Changkyun

Neustále myslím na to, jaké to bylo, když jsme spolu leželi s Kihyunem v posteli, na to, jak jsem měl nutkání ho k sobě přitisknout natolik, až by to nebylo více fyzicky možné, ale zároveň jsem se chtěl jen k němu tulit a mazlit se dokud by mě neukonejšil jeho nádherný hlas. Jakmile jsme spolu dojeli na banket, vzal jsem ho za jeho jemnou ruku a vedl ho pyšně přes červený koberec. Nechával jsem fotografy, aby nás zabrali ze všech úhlů, dokonce jsme jim i zapózovali s lehkým polibkem, vyloženě jsem si užíval, že se s ním můžu chlubit a líbilo se mi, že i Kihyunovi to bylo příjemné.

Celé dny před tím jsem pracoval, dávalo jsem dohromady naše nápady na svůj nový projekt, zatímco jsem řešil základní problémy naší firmy. Řešil jsem sponzory a partnery naší firmy, měl jsem několik schůzek skrz smlouvy a finance a díky tomu jsem měl hlavu okupovanou jinými myšlenkami. Ale nejvíce mi pomohl Kihyun, protože mě každý den zval k sobě domů. Nebyl jsem o večerech sám, mohl jsem se schoulit do jeho náruče, ve které jsem cítil útěchu a bezpečí. Je to až vtipné, jak by to mělo být naopak, on by měl najít bezpečí v mojí náruči, a přitom jsem to já, kdo se k němu v noci choulí a nechává se unášet jeho nádherným hlasem, zatímco mi šeptá, že vše bude v pořádku, že nemusím mít ničeho strach. Jeho hlas mi vnášel klid do duše a díky tomu jsem měl každou noc klidnou a dokonce příjemnou. Ráno k tomu napomáhalo, že si k nám do postele vlezl Chengie, zatímco Kihyun spal, tak jsme si spolu povídali a mazlili se, říkal mi, jak by rád jednou usínal v postýlce s námi a mě to přišlo jako nádherný nápad a slíbil jsem mu, že to jednou určitě zrealizujeme. Jakmile projdeme zdobenými dveřmi do sálu, kde se banket/ples pořádá hned mě polije studená atmosféra, ne proto, že bych se tu tentokrát já cítil jako vyvrhel, ale protože je mi jasné, že tento banket je jen za účelem peněz, není v tom žádný vyšší důvod. Calpheon pořádá plesy a bankety pro svoje partnery, aby s nimi utvrdil vztahy, ale jak chcete s někým utvrdit vztahy, když je to tu, tak studené. Lidé netančí, jen sedí stolů i přes to, že v sále hraje hudba, lidé si povídají o byznyse a jediné, co řeší je, kolik má kdo peněz a na jaké drahé dovolené byli tentokrát.

Pomůžu Kihyunovi sundat jeho kabát, zatímco ho sundám i sobě a nechám ho, aby se mi zaháknul do rámě. Hned, jak nás spatří první hosté, tak se k nám nahrnou a na jednu stranu nedobrovolně jsem odebrán od Kihyuna, kterého se hned ujmou manželky a přítelkyně a možná jen doprovody a odvedou ho stranou ke stolu. Já jsem zatím zaveden k velikému stolu, kam mě usadí vážení pánové a začnou mi svými slovy podlézat, necítím z jejich slov ani kapku upřímnosti, ani špetku toho, že by jedno z těch slov mysleli vážně. Ale začnu se s nimi bavit o akciích a podílech, jakých mají na Calpheonu, upíjím při tom drahé bílé víno, které mi přinese obsluha. Usměju se a podám číšníkovi malé dýško a musím se pro sebe usmát nad reakcí všech okolo.

„Jen dělá svou práci, nemusíte mu za ní děkovat." zasměje se jeden, pozvednu obočí a vína si upiju.

