a taky mu chtějí ublížit. A nebo po tobě, aby ublížili Bluemu, protože jak by ses brzy tady naučil, člověka mnohem více zlomí to, když ti zabijí tobě nejbližšího."

   Felix nasucho polkl a zahleděl se do stolu. Blue pod stolem vyhledal jeho ruku a propletl si s ním prsty.

   "Myslíš, že by to byl někdo od policie?" zeptala se Violet Samuela.

   "Samozřejmě. Tím by se také vysvětlovalo to, proč ten člověk nezakročil. Možná jen sbírají informace, aby nás mohli dostat." Chvíli se odmlčel, než se podíval na jednoho z mužů, které Felix neznal. "Grayi, zavolej Thomasovi, jestli něco neví. A ať se na to podívá."

   Thomas byl jeden z lidí, kterého měli Wessovi u policie, to Felix věděl. Gray tedy přikývl a opustil místnost.

   Samuel přesměroval svou pozornost k Bluemu. "Nedělali jste nic, co by nás nijak prozradilo?"

   Violet se snažila zadržet smích, ale nakonec vyprskla. "Pardon," omluvila se a podívala se na Blueho. Felix se podíval na Blueho. Celý svět se podíval na Blueho.

   Blue stáhl rty do úzké linky. "Nemusíš se bát," řekl jen po chvilce přemýšlení. A Violet vyprskla podruhé.

   Samuel se na ni zamračil. "Přijde ti na téhle situaci něco vtipného?"

   Violet zavrtěla hlavou a mávla rukou ve znamení, aby si jí nevšímali. Tentokrát se Samuel podíval na Felixe. "Co jste dělali?" zeptal se. Felix by se vsadil, že mu bylo jasné, co dělali, jen ho chtěl potrápit. A tak Felix mlčel. "Hele," pokračoval Samuel. "Ten týpek si vás pravděpodobně fotil. Potřebuju vědět, co jste dělali."

 Felix si povzdechl a už otevřel pusu, aby nějak obkecal odpověď, když ho Blue předběhl. "Spali jsme spolu," vyslovil prostě. "Takže doufám, že si to chlapec za oknem užil."

   Samuel protočil očima, zatímco Violet tentokrát v sobě smích udržela. Když se uklidnila, prohodila: "Co když je to jen někdo, kdo je bezhlavě zamilovaný do Blueho, a tak se udělal nad pohledem Blueho a Felixe, utekl a už ho nikdy neuvidíme? Prostě stalker."

   Felix se zavrtal do židle a schoval si tvář do dlaní. "Můžete přestat to rozebírat?"

   Samuel jeho poznámku ignoroval. "Stalker může být i vrah, víš?" usmál se falešně na Violet. Felixe až překvapovalo, jak bral celou situaci vážně. Byla přece jen pravda, že to mohl být jen obyčejný zloděj, který se dal na útěk, když uviděl, že jsou s Bluem doma.

   Jenže to bylo to - Felix byl v tomto světě nováček. Nevěděl, jaké dopady můžou i ty nejmenší věci mít.

  "Teď stejně nic víc nevyřešíme," ozval se najednou Blue. "Uvidíme, jestli se ten člověk ještě objeví nebo ne. Do té doby nepustím Felixe z očí a sebe když tak ubráním. To mi momentálně přijde jako jediný řešení."

   Felix se k němu otočil. "Nemůžeš být neustále se mnou. Mám školu, práci."

   Blue se jen pousmál a podíval se krátce na Hagrida. Ten jen přikývl a Blue prohodil. "Vyřešeno, to se neboj."

   Felix se ztrácel. Ale věřil Bluemu, a tak věděl, že všechno bude v pořádku.

- - -

Hned další den Felix pochopil, co Blueho pohled věnovaný Hagridovi znamenal.

   Z Blueho byl najednou student čtvrtého ročníku medicíny a Felixův spolužák. Netušil, jak to Hagrid udělal, ale když se ráno probudil s tím, že ho Blue odveze do školy, najednou měl i Blue kartičku jeho univerzity, která fungovala úplně všude. 

   "Když mu řeknu, nechá mi udělat Hagrid černou kreditku? I s těmi miliony na ní?" zeptal se Felix, když si v autě prohlížel Blueho kartičku univerzity.

   "Vem si prostě moji," prohodil Blue, jako by to nic nebylo. Felix se zarazil.

   "Ty máš černou kartu?!" zeptal se nevěřícně.

   Blue se zasmál. "Dělám si srandu."

   Felix mu se smíchem zastrčil univerzitní kartu zpátky do peněženky. "Máš s sebou notebook?" zeptal se. Blue přikývl. "Něco na psaní? Něco na poznámky? Musíš vypadat fakt jako student."

   Blue si povzdechl. "Neříkal jsi, že na těch přednáškách bývá několik desítek lidí a ani nekontrolují, kdo tam je? A kartičku mám, budu v pohodě."

   Felix se pousmál. "Vážím si toho. Že se mnou pro jistotu celou dobu budeš."

   "A vidíš? Já říkal, že se mnou budeš akorát v nebezpečí," podotkl Blue.

   "Takže mám teď zmizet z tvého života?" zeptal se Felix škádlivě.

   Blue si dával s odpovědí na čas. Ale nakonec odpověděl jen jedním slovem. "Ne."

   Felix se spokojeně zavrtal hlouběji do sedačky. Cítil, že od začátku jejich vztahu už došli daleko, hlavně co se Blueho postoje týče. Blue se mu otvíral před očima.

   "Někdo nás sleduje," řekl najednou Blue a tím Felixe vytrhl z přemýšlení.

   "C-cože?" zareagoval Felix a už se začal otáčet, když ho Blueho rázný hlas zastavil: "Neotáčej se," sykl. "Koukni se zrcátkem."

   Felix poslechl a podíval se do zrcrátka. Moc toho neviděl, ale zahlédl za nimi černé SUV, celkově podobné Blueho autu. "Jak víš, že nás sledují?" zeptal se.

   "Pokud sis nevšiml, už jsem párkrát zahnul do naprosto nesmyslných ulic. Furt se nás drží, je to divný," vysvětlil a skousl si spodní ret. Felix si už všiml, že to dělal Blue často, když přemýšlel. "Vrátíme se domů nebo jedeme se učit jakoby nic?" zeptal se ho Blue.

   Felix se na něj překvapeně podíval. "To se ptáš ty mě?"

   Dojeli na křižovatku, kde měl Blue jet rovně, aby co nejkratší cestou dojel ke škole. Odbočil ale vpravo a auto za nimi je následovalo. "Kurva," zamumlal tiše Blue.

   Felix znervózněl.

֎

VAŠE JEDENÁCTÉ ROZHODNUTÍ:

Vrátit se domů

nebo

Pokračovat do školy

֎֎֎

mám dotaz: jaké jim dáme ship name? 🤔