Changkyun

Usměju se na Kihyuna, a zatímco on se rozešel k Jooheonovi, aby si s ním popovídal, já jsem vzal sklenky šampaňského a podal je jak Ronghaovi, tak Jacksonovi. Z dlouhých hovorů o všech různých věcí nás vyrušili až dveře. Vytřeštil jsem oči, když jsem viděl babičku a Hyunshika, jak vešli dovnitř, oba oděni ve společenském. Zalapal jsem po dechu, zatímco se mnou několik hostů nevěřícně přihlíželi, jak se babička rozešla ke stolu s občerstvením a nabrala si na talíř několik kousků. Babička...nikdy na žádný banket Calpheonu nepřišla...a teď přišla sem.
„Omluvte mě," usměju se na Ronghaa a Jacksona a rozejdu se k babičce. „ahoj." usměju se. Hned se na mě taky usměje a položí mi hřejivou ruku na rameno.
„Vypadá to tu moc hezky." usměje se a obejme se s Chengem, který s výkřikem ‚Babičkooo!' odběhl z dětského koutku.
„Děkujeme," usměju se. „ takže," upiju si šampaňského a pozvednu obočí „ty a Hyunshik, jo?" zasměju se. Prskne na mě a plácne mě do ramene.
„Potřebovala jsem doprovod." odkašle si. Zakroutím s úsměvem na rtech hlavou.
„Jsem rád, že jste oba šťastní." přikývnu a zadívám se na Hyunshika, který se snaží dělat, že tam není. Následující hodinu dovnitř začali proudit hosti. Fotografové různých bulvárů, časopisů a novin se začali shromažďovat před budovou ve snaze získat nějaké fotky. Zadíval jsem se na Kihyuna, že je čas, abychom tu trochu rozproudili zábavu. Ne, že by se lidé nebavili, ale je potřeba trochu změnit tón banketu, aby lidé jen nestáli. Chci, aby byli všichni uvolnění, než začnu se svou prezentací. 

Omluvím se od hostů, se kterými jsem momentálně probíral vizi naší společnosti a rozešel jsem se ke Kihyunovi a vtisknul mu pusu. Ruku v ruce jsme došli k pianu a já si odkašlal, zatímco Kihyun si vzal mikrofon. Pohladím piano po klávesách a zadívám se na noty postavené v držadle. Trhnu sebou, když ucítím ruku na svém rameni. Jakmile zvednu hlavu, tak se shledám s Kihyunovým úsměvem.

„Nebuď nervózní." vtiskne mi pusu na tvář a pak se narovná, zatímco mnou projede vlna sebevědomí. Nadechnu se a s dalším úderem srdce začnu hrát první tóny. Zadívám se na sál, který mám po pravici a vidím hosty, jak se zastavili v řeči, když slyšeli piano. Hrál jsem pár minut, jemné tóny piana zaplňovali místnost a odráželi se od stěn a já doufal, že i ostatní cítí ten magický pocit jako já. Kihyun se nadechl a nechal rozeznít svůj nádherný hlas. Jeho hlas se mísil s tóny piana a vytvářel tak píseň, která nesla naše srdce ke všem ostatním. Nikdo se ale nehýbal. Všichni jen stáli a koukali. Nevěděl jsem, zda tím, že by nevěděli, co mají v takové chvíli dělat nebo překvapením. Ale vytřeštil jsem oči, když jsem viděl jeden pár, jak začal veprostřed placu, který byl stále obklopený pokukujícími stojícími lidmi, tancovat. Všichni sebou trhli a hned vyklidí taneční plac a babička s Hyunshikem začali jemně kroužit po place. Viděl jsem Kihyuna, jak se do zpěvu usmál. Po chvíli se přidal další pár, následně další a pak další, dokud v sálu nebyl nikdo, kdo by nestál na místě. Ronghao tancoval za ruce se svou dcerkou, která mu stála na nohách a pevně se ho držela, zatímco Ronghao s úsměvem udával kroky. Jooheon tancoval s Jacksonem a vedle nich Zeren a Justin dělali tančení kreace. Babička držela za ruku Chenga, který držel za ruku další děti, a společně v kroužku tancovali dál od ostatních. Jen se tak kroutili v bocích, zatímco se děti smáli. Suzy držela v náruči malou Hyomi a tancovala s Hyunshikem, který ji za jednu ruku vedl do otočky. Usmál jsem se na Kihyuna a začal tónům na pianu dávat větší váhu, zatímco i Kihyun začal zpívat procítěněji. Hráli jsme nějakou dobu. Ani nevím, jestli to bylo deset minut, půl hodina nebo celý večer. Hrál jsem na piano tak jako nikdy a slyšet nadšený smích ze sálu a do toho kroky, které pasovali k tónům, co jsem hrál, byl zážitek nezaplacení. Udal jsem poslední tóny a Kihyun dokončil zpěv dlouhou výškou kterou procítěně dozpíval. Sálem se rozmohl tleskot a nadšené úsměvy. Oba jsme se poklonili. 