„Rozlévá se tu šampaňské, bílé víno mají schované pro jiné příležitosti, protože se na banket nehodí, poprosil jsem ho o něj, došel nejspíše do skladu, kde víno otevřel, nalil mi ho a donesl, nevidím důvod, proč mu za jeho ochotu nepoděkovat? To, že dělá svojí práci přeci neznamená, že mu nemůžu ukázat svůj vděk," odložím skleničku a zadívám se na přítomné osazenstvo. „stejně tak jako nevím, proč bych vám měl věnovat podíl na akciích, když jen děláte svojí práci a u vás," podívám se na dalšího „nevím proč bych vám měl pomáhat s nalezením vysoké pozice vašemu synovi jen tak z dobré známosti a jak říkáte z vděčnosti, když jen děláte svojí práci," zadívám se na další ho „a vy jste mi před chvílí říkal, že byste chtěl, aby vám moje firma propůjčila prostory jedné z našich budov pro rozjetí nového servu, proč bych to měl dělat, že by z vděčnosti? Vždyť jen děláte svojí práci," dopiju víno a usměju se na číšníka, který stále stál u našeho stolu „dám si ještě jednu sklenku, děkuji." usměju se a číšník s úsměvem, který tentokrát není profesionální ale upřímný, přikývne a odejde.

„Tak jsme to nemysleli, pane Lim, jen nás to zarazilo, že někdo jako vy, myslím tím, někdo vaší pozice a postavení, by se zajímal o vděčnost." zamumlá rychle jeden z oslovených, pozvednu obočí.

„Je přeci jedno, na jaké je člověk pozici, kdybych byl prezident a přišel ke mně číšník neznamená to, že jsem o něco více člověk nežli on, on dělá svou práci a já dělám tu svou, to, že za to dostávám jiný plat je díky tomu, že někdo jako on dává podíl svého platu daním, ze kterých jsou placení ostatní, kdo z vás naposledy přiznal pořádně svoje daně," zadívám se na ně a vidím, jak většina sklopila hlavu. „to jsem si myslel, on svůj podíl státu odevzdává s každou výplatou, vy naopak jen jednou ročně, a to si to ještě zkrášlujete tak, abyste neodevzdali moc, možná byste měli prokázat vděk lidem jako oni, co pracují nemají na výběr, protože díky nim vám vaše daňové úniky procházejí," upiju si vína, které mi číšník znovu ochotně přinese a já si upiji. „je výborné, děkuji," usměju se „mohl byste donést prosím i mé přítelkyni? Sedí támhle, Hyuna." usměju se a položím mu na tácek, který drží v ruce další bankovku, hned přikývne a odcupitá někam pryč.

„Teď když mě omluvíte, zřejmě jsou i jiní partneři, kteří by chtěli podíl na akciích a zvýšení podílu celkově." chci se zvednou, ale začnou mumlat jeden přes druhého, zatímco druhá polovina jen mlčí s otevřenou pusou, začnou se hned omlouvat a já sám sebe překvapuji nad tím, jak jsem je dokázal takto zpracovat.

„Musím říct, že jsi mě překvapil." zašeptá mi Kihyun do ucha, když spolu tancujeme, usměju se a pohladím ho po zádech.

„Myslíš s vínem?" udělám s ním otočku a on se zasměje.

„S tím také, ale jedna z dam mi řekla, jak jsi se ozval u stolu, kde seděl její doprovod po tom, co si šli zatancovat, líbí se mi tahle tvoje sebedůvěra." skousne si ret. Usměju se a lehce ho zakloním a znovu si ho na sebe přitáhnu.

„Nevěděl jsem, že to mám v sobě." zasměju se a on zakroutí hlavou. Nakonec spolu protancujeme většinu banketu, zatímco ostatní už pomalu odcházejí, tak mi neustále tancujeme a smějeme se našim zasvěceným vtipům, které by možná nikdo jiný nepochopil. Nakonec odcházíme mezi posledními a posadíme se do limuzíny. Hned se ke mně lehce přisune, když se zatáhne okénko, které rozděluje nás a řidiče. Skousnu si ret a nahnu se k němu.

