Changkyun

Nevím, čím to je, možná tím, že jsou tu oni nebo jen tím, že jsem změnil prostředí, ale najednou jako bych vůbec nevnímal ty špatné zprávy. Než jsme sem odletěli, dlouho jsem zvažoval, zda to nezruším, ale Hyunshik mě přesvědčoval o tom, že to bude lepší, že si odpočinu a budu dál od toho všeho. A měl pravdu. Jako bych teď cítil, že vše, co se děje jsou jen malé prkotiny. Jako by to nebylo důležité. Možná jsem měl jet na nějakou dovoleno už dříve. Pořádně si odpočinout.

Přemýšlel jsem, jak ji, ale budeme trávit, zda se tu nebudeme nudit, hned první den, nebo spíš večer, mě uvedl v omyl, když jsme s Kihyunem propovídali celou noc u sklenice vína, no kéž by to byla jedna sklenice. Dlouho jsem si s nikým jiným tak dlouho nepopovídal. Je to zvláštní, jak s ním mám jiné pocity. Připadám si důležitý, protože jeho opravdu zajímá, co říkám nebo co si myslím. Najednou shledávám, že večeřet s někým, trávit s někým čas a jen tak si povídat je mnohem příjemnější než být sám.

„Tohle bude moje věžička." vyjekne nadšeně Chengcheng, když stavíme hrad z písku. Nikdy jsem hrady z písku nestavěl, nikdy jsem neměl někoho, kdo by se mnou dělal blbosti ve vlnách nebo tak, dovolená vždy byla s mojí rodinou taková, že jsme někam jeli, kde měli obchodní jednání, já se musel chovat slušně a dospěle, nehledě na to, kolik mi bylo let. Do moře jsem se kolikrát ani nedostal a dělat něco tak ohavného jako se válet v písku bylo nepředstavitelné. Přijdu si jako malý kluk, když s Chengem stavíme hrad a hledáme mušle, je to moc příjemný pocit.

„Dneska je krásně." dojdu se smíchem ke Kihyunovi na lehátko, když si Cheng zaleze na deku pod slunečník a na tabletu se dívá na pohádky.

„To je." zavrní Kihyun a začne si na nohy mazat opalovací krém. Přijdu si jako by mě ten pohyb hypnotizoval. Chvíli se dívám jak jeho ruce kloužou po jeho stehnech a pak si odkašlu, když mě z tupého zírání vyruší telefon. Protáhnu se, abych na telefon dosáhl a povzdechnu si, když vidím na displeji blikat ‚Ředitel Lim'. Zdvořile se omluvím a zvednu se z lehátka a popojdu o kousek dál. Začnu se procházet po rozpáleném písku a lehce vždy úlevně oddechnu, když příliv zchladí moje rozpálené nohy.

„Ahoj, Changkyun." řekne a je mi jasné, že momentálně ani našemu hovoru nevěnuje plnou pozornost. Umím si představit, že se dívá do papírů nebo něco píše na počítači, zatímco má telefon na handsfree.

„Ahoj, tati." řeknu důrazně a lehce se zamračím. Nikdy mi nevolá, dokonce i co se týče jeho nebo mých narozenin, tak mi pošle email, když něco opravdu hoří, tak mi volá jeho asistent. Trošku se podivím nad tím, co by se mohlo dít tak závažného, že mi volá on sám osobně. Ale na to, že po dlouhé době slyším jeho hlas, mi nepřinese žádné dojemné emoce nebo něco podobného. Je to jako by mi volal obchodní partner.

„Napadlo nás s mámou, že bys mohl přijít se svou novou přítelkyní na večeři, když už jsi si konečně tedy někoho našel." řekne stroze a s jistým nezájmem v hlasu. Je mi jasné, proč to dělá, ze stejného důvodu, proč se Kihyun převléká za ženu, kvůli popularitě. Není tajemstvím, že naše rodina nemá dobré vztahy a v minulosti je dva dost pomlouvali, když je viděli, jak se o mě nijak nezajímají, myslím si, že to, že mě a Kihyuna pozval na večeři je jasně podložené tím, že si chce zvednout reputaci, a tudíž pomoci sám sobě. Ale je pravda, že bych toho mohl využít, ukázat se někde jinde s Kihyunem by nebylo špatné. Hyunshik mi i navrhl, abych s Kihyunem šel na něco obyčejného jako je nákup, aby byl náš vztah věrohodnější.

