VAŠE ROZHODNUTÍ:

Blue naznačí Felixovi, že si ho pamatuje.

֎֎֎

Blue se nemohl dívat, jak jeho bratr Felixovi ublíží. Ještě když když po něm Felix házel zoufalé pohledy, ale Blue nijak nereagoval. Zatím. Dále mířil nabitou pistolí na svého kamaráda.

   Jakmile vešel další ze Samuelových poskoků s kamerou v ruce, Blue začal o něco víc vnitřně panikařit. Musel alespoň Felixovi naznačit, že si ho pamatuje. Že tohle taky nechce.

   Čekal na první moment, kdy se zase na něj Felix podívá. Trvalo to dlouho, jelikož měl plno práce s třeštěním očí na kameru a nůž, který Samuel vytahoval. Jenže pak se Felix opět podíval na Blueho s prosbou o pomoc v očích.

   Felixi, naznačil ústy. Felix to zaznamenal a naprázdno otevřel pusu. Pak se jeho koutek rtu nepatrně zvedl do úsměvu. Ale jen na chvilku.

   "Hej," ozvalo se naproti němu. Za Felixem stála další ze Samuelových goril a právě se díval na Blueho. "Co děláš?"

   Blue nasucho polkl. To na něj mluvil.

   Samuel se přestal věnovat kameře a otočil se. Několikrát přeletěl pohledem jak Blueho, tak Felixe. "Vy se znáte, že?" zeptal se.

   Blue se narovnal a rázně zavrtěl hlavou. "Ne. Netuším, kdo to je. Ani nevím, že pro nás nějakej Andrew pracuje."

   Samuel, který doteď klečel, se postavil. Přešel k Bluemu. "Ale prosím tě. Ani tou pistolí na něj nemíříš," podotkl a chytil Blueho ruku držící pistoli. Přesměroval ji tak, aby zase na Felixe mířil. Blue si ani neuvědomil, že postupně pistoli odklonil jinam. "A on?" koukl na Felixe. "Furt po tobě hází ty zoufalé pohledy."

   Blue zatnul zuby a narovnal se. Snažil se vypadat sebevědomě. "Neznám ho. Vážně."

   Samuel se podíval zpátky na Felixe. Vypadalo to, že přemýšlí. "Přijde mi povědomý," pravil nakonec. "Už od začátku."

   Blue zavřel na chvíli oči. V duchu se modlil, aby si Samuel nevzpomněl, kdo Felix je, přece jen se u nich doma párkrát viděli. Ale to přeci nebylo možné, ne? Bylo to už před tolika lety a člověk se za takovou dobu potká s tolika lidmi, že-"

   "No jasně!" zvolal vítězně Samuel. "Felix a Andrew. Vaše matka u nás uklízela, že?" Mluvil s Felixovi, ale ten se vůbec neměl k odpovědi. Blue si skousl spodní ret.

   "Mlčení znamená souhlas," konstatoval jeho bratr. Pak se k němu otočil. "Takže ty? Ven. A hned."

   Blue vytřeštil oči. "Ne!" vykřikl. "Nemůžete mu ublížit, když za nic nemůže!"

   Samuel mu vzal pistoli z ruky, zatímco ho jedna z goril popadla za paže. Byl to Hagrid, Blue nikdy nevěděl jeho pravé jméno, ale v podnikání jejich rodiny byl už od toho, co byl Blue malý. Hagrid ho začal táhnout ven.

   Ještě než se mu zavřely dveře před nosem, viděl Samuela, jak předává pistoli někomu jinému. A taky viděl Felixe a ten nejvyděšenější pohled, který za celou dobu v té místnosti na tváři měl.

   "Doprdele!" vykřikl, když ho Hagrid pustil na chodbě.

   Tlouštík protočil očima. "Jsi blbej nebo jakej? Bylo jasný, že si tě někdo všimne. Oni maj oči všude."

   Blue se k Hagridovi otočil. Odjakživa měl právě s ním nejlepší vztah ze Samuelových goril. "Neviděl jsi, jak vyděšený byl? Poznal mě a očima přímo volal o pomoc."

   "A to, že jsi mu naznačil, že si ho pamatuješ, jsi mu pomohl jak? Samuel měl v plánu, abys mu ublížil ty, ještě než vůbec do té místnosti vešel. Chce, aby se z tebe stalo monstrum jako je on. Takže kdyby jsi držel klapačku, měl bys vše pod kontrolou."

   Bluemu se málem zatočila hlava. Začal si v duchu nadávat všemi možnými způsoby a jazyky, které znal. Už se chtěl rozběhnout zpátky, ale Hagrid ho zastavil. "Hej, hej, hej," uklidnil ho. "Takhle zabiješ nejen sebe, ale i mě. Udělá mu jen škrábanců, natočí to a pošle to Andrewovi. Nic strašnýho."

   Blue se prudce otočil zpátky k němu. "Pro nás to není nic strašného, žijeme v tom od malička. Felixovo nejhorší zranění je určitě odřené koleno, když spadl z kola někdy před deseti lety," zasyčel.

   "Tak sto padesát let jste se neviděli a nemluvili jste spolu. Co ti na něm tak záleží?" zeptal se nechápavě Hagrid. Blue měl obrovské nutkání vytrhnout mu ten otravný knírek na místě.

   "Tehdy to byl můj skoro jediný kamarád a za nic nemůže. Nezaslouží si tam sedět," odpověděl naštvaně, připraven se o tom už nebavit.

