Felixe ráno probudil telefonující Blue. Chodil po kuchyni, kde se nejspíš pokoušel něco ukuchtit, a jelikož kuchyně byla spojena s obývákem, Felix už dál spát nemohl.

   Místo toho jen nejasně vnímal Blueho hovor. Jeho slova mu šla jedním uchem dovnitř a druhým ven, jak byl unavený, ale zaznamenal, jak Blueho hlas zesiloval snad každou sekundou. Nakonec zněl opravdu naštvaně.

   Felix se na sedačce otočil a schoval hlavu pod polštář ve snaze ztišit ten hluk. Marně. Blue do telefonu teoreticky křičel.

   Netrvalo ani minutu, než uslyšel, jak bouchly přední dveře. Felix se rychle posadil a rozhlédl se kolem sebe, ale Blue byl opravdu pryč. Protřel si oči a hlasitě zívl.

   Byl sám v Blueho bytě, takže se najednou cítil jako vetřelec. Zvedl se ze sedačky, ustlal deku a položil ji na polštář a přešel k zrcadlu v rohu místnosti, aby si upravil rozcuchané vlasy.

   Jakmile byl se svým účesem relativně spokojený, usmál se na sebe a pak mu pohled spadl na komodu vedle zrcadla. Blue na ní měl odložené hodinky, peněženku a taky tam stál parfém. Felix ho vzal do ruky a uchechtl se, když viděl, že je od značky, od které by si pravděpodobně nemohl dovolit ani tester. Stříkl si trochu na zápěstí a přičichl si.

   Byl to přesně ten, co Blue používal.

   Hned na to si ale uvědomil, jak blbě to muselo vypadat, že si tady zkouší Blueho parfém, a tak ho rychle odložil a zápěstí si utřel do trika. Už se chtěl vydat zpátky k sedačce, že se prostě jen posadí a počká na Blueho, když si všiml také fotek na komodě.

   Měl tam fotku celé jejich rodiny, nemohlo to být foceno dlouho po tom, co se tenkrát naposled viděli. Špinavě blond vlasy už měl tak dlouhé, že mu padaly do očí takovým způsobem, že přes ně nemohl ani vidět. Samuel stál uprostřed mezi sourozenci se zamračeným výrazem a Violet se vedle něj široce usmívala ve fialové sukničce. 

   Blueho rodiče vypadali jako ti nejšťastnější rodiče na světě. Felix věděl, že zemřeli při autonehodě, byla tak tragická, že byla všude ve zprávách. Jenže teď, když jejich rodinu znal mnohem víc, si nebyl tak jistý, jestli opravdu šlo o nehodu.

   "Nebyla to nehoda," ozvalo se vedle něj, jako by snad Felix říkal své myšlenky nahlas. Trhl hlavou směrem k Bluemu, který se snad musel do místnosti teleportovat. "Ale to ti asi už došlo, co?" 

   Felix mlčky položil fotku zpátky na své místo. Přikývl.

   "V té době jsem nevěděl o ničem, do čeho byli zapletení. Myslel jsem, že jsou právníci," uchechtl se. "I pravdu o jejich smrti jsem se dozvěděl až o pár let později."

   "To je mi líto," odpověděl Felix a myslel to maximálně upřímně.

   Blue zavrtěl hlavou. "Nemusí. Takhle to prostě je. Pravděpodobně tak se Samuelem skončíme taky, Violet to snad nepostihne. Je to taková rodinná kletba, řekl bych."

   "Nemluv tak," přerušil ho Felix, než stihl Blue říct něco dalšího. "Neskončíš ta-"

   "Že tak neskončím? Felixi, nebyl jsi to náhodou ty, co mi právě zašíval střelnou ránu? Od toho, co tě můj bratr sem zatáhl a my se nějak začali bavit, smrt mi klepala na dveře už dvakrát. Za půl roku."

   Felix nevěděl, co odpovědět, protože Blue měl pravdu. Od toho, co se spolu bavili, mohl být už dvakrát mrtvý. A to nechtěl ani vědět, do kolika bitek se za tu dobu dostal.

   "Říkám ti to proto, protože možná tě budeme potřebovat. Je ale jen na tobě, jestli budeš souhlasit nebo ne a chci, aby sis uvědomoval, jak je tohle celé nebezpečné a pořádně si to rozmyslel," pokračoval Blue. "Proto jsem ráno zmizel, volal mi Sam. A ano, byl jsem naštvaný, protože se mi to ani trochu nelíbí, i když vím, že by ses nám hodil."

   "O co jde?" zeptal se Felix trochu zmateně. Co asi mohl chtít zrovna po něm?

