Kihyun

Za normálních okolností se nestává, že někam vyrazím pozdě. Ale nějak mě neustále brzdilo to, že jsem přemýšlel, jestli dělám dobře. Ale já vím, je to tak, jak říkají Mark a Bambam...nemám co ztratit. Já na tomhle můžu jen získat. Mark se mě ještě večer, když mi volal, ptal, jestli si na to troufám, že to bude určitě hodně snobských akcí, banketů a podobně. Ale já si troufám. Hlavně proto, že vím, do čeho jdu, znám tyhle akce. Možná má Changkyun i štěstí, že si vybral mě, ačkoliv to zní až moc pyšně, myslím, že to tak je. Normálně by totiž musel ztratit několik hodin tím, že mě bude učit etiketě, bude mi vysvětlovat témata, o kterých se nemluví a podobně, ale nemusí, protože to znám. Ne, že by to momentálně věděl.

Nejdřív jedeme s Chengiem autobusem, pak musíme ještě dojít kus pěšky, než dojdeme k velkému mrakodrapu, jeho byt by měl být až úplně nahoře. Chengie valí oči nad tím vším kolem nás, ale poslušně se mě drží za ruku a upraví si na zádech batůžek, zatímco jedeme výtahem. Včera jsem se mu to snažil vysvětlit, že se budu muset převlékat za ženu. Je to moc chytrý chlapec, i když mi sám řekl, že tomu moc nerozumí. Najednou je ale to, že mě oslovuje mami velkou výhodou. Budu mu muset všechno průběžně vysvětlovat, aby rozuměl tomu, co se kolem něj děje.

Vysvětlím Chengiemu, ať je hodný a připomenu mu, že v batůžku má plyšáčka, svačinku a pití, kdyby náhodou něco z toho potřeboval, po dobu mé nepřítomnosti.

Zatím si mě odtáhne nějaká slečna, která se mi zatím přestaví jako Suzy, do vedlejší místnosti.

„Nejdřív vybereme asi paruku, mám tu různé barvy a délky vlasů, myslím, že mám i nějaké v přesně tvojí barvě," Usměje se a já přikývnu. „podle toho, jak ti bude paruka sedět, tak pak vybereme vhodné líčení, budu ti to postupně vysvětlovat a učit tě, abys to pak zvládl sám," vysvětluje a v jejím hlase slyším obrovské nadšení. „ale ty jsi tak nádherný, že to půjde samo...pleť máš krásnější a víc hebkou než já." Odkašle si a na chvíli mám pocit, že upadla do deprese.

„Myslím, že spíš asi ty delší." Ukážu na delší paruku, nemyslím si, že mikádo by mi nějak slušelo.

„Jo, to bude hezké, ty vlasy jsou jemně navlněné a budeš je mít zhruba pod prsa." Zakývá hlavou a natáhne se pro paruku, která je světle hnědá, na několika místech má až blond pramínky. Ukáže mi, jak se nasazuje speciální síťka, aby moje vlasy nikde zpod paruky netrčeli, nejdřív mi ji nasadí ona a pak ji sundáme a já si ji zkusím nasadit sám.

„Děje se něco?" zadívám se na ni, protože vypadá jako by jí uletěli včely.

„Už teď vypadáš tak nádherně, ani ti nebudu muset dávat make-up...na rozdíl ode mě, já ho mít musím." Zamáčkne slzu a promne si depresivně spánky. Je Suzy vhodná na to, aby dělala tuhle práci?

Nakonec mi dá jen řasenku, ještě u toho nadává, k čemu mi jsou jako chlapovi, tak dlouhý řasy, že ona nemá žádný, ale já bych ani tu řasenku nepotřeboval. Raději na to neodpovídám. Dá mi trošku pudru, po tom, co jí řeknu, že to takhle zvládnu doma, tak na mě dlouze kouká, po tom, co mi nasadí naušnice a něco si pro sebe brblá. Přijde mi to jako by se zbláznila?