Taemin se ujal dalšího zpěvu, ale tentokrát už v tiším rytmu, aby mohl tancovat jen někteří. Chytil jsem Kihyuna za ruku, že tentokrát si chci ukrást jeho tanec. Usmál se a společně jsme začali tancovat v těsném objetí. Nebylo to ale na dlouho, protože k nám přiběhl Cheng. Vzal jsem ho do náruče a všichni tři jsme si společně jednu písničku zatancovali.

Je to tu. Zhluboka se nadechnu, zatímco v rukách svírám podklady pro prezentaci, která už svítí na promítací ploše přede všemi. Je to jen první slide a už tak jsem nervózní. Upiju si šampaňského.
„Bude do dobré, buď sám sebou a řekni jim naše plány a jak by jejich sponzorství pomohlo všechno bude dobré." vtiskne mi Kihyun pusu. Přikývnu a pevně papíry sevřu. Tohle musí vyjít. Jestli ne, tak nevím co budeme dělat. Snažili jsme se jim zalíbit, aby naší firmu sponzorovali, protože jestli ne, tak nás tenhle banket zadluží, firma půjde pryč a my budeme rádi, pokud vyžijeme s tím, co máme. Tohle je jediná šance, jiná už nebude. Vejdu na pódium. Všichni sedí u stolků a sledují mě, upjatě a s očekáváním. Vezmu do ruky ovladač a chvíli nevím, jak mám dýchat, když do druhé ruky vezmu mikrofon potom, co jsem položil papíry na malý stolek. Nadechnu se, odpočítám dva údery srdce a začnu.
„Ještě jednou všem moc děkuji, že jste přišli," usměju se. „ jak víte, moje společnost Changki je momentálně specializovaná na zábavní průmysl, ale to není hlavní zaměření, které bych chtěl. Moje hlavní zaměření je jako bylo kdysi zaměření Calpheonu, když jsem pod ním ještě pracoval. Chci pomáhat lidem. Dětem postiženým, zvířatům, přírodě. Jenže, ať je úmysl sebe lepší, člověk potřebuje prostředky, aby mohl pomáhat." Přikývnu na začátek. Překliknu několik stránek prezentace, zatímco do toho povídám o rozpočtech o plánu a měsíčních výdajích, které jsem pečlivě spočítal. „Proto bych chtěl na začátek začít s nápadem, který měl náš syn Cheng," Překliknu na příslušnou stránku. „ projekt Kaštánek," usměju se. „ představte si park, veliký který by byl rozdělený jako zoo, plná psů, koček, ale ne jen ledajakých. Byly by to zvířata z útulku. Je jedno, jestli by to byl papoušek nebo had. Zvířata, která nedostala lásku, jakou měla a jsou zavřená v klecích si tam nezaslouží být. Když náš syn přišel s tím, že by chtěl štěňátko, šli jsme se podívat do útulku, zda si nějakého vybere. Nakonec nám řekl, že žádného nechce, protože nechce vzít jednoho, když ostatní tu zůstanou. Řekl mi, že by bylo hezké, kdyby měli velikou zahradu všichni. To mi vnuklo nápad. Ty zvířata kolikrát nezažijí pohlazení nebo ani pořádnou procházku. Proto bych chtěl vytvořit, místo, kde by mohli být. A nejen to. Samozřejmě několik zkušených ošetřovatelů, ale byla by to práce, kterou by mohli vykonávat i postižení. Mohli by tam chodit dávat pejskům jídlo a pomohlo by to jak jim tak i těm pejskům. Návštěvnost lidí by zvedla potenciální procento toho, že si pejska či jiné zvíře osvojí. Lidé by si mohli vzít pejsky na procházku, mazlit se s nimi, poznat je. Spousta zvířat nemá domov, protože je někdo odhodil, kolikrát protože neměli páku nebo tak. Pomohlo by to takovým pejskům najít domov. Starým vylepšit život a mladým zjistit, jaké to je být mazlen. Byly by tam výběhy pro štěňátka. Lidé, kteří nemají pejsky kam dát, ale chtěli by nějakého si budou moct štěně, pejska nebo kočku či jiné zvíře koupit, ale mít ho uschovaného v útulku. Platili by měsíční nájem a pejsek by byl jejich. Bylo by o něj postaráno a oni by se s ním mohli chodit mazlit, na procházky bez toho, aniž by ho museli cvičit, nebo by museli popřemýšlet kam s ním, když pojedou na dovolenou nebo se bát, že je doma sám, když jsou déle v práci. Tento projekt by pomohl zvířatům, postiženým lidem, ale i rodinám v nouzi, kteří si nemohou zvíře dovolit, ale chtěli by. Byla by to pomoc pro všechny strany, pokud by se vše povedlo tak, jak bych doufal projekt by byl hotový do dvou let. S vaší pomocí můžeme pomoci zvířatům, na které se často zapomíná. Pomoc pro ně je pro ostatní firmy, že přispějí na žrádlo, ale nikdo s tím nic nedělá." dořeknu poslední větu a ukážu několik fotek na projektoru. Nakonec ukážu částku.
„Toto je nejnižší částka, na kterou je potřeba se dostat. Pokud by se nám to s vaší pomocí povedlo," usměju se a ukážu další stránku „ toto je výsledný zisk." usměju se. Ukončím prezentaci a odložím mikrofon. V sálu se rozprostře ticho a chvíli nevím, co si mám myslet. Střihnu pohledem ke Kihyunovi, který ke mně zvedne palce. Jemně se usměju a promnu si ruce, než se ozve jeden pár rukou, které začnou tleskat. Zvednu hlavu a zadívám se do sálu a překvapeně se zadívám na Rognhaa, který začne tleskat a pomaličku se postaví ze židle. Po něm začnou vstávat ostatní a já se usměju, když se za potlesku celého sálu ukloním.

