Tak úžasný sen. Byl jsem tak odpočatý a těšil se na svoje cereálie k snídani. Vstal jsem z postele a pomalu šel do obýváku. Najednou mi přišlo něco velmi zajímavého. Nikde neřvala hudba, nikde si nezpíval pes a neslyšel jsem nadávat Halušku.

,,Haluško, kde jsi?'' zavolal jsem vystrašeně a poslouchal jestli někdo neodpoví. Nic. Vystřelil jsem směrem do kuchyně, protože jsem si vzpomněl, že tam měla před pár hodinami namířeno. A taky jsem si  vzpomněl na ty rány, co šli z kuchyně. Když jsem uviděl, jak tam na zemi bezmocně leží hned jsem k ní běžel. 

,,Haluško, sakra, co ti je?!'' kníkal jsem, jak malý kluk, kterému umírá filmový hrdina. Nevěděl jsem, co mám dělat, protože tohle mě ve škole neučili. Neučili mě první pomoc psům. Zatřásl jsem s ní a nic.

,,Mám zavolat záchranku, policii a nebo hasiče?!'' nevěděl jsem, co mám dělat a šíleně jsem panikařil. Panebože, co když už je mrtvá. Všude okolo v kuchyni se válelo nádobí. Co když jí to zasáhlo bříško! Klekl jsem si a chtěl dát mé ruce k jejímu břichu, když v tom začala hodně nahlas chrápat.

,,Haluško! Sakra!'' zakřičel jsem a Haluška se tak lekla, že se rychle postavila. Koukala na mě, jako kdyby nevěděla o co jde. Byl jsem tak neskutečně naštvaný.

,,Co je to tu za bordel?! A proč jsi dělala mrtvou?!'' začal jsem křičet, jako kdybych byl její tatínek. 

,,Dělala jsem si jídlo a tak jsem vytáhla šuplík,'' vycenila zuby a dělala nevinnou. Já jí dám nevinný obličej.

,,A dál?'' zklidnil jsem svou zuřivost a díval se na ní přísným obličejem. Viděl jsem ten výraz, že se z toho snaží dostat bez úhony.

,,No a nakonec jsem to snědla studený a pak jsem tady usnula,'' znovu vycenila zuby. Mě do smíchu nebylo. Hned po ránu musím uklízet a ještě k tomu jsem naštvaný. A já myslel, jaé to bude pohodové ráno.

,,To, co říkáš vlastně ani nedává smysl. A tak trochu ho i postrádá,'' začal jsem sbírat věci ze země a dávat je do šuplíku. Rozdýchával jsem dnešní malý infarkt a u toho si dělal snídani.

,,Omlouvám se jestli jsem tě vyděsila,'' řekla smutně a odcházela. Bylo mi líto, že jsem byl tak zlý. Povzdechl jsem si a zavolal na ní.

,,Dáš si pak se mnou Lasagne?'' Můj přátelský hlas musela slyšet a tak se vrátila. Ocásek měla provinile dole a kývala na souhlas.

,,A půlku pekáče nebo?'' Viděl jsem, jak se jí rozzářili oči. Nemůžu na ní být naštvaný. Je to moje malá Haluška.

,,Ano prosím,'' řekla a přicupitala ke mě. Vzal jsem jí ze země a posadil na linku. Koukala, jak si dělám snídani. 

,,Budeme je mít k obědu?'' Její hlas byl tak vtipný. Mluvila jako dítě, které něco chce.

,,Samozřejmě, nebo snad chceš čekat až na večeři?'' zeptal jsem se podíval se na ní. Ten vystrašený pohled plný hladu mluvil za vše.

,,Neboj koblížku, budou k obědu,'' ujistil jsem jí a začal jíst své cereálie u linky. 

__________________________________

Nevím, co napsat jako komentář k tomu. Snad asi něco inteligentního. Ne. Já je prostě miluju!!!

Tak budu zase namyšlená. :D Každý komentář a vote je samozřejmě vítááán! :D vaše odezva mě motivuje v psaní :D A papání :D