„No a teď oblečení...mám tu několik druhů šatů, kostýmků, ale i oblečení mimo společnost, ale spolu si vyzkoušíme hlavně šaty. Přinesla jsem speciální silonky, přece jen...pořád jsi chlap, takže tvoje nohy nebudou nikdy vypadat hezky v šatech. Mám tu jedny kratší, které si vyzkoušíš, ale myslím, že budeme spíš volit delší šaty, co tě víc zakryjí. Vybereme správnou velikost prsou, ale taky budeš muset nosit speciální spodní prádlo...hlavně proto, že ženy mají v úzkých koktejlkách dost vidět křivky, které ty jako chlap nemáš, takže – to prádlo nám pomůže trošku ti ty křivky udělat, abys i v šatech vypadal hezky." Mrkne na mě a já přikývnu. Podá mi modré koktejlky, které si teda začnu oblékat, cítím, jak mě hodně obepínají a končí lehce nad koleny, takže to asi nebude ta správná délka, podle toho, co říkala.

„Říkala jsem bez ničeho, ani silonky a ani stahovací prádlo." Sjede mě pohledem.

„Já si ale nic z toho nevzal." Vyprsknu a ukážu na silonky a prádlo, které stále leží na posteli. Vytřeští na mě oči a sedne si na postel a dá si hlavu do dlaní.

„Máš...ženštější křivky než já...hezčí nohy než já...momentálně já vypadám vedle tebe jako chlap..." šeptá a mám pocit, že víc a víc upadá do deprese. Odkašlu si...trvá to tak 10 minut, než je schopná znovu normálně fungovat. Já si mezitím obléknu silonky a stejně si musím vzít i speciální prádlo...přece jen...i mezi nohama jsem pořád chlap a nemusí to být zrovna v šatech vidět. „Vypadáš nádherně, Kihyun." Chvilkama Suzy vypadá, že se rozbrečí. „Půjdeme se ukázat Changkyunovi a podle toho, kam půjdete, tak se ještě převlékneš. Protože pochybuji, že teď půjdete na ples, takže tyhle šaty se zatím nehodí, ale bude to hezká demonstrace toho, jaká je z tebe nádherná žena." Uculí se a já nakonec přikývnu. Dojdeme za nimi, je to divný pocit, být takhle oblečený, ale není to zase až tak špatné.

„Jo to...by šlo." Vyjde z Changkyuna po chvíli a my se Suzy spokojeně zakýváme hlavou. Domluvíme se, že na první den se projdeme jen tak parkem, kolem hřiště a maximálně půjdeme na oběd. A tak se vrátím zpátky se Suzy do pokoje. Vybereme černé pohodlné kalhoty a k tomu zavinovací bílou halenku. Není to úplně formální, ale rozhodně v tom nebudu Changkyunovi dělat ostudu. K tomu si vezmu bílé baleríny na klínku, se Suzy se domluvíme, že mi pak večer doveze nějaké oblečení a potřebné věci na moji adresu, těžko budu chodit jen v jednom oblečení a těžko budu pořád jezdit za ní, abych se mohl chystat.

„Maminka je náááádhernááá." Zahihňá se Cheng a doběhne ke mně.

„Byl jsi hodný?" pohladím ho po vláskách a on začne vážně a zuřivě kývat hlavou.

„Byl! A rozdělil jsem se s Kyunniem se svačinkou!" pochlubí se vážně, chvíli to trvá, než mi dojde, že Kyunnie=Changkyun. Pochválím ho a počkám, než se i Changkyun připraví k odchodu.

„Dívej, maminko, dostal jsem od Kyunnieho plyšáčka!" začne mi ukazovat plyšáka křečka, kterého sotva udrží v náruči. Dřepnu si k němu, jak jen mi to dámské kalhoty dovolí, nakonec si raději kleknu.

„Ten je moc krásný." Pohladím ho po vláskách, vypadá tak spokojeně, hlavně proto, že jeho dinosaurus už toho má hodně za sebou.

„Chengcheng má rád to hřiště, které je naproti nákupnímu centru Velia." Prohodím jen tak mimochodem, když nasedneme do jeho auta, abychom někam vyrazili. Changkyun se na chvíli zarazí, ale nakonec přikývne a hádám, že se rozjede právě tím směrem. Naštěstí podél ulice, ve které to hřiště je, se dá pohodlně zaparkovat, takže nemusíme objíždět celou čtvrť a hledat místo k parkování. Ačkoliv pochybuji, že někdo na jeho místě si musí dělat hlavu s parkováním.