                                                                                           ***

Trvalo to rok a půl než naše firma s úspěchem otevřela první zvířecí park. Nechci být škodolibý, ale dělalo mi radost to, že za tu dobu Calpheon ztratil tolik sponzorů a partnerů, kteří přešli k nám. Došlo to do takové fáze, že Caplheon musel začít prodávat svůj majetek, aby nezkrachoval. Taemin úspěšně debutoval a vydal už několik alb, které se stali hity.
Usměju se na Chenga, když ho oblékám do tepláčků a mikiny, zatímco Kihyun balí oběd do batohu. Usměju se, když vyjdeme z našeho domu, který je celý zrekonstruovaný. Hyunshik na nás s babičkou a se Suzy, kterou si adoptovali skoro jako dceru, a malou Hyomi čekali u auta. Kihyun zamkne branku a sedneme si do auta a rozjedeme se za nimi do parku. Zastavíme na parkovišti a Cheng, vezme Hyomi za ruku a rozeběhnou se hned k prvnímu plotu, který je za vchodem.
„Tak my vás tu pak vyzvedneme, mm?" vtiskne Kihyun Chengiemu pusu a já kývnu na Myunghee, která hned s úsměvem přikývne, že je bude hlídat, když přijala práci jako ošetřovatelka. Necháme děti, aby vešli do výběhu, kde na vozíčku sedí Samsuk a v náruči si jí hoví malé štěňátko, které s úsměvem a jiskrou v očích hladí. Děti si začnou hrát se štěňátky, zatímco my ostatní jdeme dál a dívám se po zahradě, ve které se rozléhá štěkot, mňoukání a několik nadšených skřeků papoušků. Lidé do parku chodí dennodenně. Každý den je tu plno. Hyunshik s babičkou a Suzy se odpojí s tím, že se půjdou podívat a pomazlit s kočkami a my se posadíme s Kihyunem na lavičku do výběhu s pejsky a hned se začneme s několika, co k nám přiběhli mazlit.
„Byl to moc úžasný nápad," pohladí mě Kihyun po ruce. Usměju se a vtisknu mu pusu. „nikdy by mě nenapadlo, že budu žít takhle." zašeptá a pomaličku mojí ruku obejme. Usměju se, zatímco vyprsknu smíchy, když se Mark pere se psem v přetahování.
„Mě také ne," usměju se. „jsem rád, že mi Cheng vběhl pod auto." zasměju se. Kihyun zakroutí hlavou a plácne mě do ramene.
„Já také." vtiskne mi pusu. Pusu mu dlouze oplatím a pohladím ho po zádech.
„Miluju tě, víš to?" zašeptám mu do rtů.
„Mh, moc dobře to vím," zasměje se. „já miluju tebe." zavrní a chci mu vtisknout další pusu, ale to mi na klín skočí hnědý mohutný pes, který si asi myslí, že je čivava a oba nás olízne tak, že jsem oba oslintaní.
„No tak, Kámo." zasměje se Kihyun na plemeno psa, které je nejblíže asi španělský mastif a pohladí ho po hlavičce. Jmenuje se Kámo a je velikostně skoro jako medvěd. Začneme pejska hladit.
„Víš, co mi tak došlo?" podívá se na mě Kihyun. Zakroutím hlavou a pobídnu ho v tom, aby pokračoval. „Nikdy jsi mi nedal ten milion." dloubne do mě se smíchem. Na chvíli se zamyslím a pak vytřeštím oči.
„To je pravda," přikývnu. „můžu to splatit v pusinkách?" začnu první.
„Musíš." zasmějeme se. Myslím si, že lepší budoucnost bych si pro sebe nemohl přát. Když se mě zeptali, kde se vidím za pár let....nikdy jsem v tom neměl jasno, odpovídal jsem, že nevím, možná někde na vrcholu firmy či tak. Ale teď to vím...když se mě teď někdo zeptá, řeknu jim, že se vidím po boku svojí milované rodiny, ať už ve zlém nebo v dobrém, ať v chudobě nebo v přepychu, vždycky budou moje jediná odpověď. Nikdy bych si nepomyslel, že svojí celoživotní lásku budu mít jen za milion.

                                                                                                 - KONEC -