Kihyun

Najednou jako bych se cítil živý. Nevím, jak jinak popsat pocity, které cítím, když ležím v jeho náruči a vyměňuju si s ním pusy, zatímco oba pomalu usínáme a necháme se tím unášet. Jako bych doposud nežil, jako by se mi až teď rozproudila krev v žilách. Nikdy jsem nezažil něco tak intenzivního...tak silný pocit euforie, pocit, že se moje tělo mění v želé, že v jednu chvíli shořím tím neskutečným teplem a v další chvíli umrznu tím chvěním. Není to něco, co by se dalo lehce popsat slovy, ale...nevím, jak se odteď dokážu držet naší dohody, po tom, když vím, co jeho doteky dělají s mým tělem. Jak bych neměl chtít víc? Tělem se mi rozlévá chtíč to zažívat znovu a znovu, chci se mu naprosto oddat, chci vědět, že jsem jen jeho, chci, aby věděl, že si se mnou může dělat co chce. Přesto s krásnými myšlenkami usnu v jeho náruči.

Začnu se probouzet, když slyším tichý šepot Chengieho. Ležel...spíš na nás, protože mi oba leželi v těsném objetí na boku, jinak bychom se na úzký gauč ani nevlezli, povídal si s Kyunniem opatrně tak, aby mě nevzbudili. A pro mě je to to nejnádhernější ráno na světě, nemyslím si, že by mohlo být něco nádhernějšího. Pomalu otevřu oči a hned vidím jejich krásné úsměvy.

„Maminko, dobré ráno." Zazubí se na mě Chengie hned a vtiskne mi pusinku.

„Ahoj." Zašeptá Kyunnie svým neodolatelným hlasem, a i on se ke mně nakloní s jemným polibkem. S úsměvem je oba pohladím po tvářích a cítím se jako v nějakém romantickém filmu. Všechno je cítit tak krásnou atmosférou, je to až nepopsatelné, jaké pocity může v člověku vzbudit jedno společné ráno.

Zatímco mi si necháme udělat masáž, tak Chengieho dáme do dětského wellness koutku, nechtěli jsme ho nějak odkládat, ale sám nás poprosil, že by tam chtěl. A vypadal šťastně, když vbíhal mezi prolézačky za ostatními dětmi. Opravdu jsem šťastný, když i na něm vidím, jak je spokojený. Konečně mám pocit, že si užívá dětství tak, jak by měl. A je to jen díky Kyunniemu.

Mrazí mě v zádech, když si kolikrát vybavím, jaké bylo naše seznámení. Jak by stačilo jen málo a nikdy by se to nestalo. Kdyby Chengie nevběhl do cesty, Kyunnie by jen projel, nic by se nezměnilo. A my bychom se neznali. Pokaždé mě zabolí srdce, když si uvědomím, jak jsou takové věci křehké, jak je osud nevyzpytatelný. Opravdu si neumím představit, jak bych žil, kdybychom se s Kyunniem neseznámili. A ani si to nechci představovat. Ani nad tím nechci přemýšlet, rozhodně ne teď. Chytím ho za ruku, když míříme zpátky na pokoj, abychom počkali na masérky.

„Děkuju za ten nájem," Šeptnu a pohladím ho po ruce. Překvapeně se na mě zadívá a pak uhne pohledem. Vidím mu na očích tu otázku a usměju se. „chtěl jsem to jít zaplatit, ale bylo mi řečeno, že už je to zaplacené. I dopředu. Bylo mi jasné, že jsi za tím ty." Zastavím se s ním v kroku a obdaruji ho lehkou pusou. Najednou nechci přestávat, nechci být zase bez jeho rtů, nechci zase jen tiše přemýšlet nad tím, jak mi chuť jeho rtů chybí. A vím, že to cítí stejně, protože se mi hned vydá svými rty naproti.

„Byla to maličkost...maličkost oproti tomu, co mi dáváš ty." Zašeptá a já se skoro rozpustím nad jeho slovy.

