Kihyun

Chvíli jen opařeně a překvapeně stojím a koukám na místo, kde ještě před chvílí stála Haneul. Ale rozhodně si setřu slzy, zvládnu to. Pomůžu Kyunniemu s firmou, dokud se nebude moct probudit. Tolik dřel, tolik se snažil, nechci, aby o to všechno teď přišel. Jemně sebou trhnu, když se Haneul vrátí a se založenýma rukama se na mě zadívá. Chce odpověď a já to vím.

„Zachráním Kyunnieho pozici ve firmě...ne kvůli vám...nebo kvůli dědictví...ale kvůli tomu, že vím, kolik práce do společnosti vložil, kolik nocí nespal, protože pracoval a vím, kolik úsilí ho to všechno stálo. Proto." Vážně se na ni zadívám, její výraz se nezmění o moc, ale vidím, že je s mojí odpovědí spokojená.

„Nemysli si ale, že to bude procházka růžovou zahradou nebo že ti budu pomáhat," zadívá se na mě. „nechám tebe a toho malého u sebe chvíli bydlet, jen dočasně. Rozhodně si z toho nevyvozuj, že tě mám nějak ráda, spíš naopak. Po přestěhování ti dám dva dny, dva dny na to, aby sis prošel strukturu firmy – jestli na to máš, tak mi předložíš minimálně jeden návrh, jak zlepšit finance ve společnosti. Pokud uspěješ budeš mít dva týdny na to, aby sis nachystal prezentaci na Changkyunův poslední připravovaný projekt, který po tom budeš prezentovat před představenstvem – pokud je to zaujme, tak budeš dočasně zastávat Changkyunovo místo, pokud je to nezaujme nebudeš mít nic. Rozhodně ti nebudu nijak pomáhat, abys to měl lepší." Sjede mě pohledem.

„O to bych ani v nejmenším nestál," zakroutím hlavou. „pokud je tohle to, co musím udělat, abych Kyunniemu zajistil místo, tak to udělám."

„Fajn, zajistím někoho, kdo sem pro vás přijede, pojede s vámi pro věci a pak vás odveze ke mně." Začne něco hledat v kabelce.

„To je dobré, zařídím si to." Zakroutím hlavou, vidím v její tváři lehké překvapení a nakonec přikývne. Adresu mi dávat nemusí, takže odejde a jakmile se vrátí Mark, tak ho poprosím, aby s námi zajel pro věci.

„Je to dobrý nápad?" starostlivě se na mě Mark zadívá. Jen přikývnu.

„Jednak potřebuji zabavit mysl a sebe, jinak bych tu seděl, dokud se Kyunnie neprobudí," smutně šeptnu a pohladím Kyunnieho ruku ležící na posteli. „a za druhé...Kyunnie do všeho vložil neskutečnou energii, nechci, aby to přišlo všechno vniveč. A když mám možnost to změnit a něco s tím udělat, chci se té příležitosti chytit a udělat maximum." Vážně přikývnu a on mě pohladí po rameni a přikývne.

„Já nechci od tatínka." Vzpouzí se se vzlyky Chengie a nechce se nechat odtáhnout. Posadím ho na okraj postele a kleknu si k němu.

„Víš miláčku, tatínek bude teď ještě několik dní spinkat, víš? A když spinká, tak nemůže pracovat a hrozí, že by o práci přišel. Co kdybychom mu pomohli, aby o práci nepřišel?" pohladím ho po nožičkách a vidím, jak vytřeští oči.

„Pomůžeme, pomůžeme tatínkovi!" řekne hned bojácně a já ho vezmu do náruče a vtisknu mu pusu. „Ale budeme za tatínkem chodit, že jo." Špitne a hlavičku si opře o moje rameno. Pohladím ho po zádech a usměju se.

„Každý den," Zašeptám s jemným úsměvem a podám ho do náruče Markovi. Haneul naštěstí nebydlí od nemocnice daleko, budeme sem moct chodit i pěšky. „zase přijdeme, uzdrav se," nahnu se přes postel, abych mohl Kyunnieho tělo alespoň trošku obejmout. „miluju tě." Snažím se nezačít znovu plakat nad tím, jak moc mi chybí. Přesto se mi zatřese hlas a na nemocniční peřinu dopadne několik kapek mých slz. Chci být tolik silný, ukázat Chengiemu, že jsem silný, ale...nejde to, ne, když mi tolik chybí. Dlouho mi trvá, než jsem schopný vstát, s tichým vzlykem si setřu slzy a dojdu s Markem a Chengiem do auta.

U Marka vyzvedneme věci, omluvím se jemu i Yugyeomovi, že je pořád otravuju, vím, že mají i svůj život, ale já neustále něco potřebuju a narušuju jim ho.

