Changkyun

Jakmile jsem od něj uslyšel ta slova, tak jsem cítil, jak se mi rozbušilo srdce. Sám jsem přemýšlel nad tím, že bych se ho zeptal, že bych to s ním vyřešil. Chtěl jsem dát našemu vztahu volný průchod. Už jen to, že jsme nebyli schopni dodržet naší dohodu, nám jasně dávalo najevo, že se nemáme zatěžovat nějakými pravidly a místo toho si užít to, co nám náš vztah nabízí.

„To bych moc rád." řeknu po chvíli ticha, které naplňovalo pokoj. Hned se šťastně usměje a pomalu ke mně přileze blíže a vtiskne mi pusu, kterou moc rád opětuji. Je to až zvláštní, jak se můj život obránil vzhůru nohama kvůli nehodě. Kdyby Cheng nevběhl do silnice, nikdy bychom se nepotkali a to mě děsí. Nezměnil bych se, těžko říct, kde bych se potácel, kdybych ho vedle sebe neměl. To on mi pomohl vidět kvalitu světa. Nehnat se jen za bezduchými výstřelky s náhodnými partnery, které jsem po tom nikdy už neviděl. Ukázal mi, že jeden člověk, jeden láskyplný dotek, který přetéká něhou a opravdovou starostí, ne o moje finance, ale o mě samotného, je víc než dost. Najednou jako bych sex nepotřeboval. A je to jen tím, že je se mnou on. Sex pro mě byl jen výplň času. Způsob, jakým jsem si mohl užít lidský dotek v naději, že by zaplnil prázdnou díru v mé hrudi. Že by třeba zahřál moje studené srdce, které se osaměle třáslo v hlubinách mojí hrudi. Ale ne, ani jeden z mých výstřelků, nikdy moje srdce nenaplnil něhou, starostlivostí a péčí a už vůbec ne láskou. Až na něj.

Pomalu vstaneme z postele a usadím se na sedačce, zatímco Kihyun dojde do kuchyně s tím, že udělá snídani, ke mně si zatím na sedačku vleze Chengie a rozespale mi začne povídat o jeho snu, co se mu zdál.

„A pak se mi zdálo...že," zadívá se na mě lehce bojácně. Pozvednu obočí a vidím na něm, jak tíhne očima ke Kihyunovi v kuchyni. Zasměju se a lehce se k němu skloním, a aby mi to pošeptal do ouška. Nakloní se ke mně a dětským šepotem, že mi spíš funí do ucha než aby něco šeptal, mi řekne, co se mu tedy zdálo dál. „že jste měli s maminkou svatbu." hned, jak se odtáhne, tak obejme plyšáčka a zamrká na mě. Zasměju se a pohladím ho po vláskách.

„To byl hezký sen." prohrábnu mu vlásky. Zahihňá se nejspíš spokojený s mojí odpovědí, a když Kihyun zavolá, tak se přesuneme ke stolu na snídani.

„Už mi řekneš, co je to překvapení?" pozvednu obočí. Jen se šibalsky usměje a zakroutí hlavou.

„Ne, ne." zasměje se a dloubne do mě. Nafouknu lehce tváře, ale nechám se tedy překvapit. Zbytek dopoledne strávíme tím, že se válíme všichni tři na sedačce u televize. Mazlíme se k sobě a díváme se na nějaký rodinný film.

„Tak je čas, šup, šup, běžte se obléknout." zasměje se. Lehce se zasměju a dojdu se převléknout, když vyjdu ven, tak se zadívám na Kihyuna, který měl na sobě obyčejné džíny a bílé triko, přes které si přehodil hořčicově žlutý svetr, který mu na jednom rameni padal lehce do půli paže. Paruku si svázal do drdolu a lehce se namaloval.

„Sluší ti to." dojdu k němu a vtisknu mu pusu.

