Blue zajel plynule k patníku a vypnul motor svého auta. I když neřídil kvůli své noze skoro dva měsíce, nešlo to na jeho řízení ani trochu poznat.

   Měl ještě pět minut, než měla Felixovi skončit přednáška, i přes to už ale vysedl z auta. Došel ke vstupní bráně od kampusu, opřel se o sloup a vytáhl telefon, aby se nějak zabavil.

   "Dneska si můžu sednout do tvého auta?" ozvalo se vedle něj. Jelikož byl na území univerzity a neznal tady nikoho jiného kromě Felixe, bylo mu hned jasné, kdo to byl.

   Otočil se na Briana. Teda pokud si jeho jméno pamatoval dobře. "Ne," odpověděl krátce.

   Brian se zamračil. "Ale no tak, Dicku, Felix říkal, že bys mě nechal."

   Blue zvedl obočí, vypnul obrazovku telefonu a tázavě se na Briana podíval. "Jak jsi mi to řekl?"

   Brian očividně znejistěl. "Uhm, co?"

   "Jak jsi mi to řekl?" zopakoval Blue.

   "Dick? Nejmenuješ se tak náhodou? Proč se tak divíš?"

   V tu chvíli se mu jevilo, že dát mu pěstí je ten nejlepší nápad pod sluncem. Jenže opět - byl na území univerzity. A navíc v tu chvíli přišel Felix.

   "Co se tady děje?" zeptal se zmateně, když uviděl Blueho s Brianem. Asi je úplně spolu neočekával. To Blue také ne.

   "Přemlouvám Dicka, abych se mohl podívat do jeho auta," zazubil se Brian.

   Blue si všiml, jak Felix nasucho polkl. 

   "Uhm, my máme docela naspěch, víš? Uvidíme se zítra," mávl na Briana, popadl Blueho za paži a začal ho táhnout pryč. Buemu trvalo, než se otočil a dal se do normální chůze, jelikož si dal pěkně načas s propalováním Briana pohledem.

   Pak se otočil. "Takže Dick, jo?"

   Felix chvíli mlčel. Vlastně mlčel až do chvíle, než došli k Blueho autu. "Furt se na tebe ptal od té doby, co jsi mě vyzvedl poprvé. A já nevěděl, jestli mu můžu říct tvoje jméno, tak jsem si ho vymyslel."

   "A něco lepšího jsi tam neměl?" zeptal se Blue, zatímco si sedali do jeho auta. "Zrovna Dick? To už by byl i Shrek lepší."

   Felix se uchechtl. "Vážně? Já nevím, prostě jsem zpanikařil a zrovna jsme byli na přednášce a v prezentaci jsme měli obří penis, přišlo to samo."

   Blue protočil očima, ale nakonec se jen připoutal a naklonil se k Felixovi. Čekal, až si zapne pás, a našpulil pusu. Felix se krátce zasmál, než spojil jejich rty.

   Blue se snažil. Celá tahle věc s Felixem, jejich vztah, byla pro něj naprostá novinka. Nikdy s nikým nechodil. Tenkrát s tou holkou si nikdy neřekli přímo, že jsou spolu. Ne jako s Felixem.

   A navíc, Felix byl první kluk, se kterým něco měl. Proč Felixovi lhal? V jeho hlavě furt byl ten démon, který mu nalhával, že každou chvíli se něco Felixovi může stát. Proto si Blue stále nebyl jistý, jestli to, co dělají, je správné. Lhal Felixovi, aby si nemyslel, že je odtažitý kvůli tomu, že ho jen využívá, aby zjistil, jestli je na kluky. 

   Přinášelo to s sebou určité nejistoty. Blue si byl sice jistý tím, co k Felixovi cítí, ale bál se, že něco pokazí. Byl prostě jeden velký zmatek, který až moc nad věcmi přemýšlel.

   Přitom Felix tu byl pro něj. Věděl, že kdyby k němu přišel, bez vysvětlení ho políbil a objal, Felix by nijak neanalyzoval jeho činy. Protože takové byly vztahy. Jen si to Blue musel uvědomit.

- - -

Felix vzal z kufru Blueho auta jednu tašku s nákupem. Už si přišel jak nějaká bydlenka, když se vydal kolem řady předražených aut v garáži do budovy. Ještě mu úplně nedocházelo, jak moc byla Blueho rodina bohatá.

   Šel o něco napřed, Blue si musel ještě vyzvednout něco z druhého auta, a tak když potkal na chodbě Samuela, neměl tušení, co dělat.

   Zastavil se na místě. Samuel si ho všiml. Zastavil se taky. Chvíli se na sebe prázdně dívali. Felix si v tu chvíli vzpomněl na jejich první setkání, kdy se ho rozhodl zbít. Musel se uchechtnout.

   "Co tady děláš?" zeptal se ho Samuel s klidným výrazem.