Vystoupíme z auta a Cheng začne nadšeně poskakovat, že chce, abychom mu udělali houpačku, takže ho každý chytíme za jednu ruku a začneme s ním houpat, zatímco on nadšeně píská. Dojdeme s ním až ke hřišti a posadíme se na lavičku, zatímco se Cheng rozběhne za ostatními dětmi na hřiště. Už jsem zaregistroval několik záblesků od foťáků, takže je mi jasné, že už nás někdo začal sledovat. Posadíme se vedle sebe a netrvá to dlouho a Changkyun se ke mně přisune blíž a dá mi ruku kolem ramen. Skoro neznatelně se ošiju.

„Měli bychom si pak určit nějaké hranice." Šeptá ke mně, zatímco se na mě usmívá jako by mi říkal něco zamilovaného.

„To bych ti radil," usměju se na něj stejně okouzleně. „jinak vyzkoušíš, jak ostrý mám loket, až ho budeš mít zaražený v žebrech." Hlasitě se zahihňám jako by zrovna Changkyun řekl nějaký vtip.

„Potřebuješ prachy." Zavrčí na mě, ale před fotografy to vypadá jako úsměv a odhrne mi lehce vlasy z tváře.

„Zabiju tě." Pozvednu na něj obočí a pak do něj hravě dloubnu, aby to vypadalo na fotkách, že spolu roztomile a zamilovaně flirtujeme. Jo, kdyby jen někdo slyšel, o čem se doopravdy bavíme.

„Já mám žízeň." Doběhne k nám Cheng. Nenápadně ho navedu, aby si sedl Changkyunovi na klín a podám jim pití, aby spolu na fotkách mohli vypadat rozkošně. Kdo by to byl řekl, že prodám svého syna tak lehce? Tsch, jak lehce!

Aby to nevypadalo tak přitaženě za vlasy, tak jsme šli potom s Chengem stavět bábovičky, houpali jsme ho na houpačce a snažili jsme se vypadat jako ten nejšťastnější čerstvý pár na světě. Až teď začínám přemýšlet nad tím, že jsem měl být herec, protože mi to šlo skvěle.

Oběd se nakonec nekonal, protože Changkyunovi po cestě do restaurace zavolá jeho asistent, nevím, co se stalo, ale nakonec nás odveze Changkyun domů. A aby to celé nebylo tak divné, tak s námi zajde ještě na chvíli nahoru, udělám kávu a sedneme si spolu ke stolu.

„Fajn, tak začni s podmínkami." Zakývá na mě hlavou. Napiju se kávy a přikývnu.

„No, je mi jasné, že nějaké doteky nebo blízkost musí proběhnout," zakývám hlavou, protože je to přece jen jasné...pokud máme předstírat nějaký vztah, asi těžko nám to někdo sežere, když se na veřejnosti sotva chytíme za ruku. „ale nechci, abys mi sahal na zadek – na to jsem celkem háklivý a taky...nějaké přehnaně dlouhé nebo vášnivě líbání, to taky není nic moc pro mě. Malé pusy nebo dejme tomu nějaké delší, ale rozhodně ne žádný vášnivý show," kývám hlavou a on na souhlas kývá hlavou taky. „no a, nevím, jestli jsi ten typ nebo ne, ale byl bych rád, kdybychom se vyvarovali nějakých trapných přezdívek...kdybys mi řekl kotě, koťátko nebo podobně, asi ti vyškrábu oči." Lehce se zasměju.

„Takže mi nebudeš říkat taťko...škoda," hraně si povzdechne, zatímco mě se zvedne žaludek z té představy. „souhlasím s tím, co říkáš...já teda na líbaní taky nejsem a mám citlivý krk a uši, rád bych se vyvaroval toho, abys mi něco šeptal, hladil mě nebo podobně." I já na jeho slova kývám hlavou. Nakonec to vypadá, že se i nějak dohodneme, takže jakmile odejde, tak se konečně převlékat do svého normálního oblečení. Protáhnu se a překvapím se, když mi přijde smska.

Jaegwon

Ahoj, Kihyun, napadlo mě...nechceš zítra zajít na kávu?

Pozvednu nad jeho zprávou obočí. Ale říkám si...proč ne? Nemám tím co zkazit, jsem nezadaný, Chengie zítra bude ráno ve školce a Changkyun zatím nevolal ani nepsal o nějakém dalším plánu. Napíšu mu, že na 8 vedu Chengieho do školky, že se pak někde můžeme sejít. Hned mi obratem napíše, že se těší a napíše mi místo, kde se sejdeme. Těší se hm...já ani nevím, jestli se těším nebo ne. Asi ani jedno z toho, vždyť ho ani neznám. Ani se mi zase nelíbil natolik, abych nad tím vůbec nějak přemýšlel. Zavrtím hlavou, nemá smysl nad tím nějak přemýšlet.