„Tady nejsou fotografové, kvůli kterým bychom museli porušit dohodu." zašeptám mu skoro do rtů.

„Co kdyby náhodou." zašeptá mi na oplátku a já se k němu nahnu a vtisknu mu jemnou a procítěnou pusu. Víc se na mě natiskne, začneme se jemně líbat, ale vzhledem k tomu, že je cesta limuzínou krátká, není to natolik uspokojující jako obvykle. Najednou cítím, jak mi to nestačí, ne, co se týče toho, že bych to chtěl dotáhnout dál, ale už jen ten jeho dotek, jeho přítomnost, jeho vůně, cítím, jak mi nestačí být k němu blízko jen pár minut. Chtěl bych s ním být v této blízkosti několik hodin, mazlit se k němu a vědět, že není žádný čas, který by nás omezoval.

„Tak dobrou." zašeptá mi do rtů, potom, co nám řidič řekne, že jsme na místě. Rozloučím se s ním a zamávám mu, když zalézá k sobě do vchodu. Povzdechnu si a po dlouhé době se rozjedu k sobě domů. Jakmile projdu dveřmi, tak si povzdechnu nad tou studenou atmosférou, ale hned se usměju, když si uvědomím, že pár dnů pojedeme na víkend na wellness, bude to něco jiného, budeme se oddávat příjemným masážím, vířivce a dalším relaxačním chvilkám společně. Domluvil jsem nám rezervaci a dal jsem jim jasně najevo, co vyžaduji na pokoji. Jasně jsem jim řekl, že na pokoji chci vířivku, chci tam i saunu, chci, aby si Kihyun mohl užít tyto věci, aniž by se musel převlékat za ženu. Co se týče masáží, domluvil jsem nám soukromou masáž, Kihyun bude už ležet na břiše, zatímco přijde masérka tak by neměl být problém s tím, že by ho viděla jako kluka. Najednou mi to celé přijde tak zbytečné, proč se musí převlékat za ženu. Vím důvod, ale i tak říkám si, jak by bylo vše jednoduché, kdyby svět věděl, že Kihyun je kluk.

Další dny strávím v práci. Zrovna je čas vyúčtování a reportů za minulý rok. V práci mám dost co dělat, a tak není čas, abych přemýšlel nad hloupostmi jako je moje sebevědomí či tak. Hyunshik mi nosí každé tři hodiny kávu, zatímco já zpracovávám reporty z jednotlivých oddělení a dávám je do tabulek, které budu potom přednášet před představenstvem s tím jaké jsou naše výsledy, kolik jsme vydělali, kolik jsme prodělali a jak nejefektněji naše výdaje a náklady snížit, abychom měli výnos ještě větší. Mezi tím vším ale moje myšlenky přeci jen někam odputují. Jako třeba k telefonátu, který jsem obdržel od babičky. Byl jsem překvapený, nikdy se nezajímala o nikoho, s kým chodím, když už na začátku byla chvíle, kdy bych měl nějaký vztah, nikdy se o to nezajímala, spíš naopak, byla to ona, co mi radila, abych se nenechal zmást laskavými slovy, že moje známosti jsou se mnou kvůli penězům a že to dlouho nevydrží. Měla pravdu, můj vztah vydržel maximálně snad měsíc. To bylo možná nejdéle. Ale nedával jsem jí to za vinu, ví, jak svět chodí, ví, jaké jsou ve světě lidé a ví, že k bohatým chodí jen dva druhy, ti, co už bohatí jsou a chtějí být víc, nebo ti, co nic nemají a chtějí mít. Proto mě překvapilo, když mi docela i kladným způsobem řekla, že by chtěla Kihyuna s Chengem poznat, že by chtěla vědět, kdo je ta žena, která se mi vpletla do života a se kterou jsem skoro rok. Když mi to řekla jako by do mě uhodil blesk. Rok. Opravdu to bude za chvíli rok, co se spolu s Kihyunem známe. Je to až neuvěřitelné, vzhledem k našemu seznámení. Jak málo stačilo a neznali bychom se, jak málo stačilo a já bych neznal život, jakým žiju dnes. Neznal bych jeho něhu a sílu, kterou do mě dává. Neznal bych to, jak láskyplně se o mě stará, neznal bych, jaký je to pocit s někým usínat v posteli, je pravda, že jsem párkrát se svými nočními společníky v posteli přespal, ale nikdy to nebylo takové. Nebyla v tom něha, spíš jen únava a lenost zvednout se a jít k sobě do postele. Ale s Kihyunem je to jiné, i když je tu touha a neříkám, že kolikrát nemám chuť ho k sobě přitisknout a zjistit, jak by znělo moje jméno z jeho plných rtů, zatímco by vzdychal a tvář by se mu křivila slastí při mých přírazech. Ale na druhou stranu bych chtěl zjistit, kolik něhy mi může dát, jestli má nějaký konec, jestli se někdy vyčerpá a pak už nebude, nebo si bude muset jen doplnit zásoby. Chtěl bych zjistit, kam až sahá jeho oddanost ke mně a jestli tu vůbec nějaká je. Chtěl bych zjistit, jak by se nám žilo, kdybychom spolu doopravdy začali chodit, do budoucna, kdybychom opravdu byli všichni tři rodina a zda je tu možnost, že by se to opravdu stalo.