Ani se mi nechtělo zpátky domů. Ale na živu mě drží alespoň myšlenka, že se blíží víkend na chatě, kde zase budeme moct být spolu. Ne, že bychom se zrovna na wellnessu museli držet nějak zpátky nebo že jsme se zpátky drželi...ale přece jen, ta chata bude něco jiného. A já se přistihnu, jak sám v duchu doufám, že by to mohlo přinést něco nového. Že by se konečně mohli jisté věci prolomit a vyřešit. Možná proto hned následující den jdu s Markem zase na kávu, rád bych zjistil, kolik nás tam vůbec bude a jak to tam vypadá. Jen pro jistotu, ať vím, co přesně od toho víkendu čekat.

„Hele, Bambamova chata je fakt velká, má asi čtyři patra, normálně tam jeho rodiče nabízí ubytování a je to spíš takový zimní motel. Dole je velká jídelna a kuchyň, v prvním patře je velký obývák s televizí, suprový na zabavení dětí s pohádkami, je tam dost velký pokoj na to, aby mohli děti spát společně a pak jsou zbytky pokojů," začne mi vysvětlovat a já kývám hlavou. „neměj strach, dětí tam bude hodně...my s Yugyeomem bereme zase Wenjuna, bude tam Minhyuk, toho znáš ze školky, ten přijede se svým přítelem a vezmou s sebou Xukuna a Zhenginga, bude tam Jooheon se synem Zerenem, měl by přijet i jeho přítel, ani nevím, jak se jmenuje, ale má taky syna, myslím, že se jmenuje Minghao, bude tam Wonho a Hyungwon s malým Zhangjingem, to je asi všechno...ne vlastně počkej, ještě tam bude Eunhyuk s Donghaem, jejich syn se jmenuje myslím, že Bufan." Kývá hlavou a já ho pozorně poslouchám, jop, bude nás tam dost. „No a chata je na konci vesnice, je tam klid a taky je u ní velký kopec, kde děti můžou řádit ve sněhu, takže usnou jako nic a pak nastává čas rodičů, co se můžou opít." Zasměje se.

„Myslím, že to bude fajn...doufám teda." Zasměju se a on pozvedne obočí. Samozřejmě, že se mu podařilo ze mě dostat to, co se stalo na wellnessu. Říkal, že obdivuje moje a Kyunnieho sebeovládání, když jsme si to nerozdali úplně. „Když já nevím." Odkašlu si, když do mě začne šít, že ta chata je dobrá příležitost pro to, aby se mezi námi konečně stalo něco vážnějšího a abychom se konečně rozhoupali k tomu spolu chodit.

„Uvidíme." Utnu ho a založím si ruce.

„Přece kolem sebe nemůžete pořád jen tak bezduše chodit, proboha." Zasměje se a zakroutí nade mnou hlavou, probodnu ho pohledem a ignoruji jeho hyení smích. Rozuměl by si se Suzy.

Ale má pravdu, opravdu přemýšlím nad tím, že nechci, abychom se drželi zpátky. Chci, aby se mezi námi něco stalo, něco se vším všudy. A po tom, co se stalo na wellnessu...prostě se nejde držet zpátky. Po té události mám prostě plnou hlavu těhle chlípných myšlenek a ty svině nechtějí z mojí hlavy pryč. Ještě, když je Suzy a Mark tak dobře krmí svými řečmi. Ale ne, nechci nic takového vymýšlet dopředu, chci tomu dát volný průběh. Nechat se tím unášet, když se něco stane, tak se něco stane a když ne, tak ne.

Kyunnie♥

Chybíš mi

Trhnu sebou, když mi přijde smska a hned se začnu culit.

„Hej!" vyjeknu, když mi Mark přes stůl vezme telefon a začnu mu vyhrožovat smrtí.

„To je tak rozkošný." Začne se rozplývat, i když mi telefon vrátí, tak ho prokleju až do devátého kolene a bodám ho pohledem.

