Blue na rodinnou večeři s Felixovou rodinou myslel ještě hodně dlouho. Hlavně na to, co mu Andy řekl.

   Protože věděl, že má pravdu. Rozhodl se ale tuto pravdu obejít. Felix už mu to přece tolikrát vysvětloval - chtěl s ním být i přes to možné nebezpečí.

   Když Blue odešel s Andym mimo, ještě si toho hodně vyslechl. Vlastně taky skoro zase dostal ránu do obličeje. Ale tak nějak se mu ho podařilo uklidnit, když mu několikrát výrazně zdůraznil, že by nenechal, aby se Felixovi něco stalo. A taky zmínil, že to už snad šlo i párkrát vidět, třeba když je zachránil před Samuelem zaplacením jeho vlastních dluhů.

   V tu chvíli Andrew zmlkl. Ale Bluemu to i tak nechalo brouka v hlavě.

   Až do chvíle o týden později.

   "Víš, náš vztah je o hodně jiný než ostatních," prohodil Felix. Blue si už zvykl, že Felix často vyslovoval to, co měl právě na mysli, i když to bylo hodně náhodné a netýkalo se to ani dříve probíraného tématu. Také si všiml, že čím déle spolu byli, dělal to více a více. Blue to bral jako znamení toho, že se opravdu sbližovali a Felix se v jeho přítomnosti cítil příjemně.

   "Jo?" nadhodil Blue. Byli opět u něj v bytě, seděli na sedačce, Blue na počítači vypracovával nějaký dokument pro Samuela a Felix se učil. "Proč myslíš?"

   Felix se zasmál. "Tak mimo to, že jsi skoro mafián? Že jsme se začali znovu bavit díky tvému bratrovi, který mě skoro mučil? A nesmíme zapomenout, jak jsem ti párkrát zastavoval krvácení."

   "Aspoň se nenudíme, ne?" prohodil Blue s úsměvem.

   Felix odložil své poznámky a narovnal se na sedačce. Podíval se na Bluea. "Ukaž mi tu jizvu," vyzval ho.

   "Jakou?" Blue se nejprve lekl, že mluví o jizvě, kterou ještě ani Felix vidět nemohl. Nikdy pořádně neviděl Blueho záda, ani tenkrát v nemocnici, kdy mu obvazoval ránu, jelikož samotná jeho rána byla pokrytá obvazy, a tak nešla jizva vidět. Felix mu ale jeho obavy vyvrátil.

   Věděl, že dříve nebo později ji Felix uvidí. Ale nevěděl, jestli byl připravený o ní právě teď mluvit.

   "Tu od té kulky. Nebo spíš tu ránu, asi z ní jizva ještě není, že?"

   Blue zavrtěl hlavou a nadzvedl si triko. Felix si dřepl na zem, aby na místo dobře viděl.

   Na ráně šlo ještě dost poznat, jak byla sešita, ale stehy už vypadaly. Felix se jí jemně dotkl, až Bluemu naskočila husí kůže.

   "Sundej si triko," nakázal mu najednou Felix a Blue se na něj zmateně podíval.

   "Proč?"

   "Prostě to udělej," nedal se Felix. Propaloval Blueho pohledem do chvíle, než si opravdu začal přetahovat triko přes hlavu. Natlačil se na opěradlo židle, jako by snad z toho úhlu mohl Felix jeho záda vidět.

   Měl před Felixem ještě tolik tajemství. A bál se je říct nahlas.

   Felix nasucho polkl, než pomalu natáhl ruku. Blue si uvědomoval, kolik měl na těle jizev, proto ho překvapilo, když Felix pomalu začal projíždět prsty po každé z nich. Vždy, když narazil na nějakou větší, zeptal se: "Ta je odkud?"

   A Blue mu to řekl. Pravdivě mu povyprávěl o každé z nich, tedy pokud si vůbec něco pamatoval, až zapomněli na své povinnosti. Věděl, že ho tak Felix blíže poznává a upřímně ho to i dojalo.

   Jakmile mu řekl o poslední věší jizvě, Felix se mírně pousmál. Posadil se na sedačku vedle Blueho, chytil ho za tvář a přitáhl si ho k sobě, aby ho mohl políbit. A Blue se v tom polibku ztratil. Ztratil se tak moc, že si ani pořádně neuvědomil, když mu Felix sedl na klín ani když jeho ruce zabloudily na obnažená záda.

   Blueho jizva začínala mezi lopatkami a táhla se do půli zad. A Felix ji nevědomky celou prsty projel, než si to sám uvědomil a přestal Blueho líbat.

   Zalapal po dechu, který jim docházel.

   Blue stáhl rty do úzké linky. Cítil, jak Felixovy prsty jizvu zkoumají, zatímco se dívali navzájem do očí.

   "Ta je odkud?" zeptal se tiše Felix. V místnosti byla tma až na lampu vedle sedačky, která jim svítila na práci. Felix byl z jizvy překvapený, samozřejmě, že ano. Byli spolu už více jak měsíc a neměl o ní ani tušení. Taky jak mohl, když byl Blue pořád tak odtažitý?

   Zavřel oči a předklonil se, co mu jejich poloha dovolovala. Hlavu tak zabořil do Felixovy hrudi, ale věděl, že takto Felix na jizvu viděl.

   Blue se nadechl. Nebyla jiná možnost, než aby mu to řekl, a tak řekl tiše: "Od mého dědy."

   Ucítil, jak Felixovy ruce na jeho těle zamrzly. Blue se narovnal a podíval se do jeho zmatených očí.

   "C-cože?"