„Tobě taky." usměje se. Já si vzal černé džíny a obyčejnou košili a na to světle hnědé sáčko, i když to byl spíš kabát, který mi končil lehce pod zadkem. Usměju se a vezmu Chenga do náruče. Venku už je příjemně. Sice je teprve začátek jara, i když možná těsně před jarem, ale zrovna dnes je moc hezké počasí, takové až nezvykle teplé. I když zase ve zprávách hlásili, že mají být mrazy, ba dokonce má sněžit. Což mi přijde jako nesmysl, ale je to možné. Kihyun mě vezme za ruku, když vyjdeme ven a já se poslušně nechám vést na parkoviště, kde stojí povědomý Peugeot.

„Ahoj, Mark." usměje se Kihyun, když Mark vystoupí z auta. Taky ho s úsměvem pozdravím a usadím Chenga do autosedačky a pak se posadím vedle něj na zadní sedadlo, zatímco Kihyun si vezme sedadlo spolujezdce. Mark se rozjede a musím říct na to, jak to auto vypadá zvenčí, tak jezdí docela slušně. Ani by mi nepřišlo, že je to ojeté auto, ano sem tam nějaký ten zvuk byl slyšet, s tím, že tam nemá co dělat, ale jinak... Myslím, že udělal dobrou koupi.

Dojedeme na místo, které nevím jak popsat, je to obyčejný sklad. Co tady budeme dělat? Ale co mě zarazí je to, že před skladem čekalo už spoustu lidí. Mark zaparkuje zezadu než je hlavní vchod do skladu a já vyndám Chenga ze sedačky a pak ho vezmu do náruče a nechám se Kihyunem vést, když mi přijde, jakoby to tu moc dobře znal. Jakoby tu byl už několikrát. Nechám se tedy vést, až dojdeme do velikého prostoru a já vytřeštím oči, když to vidím. Po stranách byli regály, plné hraček a poskládaného oblečení. Bylo tu nespočet elektroniky, od vysavače, přes kuchyňské roboty ale třeba i tiskárna nebo televize tu byla. Byly tu parfémy, kosmetika. Bylo toho tolik. Překvapeně jsem se na vše díval a pak se s otázkou zadíval na Kihyuna.

„Napadlo mě... že je to něco, co by ti mohlo pomoci, ne jen tobě, ale i jim. Mohli byste si pomoci navzájem," usměje se. Chvíli na něj bez mrknutí oka hledím než položím Chenga na zem. Mark ho vezme za ručičku s tím, že se půjdou podívat na věci, co jsou vystavené. „chtěl jsem, abys i ty měl zasloužený ohlas. Aby i tebe, hlavně tebe lidé vychvalovali, protože to ty děláš vše pro ně, ne on. Tohle, je přesně to, co by ti mohlo pomoci. Místo velikých a okázalých gest jako Junpyo...malá a skromná gesta jsou možná cesta. Ukázat lidem, že ti nezáleží na tom, jestli při konání dobra budeš mít při sobě stovky fotografů. Ale že ti hlavně záleží na tom, abys to dobro udělal." Usměje se na mě. Šťastně se na něj taky usměju a vtisknu mu pusu.

„Jsi můj úžasný blázínek." usměju se. On se lehce zahihňá a vezme mě za ruku a dojdeme k velikým dveřím a společně je otevřeme. Netrvá to dlouho a dovnitř vejdou lidé. Překvapeně se rozhlížejí a dívají se po věcech. Je tu spoustu rodin, matek s dětmi a rodin s postiženými dětmi. Každému se s Kihyunem pokoušíme věnovat. Nakonec pobíháme odděleně mezi rodinami a já cítím, jak se mi v hrudi zaceluje další díra, o které jsem ani nevěděl, že jí tam mám.

Ten den dopadl báječně. Unaveně sebou prásknu na zadní sedačku Markova auta a unaveně si prohrábnu vlasy. Myslím, že lépe ten den dopadnout nemohl. Jakmile dojedeme domů, tak se na střídačku s Kihyunem vysprchujeme a pak naložíme Chenga do vany. Napustím mu jen trochu a dám mu tam hračky a pohladím ho po mokrých vláskách zatím, co nechám do koupelny otevřeno a dojdu ke Kihyunovi, který v kuchyni připravuje rychlou večeři. Zatím co slyším, jak si Cheng pro sebe nadšeně povídá tak dojdu až ke Kihyunovi a zezadu ho obejmu, když zrovna míchá těstovinový salát.