Taky mi moc chybíš. Neuvěřitelně. Hned mu odepíšu a skousnu si ret. Několikrát mi Mark říkal, že vypadám, že jsem zamilovaný. Ne, že bych mu nevěřil, jen jsem asi nikdy zamilovaný nebyl. Jo, na škole se mi sem tam někdo líbil, sem tam mě to k někomu táhlo, ale nikdy jsem necítil nic takového. Předtím jsem měl obavu to tak nazývat, ale teď...s úsměvem doufám, že by tohle mohla být opravdu láska.

„Nikdy jsem nebyl na takové akci." Zasměje se Kyunnie, zatímco jedeme směr chata. Zavrtím se na sedačce a usměju se.

„Já možná kdysi dávno, na škole, ale...to nebude to samé." Zasměju se a šťastně k němu otočím hlavu. Srdce mi poskočí, když se na mě usměje stejným způsobem, zatímco Chengie na sedačce nadšeně zpívá svojí vlastní písničku o výletu na hory. Když jsem mu říkal, kolik tam bude dětí, tak se začal hrozně těšit. Myslím, že tenhle víkend si užijeme všichni. A Kyunnie přijde na jiné myšlenky, měl celý týden hodně práce a já vím, že ho trápí i to, že se nám blíží večeře s babičkou, určitě je z toho nervózní. Ne, že bych já nebyl, ale tohle je skvělá příležitost, jak přijít na jiné myšlenky.

Cesta na chatu trvá přes dvě hodiny, hlavně proto, že spoustu silnic je víc a víc zasněžených, jak se blížíme k horám. Nastavím navigaci na přesnou adresu, kterou mi Mark dal, nakonec většina z nich jeli už ve čtvrtek večer, protože se nemohli dočkat, ale mi vyrazili až dnes, v pátek, ráno, protože Kyunnie musel dodělat ještě několik podkladů. Musí se totiž udělat výběrové řízení na stavební firmu, která povede výstavbu speciálních paneláků pro postižené.

Dojedeme cestou až k velké chatě a zaparkujeme vedle ostatních aut. Vidím na Markově peugeotu, jak má promáčklý přední nárazník na levé pravé straně, hádám, že do něčeho napálil. Alespoň se mu můžu smát.

„No nazdááárek," Hned nás doběhne Mark přivítat. „ahoj zlatinko moje milované," hned si vezme Chengieho do náruče a začne se s ním vítat a mazlit. „zavedu tě k dětem, Changkyun tobě zavolám chlapy, ať ti pomůžou s věcmi a Kiki...můžeš prosimtě jít do kuchyně a pomoct těm blbům s vařením? Donghae už rozbil mikrovlnku, Minhyuk chtěl dělat koprovku, ale nasypal tam špenát, Jooheon chtěl udělat rajskou, ale Minhyuk mu tam v nestřeženém okamžiku naházel papriky, takže to bude spíš lečo, prosím zachraň oběd." Zasměje se a já se plácnu do čela. Ale přikývnu. Kyunnie za mnou obejde auto a já mu s úsměvem vtisknu pusu a nechám ho, aby se seznámil s ostatními, kteří tu jsou. Mark zatím vezme Chengieho mezi děti, které se dívají v patře na pohádky, než bude oběd a oni po něm budou moct na svah. Já dojdu hned do kuchyně a začnu jim pomáhat, aby z toho, co vyvedli bylo něco, co se dá jíst. Mezitím si začneme všichni povídat a já musím uznat, že je tu opravdu moc hezká atmosféra. Zatím.

„Kyunnie, už můžeš-" dojdu za Kyunniem a vtisknu mu pusu, aniž bych si všiml, že se s někým bavil na chodbě. Vytřeštím oči, když se moje oči střetnou s osobou, která zrovna dorazila. Ano, ta osoba byla podle všeho přítel Jooheona a otec Minghaa. Ale zároveň to byl Wang Kayee, muž, se kterým jsme měli pracovní večeři, a který mě viděl jako ženu.

„Oh, Changkyun, myslel jsem, že máš přítelkyni, Hyunu?" překvapeně se nejdřív zasměje, začnu se třást, když mě jeho oči pořád sledují a když po chvíli svraští obočí. Sevřu Kyunnieho ruku. „Počkat, zajímavé, že ty vypadáš úplně jako ona...oh." Vytřeští oči, když muž nejspíš dojde, jak to je.

