VAŠE ROZHODNUTÍ:

Dojet za Felixem do restaurace

֎֎֎

Felix nebyl naštvaný. Jen trochu zklamaný.

   Jasně, Blue mu říkal, že má schůzi, ale i tak se večeři pokusí stihnout. Tak se prostě něco stalo, když to nestihl. Neměl ani právo být naštvaný, když spolu byli teprve chvíli, ne? Ještě když si půlku toho času Blue neuvědomoval, že má přítele.

   Ale lepšil se, to jo. Zas tak moc mu křivdit nemohl.

   Uchechtl se.

   "Něco vtipného?" zeptal se ho děda, mámin otec. Felix zvedl hlavu od jídla.

   "N-ne. Jen jsem si na něco vzpomněl," zalhal. Andy se na něj starostlivě podíval, pak sklonil hlavu a za chvíli se Felixovi rozsvítil mobil s příchozí zprávou.

   Blue už nepřijde?

   Podíval se na Andyho a pokrčil rameny. Víc k tomu neměl, co říct.

   Andy věděl, že má Blue přijít, jen si Felix nebyl jistý, jestli ví o jejich vztahu. Mohlo mu to dojít, když se Felix častokrát vracel domů pozdě v noci a už vůbec se neučil doma. Protože kde jinde by byl než u Blueho? Ještě když ho každý den vozil Blue domů?

   Jeho máma to tak nějak věděla. Minulý týden jí naznačil, že se k nim na večeři přidá někdo, s kým možná něco má. Řekl to tak neurčitě, protože si byl jistý, že až by máma Blueho uviděla, hned by jí došlo, že je to ten chlapec, kterého před několika lety tahala z postele, když pracovala pro jejich rodinu. Její reakce ho dost zajímala.

   Ostatní neměli tušení.

   Ale co na tom záleželo? Blue tu měl být už před hodinou a půl. A nebyla po něm ani památka.

   Alespoň do té chvíle. Když Felix zvedl pohled od jídla, aby se napil, uviděl Blueho, jak se proplétá mezi stoly k tomu jejich. Na sobě měl černé džíny s černou košilí, špinavě blond vlasy měl upravené gelem, ale pár pramínků mu padalo do obličeje, a  vypadal naprosto úžasně, což Felixovi nehrálo do karet. Chtěl být uražený.

    Když už byl relativně blízko, Felix se zvedl, v rychlosti obešel stůl a zastavil Blueho ještě několik metrů od stolu. "Myslím, že máš mírné zpoždění," sykl Felix a chytil ho za paži, aby ho zastavil.

   "Omlouvám se," vyhrkl Blue. "Nemohl jsem odejít. Řešili jsme něco důležitého."

   Felix k němu vzhlédl. Nakonec si povzdechl, otočil se a vydal se zpátky ke stolu. 

   Všichni přestali jíst, aby se na Felixe a nově příchozího podívali. Blue měl původně sedět vedle Felixe, a tak tam stále stála jen prázdná židle. Došli k té straně stolu. Felixova máma si už zmateně Blueho prohlížela, nejspíš jí přišel povědomý.

   Felix už otevřel pusu, že Blueho představí, ale ten ho předběhl. Felix by to od něj nikdy nečekal, přece jen byl Blue odtažitý a více rezervovaný, a tak ho nemálo překvapil. omluvil se, že jde pozdě, jelikož se zdržel v práci, a s každým si potřásl rukou. Jako poslední s mámou.

   "Blue Wess," usmál se na ni. "Snad si mě ještě pamatujete."

   V tu chvíli se Felixova máma opravdu rozzářila. "Jsi to opravdu ty?" zeptala se radostně. "Já si říkala, že mi jsi povědomý!"

   Felix se chtě nechtě pousmál. 

   Blue před nikým nezmínil, že je Felixův přítel, a tak to Felix nechal být. Jeho máma si nejspíš spojila dvě a dvě dohromady, jelikož jí říkal, že přijde někdo, s kým něco má a ostatním to vysloveně říkat nemusel. Ale dojít jim to mohlo.

   Když si Blue sedal, pohladil Felixe po zádech, a když už byl na svém místě, nechal svou ruku na Felixově stehně. Felixovi to nevadilo, ještě si s ním popletl prsty. 

   Pak zachytil Andyho mírně zamračený pohled. A zase se mu rozsvítil mobil - zpráva od Andyho.

   Vy dva jste spolu?

   Felix odpověděl prostě a krátce. Jo.

   V tu chvíli se ozvala rána. Felix vylekaně vzhlédl. Andy praštil do stolu a stoupl si, pohledem propaloval Felixe s Bluem. Pak se zastavil na Blueovi.

   "Ty..." zavrčel a začal obcházet stůl. Když se přiblížil k Bluemu, napřáhl ruku s pěstí připraven ho uhodit. Samozřejmě, že se Felix lekl, ale Blue se s lidmi pral už několik let svého života, a tak Andyho ruku v klidu zastavil.

   "Co děláš?!" vykřikl Felix. Rychle se postavil a přiskočil k Andymu, aby ho podržel dál od Blueho. "Zbláznil ses?"