„Copak?" zavrní a natočí hlavu na stranu. Usměju se jen mu vtisknu pusu a víc se na něj na tisknu. Jen tenhle dotek. Jen to, že ho můžu u sebe držet, mi vhání do duše takový nezvyklý klid.

„Psal mi Hyunshik, že za týden je banket, tak jestli se ti chce tak můžeme jít, je to nějaká benefiční dražba." nosem se otřu o jeho krk. Zavrní s tím, že to nezní špatně a že se domluví s Markem na hlídání. Já se mezitím na něj víc natisknu a zavřu oči zatím, co poslouchám tlukot jeho srdce, zvuk jeho dechu a v pozadí poslouchám Chengovo nadšené brblání.

//

Celý týden jsem měl hodně práce, ale tentokrát, i když jsem končil pozdě večer, i když jsem chodil vyšťavený z práce, vždy jsem ráno vstal plný energie, plný dobré nálady a moc dobře vím, čím to je. Tím, že jsem mohl noc strávit s nimi. Je to tím, že jsem mohl celou noc Kihyuna držet v náruči a mohl se k němu tulit. Cítil jsem se v bezpečí. Díky jeho objetí jsem cítil, jak ze mě odplouvá všechen stres. Předtím, když jsem po náročné práci lehával v prázdné posteli i po tom, co jsem třeba měl sex s kýmkoli, kdo se naskytl...vždy jsem přemýšlel, nad vším, co se za ten den stalo. Mohl jsem přemýšlet o jedné události pořád dokola a doufal v to, že třeba tím, jak na to moc myslím, tak tu událost, poznámku, situaci, nějak změním. Doufal jsem, že zapomenu co se stalo, ale místo toho jsem na to pořád myslel. Pak jsem přemýšlel nad dnem, co mě čeká, nad tím, co se bude dít a aniž bych chtěl probděl jsem buď většinu anebo rovnou celou noc. Ale teď...na to nemám čas. Teď přijdu ke Kihyunovi do bytu, které mu jsem už začal říkat domov a po sprše padnu k němu do postele, přitulím se k němu a usnu. Už jen to, že na mě někdo čeká, že je vzhůru, i když mu říkám, aby neponocoval, aby šel spát, ale i tak je vzhůru, čeká na mě a pak mě k sobě přivine, mi dost pomáhá k tomu přes noc najít klid. Nikdy jsem slovu domov nedával silnou váhu. Říkal jsem tak každému domu, jak jinak to také pojmenovat, jdu domů, jsem doma, až přijdu domů jsou normální fráze, které jsou zažité a přesto byli povětšinu času pro mě prázdné. Bylo to jen pojmenování pro místo, ve kterém žiji. Ale teď když řeknu, že jdu domů...cítím, jak se mi zahřeje v hrudi nádherný pocit. Jak mě naplní štěstí, a já vím, že jdu opravdu domů. Jdu někam, kde na mě čeká teplé jídlo, ať je sebe později v noci. Kde na mě čeká usměvavá tvář, která čeká a je vzhůru jen kvůli mně. Ne proto, že bych ho nutil, nebo proto, že bych to potřeboval ale, protože i on sám mě chce vidět před tím, než půjdu spát. Je to pro mě až úžasně magické a přitom pro někoho je to normální věc, pro někoho možná i stupidní, někdo nad tím nepřemýšlí a přitom mě to rozjasní den, jen když si vzpomenu na to, jak mi Kihyun nadšeně píše zprávy s tím, co mi dnes uvařil dobrého k jídlu. ¨