„T-To..." nevím, co mám říct, najednou se vyděsím a pevně sevřu Kyunnieho ruku. I on je dost překvapený, zalapá po dechu. Je to několik vteřin, ale může to vypadat jako století, když oba lapáme po dechu a snažíme se narychlo vymyslet nějakou lež.

„Hele, klid," mile se na nás usměje. „jestli jsi ty i Hyuna, tak jste k tomu museli mít určitě nějaký důvod, nikoho nesoudím a rozhodně nehodlám dělat problémy. Changkyun, jsme přátelé, takže." Usměje se na nás a jako by bylo slyšet, jak nám oběma spadne obrovský kámen ze srdce. Kyunnie se na mě podívá, najednou jako bych věděl, co se mu honí hlavou, přikývnu a on Kayeemu ve zkratce vysvětlí, proč se musím převlékat za ženu. A on nám řekne, že to chápe. Noční můra jako by se najednou změnila v pohádku. Zatímco nás ostatní volají k obědu nám Kayee řekne, že naše tajemství je u něj v bezpečí. Pak už se mu kolem krku vrhá Jooheon s tím, že myslel, že přijede až večer a že je šťastný, že už přijel.

„Měl jsem strach." Šeptnu směrem ke Kyunniemu.

„Já taky." Přikývne a s jemnou pusou se připojíme k ostatním v jídelně. Minhyukovu koprovku se špenátem jsem nakonec vyřadil, základ pro koprovku jsem vylil, špenát jsem očistil a udělal jsem klasický špenát...místo Jooheonové rajské je lečo, sice má pořád nádech toho rajského základu, ale i tak je to lečo. Víc to zachránit nešlo. A Donghaemu jsem vysvětlil, že vajíčko se nedává do mikrovlnky. A už vůbec ne ve skořápce a v talířku se zlatým okrajem.

„Shownu má teď začínající stavební firmu, zrovna pracuje na menších zakázkách, ale třeba časem přijde něco většího." Usměje se Minhyuk, zatímco jen tak ledabyle u oběda řešíme různé věci. Hned oba s Kyunniem zalapáme po dechu a s úsměvem se na sebe zadíváme, jde vidět, že nás oba napadlo to samé.

„Tak to pro tebe rádi budeme mít nabídku, ale nebudeme si kazit víkend prací, ale v pondělí bys mohl přijít do Kyunnieho firmy a mohli byste se určitě domluvit, zrovna shodou náhod sháníme stavební firmu na jeden projekt." Usměju se a nakonec se tak domluvíme.

Po obědě nám piraně – neboli děti – dají odpočinek necelých 20 minut, pak následuje oblékání do zimního oblečení, protože se dožadují sáňkování.

„Necháme chlapy, ať se snaží." Zasměje se Jooheon a opráší sníh z posezení, ze kterého je hezký výhled na svah. Donghae a Hyungwon donesou várnici se svařákem a my se tam v dekách uvelebíme, abychom mohli sledovat dění. Ani nevím, kdy se stalo to, že si Kayee stoupl pod kopec a zastavoval ty, co sjedou. V levé ruce držel jupíka, toho nutil vypít každé dítě, co sjelo kopec...v pravé ruce drží flašku slivovice a tu zase nutí každému dospělému, který kopec sjede. Mám z toho špatný pocit.

„Vole to pojede!" vyjekne Kayee přiopile, zatímco se škrábe na kopec a nasedá na sáně společně s Wonhem a Kyunniem, na ně si lehne Yugyeom. Eunhyuk si vzal pytel na odpadky, protože děti mu odmítali půjčit pekáč - už jen proto, že zhruba před hodinou jel na pekáči Bufana, sjel až do potoka a tam plastový pekáč rozbil o kamení.

Začne se stmívat a mám takový pocit, že chlapi si vůbec nevšimli, že jsme šli uspávat děti. Jsou tak zapálení do ježdění na saních, že si ani nevšimli, že děti zmizeli. A všechny usnuli sotva jsme našli nějakou knížku.