   Sedl si na zem do tureckého sedu a opřel se o zeď. Jestli Felix uvnitř křičel nebo brečel, neměl šanci to slyšet. Ta místnost byla upravená tak, že by i výstřel zněl jak kilometry daleko.

   Hagrid si povzdechl. Naštěstí už ale nic nenamítal.

   Netrvalo dlouho a z místnosti se začali trousit lidé. Blue vyskočil na nohy. Všichni kolem nich procházeli, jako by tam s Hagridem nebyli. Samuel šel až jako úplně poslední. Zastavil se u Blueho. "Když je to teda rodinný přítel, byl jsem milý. Klidně za ním jdi, ale hned potom tě chci mít u mě v kanceláři."

   Blue se na něj zamračil, než kolem něj prošel tak, že ho strčil do ramene. Bez dalšího slova se vydal za Felixem.

   Ze zjištění, že jeho bratr nelhal, byl překvapený. Opravdu Felixovi moc neublížili.

   Zůstal stát ve dveřích. Felix se instinktivně přikrčil, jako by čekal, že mu znovu ublíží. 

   "To jsem já," promluvil Blue a došel k němu, aby mu odvázal ruce. Felix zvedl hlavu. Na jedné tváři se mu rýsoval obrys ruky a na druhé byl pořezaný. Oči měl plné slz. Blue odhadl, že za pár hodin bude mít modřiny po půlce těla.

   Nejprve se mu snažil rozvázat pouta v tichosti. Jenže to ticho bylo téměř nesnesitelné.

   "Omlouvám se," řekl do ticha. Jakmile se mu povedlo uzel odvázat, Felix si promnul zápěstí a v tu chvíli si všiml, že má pár malých řezných ran i na rukou. Blue neměl u sebe nic, čím by mu mohl krev setřít.

   "Omlouvám se," zopakoval Blue. "Nejspíš jsi naprosto zmatený-"

   "Ticho," přerušil ho Felix a tím ho umlčel. "Nechci nic vědět. Nic o tom, co se stalo, ani co jste zač. Čím méně toho budu vědět, tím lépe."

   Blue chápavě přikývl. V tu chvíli do místnosti vešel Hagrid s malou přenosnou lékárničkou. Mlčky ji podal Bluemu a opět zmizel.

   Felix se na něj díval s pochybnostmi v očích.

   "Dobře," kývl nakonec Blue, zatímco otevíral lékárničku. "Nic ti neřeknu, ale nech mě tě ošetřit." 

   Felix váhavě přikývl a nastavil jednu ruku, aby mu Blue mohl setřít krev. Bylo zvláštní, jaké ticho mezi nimi panovalo.

   "Odvezu tě domů," promluvil po chvíli zase Blue. "Bude Andrew doma? Nebo tvoje máma?"

   "Nevím, kde je Andy. A máma by měla být v práci," odpověděl v klidu Felix. Blueho až překvapovalo, s jakým klidem se s tím vším vypořádával. Spíš se bál, aby to na něj nespadlo až někdy později.

   "Samuel mu to video určitě poslal hned. Jestli ho už viděl, možná se tě vydá hledat. Máš tady telefon? Že bys mu napsal, že tě vezu domů."

   Felix zavrtěl hlavou. Samozřejmě, Samuelovy gorily mu telefon určitě vzaly. Povzdech si. "Než pojedeme, půjdu pro všechny tvé věci-"

   "To teda nepůjdeš," ozvalo se za ním. Blue ten jemný ženský hlas poznal okamžitě. Otočil se na svou mladší sestru.

   "A proč by ne?" zeptal se Violet. 

   Ta se opřela o rám dveří. Blue si všiml, že opět změnila barvu vlasů. S takovou jemnou růžovou a tak sladkým jménem by nikdo neřekl, že je členkou gangu. "Pokud vím, Samuel tě chce vidět ne? A myslím, že nechceš ho naštvat. Ne po tom, co se stalo."

   Blue přiložil vatový polštářek na jednu z Felixových ran. Ten zasyčel. Violet protočila očima a dřepla si vedle nich. "Ukaž, prosím tě. Ještě ho více zraníš."

   Blue postoupil o kousek dál. Violet byla v těchto věcech mnohem lepší.

   "Musím ho zavést. Vždyť ani neví, kde je," namítl Blue, zatímco sledoval,jak Violet čistí Felixovi rány. Ten seděl tiše jako myš a ani se nehýbal. Jako by v místnosti vůbec nebyl.

   Zničehonic se Violet otočila. "Já ho odvezu. A ty jdi za Samuelem, nechci, aby byl celý večer nepříjemný kvůli tomu, že děláš taxikáře místo toho, abys byl u něj, jak ti řekl."

   Blue protočil očima. Nejraději by jel sám, a tak se nemohl rozhodnout. Ale Violet by snad věřit mohl.

֎֎֎

VAŠE DRUHÉ ROZHODNUTÍ:

Blue zaveze Felixe domů.

nebo

Violet zaveze Felixe domů.

֎֎֎

an:

u minulé kapitoly více komentářů než hvězdiček, docela masakr, hehe. a vybrali jste to 'horší', při druhé možnosti by se Felixovi nic nestalo :') 

každopádně, někdy se dozvíte, jak by dopadla druhá možnost, někdy ne a někdy třeba mnohem později, tak hlasujte hlasujte!