Také jsem díky němu získal něco dalšího. Přátele. Mark je sice ztřeštěný ale rozumím si s ním. Když je u Kihyuna na návštěvě rád si s ním povídám. Nejdřív jsem s tím začal, protože co jiného chcete dělat, když za někým s kým se vídáte, přijde jeho kamarád. Ale od toho co jsme byli na chatě jsme se sblížili a zjistili, že máme podobné zájmy a názory. Nebo třeba Jackson, kolikrát jsme s ním byli na procházce i s Jooheonem a s jejich dětmi. Často si píšeme a jeho úžasným zvykem je mi posílat divný videa o oslech, jak dělají blbosti. Nevím, kde na to bere čas, ale je pravda, že mě tahle jeho videa dost často pobaví. Ale najedou jsem měl díky Kihyunovi opravdu něco co se nedá nahradit. Ne ty rádoby přátele, kteří se mnou byli kvůli výhodám a penězům, ne moje známosti na jednu noc, kterým buď šlo o sex anebo to, že doufali, že se mnou začnou chodit a budou ze mě tahat peníze. Oni se zajímají o mě, o mou osobu a to je ...něco v co jsem ani nikdy nedoufal.

„Sluší ti to." dojedu domů a řeknu hned, jak otevřu dveře a zadívám se na Kihyuna v nádherných tmavě modrých šatech se stříbrným třpytkami. Měli špagetová ramínka a rozparek, který mu začínal někde v půlce stehna. Paruku měl vyčesanou do slušivého drdolu, kde mu pár pramínků schválně padalo kolem obličeje. V uších měl stříbrné náušnice, ve vlasech má zapletené různé decentní ozdoby a kolem krku má jemný řetízek. Přes ramena měl hozený bílý kožich a vypadal draze až nedotknutelně. Dojdu k němu a chci mu vtisknout pusu.

„NENENENE!" vykřikne někdo a až v tu chvíli se rozhlédnu po bytě s našpulenou pusou a výrazem naprosté zpruzelosti, že mi někdo zabránil mu dát pusu. Zadívám se na Suzy, která po mě hodí bačkoru. „Ten make-up mi trval asi tři hodiny, opovaž se mu dát pusu a rozmazat mu mojí dokonalou rtěnku!" zaprská na mě. Zpruzele zachroptím. Je pravda, že jeho make-up je výraznější než normálně. Má tmavě modré stíny kolem očí doplněné stříbrnými třpytkami spolu s umělými řasami a na každé straně má kousek od koutka očí dva nalepené kamínky. Jeho rty jsou nádherně rudé a tak moc volající po mém polibku. Zaúpím znovu a nechám se vyhnat do ložnice, abych se taky oblékl do obleku, který mi Suzy připravila na postel. Obléknu si černou košili a kalhoty. Pořádně se navoním kolínskou a pak si obléknu krásně sako, stejné barvy jako Kihyunovi šaty se stříbrnými vzory. Upravím si v zrcadle vlasy, ale Suzy si jen odfrkne a odvede mě na sedačku s tím, že mě učeše. Nechám se teda od ní česat, zatímco si Kihyun do psaníčka dává telefon a pár věcí. Jakmile jsem hotov, tak Kihyunovi nabídnu rámě a usměju se. Zrovna když se připravujeme k ochodu, tak zaťuká na dveře Mark, kterého hned pustíme dovnitř a rozloučíme se s Chengem. Nasedneme do přistavené limuzíny a rozjedeme se na banket.

„Je ti jasné, že pokud ti teď celou dobu nebudu moct dát pořádnou pusu, tak večer mě nic nezastaví?" drbnu nosem do toho jeho a vtisknu mu jemnou pus na tvář. Zasměje se a plácne mě po stehně.

„To byl taky jediný důvod, pod kterým mě Suzy přesvědčila, že je to dobrý nápad." mrkne na mě. Je takové zlobidlo. Jako vždy byl Kihyun na akci hvězda večera. Každý žasl z jeho krásy, každý mu jeho krásu záviděl. Ženy záviděli jemu a muži záviděli mě, že mám někoho tak přenádherného jako je on. Protancovali jsme celý večer a já se cítil tak uvolněně. Ale celý večer mě iritovalo to, že ho nemůžu políbit. Kdyby jen polibek, ale Kihyun mi zakázal i obyčejnou pusu. Je jedno, jak moc jsem při tanci kňučel, stejně mi to nedovolil.