   "Dneska k večeru jedeme se Samem na jedno jednání, dá se říct. Ani jeden z toho ale nemáme dobrý pocit a bojím se, že se tam něco vyvrbí. Toho jednání se zúčastní dohromady deset našich lidí, ale nemáme zrovna vřelý vztah s těmi lidmi, se kterými jdeme obchodovat. A kdyby se něco stalo, potřebovali bychom někoho, kdo by zvládl hned podat první pomoc nebo někoho ošetřit. Máme na to člověka, co někdy s námi jezdí, ale ten je teď mimo."

   "Uhm-" začal Felix, ale Blue ho ještě přerušil.

   "Nešel bys tam s námi. Zůstal bys v autě s Violet a Hagridem a potřebovali bychom tě jen pokud by se něco stalo. Nikdy se Clarkovi, to je ten, co s námi jezdí, nic nestalo a to už to dělá pět let, ale i přes to se mi tohle ani trochu nelíbí a chci, aby sis to pořádně rozmyslel. Byla by to jen jednorázovka, dostal bys zaplaceno-"

   "Takže bych pak mohl ty peníze nechat tobě, když ti dlužíme, že?" přerušil ho Felix.

   Blue si povzdechl a na chvíli si odmlčel. "Už mi nic nedlužíte."

   Felix se krátce zasmál. "Dlužíme? Snad ještě půlku."

   Blue se na něj podíval. "Co bych byl za člověka, kdybych po tobě chtěl peníze ještě po tom, co jsi mi zachránil život?"

   "To je něco jiné-"

   "Zachránil jsem Andymu život, že jsem to za vás zaplatil. Ty jsi zachránil život mně. Jsme si kvit, takže nad penězi vůbec nepřemýšlej," umlčel ho Blue.

   Felix po chvíli přikývl. I tak byl připravený dál posílat peníze na Blueho účet.

   Blue se k němu přiblížil a téměř zašeptal: "Ptám se tě na tohle jen proto, že bych se nedivil, kdyby mě Samuel nějakým způsobem odposlouchával, jen aby se ujistil, že jsem ti to nezamlčel. Což jsem nejprve plánoval."

   "Můžu mít pár otázek?" zeptal se Felix.

   "Jasně."

   "Clark jsi říkal, že se jmenuje? Byl už někdy potřeba?"

   "Ano, hodně krát."

   "A nikdy se mu nic nestalo?"

   Blue chvíli váhal s odpovědí. "Nestalo. Vždycky ho voláme až ve chvíli, kdy je prostor čistý od nebezpečí, do té doby jen čeká někde mimo. Ale to neznamená, že to není nebezpečné a nechci, abys-"

   "Když nepojedu s vámi, máte někoho jiného?"

   Blue zavrtěl hlavou.

   Felix si uvědomoval, že byl jen nedostudovaný student medicíny, ale znalostí a praxe měl už dost, takže marný úplně nebyl. Možná si neuvědomoval, jak nebezpečné to mohlo být, protože to, co mu v tu chvíli zaneprázdnilo myšlenky, bylo - co když se stane něco Bluemu? Co když on bude potřebovat pomoc? Přece je nemůže nechat jet samotné někam, kde se bojí, že se něco stane, protože co kdyby se zranil právě Blue?

   Jenže jak mohl na Blueovi vidět, mu se ta idea, že by jel Felix s nimi, nelíbila. Felix věděl, jak ho chce Blue držet co nejdál od jeho rodiny a jejich byznysu, a tak mu tohle muselo být proti srsti.

   Blue ještě promluvil. "Taky kdybych se tě nezeptal já, pravděpodobně by tě nějak kontaktoval Samuel. A bojím se, že by ti dal nějaké ultimátum, abys neměl na výběr. Ale ty máš. A jestli řekneš ne, já už bych to u Samuela obhájil, aby ti třeba nevyhrožoval."

   Blueho pohled ho prosil, aby právě ne řekl.

   Jenže Felix se bál, aby se něco Bluemu nestalo.

֎

VAŠE DEVÁTÉ ROZHODNUTÍ:

Jet s Bluem

nebo 

Odmítnout

֎֎֎

tohle je docela důležité rozhodnutí, co se jejich vztahu týče, ta horší možnost jejich vývoj vztahu hooodně zpomalí :')

každopádně!! nasadila jsem takové tempo a najednou 10 dní žádná kapitola? tomu se prosím pěkně říká zjištění, že že za dva týdny píšete jedny přijímačky, v lednu další + zkoušky z angličtiny a v únoru další přijímačky :') takže teď moc kapitoly nečekejte! (teda pokud zvolíte dobře, možná bude kapitola brzo, ptž na ni se už dlouho těším, hehe)