    Felix nasucho polkl. Měl ze Samuela respekt, samozřejmě. A neměl tušení, jestli věděl, že jsou s Bluem spolu, i když je viděl se poprvé políbit.

  Samuel se k němu přiblížil a nahlédl do tašky v jeho rukách. Vzal do ruky jahodový kefír, Blueho oblíbený. "Nakupuješ Bluemu?" uchechtl se.  "Můžeš to nechat tady, Blue není doma."

   V tu chvíli došel Blue, a tak se Felixovi ulevilo, že byl ušetřen odpovědi. Samuel chápavě přikývl. "No jasně. Že mě to nenapadlo."

   "Děje se něco?" zeptal se Blue zmateně. Felix jakoby automaticky udělal krok dozadu, aby se k Bluemu za ním přiblížil.

   "Nic. Jen používejte ochranu, děti," ušklíbl se a vydal se pryč.

   Felix zčervenal. Nejen, že to bylo trapné samo o sobě, o to víc to bylo trapné, když spolu ještě nespali.

   Vydechl všechen vzduch, který v sobě držel za celou interakci se Samuelem. V hlavě si opakoval, že když je s Bluem, bude si muset na Samuela zvyknout. Ale ani trochu se mu to nelíbilo, jelikož už jen Samuelův temný pohled byl děsivý.

   "Violet mám teda mnohem raději," zamumlal Felix, než se dal opět do chůze. Blue za ním se zasmál.

   Když došli do Blueho bytu, Felix odložil nákup na kuchyňskou linku a automaticky ho začal vyndávat a schovávat. Sice se musel každou chvíli Blueho ptát, kde co má, ale stejně potřeboval jeho kuchyni více poznat. Když se nedávno snažil uvařit večeři, skoro si nevěděl rady.

   Jakmile byl s nákupem hotový, otočil se k Bluemu, který seděl na barové stoličce, a opřel se o linku za sebou. Skousl si ret.

   "Děje se něco?" zeptal se Blue, když už ho Felix nějakou tu chvíli sledoval, jak pije kefírové mléko, ale nic neřekl.

   Felix si odkašlal. "Uhm. Nevím, jestli to víš," začal opatrně, "ale za chvíli mám narozeniny."

   Blue se zatvářil překvapeně. Felixovi bylo jasné, že to nevěděl, jelikož neměl Facebook, kde by to mohl zjistit. Taky by nevěděl, kdy má Blue narozeniny, kdyby neznal jeho nemocniční kartu nazpaměť.

   "Oh? Tak to abych ti vymyslel něco speciálního," pousmál se Blue.

   "O to nejde," zareagoval rychle Felix. "Spíš jde o to, že každý rok máme rodinnou večeři. Já, máma, Andy, děda a teta se strýcem. Tak mě napadlo, jestli by ses nechtěl přidat."

   Blue vypadal, jakoby měl co dělat, aby nevyprskl všechno kefírové mléko. Felix znervózněl a začal mluvit páté přes deváté. "Samozřejmě nemusíš, pokud nechceš. Chápu, že ještě neznáš ani mou mámu a najednou celá rodina? Docela sranda. Jenže jsou fakt milí, to se nemusíš bát, takže mě to jen napadlo, že by to bylo fajn. Jen pokud budeš chtít, nebudu tě nijak nu-"

   "Kdy?" přerušil ho Blue prostou otázkou. Felixe mírně překvapil.

   "Příští pátek. V sedm."

   Blue vytáhl svůj telefon, aby se mohl podívat do kalendáře. Chvíli koukal do mobilu, zatímco upíjel kefíru, dokud nemlaskl a nenašpulil rty. "No, na šest máme schůzi, ale snad by to šlo. Když tak bych se prostě zdejchnul dřív."

   "Vážně?" rozzářil se Felix. Nečekal, že by to mohl Blue vůbec zvažovat.

   "Pokud ti to nevadí, pokusil bych se to stihnout," pokrčil rameny Blue a mírně se pousmál.

   "Nezval bych tě, kdyby mi to vadilo, blbečku," zasmál se Felix. Pomalu došel k Bluemu a zezadu ho objal. "Byl bych moc rád."

   Jenže Blue to nestihl. Nebyla to jeho vina, opravdu. Jenže Samuel musel na schůzi vytáhnout téma, které se Blueho nemálo týkalo, a tak odejít prostě nemohl. Skončili až v osm hodin.

   Felix mu na zprávy neodpovídal. A Blue nevěděl, jestli má cenu tam ještě dojet. Přemýšlel, jestli tam má jet a nebo raději připravit Felixovi něco jiného, něco, čím by se mu omluvil. Nápad by měl. Jen kdyby mu Felix odepsal, jestli má přijet. I když to, že si zprávy jen četl a neodpovídal, byla asi jasná odpověď.

֎

VAŠE DESÁTÉ ROZHODNUTÍ:

Dojet do restaurace za Felixem

nebo

Připravit mu překvapení a vyzvednout ho později

֎֎֎