Cestou v limuzíně jsem řidiči řekl, ať nás vyloží u mého starého bytu.

„Nejdeme domů?" skousne si ret a natiskne se na mě.

„Jestli si myslíš, že tě po dnešku nechám spát, tak jsi na velikém omylu." nosem se otřu o ten jeho a zadívám se do jeho oček, ten ďáblík má ještě tolik nervů, aby si skousnul ret. Cesta trvá urputně dlouho a ještě déle trvá cesta výtahem nahoru. Ale hned, jak se za námi zabouchnou dveře ho na ně natisknu. Je mi jedno, že budu mít rtěnku všude. Vpiju se do jeho rtů, začnu ho vášnivě, až hladově líbat a užívám si chuť jeho rtů. Ten pocit, ta chuť rtěnky mezi námi. Ať na jeho rtech vypadá sebe nádherněji, při polibku to není zrovna úžasný pocit, ale i tak náš polibek nepřeruším, Kihyun mi oplácí líbání a nechává se se mnou vést, až ke stolu ze kterého vezmu vlčené kapesníky, které mi se Kihyun dal kdysi a na chvíli se od něj odtáhnu a setřu mu rtěnku ze rtů. Byt zahalí jeho chichotání, když si vezme i on ubrousek a začne utírat pusu i mě hádám, že mám také rtěnku všude. Oba se začneme lehce smát a Kihyun se rozhodne ze se dojde převléknout. Sundám ze sebe sako a naliji nám zatím do sklenic víno a pak si skousnu ret, když po delší době z pokoje vyjde už můj Kihyun. Nádhernější než kdykoliv před tím a to má na sobě jen starší triko a kraťasy. Má už umytý make-up a mě přijde jako nejnádhernější osoba na světě. Zadívám se na dveře od pokoje pro hosty, přišlo mi, jakoby se pohnuli, ale nejspíš je to jen průvan. „Na." usměju se a podám mu sklenici vína. Ucucne si a pak pohledem sjede na piano.

„Zahraješ mi?" skousne si ret. Pozvednu obočí, šťastně se usměju a přikývnu. Sednu si k pianu a sklenici položím na zavřené křídlo. Přejedu prsty po klávesnici a pak si skousnu ret, když si Kihyun sedne na piano a upije si vína. Začnu pomalu hrát. Moje prsty kloužou po klávesnici zatím, co mu začnu hrát Eda Sheerana.

„Ne tyhle populární blbosti," hned mě přeruší, když pozná co hraju. Překvapeně zvednu hlavu. „něco klasického." uculí se. Pozvednu obočí. Většinou je to naopak. Nikdo nechce slyšet klasickou hudbu a chtějí radši hudbu, kterou dobře znají akorát předělanou na pianu. Jemně se usměju a na chvíli zavřu oči a zapátrám v paměti.

„Tak tu vydrž, zas tak dobrý nejsem." zasměju se a vtisknu mu pusu, když vstanu a dojdu k televizi, kde ze skříňky vyndám staré noty. Jsou z dob, kdy mě babička tvrdě učila na piano. Vezmu jeden sešit a dojdu zpět k pianu. Otevřu noty a chvíli se ztratím v tom, abych si připomněl kus, co chci hrát. Kihyun nespěchá. Cítím, jak mě sleduje a upijí si u toho vína. Jakmile si lehce připomenu noty, tak nechám prsty klouzat po klávesnici a byt zaplní nádherná hudba. Paul de Senneville a jeho Mariade D'Amour začne znít po nádherně akustickém bytě. Už jsem zapomněl, jaké to je hrát. Jaký to je pocit, když slyším noty, jak se odráží od každé zdi a vrací se zpět do mých uší. Zvednu oči a usměju se, když má Kihyun zavřené oči a poslouchá. Začnu hrát, nejspíš nedodržuji tempo ...ale hraji tak, jak mi říkají noty a jak mi říká srdce. Hraji tak jakoby sám tu hudbu cítil, jakoby mu tím chtěl něco říct. Je možné, že jsem chtěl, aniž bych to sám tušil. Jakmile dohraji, tak zvednu oči a zadívám se do očí rozněžnělého Kihyuna.