„Počkej, jak si ho vychutnám," Zasměje se lehce přiopile Jooheon a dojde pod svah. „Kayeee!" zařve z plných plic a dá si ruce v bok. „Kde máš Minghaa a Zerena!" řekne vážně a já s ostatními vyprskneme smíchy.

„Cože, miláč- KURVA," ozve se zvrchu a vidím na Jooheonovi, jak se snaží nelámat v pase smíchy. „hej, hej, Kyun, to není prdel, kde mám kurva děti." Vyjekne Kayee a to už jde smích slyšet i z vrchu, ne proto, že by tam věděli, že děti už spí, ale proto, že opilý Kayee, zakopl o sáně a flákl sebou do obrovské hroudy sněhu. Kayee zřejmě prodělal tak 10 infarktů, než se Jooheon smiloval a uklidnil ho s tím, že děti už spí. Vzhledem k tomu, jak se začne dělat chladno, tak se všichni přiopilý přesuneme do jídelny, kde pokračujeme v pití ve velkém, bavíme se o všem možném.

„No, nejlepší čas asi jít." Odkašleme si všichni tak nějak sborově, když Minhyuk sedí Shownu na klíně a vypadají, že si to rozdají každou chvíli. Vlastně u každého páru bylo cítit to vzrušení, Mark se snažil být nenápadný, když pod stolem hladil Yugyeoma v rozkroku a...i mě hlavou běhá několik nemravných myšlenek. A možná je to alkoholem nebo prostě tím, že chci, ale...vezmu Kyunnieho za ruku a vstanu s ním. Je jen lehce připitý, ale nechává se poslušně vést, aniž by tušil, co se mi honí hlavou. Ale já prostě vím, že dnešek nechci nechat jen tak. A nechci to svádět na alkohol, ani na nic. Chci to svést proste jen na to, že ho chci.

„Myslím, že je opravdu dobrý čas spát." Usměje se Kyunnie, když za námi zavřu dveře od našeho pokoje, cítím, jak mě pohladí po ruce.

„My ale nejdeme spát." Udělám k němu krok a zašeptám mu to do ucha. Zavrním nad tím, jak se celý zatřese, když se nosem otřu o jeho citlivé ouško. Jak zalapá po dechu a tiše vzdychne, když nosem přejedu po celém jeho krku až ke klíční kosti.

„K-Kiki," Zašeptá, ale nezní, že by mě chtěl zastavit. Ani by se mu to nepovedlo. Dloubnu lehce do jeho hrudi a on lehce spadne zády do postele. Pomalu si nad něj vlezu a nosem se otře o ten můj. „co naše...dohoda." Zašeptá s tichým vzdechem, když se rty otřu o ty jeho.

„Kašlu na naši dohodu." Zašeptám a sám si vyžádám, aby se vpil do mých rtů. Zavrním, když sevře rukama moje boky jako znamení toho, že už vypnul všechny svoje myšlenky tíhnoucí k naší dohodě. Ze začátku je to pokus o něžný polibek, ale já jsem tentokrát ten nedočkavý a dychtivý, začnu ho vést do vášnivějšího a vášnivějšího polibku, vrním a vzdychám, zatímco se zavrtím na jeho klíně. Zakňourám, když sevře můj zadeček. Vzdychnu, když mě víc natlačí na svůj rozkrok, cítím, jak moc je vzrušený a skousnu mu ret, abych polibek ukončil. Užívám si jeho zrychlený dech, jeho tiché vzdechy a je to jako ta nejnádhernější hudba pro mé uši, když ho začnu líbat na krku a on zavzdychá mé jméno. Dávám si s jeho krkem záležet, líbám každý jeho kousek, chci mu oplatit ty kousance a ty značky, které zanechal na mém krku on po našem wellnessu. Ani se nebrání, když mu začnu svlékat vzrušeně tričko. Vzdychá moje jméno a hladí mě ve vlasech, když začnu dychtivě líbat jeho hruď, nevynechám žádný kousíček jeho dokonalé kůže...vzdychá postupně rychleji a naléhavěji, sevře moje vlasy v dlani pokaždé, když se svými polibky přiblížím po jeho břiše blíž k jeho rozkroku.