„Jistě, otče, to zní dobře, domluvím se s K–s Hyunou, kdy se zastavíme-"

„Budu vás očekávat ve čtvrtek." řekne a přeruší mě. Jasně, má to naplánované, je mi jasné, že tam v tu dobu budou i nějací fotografové, aby ten moment zachytili, bude to přetvářka prvního stupně a už teď se nemůžu dočkat, až budu nutit svoje koutky do úsměvu, protože v restauraci budou fotografové, zatímco budu slýchat jejich vymyšlené historky o tom, jak jsou rádi, že někoho mám a jak jsou skvělí rodiče.

„Jistě." šeptnu, když mi nakonec řekne, že mi pošle email ohledně toho, kam a v kolik se máme dostavit. Zavěsím telefon a s povzdechem si sednu na horký písek a prohrábnu si vlasy. Někdy si přeji, abych nebyl bohatý, abych byl obyčejný člověk, který má milující rodinu. Vím, že v mé pozici by to pro kohokoliv bylo urážející. Dostal bych vynadáno nad tím, že si myslím, že to mají obyčejní lidé jednoduché a jak je jejich život báječný, přitom oni by dali vše za to, aby mohli být v mojí pozici. Jsou pocity, které nikomu radši neříkám, ani Hyunshikovi, protože nechci nikoho omylem urazit.

„Kyunnie!" ozve se za mnou a než stačím zareagovat, tak mi na záda skočí Cheng. Zasměju se.

„Copak ty ďáblíku?" polechtám ho a on se zasměje s tím, že maminka říkala, že je oběd a že mám přijít. Vezmu ho za ruku a po cestě zpět do vily s ním začnu dělat blbosti. Než vyjdeme z pláže, tak skočíme pod sprchu, abychom ze sebe spláchli písek a obujeme si žabky, abychom neměli nohy od písku. Rychle se osuším, ale je takové vedro, že stačí, abych se jen tak ledabyle otřel a než vyjdeme schody na terasu, kde se podává oběd, tak už jsem skoro suchý. Sedneme si s Kihyunem a Chengem na proutěné židle, když je jídlo na stole a popřejeme si dobrou chuť. Přistihnu se, jak dlouhou dobu zírám na to, jak Cheng upatlaně jí, jak Kihyun jí decentně a s úsměvem otírá Chengovi upatlanou pusu a já si najednou přijdu jako v pohádce, které ale nejsem součástí. I když mám v hrudi hřejivý pocit, vím, že to není pocit, na který bych si měl zvykat.

Je mi líto, když nastupujeme do letadla, že se musíme už vrátit. Byl to nádherný prodloužený víkend, ale byl moc krátký, proto hned Kihyunovi navrhnu, že bychom v létě mohli letět na dýl, třeba na dva týdny, že pokud by chtěl můžeme vzít i jeho kamarády, aby se tu zabavil, zatímco já budu muset občas pracovat. Hned mi to nadšeně odsouhlasil a já se s ním domluvil, že má dva měsíce na to, aby si vybral destinaci, je spoustu míst, kde má naše rodina soukromé ostrovy a vily na, kterých může být sám sebou, a proto jsem mu dal seznam míst s tím, že si můžou doma sednout a probrat to.

Jakmile se na letišti rozloučíme a řidič Kihyuna odveze k němu domů, zatímco mě řidič odveze opačným směrem, tak si najednou znovu přijdu, tak prázdný. Když přijdu do svého bytu, ve kterém bylo chladno a prázdno tak si povzdechnu. Sevře se mi srdce, když si lehnu do postele a cítím v hrudi ten divný pocit. Moje srdce mi našeptává ‚Já tu nechci být, chci být jinde' a já zatím nevím kde.

/

Domluvili jsme se s Kihyunem, že vezmeme Chenga do parku a je to jiné, než když jsme tu byli poprvé. Musím se usmát, když to mezi námi ten první den lehce vřelo, ale jakmile jsme se poznali, jsem rád, že mezi námi je něco jako kamarádský vztah. Sedíme vedle sebe a držíme se za ruku, zatímco si Chengie hraje s ostatními dětmi. Občas se zadívám na Kihyuna, jak se zamilovaně dívá na smějícího se Chenga a sleduju jeho nádhernou tvář. Když pohledem sjedu na jeho rty, tak se mi zatřese dech při vzpomínce na ten polibek. Jako bych ho stále cítil, jako bych ho chtěl zopakovat. Asi jsem se zbláznil.