   "Vždyť je to zasranej zločinec, Felixi!" zakřičel na něj a pak se otočil k Bluemu. "Jak můžeš být tak blbej? Vystavuješ mého bratra akorát tak nebezpečí. Nezapomeň, že vím, jak to u vás chodí, takže nebudu předstírat, že jsem s tímhle v pořádku. Nenechám Felixe zabít jen kvůli tomu, že jsi mu zamotal hlavu!"

   "Andy!" okřikl ho znovu Felix a snažil se ho uklidnit, aby se mu přestal vzpírat. Celá restaurace jim už v tu chvíli věnovala pozornost.

   "Vůbec nevíš, jak to mezi sebou máme, tak buď zticha. Celá restaurace se na nás dívá," zasyčel mu do ucha. V tu chvíli si Andy trochu uklidnil.

   Blue si odkašlal a postavil se. Chytil Andyho za paži, ten ho ale jeho ruku hned setřásl. Blue protočil očima, než mu řekl. "Pojďme si promluvit."

   Felix neochotně Andyho pustil a sledoval, jak s Bluem odchází ven z restaurace. Nasucho polkl. Nebyl si jistý, kdo koho zmlátí jako první, jenže vzhledem k situaci tipoval, že Andy Blueho.

   Sedl si zpátky ke své zmatené rodině. 

   "Hodláš nám vysvětlit, o co jde?" zeptal se ho děda.

   Felix si skousl spodní ret. "O nic," mávl rukou. "Blueho rodina má... velký rodinný byznys a Andy je přesvědčenej, že podvádí lidi, aby získali peníze. To ale není pravda," zalhal. Drogy, přestřelky a zabíjení raději vynechal.

   Jeho máma se na něj starostlivě podívala, než řekla: "Blueho rodina je opravdu bohatá, pracovala jsem u nich před několika lety, než jeho rodiče zemřeli při autonehodě. Nikdy mi ale nepřišlo, že by dělali něco špatného. Byli to hodní lidé."

   "Andy prostě někde něco slyšel a myslí si, že je to pravda," povzdechl si Felix. Pomyslel si, že za svůj herecký výkon by si zasloužil Oscara. "Jsem u něj skoro každý den, kdyby bylo něco špatně, všiml bych si toho."

   Haha. Vlastně jen ošetřoval už několik zraněných mužů, vytahoval kulku z těla, byl svědkem tolika nelegálních věcí, že by mu policie ani neuvěřila, kdyby s tím za nimi přišel, ale jasně. Neviděl nic špatného.

   Klasicky strávený čas u svého přítele.

   Celá ta situace se Felixovi nelíbila. Věděl, že přesně s tímto měl Blue problém - bál se pustit si Felixe k tělu, jelikož ho mohl vystavit nebezpečí. A teď? Když mu to Andy zakřičel do obličeje před celou restaurací?

   Bál se, že se už ke stolu ani nevrátí. Do pár minut se objevil Andy, ale Blueho nešlo nikde vidět, a tak se Felix opravdu lekl, že zmizel. A nebo že ho Andy zmlátil a on tam teď někde leží, ale to mu přišlo nepravděpodobné. Naopak? To už by možné bylo.

   Ale za chvíli se Blue za Andym objevil. Andy došel ke stolu s tichou omluvou, že začal scénu a Blue se tiše posadil zpátky na místo vedle Felixe.

   "Cos mu řekl?" zeptal se ho šeptem Felix.

   "Pak ti to povím," zašeptal rychle, jelikož v tu chvíli přišla ke stolu číšnice, aby se ho zeptala, co by si dal. Blue si objednal nějaký nealkoholický nápoj a dezert, jelikož už stejně všichni sví jídla dojídali.

   Felixovi se znovu rozsvítil telefon. Už si myslel, že je to opět Andy, ale byl to e-mail z univerzity. Normálně by  mu v tu chvíli nevěnoval pozornost, ale jeho oči zachytily tři slova. Platba byla přijata.

   Zmateně mobil odemkl a podíval se onen mail. Nebo ho spíš rychle přelétl - děkujeme, platba na další semestr přijata, vše v pořádku a další slova, která by v této době v mailu od školy být neměla. Felix ani jeho rodina totiž nic neplatili.

   Šťouchl loktem do Blueho a podstrčil mu pod stolem telefon. "Nevíš náhodou o tom něco?" zeptal se tiše.

   Blue shlédl na telefon ve Felixově ruce. A usmál se. "Všechno nejlepší."

   Felix protočil očima. "Ty se nedožiješ zítřka, fakt ne. To teda ještě probereme."

   "Není co probírat. Je to to poslední, co můžu udělat, když jsi nám tolikrát pomohl. Hlavně mně," prohodil Blue. A aby neměl Feliix co namítnout, Blue se narovnal a začal zdvořile konverzovat s jeho mámou.

   Krátce se podíval na svého bratra. A podle jeho pohledu usoudil, že si o jejich vztahu ještě nemálo vyslechne.

֎֎֎