Zrovna sedím v psí restauraci, jako blázen a naproti sobě mám usazenou moji malou fenečku. Okolo mě jsou samozřejmě lidé se svými psy také, ale v mém případě je to trochu jinak. Haluška si o návštěvu tohoto psího bistra řekla sama. Ano, mluví a to mě přivádí k tomu, že zase směrem ke mě šeptá, že už si chce objednat.

,,Ty jsi vážně nenažraná,'' řekl jsem hrubě a usmál se na ní.

,,Sklapni, jsem tvoje jediná kamarádka,'' začala pomalu, ale jistě rýpat. Samozřejmě tohle dělá jenom když jí žaludek pracuje na prázdno.

,,Haha, vážně vtipný Haldo,'' oplatil jsem jí rýpnutí a zavolal na číšníka. Rychle přišel a já mu nadiktoval, co si dáme. Ještě, že tu mají jídlo i pro lidi a ne jenom ty jejich pečený konzervy.

,,Tak aby bylo jasno, TY jsi tu pes a ne já,'' řekl jsem velícím hlasem a napil se ze své sklenice vody. Samozřejmě. Tady mají bud' psí protejny a nebo vodu. 

,,Ale, ale. Aby ses nám nerozbrečel,'' dala si packu přes packu a ušklebila tou její malou tlamou. Však já jí jednou nechám hladovět.

,,Občas bych si přál mít normálního psa,'' povzdechl jsem si nahlas a samozřejmě čekal na Haluščino skvělé odpálkování. Nevím kde se to naučila, snad v psím vězení.

,,A já bych si přála páníčka, co je trochu chlap,'' vyplázla jazyk. Přesně takhle to chodí každý den. Bud' do mě rýpe a nebo mi skoro všechno sní. Bohužel je hrozně vyčůraná a tak nemůžu mít svůj život.

,,Bacha, Romeo zase v hlavě skládá básničky,'' prohodila a koukala po ostatních psech.

,,Celkem pajzl, samý kříženci.'' To je celá ona, zase si ztěžuje. Příště až někam půjdu nechám jí přivázanou venku. 

,,Neztěžuj si, byl to tvůj nápad,'' řekl jsem a číšník nám donesl jídlo. Určitě slyšel, že na Halušku mluvím. Bude si myslet, že jsem blázen.

,,To je jedno, mám hlad. Nech mě se nažrat a pak si můžeme povídat,'' řekla a strčila čumák do misky se žrádlem.

,,Když už umíš mluvit, nechceš se naučit i jíst příborem?'' zasmál jsem se, protože jsem zjistil, že má celý čumák od jídla. Uvědomil jsem si, že vypadám, jako blázen, ale bylo mi to jedno. Hlavní, že jí neslyšeli mluvit. 

,,Připadám ti, jako cvičená opice?'' zvedla to její psí obočí. Umí toho tolik, co člověk, že si občas říkám, že mi hrabe.

,,Dožer a jdeme, lidi blbě koukaj,'' řekl jsem potichu a rozhlížel se. Samozřejmě, že koukají divně, když si povídám se psem, jako se svým nejlepším kamarádem.

,,Na mě blbě nekoukaj, jsem pes,'' zase si rýpla a já spojeně dojedl svůj kus něčeho. Doufám, že to můj žaludek stráví. 

_______________________________________

Ahoj! Jsem tu s novým nápadem! Samozřejmě komedií, potřebuji taky občas z toho temného světa hororů si ulevit! Říkejme tomu oddechovka. Snad mi to ještě půjde. :) Budu ráda za každý komentář a hvězdičku! :)