„To bylo nádherné." zašeptá, cítím v jeho hlase tu něhu. Říká se, že Senneville tuto skladbu napsal se srdcem plný smutné lásky, neopětované, má to být skladba vzdávající hold svatbám a přitom je napsaná smutně. Jakoby sám chtěl lásku zažít. Já jí možná hrál jinak. Hrál jsem ji jako něco, co bych v životě chtěl. Jako bych skrz hudbu vyjadřoval Kihyunovi lásku, která mi hořela v srdci. Odloží sklenici a sedne si tak, že má nožky položené přes klávesy. Usměju se a nahnu se k jeho nádherným nožkám a vtisknu mu na koleno jemnou pusu. Ozvěnou na to je mi jeho tiché zavrnění. Pomalu si stoupnu, když začnu jeho nožky bez myšlenkovitě líbat. Cítím, jak se pod každým mým dotekem třese. Jak vrní kdykoliv se polibky dostanu výš. Stopnu si úplně a on si se vzdechem na pianu lehne na záda a rozkročí nožičky. Začnu ho líbat po stehnech a užívám si každý jeho vzdech, který je plný mého jména. Jakmile s jeho nožičkami skončím, tak si ho k sobě přitáhnu a on i sám s chichotáním padne do náruče a obmotá nohy kolem mého pasu. Rozejdu se s ním do ložnice a nohou za sebou zavřu dveře. Povalím ho do postele a oba se zasmějeme. Cítím se jako na obláčku, jakoby jsme oba byli v sedmém nebi. Několikrát se se smíchem převalujeme tak, že je chvíli na hoře on a horlivě mě svléká a chvíli jsem na hoře já a svlékám já jeho. Vpíjíme se do rtů toho druhého a vzdycháme si do rtů, jak moc se chceme, jak moc už to nemůžeme vydržet. Jakmile se líbáním vydám na jeho klíční kost tak začne sténat, jak moc mě chce, jak nechce, abych ho nechával čekat. Zasměju se a vrátím se líbáním k jeho rtům. Po chvíli se vydám a líbám ho na krku zatím, co prsty sjíždím k jeho otvoru, slastně vzdychá a prohýbá se v zádech. Oba hoříme tou nedočkavostí. Jednou ruko vystřelí k čelu postele a pevně se ho chytí zatím, co začnu prsty pohybovat. Kňourá a sténá a prosí mě, abych si ho už vzal. Celý se třese s každým přírazem mých prstů a hlasitě zakřičí, když jimi přirazím na jeho slastný bod. Prohýbá se v zádech a lapá po dechu. Dívám se na jeho slastí a rozkoší zkřivenou tvář a uvědomuji si, jak moc je nádherný, jak moc chci tuto tvář vidět častěji. Když cítím, že je dost připravený, tak z něj prsty vysunu a uvelebím se mezi jeho nohami. Vezmu z druhé strany postele polštář a za boky ho nazvednu a dám mu ho pod bedra, aby to pro něj bylo pohodlné. Už jen samotné pomyšlení na to, co budeme dělat mi zatemňuje mysl. Nemůžu dýchat tím, jak je kolem nás horký vzduch, jak je pokoj zaplněný jeho sladkou vůni, která mi brání v tom se pořádně nadechnout. Jakmile do něj vniknu, tak vytřeštím oči. Rukama se zapřu u jeho hlavy a zasténám, když pomalu pokračuju, dokud v něm nejsem celý. Slyším ho, jak lapá po dechu. Jak šeptá moje jméno. Snažím se držet. Snažím se nepropadnout tomu teplu, co mě obklopuje a snažím se nezačít se hned pohybovat. Jakmile ale přijde tiché no tak z jeho strany, odpadnou ze mě poslední kousky sebeovládání. Pomalu