   "Když mí rodiče zemřeli, mámin otec to nevzal zrovna dobře. Byl hodně nemocný a nesnášel celou naši rodinu, protože věděl, že máma s námi nebyla v bezpečí. Po její smrti jsem o něm ale strašně dlouho neslyšel. A když mi bylo osmnáct a Samuel to tady celé začal řídit, děda se zase objevil. Bylo mu už přes sedmdesát a jeho nemoc se mnohem víc zhoršila. Teoreticky se zbláznil. A ten den, co se vrátil, se mě pokusil zabít."

   Felix zalapal po dechu. Naprázdno otevřel pusu a když už to vypadalo, že něco řekne, Blue ho předběhl. "Možná šel na nás všechny, to nevím. První se dostal ke mně. Pořezal mě na zádech, ale nějak jsem se ubránil a pak..." Odmlčel se.

   Felix trpělivě vyčkával. Nejspíš si netroufal domýšlet si, co se stalo dál. Blue by se vsadil, že by to stejně neuhodl. A tak to prostě ze sebe vyklopil. "A pak jsem ho zabil. Tím samým nožem, kterým mě pořezal."

   "Panebože..." vydechl Felix. "Takže když jsi říkal, že jsi zabil v životě jen jednoho člověka, tak-"

   "Tak jsem zabil vlastního dědu, ano."

   Vždy tady byla možnost, že Blue zabil více lidí. Byl součástí už několika rvaček a pár přestřelek (rvačky přece jen byly častější), ale nikdy nikoho nezbil k smrti a při přestřelkách kolikrát u sebe ani zbraň neměl a když už jo, nikdy nezaznamenal, že by někoho zabil.

   Takže žil s tím, že jeho vlastní děda byl jeho jediná oběť. A proto se bál, že ho Felix bude mít za zrůdu. Ale opak byl pravdou.

   Než ho Felix objal, uviděl v jeho očích slzy. "Jsi ten nejsilnější člověk, kterého znám," zamumlal mu do ramene. Blue mu jako v transu, překvapen Felixovou reakcí, obmotal ruce kolem pasu, aby jejich objetí bylo úplné.

   Mohli tak zůstat klidně i deset minut, Blue by se nedivil, kdyby to bylo i déle. Nakonec se ale Felix odtáhl a opět spojil jejich rty. Jako by chtěl Bluemu dát vědět, že i přes jeho minulost a temný život může být milován. A Blue tomu opravdu začínal věřit.

   Jeho hlavu opustily všechny negativní myšlenky, jakmile ho Felix líbal. Blue ho jednou rukou chytil za pas, pevně jej chytil a převalil se s ním tak, že zůstal nad ním. Na krku se mu houpal řetízek, který Felix vzal do dlaně. Nejprve si ho krátce prohlédl, než za něj přitáhl Blueho do dalšího polibku.

   Blue cítil, jak v ně roste chtíč. Zatahal za lem Felixova trika a nemotorně mu ho sundal. Když ruce přemístil k Felixovu pásku od kalhot, Felix ho ještě zastavil.

   "Myslíš, že bychom měli teď, po tom, cos mi řekl-"

   Blue ho rychle přerušil. "Chci na to zase zapomenout."

   Felix byl jeho první kluk. Byl zvyklý cítit pod svýma rukama výraznější křivky a plná ňadra, ale tahle změna se mu více než líbila.

   Poprvé takové chvíle prožíval s někým, kdo pro něj opravdu něco znamenal, s někým, pro koho on něco opravdu znamenal. A byl to tak krásný pocit, že ho chtěl cítit co nejintenzivněji.

   "Tak jo," vydechl Felix, než si Blueho opět k sobě za řetízek přitáhl.

   ֎

Violet klopýtavě vyběhla na balkon se skleničkou alkoholu a hlasitým smíchem. Sakura ji hned následovala, stále se smála vtipu, který Violet řekla už před dobrými pěti minutami, a došla až k ní.

   "Vždyť to nebylo zas tak vtipný," zašeptala jí Violet do ucha a začala se opět tiše hihňat. Sakuřin smích byl zkrátka nakažlivý.

   Sakura ji vlepila rychlý a opilý polibek na rty.

   "Bylo. Protože jsi to řekla ty. A ty jsi ta nejvtipnější holka, kterou z-"

   Sakura se s leknutím odmlčela a Violet se rychle otočila. Uslyšely zvuk, jako by někdo seskočil na trávu pod nimi z vysoké výšky.

   Přísahala by, že právě kolem nich proletěl někdo z patra nad nimi a dopadl na zem. Když se Violet nahnula přes zábradlí, uviděla černou postavu v kapuci, jak utíká směrem od jejich balkónu.

   "Co to-" začala, ale nedořekla. Podívala se nad sebe. Její byt byl v prvním patře, hned nad ní měl balkon Blue.

   Přísahala by, že ta postava skočila z Blueho balkonu.

   Podívala se na Sakuru, ale ta měla zavřené oči a něco si mumlala. Violet už se chtěla zeptat, co se děje, když v tom ze sebe Sakura vychrlila. "Byl celý v černém, měl pásek se zlatými detaily a lehké strniště. Jinak jsem mu do obličeje neviděla, ale přísahal bych, že měl tetování na krku. Skočil z Blueho balkonu."

   "J- jak si to stihla?" zeptala se zmateně Violet.

   "Tys k němu byla otočená zády, ale já ne. A taky bych řekla, že měl foťák nebo něco takového."

   Violet ze sebe vydechla všechen vzduch. Pak popadla Sakuru za ruku a rozběhla se, aby se ujistila, že je Blue v pořádku.

֎֎֎

k tomuto řeknu jedno. hehehehehe.