Byl až skoro zázrak, jak se Blue přes noc zlepšil. Když ho ráno přišel Felix probudit se snídání, byl už vzhůru a sledoval nějakou dětskou show v televizi. Jeho hlas už zněl mnohem jasněji a nevypadalo to, že by usínal po každém slově.

   Felix mu položil snídani na stolek a obešel postel, aby stál u Blueho pravého boku. "Můžu?" zeptal se a ukázal na místo, kde měl střelnou ránu. Blue přikývl a odkryl deku.

   Felix mu vyhrnul košili nemocničního kompletu a nasucho polkl. Přišel si neuvěřitelně blbě, jakoby Blueho osahával proti jeho vůli, ale byla to jen jeho práce. To si v hlavě neustále opakoval.

   Skrz obvazy na jeho ráně prosakovala trocha krve, ale Felix se pousmál. Očekával to mnohem horší. "Půjdu pro novou náplast a obvazy a převážu ti to, jo?" informoval ho.

   "Jasně." Bylo vše, co Blue řekl. Byl tak zakoukaný do té show, že už mu vážně chyběl jen popcorn. Felix se krátce na televizi podíval. Raději se ani neptal, proč se sakra dívá na dětské programy, kde se děti učí počítat a proč ho to tak zaujalo.

   A když se Felix vrátil s čistými obvazy, Blue se snad nepohnul ani o milimetr. "Co je na tom tak zajímavého?" zeptal se a lehce se uchechtl.

   "Shh," umlčel ho Blue.

   Felix si povzdechl. "Promiň, ale potřebuju, aby sis úplně lehl. Jinak to neudělám."

   Blue na něj koukl s nadějí v očích. "A musíš to vyměňovat teď?"

   "Doslova ti obvazy prosakuje krev. Myslíš, že to není potřeba?"

   Blue si povzdechl, ale i přesto si odepnul všechny knoflíky košile a sundal si ji (samozřejmě celá tato akce byla doprovázena bolestivým syčením). I když tak Felix viděl Blueho polonahého, zachoval chladnou hlavu. Přece jen ho takto viděl už včera, když ho umýval od krve, ale to byl Blue v bezvědomí. Felix tak mohl tiše šílet a Blue o ničem nevěděl. Teď byl plně při smyslech.

   Blue už si chtěl lehnout, ale Felix ho ještě zastavil. "Počkej. První sundám ten obvaz, bude to tak lepší."

   Blue beze slova nadzvedl ruce a nechal Felixe, aby mu obmotal obvaz. Ten pak hodil na zem a naznačil Bluemu, že si může lehnout.

   Jakmile si lehl, Felix mu opatrně oddělal tu velkou náplast, která byla tím posledním, co je dělilo od rány. Nebyl to pěkný pohled a ještě horší bylo tu ránu vyčistit a vydezinfikovat. Ale v porovnání s předešlým dnem, kdy Blueho přivezli celého od krve a v bezvědomí? Tohle byla už jen procházka růžovým sadem.

   Felix opatrně ránu vyčistil a do pár minut už ji opět zalepoval. Snažil se při tom ignorovat, jak ho Blue sledoval, jelikož od okamžiku, kdy si lehl, z něj nespustil pohled. 

   Pak vzal Felix do ruky obvaz. "Zvládneš se takhle v lehu nadzvednout?"

   Blue se bez odpovědi se zasyčením nadzvedl a Felix rychle protáhl obvaz pod jeho zády. A pak ještě párkrát. Blue s hlubokým výdechem dopadl zpátky na postel. "Ty roky v posilce se konečně vyplatily," prohodil vyčerpaně. 

   Felix se krátce zasmál. "Potřebuješ něco? Prášky na bolest? Vodu? Jinak musím-"

   "Prášek jsem měl před chvílí. Na záchod," přerušil ho Blue. 

   "Uhm, na to máš tohle," ukázal Felix nejistě na bažanta vedle postele.

   "No... Potřeboval bych hodit bobka."

   Felix se na něj zmateně podíval, div nevyprskl smíchy. "Koupelnu máš tady," ukázal na dveře po jeho pravici.

   "Už jsem to zkoušel," vysvětlil Blue. "Ale ani berle si nemůžu vzít. Jednu ruku mám naraženou a ta rána bolí-"

   "Chápu," zastavil ho Felix. "Tak pojď."

   Pomohl Bluemu se nejprve posadit a když Blue nastavil ruku, aby si ji mohl Felix dát kolem ramen a podepřít ho, odstrčil ji. "To by sis zrovna mohl vzít berle, pako. Ta bolest by byla snad ještě horší, kdybych tě měl podepírat."

   S těmito slovy se otočil od zmateného Blueho a došel na druhou stranu pokoje, kde byl zaparkovaný vozík. Za jeho zády slyšel, jak si Blue povzdechl. "A já myslel, že naše intimní chvilka bude pokračovat."

   Felix se otočil. "Cože?" Zatlačil do vozíku a dovezl ho zpátky k posteli.