„Ale vůbec ne, kdybychom ti nechtěli pomáhat, tak to neděláme," Zakroutí Yugyeom hlavou. „napadlo mě, že pokud budeš u Changkyunové babičky, tak poblíž jejího domu je školka...stejně jsme uvažovali kam Jeffreyho dát do školky, možná bychom je mohli dát do stejné...budeš mít hodně práce, a když si kluci budou rozumět, tak je můžeme vyzvedávat oba dva, můžou být spolu a Chengie přijde alespoň na jiné myšlenky a ty se budeš moct věnovat práci." Usměje se a já vytřeštím oči. Opravdu jsem vděčný za to, že mám u sebe opravdové přátele, kteří jsou ochotní mi vždycky pomáhat. Několikrát jim děkuju, než naložíme pár věci do auta a pak dojedeme až k honosnému sídlu Handeul. Vyskládáme s Markem kufry z auta a já mu poděkuju s tím, že se ozvu a že zítra zařídím tu školku, stejně Chengieho nepřijmou hned, tak abych to měl vyřízené.

Ze sídla vyjde nějaký menší chlapec. Má lehce delší vlasy sepnuté v culíku v zátylku.

„Vy budete Kihyun, hádám," Dojde ke mně s nataženou rukou. „jsem Rui, momentálně stále asistent paní Lim. Pomůžu Vám s věcmi a dám vám nahoře své telefonní číslo, protože pokud nebude paní Lim na příjmu a budete něco potřebovat, budu Vám k dispozici." Usměje se...takovým vražednějším úsměvem, ale jeho aura je velmi zajímavá, mám z něj pocit, že si budeme rozumět.

„Kihyun, těší mě," Přikývnu a nechám se ním vést dovnitř. „tady doprava je samostatný pokoj, pracovna a koupelna, k Vaší dispozici, dle slov paní Lim," kývá hlavou a ukáže mi tři pokoje. „kuchyň můžete užívat dle vlastního uvážení, další věci pak uslyšíte přímo od paní Lim," lehce se usměje. „tady je mé telefonní číslo...kdysi jsem míval zástupce – Xingjieho, je ochotný v případě nouze pomoct a vrátit se, tady je když tak i jeho číslo...kdyby bylo něco potřebného a já nebyl na příjmu, paní Lim taky ne, tak na Xingjieho se můžete v klidu obrátit." Usměje se a přikývne.

„Tady jsou ty nejdůležitější informace a podklady ke společnosti," donese mi Haneul společně s Ruiem do mé pracovny šanony s papíry. Snažím se, aby se mi nezamotala hlava nad množstvím těch papírů. „projdi si to a za dva dny budu zvědavá na to, co vymyslíš. Kuchyň si používej jak chceš, nebudu rozdělovat potraviny na tvé nebo mé, na to bych se mohla vykašlat, takže." Zakývá hlavou. Poděkuju s jemným úklonem a hned se ponořím do šanonů. Chengie si mezitím kolem mě hraje, chvíli poskakuje, chvíli si kreslí, chvíli staví puzzle, ale je moc hodný chlapec a ví, že musím pracovat.

Navečer se unaveně protáhnu a protřu si oči. Chengie se zrovna na tabletu dívá na pohádky, pohladím ho po vláskách a zeptám se, co by si dal na večeři, moc toho poslední dobou nesnědl, já bohužel taky ne.

Dojdu do kuchyně a začnu chystat volská oka s opečeným chlebem a zeleninou. Udělám dvě navíc, sice nevím, jestli tohle Haneul jí, vím, že o to nestojí, ale třeba jí to přijde k chuti. Po společné snídani s Chengiem ho okoupu, hraju si s ním ve vaně a dělám s ním alespoň trošku blbosti, abych mu vynahradil to, že jsem teď zavalený v papírech. Jakmile se mu u pohádek začnou zavírat očka, tak ho uložím do postele a zakryju peřinou jeho i jeho milovaného plyšáčka, kterého má od Kyunnieho. Pohladím ho po vlasech a vtisknu mu několik pusinek na dobrou noc. Měl bych jít taky spát, ale chci ještě dokončit několik věcí. Projedu si poznámky, které jsem si sepsal a začnu to dávat víc dohromady, až mě samotného překvapuje, kolik věcí, na kterých by se dalo ušetřit jsem našel. To ale ještě neznamená, že mé poznatky nějak nadchnou Haneul.

Jakmile dodělám alespoň několik věcí, tak se mrtvě osprchuju a dojdu padnout do postele mrtvě za Chengiem. Nejde mi spát moc dlouho, spíš jen pár potřebných hodin pro tělo, pak už jsem zase vzhůru a prosím boha o to, aby se Kyunnie co nejdřív probudil, protože...mi chybí, tak neuvěřitelně moc. Cítím se jako bych měl díru v srdci, ta díra šíleně bolí a nepřestane, dokud mě Kyunnie zase neuvězní ve své náruči.