„Pane Lim, vaše káva," vyruší mě z přemýšlení Hyunshik. Trhnu sebou a poděkuji mu s tím, že pro dnešek klidně může jít domů, že já mám ještě práci na zítřejší prezentaci. Zakroutí hlavou a sedne si k mému stolu naproti s tím, že mi pomůže. Začneme si při třídění a zpracovávání papírů povídat. Tak jako obvykle ze mě dokáže Hyunshik dostat informace jako nikdy jiný a my si nakonec povídáme o Kihyunovi, o tom, jak se má, jak se má Chengcheng a já mu začnu říkat svoje pocity, jak mi chybí, jak mi přijde, že je to vše s ním jiné, lehčí, klidnější. Jak se tím, že mám díky němu oporu a kladný přístup ke všemu, co se mi v životě děje, že díky němu vím, že to dobře dopadne, že to zvládnu „víte," zasměje se a zadívá se na mě, zvednu hlavu od papíru a zadívám se mu do očí. „zníte tak zamilovaně, když o Kihyunovi mluvíte." špitne a já vytřeštím oči, zamilovaně? Mohla by to být láska? Možná zním jako neandrtálec, vím, že ho mám rád, ale já, nikdy asi ani nikoho nemiloval, nevím, jaké to je a nevím, jak se to pozná, jediné, co vím je, že mám Kihyuna opravdu rád a nedokážu si představit svůj život bez něj a bez Chenga. Nevím, jestli je už láska, ale rozhodně to není něco, co bych mohl jen tak smést pod stůl.

„Možná...ale co když si to jen nalhávám, co když si to jen pletu, protože je jediný kromě tebe, který mi kdy řekl kladné slovo, který pro mě udělal někdy něco od srdce a nechtěl nic na oplátku." špitnu a on se jen zasměje a zakroutí hlavou.

„Není si co plést, láska není složitá, pane Lim, má mnoho podob, vášnivá láska, láska k rodině, láska k člověku, je tu i láska k domovu, k přátelům, být zamilovaný neznamená, že máte jen jednu cestu, po které se vydáte. To, že kamarád miluje kamaráda neznamená, že s ním hned chce mít sex a bůh ví co, může to znamenat, že ho má jen opravdu rád a neumí si představit život bez svého kamaráda, nemusí ho hned líbat, ale může být jen rád za jeho přítomnost. Ve vášnivé lásce nemusíte být například ani kamarádi a k rodině nemusíte ani lásku nijak dokazovat, nemusíte se v rodině vždy shodnout, ale je součástí vašeho života a vy ji milujete, není na tom nic špatného. Jsou to jen součásti lásky, když ale skloubíte všechny tyto lásky do jednoho člověka, pak teprve jste našel toho pravého." usměje se na mě. Kývám na jeho slova, i když jim moc nerozumím a zároveň jako bych je znal celou dobu. Práci dokončíme a já ho odvezu domů.