   "No co?" pokrčil rameny. Pak si s menší Felixovou pomocí přesedl na vozík a pokračoval: "Když už ses mě tak dotýkal?"

   Felix se uchechtl, zatímco vezl Blueho ke koupelně. "Říkal jsi, žes měl prášky na bolest? Nejspíš tlumí nejen bolest, ale i tvé mozkové buňky."

   "To není vtipný! Víš, jaké jsem měl v noci bolesti? Violet mi musela zavolat i sestru a ta mi něco píchla. Nebylo to příjemný."

   Takže jo. Nejspíš byl zdrogovaný. Protože Blue by nikdy nemluvil o bobcích, nedíval se na dětské pořady ani nemluvil o intimních chvilkách. Nebo to alespoň Felix předpokládal. Každopádně ho to nemálo pobavilo.

- - - - -

Po zbytek dne už Felix neměl pořádně čas za Bluem zajít, ani jeho povinnosti nebyly spjaté s ním. Měl za sebou vyšetření několika pacientů, což mu udělalo radost, jelikož konečně začal dělat pořádnou praxi. Pak už ale zase běhal s několika papíry.

   Jednou, když nesl složku sestřičkám na recepci u příjmu, si všiml dvou mužů, kteří se hádali s jinou sestřičkou, než s jakou Felix mluvil.

   I když byl uprostřed rozhovoru s vrchní sestrou, nedalo mu to a začal odposlouchávat. Sice nevěděl, co mu vrchní sestra říká, ale cizí rozhovor byl mnohem zajímavější.

   "Prosím," řekl přímo jeden z mužů. "Poslal nás jeho bratr. Máme pro něj oblečení." Zvedl ruku, ve které měl tašku.

   "Nemůžu vás pustit, pokud nejste rodinní příslušníci," zavrtěla hlavou sestra. "Opravdu nemůžu."

   "Proč?" obořil se ten druhý muž. "Klidně můžu ihned zavolat jeho bratrovi, ať vám to dosvědčí."

   "Můžete tu tašku nechat u mě a budete mít jistotu, že se k němu jeho osobní věci dostanou. Ale vás tam pustit nemůžu, omlouvám se."

   Felix se omluvil vrchní sestře, že hned bude zpátky, a došel k diskutující skupince. "Co se tady děje?" zeptal se sestřičky.

   "Pánové mají věci pro pana Wesse, jenže nejsou to rodinní příslušníci. Nemůžu je za ním pustit."

   Felix nasadil falešný úsměv a podíval se na oba přítomné. Hned mu bylo jasné, že byla řeč o Blueovi. "Přímo za ním jdu, můžu mu věci zanést," nabídl se.

   Měl totiž podezření. Už dvakrát byl v Samuelově království, viděl hned několik Samuelových goril, jenže tihle dva to určitě nebyli. Samozřejmě, určitě neviděl všechny, kdo pro Blueho rodinu pracuje, ale pochyboval, že by Samuel za Bluem poslal nějaké pěšáky a ne někoho z lidí, kterým důvěřuje. A těch viděl dost.

   Muži se na sebe nejprve podívali, a pak se beze slova od recepce vzdálili. Felix by si rád nakecal, že se ho lekli, ale vsadil by své orgány, že to ten případ nebyl. Přesto ale neopustili nemocnici a vydali se směrem hlouběji na oddělení.

   Felix navázal krátký oční kontakt se sestřičkou a vydal se za nimi. Jakmile si muži všimli, že se za nimi blíží, otočili se a vydali se k východu. 

   Povzdechl si. Co to bylo? Kdo to byl? Byli opravdu od Samuela?

   Jakmile se Felix ujistil, že jsou v nedohlednu. Vydal se k Blueho pokoji. Jeho praxe za půl hodiny končila, ale celá tato akce ho uvedla do stavu, kdy opravdu znejistěl. Měl o tom říct Blueovi?

   Před jeho dveřmi se zastavil. Co kdyby zavolal přímo Samuelovi a zeptal se? V Blueho papírech byl Samuel uveden jako kontakt, jeho číslo by nebyl problém. Na druhou stranu ale vážně nevěděl, jestli mu vůbec zavolat mohl. Byl to on, zmlátil ho i jeho bratra. Felix ho nenáviděl a Samuel jej určitě taky.

   A tak ho napadlo, že by raději mohl zůstat celou noc v Blueho pokoji. Nebyl příslušník rodiny, ale nakecat všem, že má noční, by nebyl problém. A kdo ví, třeba ti muži ani nebyli hrozbou? Třeba se ani nevrátí?

   Povzdechl si. Nejraději by se zeptal Blueho, ale nechtěl ho zbytečně děsit a stresovat. 

   Musel přijít sám na to, co udělat.

֎

VAŠE ŠESTÉ ROZHODNUTÍ:

Zavolat Samuelovi

nebo

Zůstat u Blueho (a zůstat mlčet)

nebo

Říct o všem Blueovi

֎֎֎

hehe, dneska tři možnosti, tak good luck! dvě jsou dobré, jedna špatná, to prozradím :')