„K-Kiki, n-nh." Zavzdychá, když mu svléknu lehkým pohybem kalhoty, jazykem přejedu po celé jeho délce a on moje jméno skoro vykřikne. Prohne se v zádech a podle jeho tlumeného vzdechu hádám, že si skousnul ret. Chvíli jazykem jen přejíždím po celé jeho délce, užívám si jeho vzdechy, to, jak na mě jeho tělo reaguje. Přesunu se jazykem na jeho špičku a zvednu k němu oči, zalapá po dechu nad mým pohledem a dá mi vlasy za ucho. „Jsi tak nádherný." Zašeptá s přerývanými vzdechy, pevně si mezi slovy svírá rty, jak se snaží poprat s tou touhou, ale vím, jak moc chce, abych se už konečně o jeho vzrušení postaral svými rty. A já ho nechci nechat čekat, začnu jeho vzrušení laskat a sát, chvíli ho jen tak zlobím, než ho vezmu do svých rtů celého nebo alespoň jeho větší část. Zavrním, když se jemně hne boky proti mně, i když vidím, jak moc se snaží držet, jak chce, abych si tempo určoval sám, ale jak ho ovládají ty pocity vzrušení. Začnu ho laskat a sát nejdřív pomalu, dávám si záležet na každém doteku, na každém přejetí jazykem přes jeho vzrušení. Jeho slastné steny jsou mi nádhernou ozvěnou na to, že to dělám sakra dobře. Prohrabává mi vlasy, svírá je v dlaní a několikrát mi nimi určí tempo, se zavrněním ho nechám, aby proti mně několikrát přirazil, jdu mu svými rty a jazykem naproti. Odměnou jsou mi jeho slastné steny a vzdechy, které se začnou stupňovat, proto začnu tempo svého laskání postupně zrychlovat. Slyším své jméno čím dál tím častěji, jak se blíží jeho vrchol. V jedné chvíli mi chtěl říct, abych se odtáhnul, že už jeho vrchol přijde, ale přerušil jsem ho ani ne na začátku věty, protože jsem začal jeho vzrušení brát od svých rtů ještě rychleji a tím jsem ho k vrcholu přiblížil ještě rychleji. Jakmile jeho vrchol přijde, tak vše spolykám, zavrním a s nevinným výrazem mu natáhnu trenky a vytáhnu se k němu. Se zběsilým oddechováním kouká do stropu, zatímco já si skousávám ret. Neptám se, jak se mu to líbilo, vidím mu totiž ve tváři, jak se v něm rozlévá to vzrušení a ta slast. Lehnu si na záda a on se ke mně přitulí a hlavu si položí na moji hruď, kterou obdaruje několika polibky.

„Kiki, to...to bylo nádherný." Zašeptá, musím se usmát. Jednak nad jeho slovy, ale i nad tím, jak každé slovo odděluje dost dlouhou mezerou. Dost dlouhou na to, abych na něm poznal, jak moc je unavený a jak moc se snaží zůstat vzhůru.

„Chtěl bych, abychom tady...na chatě...zapomněli na nějakou dohodu." Zašeptám a hladím ho ve vlasech, abych ho ukolébal k vytouženému spánku.

„Já...taky chci." Zašeptá, předpokládám, že z posledních sil...netrvá to dlouho a já cítím, jak začne oddechovat...spousta lidí by se v téhle chvíli naštvala, ale já sám byl taky utahaný, takže nás oba přikryju, přitulím se k němu...a trvá to jen pár vteřin, než ho následuju do říše těch nejkrásnějších snů.

„Ty píčo, mě bolí hlava." Je první, co mě probudí na chodbě za dveřmi. Nevím, čí to byl hlas, ale toho dotyčného zabiju.

„Yugyeom, nemluv sprostě, jsou tu děti." Hned na to slyším, jak vřeští Mark. Co kdybych je zabil prostě všechny? Nesouhlasně zamručím a přitulím se víc do Kyunnieho náruče, abych se uchránil před okolním světem.