S Kihyunem si během těch pár dnů jen napíšeme, já mám moc práce a nestíhám k němu zajet, a i on má prý dost věcí na práci, a proto se za mnou nemůže zastavit. Ale i když si píšeme cítím, jak mi to nestačí, jak mi chybí. Chengie si několikrát vyžádal, aby mi mohl zavolat a jeho dětský hlas mi vnáší do dne více a více slunce, když mi říká, jak mu chybím, a že doufá, že se mám dobře. Jak bych se mohl mít dobře, když nejsem s nimi. Dnes mám tu velikou prezentaci, na kterou jsem se připravoval. Zatím co si před prázdnými stolu připravuji v počítači podklady, Hyunshik připravuje vody a občerstvení na stoly. Lehce se zatřesu, když se otevřou dveře a dovnitř vejdou první lidé. Zdvořile mě pozdraví a posadí se ke stolům, trvá to jen chvíle, než je plná celá místnost a já můžu začíst. Třese se mi dech, na začátku se lehce zadrhuji, ale když si vzpomenu, jak mi ti dva do telefonu přáli hodně štěstí, tak mi to dodá odvahu a zvládnu prezentaci sebevědomě dokončit. Ozve se zdrženlivý potlesk, tohle není něco, za co by se mělo tleskat, je to něco, co se dělá skoro pořád, prezentace jsou něco, co by měl zvládnou každý z nás, je to jen projev slušnosti za odvedenou práci. Rozloučím se se všemi, co přišli, a ještě dám každému vedoucímu jejich sektoru podklady pro efektivnější práci a pak se vrátí k sobě do kanceláře. Nadšeně se zatetelím, když dneska přijedu domů a zítra ráno ty dva konečně uvidím, když je vyzvednu a rozjedu se s nimi na náš wellness, ani nedokážu vyjádřit, jak se těším a ani to není na ten wellness, mohli bychom jet kamkoliv a těšil bych se hlavně proto, že bych mohl strávit nerušený čas s nimi. Usměju se na obrázek, který mám na stole a hned mi práce rychleji odsýpá.

„Ahoj." usměje se na mě Kihyun, má na sobě delší sukni a bundu, která mu končí těsně pod bedry a já zanadávám sám pro sebe, když vidím jak mezi kozačkami a jeho sukní má silonky, nebo možná punčochy, tak jako tak, je to děsně sexy.

„Ahoj." šeptnu a neodolám, udělám k němu několik kroků a vtisknu mu pusu. Zavrní mi do pusy jako by na to samé čekal tak jako já, jako by strádal steskem stejně jako já. Chengie mi hned skočí do náruče a po tom, co se s ním pomazlím ho usadím do sedačky a pak se rozjedu do resortu, kde bude probíhat náš víkend. Zaparkuji na parkovišti a personál nám odnese kufry. Tentokrát není s naším pokojem žádný technický problém, i když tentokrát jsem sám od sebe zarezervoval apartmán s manželskou postelí a pokojem pro Chenga.

„Snad to nevadí." zašeptám, Kihyun se zasměje a sundá si paruku.