Jsem rád, že Kihyun neotvírá ty zprávy. Je mi jasné, že ho to zajímá, ale neptá se mě na to proč a jak. Nevím, co bych mu řekl, nevěřil by mi, kdybych mu řekl, co se stalo, že byly určitě posláni Junpyem, že tam byl třetí, kterého jsme neviděli, který to natáčel tak, aby Kihyun nebyl vidět nebo se dal zamáznout. Kdo by mi taky věřil, zní to jako přehnaný film, a přitom je to pravda. Hyunshik podal žalobu na ty dva chlapy za křivé vypovídání, když mám dost svědků z banketu, kteří, díky Kihyunovi a jeho nucení mě se společensky angažovat, vědí, že jsem měl jen dvě skleničky šampaňského, vědí, že jsem z banketu odcházel střízlivý a čas nesedí na to, abych se někde stihl zfetovat. Aspoň něco hraje v můj prospěch, když už ne fakt, že tam byl Kihyun se mnou.

„Půjdeme na jídlo?" usměju se a Kihyun přikývne a zavolá Chenga k nám s otázkou, co bys dal.

„Nugetky!" vyjekne nadšeně a já se zasměju.

„Takže půjdeme do McDonaldu?" usměju se a Cheng hned nadšeně vyjekne, Kihyun si stoupne a upraví si šaty a chytí Chenga za ručičku a já ho chytím za tu druhou. Společně dojdeme do nákupního centra Velika. Kihyun překvapeně sleduje jak mě, a i jeho každý zdraví, každý sekuriťák, prodavač, uklízeč, všichni, když kolem nich projdeme nás pozdraví.

„No, tohle nákupní centrum je moje." odkašlu si a on vyvalí oči.

„Oh, páni, to jsem nevěděl." zasměje se a my dojdeme až do třetího patra, kde jsou restaurace a postavíme se do fronty k McDonaldu, hned jak si nás ve frontě někdo všimne, tak hned odejde na stranu, a nakonec i přes moje lehké protesty, nám ustoupí celá fronta a my si objednáme.

„No, no tak dobře." špitne Kihyun, když posadíme Chenga do košíku a já zatím tlačím košík, zatímco on nakupuje jen něco málo. Přesvědčím ho, ale aby si udělal pořádný nákup. Než se stala ta příhoda s tou rvačkou, babička mi do telefonu řekla, že je moc ráda, že se snažím a povolila mi omezený přístup do účtu. Proto si můžu dovolit, aby si Kihyun koupil, co chce, nakonec máme plný košík. Překvapeně se na mě zahledí, když se nerozjedu k pokladnám ale na druhou stranu. Následuje mě a já dojdu ke dveřím, kde po otevření je malý pult. Košík tam postavím a vyndám z něj Chenga. Hned k nám docupitá slečna a usměje se.

„Pak to dovezte na tuhle adresu," kývnu na ní a ona přikývne a my vyjdeme ven. „oni to namarkují, dají do tašek a zavezou ti to až domů." usměju se na něj a Kihyun překvapeně vyvalí oči. Cheng naléhá, abychom mu koupili zmrzlinku, takže se ještě zastavíme ve stánku a já se musím usmát, jak moc přirozené mi to vše přijde.

„Takže ve středu půjdeme se Suzy koupit nějaké hodně decentní a formální šaty a ve čtvrtek půjdeme na večeři s tvými rodiči." přikývne, když si sedneme na lavičku před obchodním centrem, zatímco Chengie sleduje fontánu. Přikývnu a povzdechne si. Kihyun mě pohladí po rameni, když vidí, že z toho nejsem moc nadšený, ale jen zakroutím hlavou.

Za ten týden jsme šli s Kihyunem do parku ještě párkrát a já se cítil jako nový člověk.

„Tohle jsem nakreslil pro tebe tatínku." vypískne nadšeně Chengie, když přijdu k nim domů, abych je vyzvedl a on mi podá nádherný obrázek, který mi hned začne popisovat. Zahřeje mě to neskutečně u srce a já si od něj obrázek vezmu a po cestě ho dám do auta, abych ho nepomuchlal. V parku si s Chengiem hraju a chytám ho pod klouzačkou a dělám s ním blbosti, zatímco nás Kihyun k sobě občas zavolá, abychom se napili, že je teplo tak, ať nemáme úžeh. Ještě ten den, když dojedu do kanceláře, tak se zastavím ve Velice a koupím tam v jednom z obchodů rámeček. Po cestě do kanceláře se usmívám, když si dám Chengieho nádherný obrázek do rámečku a dám si ho na stůl. Hned cítím, jak bude každý den v kanceláři hned příjemnější.