Volská oka s opečeným chlebem z linky zmizeli, ale možná je jen vyhodila. Nachystám na snídani chleba s marmeládou a s máslem, pro sebe k tomu kávu a pro Chengieho kakao. Namažu dva chleby navíc a nechám to pod pokličkou, aby to neokoralo.

Po snídani se s Chengiem oba oblékneme, rozhodl jsem se, že nejdřív si uděláme procházku do nemocnice za Kyunniem. Chengie si do baťůžku nachystá obrázky, které pro Kyunnieho nakreslil a ještě mu chtěl vzít dva plyšáky, aby na něj dávali v nemocnici pozor, zatímco mi budeme pryč.

V nemocnici se hned zeptám doktora, jestli už náhodou neví něco nového. Bohužel zatím není žádné zlepšení...ale ani zhoršení, což je podle něj velmi dobré. Pokud by se jeho stav zhoršoval, značilo by to, že...ne, nechci na to ani myslet. Hlavní je, že to vypadá dobře, vypadá to dobře, i když se nic neděje.

Chengie naskládá Kyunniemu na postel plyšáky, já mezitím uklidím v pokoji prach a pak mu pomůžu všude obrázky rozvěsit, aby to tu bylo veselejší. Ještě vyměním vodu ve váze od kytičky, kterou včera donesla Haneul.

„Milujeme tě." Zašeptám na rozloučenou a oba dojdeme Kyunnieho obejmout, než musíme odejít.

Díky Markovi mám skvělou zábavu pro Chengieho. Vypadá to jako obraz tučňáka a vybarvuje se to podle čísel. Každé číslo má svoji barvu, jsem zvědavý, jak to Chengiemu půjde. Konečně se začal alespoň maličko usmívat, na vybarvování toho obrazu se těší a já jsem rád, že bude mít zajímavou zábavu a já nebudu muset být provinilý za to, že se mu nemůžu věnovat. Nachystám mu na stůl starší prostěradlo, obléknu ho do svého staršího trička a připravím mu štětec a barvičky. Nechám od pokoje lehce pootevřené dveře, abych ho v pracovně slyšel, kdyby náhodou něco potřeboval. Mezitím se zase ponořím do šanonů, potom ještě projdu několik finančních zpráv, přepočítám svoje varianty, abych měl i částky a důkazy k tomu, že moje nápady by mohli firmě zachránit několik desítek, možná stovek tisíc.

„Tak prosím, můžeš začít." Pobídne mě Haneul, abych začal s tím, co jsem si zjistil o firmě a jestli je něco, co by mohlo snížit náklady.

„Našel jsem toho víc, všechno jsem to tedy přepočítal...pokud jde o materiální věci – je nevýhodné neustále kupovat každý měsíc x palet s balenou vodou, jsou to vysoké náklady, vysoké zatížení životního prostředí...nevrhá to na Calpheon příznivé světlo, pokud se máme tvářit jako světci a přitom kašlat na větší a větší množství výroby plastů. Pokud koupíme barel s vodou a kohoutky na teplou a studenou vodu – ano, počáteční náklady budou větší, zhruba o 8,4% oproti balené vodě, hlavně proto, že na každém patře by barely měli být alespoň dva...nicméně, ty barely jsou stabilní, firma Great Desert barely jezdí doplňovat, nic se nebude měnit...roční úspora vychází na nějakých 490.000,- Kaštanů, což je slušná částka na ušetření," zvednu k ní oči a vidím na ni to překvapení. Chvíli nevím, jestli mohu pokračovat, ale popožene mě v tom. „co se týče zaměstnanecké sféry...je naprosto zbytečné aby měla zákaznická podpora téměř 10 zaměstnanců...nejsme obchod, neprovádíme služby jako takové, tudíž je to zbytečné...na zákaznické péči úplně stačí 3 zaměstnanci, takhle tam běží 10x počítač, 10x světla, klimatizace, 2x multifunkční kopírka a další a další věci...redukce těchto zaměstnanců sníží náklady zhruba o 7%, hlavně proto, že zaměstnanci zákaznické péče jsou vesměs známý či partneři někoho z dalších zaměstnanců, částky, které mají na výplatnicích jsou víc než alarmující. Někdo, kdo za 8 hodinovou směnu odešle jeden email a jinak se dívá na filmy a podobně...bere 45.000,- Kaštanů...a to všechno x10. A pak je tu ještě opačný problém...IT technik Qin Fen je na celou budovu sám – stará se o servery, objednávání firem na revize, opravy, stará se o aktualizace, koupi nové elektroniky, kolikrát musí přijít i o víkendu, kolikrát mu volají i domů...dle záznamů musí přijet ke společnosti za předpokladu, že se v noci spustí alarm...je na všechno sám, nebylo by od věci zařídit někoho k němu...aby pracovali spolu a aby se střídali v nočních výjezdech..." pokračuju a doplňuju svoje slova o prezentace a grafy, o skutečnosti a čísla, aby Haneul věděla, že jsem si to jen tak nevycucal z prstu, ale že jsou to holá fakta.