Od jejich výstupu, kdy se jim úspěšně podařilo zamaskovat skrytý vchod do tajných chodeb uběhlo několik dní. Od té doby už měly prozkoumané téměř všechny východy a často chodívaly do kuchyně pro něco dobrého před obědem

Nyní ale Calmë vesele poskakovala kolem Laivinë. Ta seděla na kameni v zahradách a hluboce přemýšlela. Zahleděla se hluboko do lesa. 

,,Proč myslíš, že nesmíme chodit do lesů?" optala se najednou a tak se dcerka Galadriel zastavila. Pohlédla stejným směrem. 

,,Nemám zdání. Já jsem ráda, že jsou mi povoleny alespoň zahrady" zavýskala a tančila okolo dál. Byla nadšená. Nikdy nemohla chodit sama ven, bez doprovodu stráží nebo chůvy. Takhle mohla být venku s Laivinë a Haldirem. V poslední době se dosti spřátelili. Hlavně po oné události s dírou ve skříni a tajným východem. 

,,Ale já bych to chtěla vědět. Zajímá mě to. Přece jsou tyto lesy bezpečné. Říkala mi to matka" stále nějak pochybovala a Calmë se nakonec nuceně usadila vedle ní. 

,,Já nevím Lai. Ale já nechci mít problém. Zrovna jsem dostala svobodu" postěžovala si dívka v bílém. Její přítelkyně přikývla a následovalo ticho. Ani jedna nepostřehla příchod dalšího elfa. Jen hleděly do lesa a přemýšlely. 

,,Dívky?" optal se plavovlásek za jejich zády a obě dvě sebou leknutím trhly. 

,,Haldire!" postavila se prudce tmavovláska proti němu. 

,,No tak. Přece mi neublížíš!" ušklíbnul se troufale a Calmë se nakonec jen usmála. ,,Co tu děláte?" nechápal po chvíli. Čekal nějakou zábavu, hledět do lesa by jej nebavilo. 

,,Přemýšlíme, proč nesmíme za hranice vesnice" posmutněla Laivinë a nespouštěla oči ze statných kmenů prastarých stromů. 

,,Ale já tam mohu. Co kdyby jsme se šli projít?" nabídnul o něco starší plavovlasý elf. 

,,Nevím jestli je to rozumné" podotkla Calmë vyděšeně, však Laivinë ihned vyskočila na nohy a vypískla. 

,,Ano! Ano! Veď nás!" radovala se a tak Haldir přikývnul. 

,,Jen se projdeme, nic víc" usmál se tišivě Haldir k dceři paní lesa. I ta nakonec tedy souhlasila a než se nadáli, už běhali bezstarostně po lese. 

Listí šumělo a povídalo si. Veškeré lesní obyvatelstvo tři malé objevitele pozorovalo. Ti se procházeli a smáli po okolí. 

Když najednou les zcela utichnul, malým elfům to bylo jedno. Hráli si dál. ,,Kde je Laivinë?" nechápal Haldir, když našel Calmë při schovávané. 

,,To já nevím" mrkla na něj přítelkyně a triumfálně se usmála. Po nějaké době ji však začali hledat společně a nakonec už to nebyla ani zábava. Jejich kamarádka se neozývala a nebyla v domluvené zóně pro hru.

,,Lai?!" křikla Calmë do ticha lesa. Nemohli ji nikde najít. Když v tom uslyšeli šum opodál. Haldir se prudce otočil. Poté zapraskaly větvičky za nimi. Dokonce postřehli pohyby nad jejich hlavami. 

Něco se rychle pohybovalo, skrytě neviděno kolem nich. Calmë se začínala bát. Přitiskla se k příteli a ten jen létal očima za neznámými zvuky. Když znovu nastalo ticho, tmavovláska se oddálila. 

,,Ha!" někdo seskočil ze stromu a vyděsil je. 

,,Ááá!" vykřikla Lucia zděšeně a Laivinë se dala do smíchu.

 ,,L-Lai" vytřeštil oči Haldir. Však jejich přítelkyně se jen dále smála. 

,,Měli jste se vidět! To byla sranda!" uchechtla se. 

,,Ale já to myslím vážně" ozval se hluboký hlas za jejími zády. Dcera Tavarillë se zalekla a vše uvnitř jí se sevřelo. Otočila se a spatřila vysokého muže s mečem ostrým, jako dračí zub. 

,,Copak se tady touláte tak sami?" zasmál se. Nacházeli se skoro na okraji lesa. Haldir neváhal a tasil svou dýku. 