S povzdechem se znovu obléknu, když jsem chtěl jít do sprchy, ale zrovna přijela Suzy, aby mi dovezla oblečení a další věci.

„Jo a tohle mi dal Changkyun, prý ti to zapomněl dát." Podá mi ještě obálku s penězi, asi výplata za dnešek. Zakývám hlavou a obálku si dám zatím na stolek a začnu s ní tahat tašky s oblečením. „Nakoupila jsem ti i nějaké sexy spodní prádlo, vrrrr." Zahihňá se a já pozvednu obočí. Na co mě bude sexy spodní krajkové prádlo?

„K čemu přesně mi bude?" pozvednu obočí. Její odpověď nikdy nevíš, co přijde, raději ignoruji. Poděkuju jí za všechno, doprovodím ji dolů a pak osprchuji Chenga, dám ho spinkat s jeho novým plyšáčkem, úhledně si poskládám všechno to nové dámské oblečení, taky se vysprchuji a nakonec totálně mrtvý padnu do postele.

///

„A kdy půjdeme za Kyunniem?" mrká na mě Cheng, zatímco mu ve školce obouvám přezůvky.

„To ještě nevím," Usměju se a upravím mu vlásky. „po obídku tě vyzvednu." Vtisknu mu pusu, přikývne. Nejdřív společně dumáme, co s tím plyšáčkem, ale vzhledem k tomu, jak jsou tyhle děti kolikrát agresivní, zavřeme plyšáčka do skříňky, aby mu ho nějaké zběsilé dítě nezničilo.

Dojdu do kavárny Heidel, která je nedaleko školky. Všimnu si, že Jaegwon už sedí vevnitř, vypadá celkem netrpělivě, zatímco mě je to pořád tak trošku jedno.

„Ahoj." Dojdu k jeho stolu s úsměvem a posadím se naproti němu. Začneme si povídat, několikrát mě pochválí, jak moc mi to sluší. Potěší mě to a samozřejmě, že mi to dělá dobře, ale jinak to se mnou vůbec nic nedělá. Povídá se mi s ním i docela dobře, ale vidím, jak je ze mě úplně odvařenej. Prostě to poznám. To, jak na mě pořád kouká, to jak hltá pohledem každé moje slovo, člověk se moc splést nemůže. Když mě pak ale v polovině hovoru pohladí po ruce, tak se mi hned rozsvítí varovné světýlko.

„Hele, Jaegwon," hned svoji ruku stáhnu z pod té jeho. Zarazím tohle zavčas. „já teď momentálně vztah nechci, nemám na to ani pomyšlení. A jestli by ti šlo jen o sex, tak to už vůbec ne. Pokud se chceš scházet jen jako kamarádi, tak jsem pro...nemůžu ti to slíbit, ale třeba časem přeskočí jiskra...ale teď žádná nepřeskočila a já opravdu momentálně nikoho nechci. Pokud jsi ochotný čekat a být zatím kamarád, budu rád, ale pokud chceš něco víc, tak myslím, že nejsem ten pravý." Řeknu vážně. Od vždycky říkám věci upřímně. Spousta lidí si díky tomu o mě myslí, že jsem bezcitný, pyšný nebo bůhví co. Ale já nebudu ostatním dávat falešnou naději. Pokud někoho nechci, nebudu ho vodit za nos jen proto, abych mu neublížil nebo ho nezranil. Buď ten dotyčný tu pravdu přijme nebo ne, ale to už není můj problém.

Vidím v jeho tváři lehký odlesk smutku, ale nakonec se usměje.

„Počkám, na tebe moc rád," usměje se na mě. „promiň, asi jsem moc hrr, jen jsi tak nádherný, že je to skoro nemožné, ti neříct, co má člověk hned na jazyku." Lehce se zasměje. Nakonec tohle téma uzavřeme a projdeme se ještě chvíli městem, je příjemné počasí a vítr je sice trošku chladnější, ale spíš osvěžujícím způsobem než aby byla zima, takže pokračujeme v celkem příjemném rozhovoru o všem možném.