„Je to takhle ideální." skousne si ret. Nakonec se rozhodneme, že dnes půjdeme na chvíli do sauny a na chvíli do vířivky, všechny procedury máme naplánované na zítra. Chengie si vleze na malou sedačku, která je ve společných prostorách našeho apartmánu a zapne si pohádky, zatím co si necháme přinést jídlo. Najíme se v klidu na pokoji a pak se všichni převlékneme do plavek. Jakmile vylezu z pokoje, kde jsem se převlékal já a vidím Kihyuna, jak vyleze z koupelny, stojí mě veškerou námahu nedívat se na jeho tělo, nepřejíždět pohledem po každé křivce jeho těla, ale nejde to. A když vidím jeho pohled, musím se usmát, když vidím, že i on s tím má problém. Vlezeme si do vířivky a Chengie hned vypískne nad bublinkami. Začne opatrně plavat mezi mnou a Kihyunem. Místo relaxu děláme ve vířivce spíše blbiny, není proto divu, když se Chengie hned unaví a Kihyun vstane s tím, že ho uloží, ať počkám ve vířivce. Přikývnu a zavřu oči a nechávám se unášet bublinkami, které mi narážejí na záda. Netrvá to dlouho a cítím vedle sebe, jak se lehce voda zavlní, jinak než díky bublinkám. Otevřu oči a zadívám se na Kihyuna, na jeho úsměv, když mi podává sklenici s vínem. Začneme si povídat, zatímco neustále doléváme další a další sklenice vína. Dívám se, jak voda proudí kolem jeho těla, zatímco má lehce zakloněnou hlavu a zavřené oči. Ani si nevšimnu, kdy oči otevře, protože jsem moc unešený tím, jak ho sleduji. Lehce se zvedne a vidím mu v očích stejnou touhu jako mám v očích já. Odložím sklenici s vínem a Kihyun se ke mně hned přisune.

„Je to dlouhá doba, co jsem tě naposledy viděl bez trička." lehce se zahihňá, zasměju se a nosem se otřu o ten jeho.

„Nápodobně," zavrním a zatřese se mi dech z naší blízkosti. „moc jsi mi chyběl." zašeptám, zavrní a usměje se.

„Ne tak moc jako ty mě." zatřese se mu při těch slovech dech. Nahnu se k němu a vtisknu mu pusu, kterou mi hned oplatí a my jako vždy pomalu a automaticky najedeme na líbání. Zavrním nad nostalgickou chutí jeho rtů, nad tím, jak se mi po těle rozběhne husí kůže. Rukou ho pohladím po boku a zatřesu se, když cítím jeho jemnou kůži. Lehce se od sebe odtáhneme a možná automaticky, možná na popud touhy, si sedne na můj klín. Obejme mě rukama kolem krku a skousne si ret. Hned se ke mně nahne, nejspíše jsme pohánění tím vínem, možná tou potlačovanou touhou, ale začneme se znovu líbat, zatímco naše ruce hladově přejíždí po těle toho druhého. Jako bychom si oba vynahrazovali tu dobu, kterou jsme nemohli být spolu, jako bychom si chtěli tělo toho druhého zapamatovat na chvíle, kdy spolu zase nebudeme. Jazykem přejedu v návalu vášně přes jeho spodní ret a odezvou mi je jeho vzdych a jeho neposedný jazyk, který hned pošimrá ten můj. Vzdychnu a pevně sevřu jeho boky, zatímco on mi umožní přístup do jeho rtů. Jazykem pošimrám jeho horní patro, celý se zatřese a rukama sjedu na jeho dokonalý zadeček. Snažím se krotit, snažím si říkat, že nesmím spěchat, že bych neměl, ale jakmile zasténá tak slastně, tak vzrušeně, a ještě z jeho rtů vyjde moje jméno, nedokážu si v hlavě vzpomenout na důvod, proč bych se měl držet. Zakroutí se na mém klíně a tentokrát vyjde z mých rtů vzdech jeho jména.

„Nepřesuneme se?" zavzdychá mi do rtů, na nic nečekám a pomalu vstanu a nechám ho, aby se mě se smíchem držel, obmotá nohy kolem mého pasu a ani nevím, jak se mi podaří vylézt z vířivky, když mě začne líbat na krku, zatímco se lehce hihňá, když se peru s tím, abych nás vyndal z horké vody.