,,Utečte!" křiknul k dívkám, když se muž rozmáchnul proti mladému elfovi....

-------

Tavarillë běžela spolu s několika málo elfy lesem. Nemohla si nevšimnout, že se její dcera vydala do lesa. Hledali jí, včetně Haldira a Calmë. Galadriel byla na ostří nože. 

Skupiny se vydaly cestami v lesích a po stopě. Tavarillë byla blízko, cítila to. Vynořili se z keřů na malé louce, když v tom spatřila několik mužů a malého plavovlasého elfa s jedním z nich marně bojovat. 

Lórienští elfové neváhali a vrhli se proti nim. Dokonce i Tavarillë se nebála a pomáhala v boji. Muži se z keřů jen hrnuli a elfové neměli čas hlídat svou paní. Tu mezitím obklíčili a nevěděla, jak se má zachovat. 

Haldir se rozutekl a vylezl vysoko do korun stromů, kde se cítil v bezpečí. Muži se najednou vydali proti elfce a ta jim nestačila. 

,,Tebe jsme hledali" vyřknul jeden z nich, ten nejvyšší. 

,,Tak si pro mě pojď" pobídla jej Tavarillë a učinila zkušenou obrátku s ostřím v dlani. A tak jak vyřkla se i stalo. Nepřátelé se vrhli proti ní tak, že to nečekala.

Z ničeho nic pocítila nepříjemný chlad.Ostří meče projelo jejím hrudníkem jako nic a ona bolestně vykřikla. Haldir se jen tisknul ke kmeni stromu a slzy mu stékaly po tvářích. Paní Tavarillë neznal příliš dobře, však Laivinë měl velmi rád.

Zlaté vlasy se zalily krví po další tupé ráně do hlavy. Následně se nebohé elfce podlomily kolena a ona padla do trávy. 

Bylo již pozdě, když se přihnal Celeborn s dalšími elfy. Muže zahnali jako nic. Rozprchli se pryč z lesa. Celeborn se vrhnul k přítelkyni jeho milované paní. Ležela ve vlastní krvi a hleděla do dáli. 

Myslela na Ereniona  i Alcartëho a svou dcerku. ,,Laivinë,.." zašeptala vyděšeně z posledních sil. 

,,Najdu ji, bude v pořádku" zaslíbil se pán Lórienu. 

,,Postarám se o ni" dořekl ve chvíli, kdy Tavarillë naposledy vydechla. Myslela jen na svou dceru a přála jí všechno štěstí světa. Doufala, že jednou uhájí svůj titul. Její duše putovala vysoko nad koruny stromů. Vysoko k nebi a následně padla do zajetí světla síní Mandosu...

O několik dní později...

,,Laivinë, pojď si hrát" prosila Calmë už několikátý den. Lai však znovu jen záporně zakroutila hlavou. Seděla na římse okna a hleděla do dáli. 

Bylo to již několik dní od pohřbu její milované matky a ona si uvědomuje, že je sama. I když to nebyla pravda, Galadriel jí to stále opakovala. Truchlila. 

Na svůj věk zažila dost bolesti a kvůli čeho? Kvůli jedné noci a tajemství, jež nesmí být vysloveno nahlas. Ani pomyšlení na onen původ mladičké elfky. 

Calmë se nakonec posadila vedle jí a objala ji. ,,Jsem tu přece s tebou. Půjdeme se projít do zahrad. Máš přece ráda vůni přírody a svobody. Prosím" žadonila dál. 

Haldir měl své povinnosti a jelikož je starší, učí se boji. Má výcvik, tak jako každý mladý elf. Každou volnou chvíli se za nimi vydal, hlavně tedy za Laivinë. Byli nejlepší přátelé, tři mladí.

Lai znovu jen zakroutila mlčky hlavou. Zanedlouho se setmělo a ona pozorovala jasné hvězdy na obloze. Jistě tam jsou, pomyslela si. Nyní je s otcem a dávají na ni pozor. Přála si, aby mohla být s nimi. Šťastná a veselá. 

Nikoho zde neznala. Věřila pouze dvěma přátelům, kteří se jí věnovali. A ona zase jim. Z ničeho nic se jí zalily oči slzami a ty stékaly po jejích tvářích. Leskly se v měsíčním světle. Nebránila se jim, nechala je volně padat k zemi. 

,,Nikdy nebudeš sama" šeptla věrná Calmë...