Laivinë se plížila po chodbě jako malý zlodějíček. Snažila se být nenápadná a splynout se zdí. Otírala se o ni, div si neroztrhla kalhoty a tuniku zelenkavých barev. 

Jsem malá a šikovná, říkala si stále. Měla se dostat do pokoje své přítelkyně. Jistě by ji tam pustili i bez schovávání, ale takhle to bylo mnohem zábavnější.

Už byla v uličce a viděla stráž a chůvu u jejích dveří. U Valar, proklela sama sebe. U uvažovala o tom, že se prostě vydá a vejde tam. Ale pak jí něco napadlo.

Vydala se oklikou z druhé strany a objevila se na druhém konci té samé chodby. Následně hlasitě zaječela a pak se rozutekla zase zpátky.

Zafungovalo to, oba dva se vydali za tím hlasem, mezitím co ona, malá, rychlá, fikaná a hlavně vychytralá se proplížila do pokoje dcery Galadriel. Zaklapla opatrně dveře a vešla.

Kamarádku nikde neviděla a tak dále pokračovala co nejvíce nenápadně. Když však obešla celý pokoj a nikde ji neviděla, zděsila se.

Měly jsme snad setkání jinde? Už váhala, zda-li její maskované a promyšlené plížení bylo zbytečné. Když v tom jí někdo chytil za ramena a zatřásl jí spolu s křikem.

Lai se tak lekla a vykřikla také. ,,Hej!" zaječela proti Lucii. Ta se mezitím válela smíchy po zemi. Elfka, která se marně snažila vystrašit a mile tak překvapit svou nejlepší a jedinou kamarádku tady, ji vraždila pohledem a čekala, až se laskavě uklidní.

Ale tak se nestalo a Lai si sedla na židli a dala do úst ovoce. Po chvíli jen Lucia ležela na podlaze a nastalo ticho. V tom, z ničeho nic se začaly pohybovat závěsy. Lai zbystřila a dcera Galadriel se zvedla.

,,Pšt" ukázala na kamarádku. Opatrně se blížily k červeným těžkým závěsům, za kterými měl být tajný východ. V tom se lisovala postava, která se do nich zamotala. Obě dívky ztuhly, jak byly vyděšené.

Následně se všechno strhlo a postava se vyhrabala z poza drahých přesto starých látek. Všichni tři se dali do hlasitého jekotu.

,,Ehm moc se omlouvám" zakoktal plavovlasý elfík zhruba téhož věku, jako obě dvě dívky. Ty na něj vytřetily oči a čekaly, co z něj dál vypadne.

,,A-asi jsem si spletl dveře. Omluvte mne" vymotal se z těžkého šarlatového závěsu se zlatými střapci. Otevřel dveře a zase za sebou zavřel.

Obě dívky hleděly nečinně za ním, i když už tam dlouho nebyl. Pohlédly nechápavě jedna an druhou. Lucia jen pokrčila rameny.

,,Co budeme dělat s tím závěsem?" optala se Lai a vzala jej do dlaní. ,,Je z příjemné látky" šeptla jen tak sama pro sebe a přitulila se k němu.

,,Netuším, ale samy to tam nahoru nedáme. Já bych před ty dveře dala třeba nějaký nábytek a závěs někde schovala" navrhla Lucia a Laivinë nakonec přikývla.

,,Dobrá, tak se do toho pusťme" pousmála se a těžký závěs stěhovaly pod postel...

----

Tahaly se s komodou straně dlouho a nakonec uznaly, že ji tam nedají. Usadily se před těmi tajnými dveřmi a přemýšlely, co udělají.

,,Já nevím!" křikla najednou Lai a prudce vstala. Její přítelkyně jen vzhlédla směrem k ní. Ještě nějakou dobu jen tak posedávaly. Propásly oběd a blížila se i večeře.

Dívky vak nehodlaly opustit pokoj, dokud nevyřeší problém, který blonďatý neznámý způsobil. Lucia otevřela skříň. Když v tom se jí rozsvítilo.

,,Laivinë!!" křikla a následně vyjekla nadšením. ,,Mám to!" tančila po pokoji. Přítelkyně přiběhla a zvědavě ji pozorovala svými tmavými kukadly.

,,Dáme tam skříň!" zasmála se a Lai ji zpražila pohledem. 

,,Nestačily jsme na tu velkou komodu a ty chceš ještě větší skříň?" podivila se a zkřížila paže na prsou.

,,Ne ne! Tohle je jiné. Uděláme tam díru tak, aby se tamtudy dalo procházet. Tak se dá lehce utéct a přijít. A zakryje ji oblečení. Nikdo na to nepřijde" vypískla Lucia a Lai se k ní po chvíli přidala.

,,Ale samy to neutáhneme" posmutněla. ,,Ne to opravdu ne" šibalsky se usmála Lucia. ,,Musíme jen najít toho, co nám to způsobil..." zlověstně se zasmála a dcera Tavarillë...