se začnu pohybovat. Nechám se pohltit tím teplem, co mě tak láká, jeho tělem, které mě k sobě tak táhne a nutí mě přirážet postupně rychleji. Nahmatám jeho ruku a propletu si s ním prsty, zatímco se vpiju do jeho rtů. Polibek mi oplácí jen tak napůl, hlasitě sténá a druhou rukou přejede po mých zádech a zatne do nich nehty. Naše těla se hýbají jako jedno, ale není to jen těmi pohyby, je to i tím že naše srce bijí v stejném rytmu, naše dechy se mísí ve stejném tempu a myšlení máme jako jeden. Nedokážu popsat ty pocity, jako bych předtím nikdy sex neměl, až do teď. Tohle je něco na čem může být člověk závislý. To, jak mi do polibku udýchaně vzdychá a mezitím vždy vykřikne moje jméno, když se hnu tvrději. To, jak se prohýbá v zádech, to, jak mi přejíždí nehty po zádech a občas je pevně zatne, když přirazím na jeho slastný bod a pokojem se ozve jeho slastný křik. To, jak začne kňourat hlasitěji, slastněji, častěji, když se blíží jeho vrchol. Jednou rukou sjedu k jeho vzrušení, jakmile se ho dotknu, tak hlasitě zakřičí a netrvá to dlouho, stačí jen párkrát, abych přejel rukou po celé jeho délce a pokoj, celý byt zaplní jeho hlasitý, slastný a lámaný křik. Čelem se opřu o jeho hruď a zatnu zuby ve snaze se neudělat už jen z toho. Zalapám po dechu, když cítím, že můj vrchol je blízko. Pomalu se z něj vysunu, zalapám po dechu tím, jak mě opustilo jeho teplo. Kihyun jen zakňourá, ale z posledních chvil natáhne ruku a stejně jako u něj, jen stačí, aby se mého vzrušení dotknul, aby po něm párkrát přejel, a já vidím bílo. Svalím se vedle něj po tom, co i můj hlas zaplnil celý byt a hlasitě začnu oddechovat. Dívám se do stropu s nespočet pocity, nikdy jsem nic podobného necítil. Nikdy jsem se necítil tak....uspokojeně. natočím hlavu na stranu, usměju se, když vidím Kihyuna jak se ve stejném stavu dívá na strop. Ale vidím na něm, jak se mu zavírají oči. Pomalu vstanu a dojdu do koupelny. Napustím mu do půlky vanu a pak ho vezmu do náruče. Přitulí se ke mně. Pořád zběsile oddechuje a ani není schopný slova. Jen se na mě vděčně usměje, když ho položím do vany. Rychle převléknu postel a pak si vlezu do vany za ním. Přitulí se ke mně.

„To bylo...naprosto úžasné." zašeptá konečně. Šťastně se usměju a vtisknu mu pusu do vlasů, když se zády opírá o mojí hruď.

„To bylo." zašeptám stejně uspokojeně. Po vaně nás usuším a převléknu, zatímco mi Kihyun pomalu usíná ve stoje. Lehnu si s ním do postele a sleduju, jak pomalu zavře oči, jak se hned ponoří do světa snů.

„Bylo to opravdu...nádherné," zašeptám, když ho obejmu pevněji a nechám svojí mysl zaplnit jen jím. Tím, jak je úžasný, nádherný a starostlivý. Přemýšlím nad tím, jak bych chtěl... aby to takhle bylo už na pořád. „Kiki....asi tě miluju," zašeptám a usměju se, když je mi odpovědí jeho chrápnutí. „nevadí, řeknu ti to jindy." zasměju se a víc se k němu přitulím a sám zavřu oči, když cítím, jak se dostávám pomalu do spánku.