Je nám jedno, že oba mokří spadneme do postele, je nám jedno, že bude promočená postel, peřiny a povlečení. Je nám jedno úplně vše, nejdůležitější je, abychom byli spolu. Tentokrát se svými rty vrhnu zběsile na jeho krk, nezastavuje mě, naopak mě pobízí v tom, abych jeho krk značkoval. Nebráním se, není možná se bránit, když jsem tak dlouho snil o tom, že bych označil jeho porcelánově čistou pokožku. Beru jeho kůži na krku do svých rtů, lehce ji skousávám někdy ji až dlouho saji a někdy jeho krk jen vzrušeně líbám. Vzdychá mi do ouška, zatímco se pánví vybízí každému mému doteku. Zasténám, když mu jdu pohyby svojí pánve naproti a my se o sebe otřeme svými vzrušeními. Slastně vzdychá a sténá, zatímco mi zatíná nehty to zad a tiše mi vzdychá, jak chce víc, jak chce mě. Jeho steny, jeho slova jsou jak pohon, palivo, pro moje pohyby a doteky, jako droga, kdykoliv zasténá, chci slyšet hned další sten, kdykoliv se hne proti mně, chci se hnout proti němu já. Nedokážu se krotit a sjedu svými rty na jeho dokonalou klíční kost. Jakmile se svými rty přesunu, níž a vezmu do pst jeho bradavku, tak se s hlasitým stenem celý napne jako luk. Hlasitě zakňourá. Začnu se proti němu pánví pohybovat rychleji, hladím ho rukama po jeho nádherných stehnech, která se třesou, možná zimou, možná vzrušením, ale stávám se závislým nad tím, jak se po každém mém doteku zatřesou a naskočí na nich husí kůže. Začnu se svými přírazy, se kterými svými vzrušeními neustále třeme o sebe přes plavky, pohybovat rychleji. Začne lapat po dechu, vzduch kolem nás se začne oslazovat, začne být horký až vařící plný vášně a touhy a já cítím, jak se mi začíná ztmívat před očima, jak se mi začíná třást celé tělo, dokud oba s hlasitým křikem nedojdeme k vrcholu, dokud naše steny nejsou jen hlasité oddechování, spíše lapání po dechu. Jakmile opadne pocit euforie, pocti naprosté lehkosti, tak se na sebe podíváme, chci se omluvit, měl jsem se držet zpátky, ale jen se na mě usměje a vtiskne mi pusu. Usměju se, spadne mi kámen ze srdce, když vím, že toho nelituje. Pomalu vstanu, když se do mě začne dávat zima. Třesou se mi nohy, nikdy se mi tohle nestalo, s nikým, nikdy nestačili polibky a dráždění k tomu, abych došel k vrcholu, ale s ním, bylo to až snadné a rychlé, pořád se třesu tou slastí a na přeskáčku se s Kihyunem dojdeme vysprchovat a převléknout. Oba se pak se lehkým zasmáním zadíváme na postel a na peřiny, které jsou přehozené na topení. Nakonec se se smíchem přesuneme do obýváku, když zavoláme na recepci pro náhradní peřinu. Lehneme si společně na suchý gauč, zadívám se do jeho očí, když u sebe ležíme tak blízko, když je gauč docela úzký. Nosem se otře o ten můj. Nahnu se k němu a znovu se vpiju do jeho rtů, je až snadné se v polibku nechat unést, ztratit se natolik, že by mi bylo jedno, kdybych se už nikdy neměl být schopný nadechnout. Bál jsem se, bál jsem se toho, že to bude jako se všemi, jakmile přijde na vzrušení a touhy, jakmile se uspokojíme, že ztratím všechny ty pocity, ale je to naopak, cítím je víc, víc intenzivněji, každý polibek, každý pohyb našich rtů jako by byl něco kouzelného. Je jedno kolikrát se s ním líbám, nesjpíše nikdy nebudu mít dost. Líbáme se dlouho, někdy Kihyuna převalím pod sebe, někdy se se smíchem dostane nade mě, ale nakonec ležíme vedle sebe na boku a vtiskáváme si pusinky, zatímco oba usínáme, dokud se k němu pevně nepřitulím a nezavřu vyčerpaně a šťastně oči.