/

Celý zbytek týdne se připravuji na tu večeři, je to jak noční můra, která mě budí ze snů, už teď cítím, jak mě bolí koutky z falešného úsměvu, jak mi tikají oči, abych je neprotáčel a jak mě bolí hlava z jejich slov. Suzy mi ve středu večer pošle zprávu, kde mi napíše, že bude mít Kihyun vínové šaty s bílým sáčkem. Já si podle toho vyberu kravatu a košili a s hlasitým úpěním nasednu do auta. Když jsem četl tátův email, musel jsem kroutit očima, přišlo mi to jako by to psal někomu, s kým si domlouvá schůzku kvůli firemním financím, a ne svému synovi, dokonce se podepsal i s titulem a celým jménem plus pozicí.

Zastavím u Kihyunova paneláku a dojdu až k jeho bytu. Musí ze mě sálat nadšení, když s ním jdu k autu, protože se mě několikrát zeptá, jestli se něco neděje. Chengie už spal a Kihyun si sedne na sedadlo spolujezdce a já se s povzdechem rozjedu a zaparkuju u restaurace Black, která je vyhlášená tím, že pokud nejste někdo, nedostanete se tam, už jen to, že překrm stojí kolem pěti tisíc je dost říkající. Opřu si čelo o volant a Kihyun mě pohladí po rameni. Zhluboka se nadechnu, musím ho připravit na to co se bude dít.

„Čekej hroznou přetvářku," povzdechnu si. „budou ti říkat, jak moc rádi tě poznávají, ale už jen u toho poznáš, jak moc veliká lež to je, budou ti říkat věci o mě a tvářit se jako by tu celý život byly jen pro mě, ale budou to říkat zvláštně nahlas to, proto, aby je slyšeli reportéři, které si pozvali, a kteří tam budou v přestrojení vše fotit, nahrávat a sepisovat. Musíme se celou dobu usmívat a být zamilovaní a hrát to s nimi." zaúpím a on se na mě usměje.

„To zvládneme, mm?" povzbudí mě a já lehce přikývnu, ještě se několikrát nádechu a vystoupím z auta, hned si všimnu fotografů. Obejdu auto a otevřu Kihyunovi dveře a za ruku mu pomůžu vystoupit. Udělá ke mně krok a upraví mi kravatu a rukou mě pohladí po hrudi, takže si také všiml fotografů. „Perfektní." mrkne na mě a zahákne se mi do rámě a pomalu vyjdeme přes parkoviště do restaurace. Na recepci nás hned s úsměvem odvedou ke stolu a já se snažím nahodit zářivý úsměv, když matka hned vstane od stolu a s nataženýma rukama k nám dojde.

„Changkyun, miláčku," dojde ke mně a obejme mě. „nepokaž to, je to moc důležitá večeře," zašeptá tak, abych to slyšel jen já. Povzdechnu si, ale hned přikývnu a usměju se. Snažím se neprotočit oči, když se na ní zadívám, hned poznám, co má na sobě, má na sobě totiž ty šaty, které měl Kihyun na našem druhém banketu, na který vyšel článek, že Kihyun je nejvíce sexy žena celého banketu. Má dokonce stejně udělané vlasy, stejné náušnice. „Lim Soeyoon, ale přátelé mi říkají Sunny." zahihňá se a představí se s Kihyunem. Tohle, slyším tedy poprvé, ale budiž. Hned začne Kihyunovi chválit postavu a šaty a vlasy a vlastně všechno, i když, kdo jí zná, cítí v tom tu závist.

Matka vždy byla závistivá, vždy chtěla být nejkrásnější, nejhubenější, chtěla být nejvíce perfektní, utratila nespočet peněz za plastiky a kdykoliv potká někoho, kdo by mohl být lepší než ona, je z ní cítit závist, i když se to snaží skrýt. Už jen ten její chabý pokus Kihyuna vykolejit tím, že se oblékla jako on je jasný důkaz. Měl jsem to tušit, když mi otec napsal, ať jsme oblečeni formálně, chtěl, aby Kihyun nepřišel v žádných zázračných šatech, aby se v novinách mohlo psát: Lim Soeyoon svou krásou zastínila Kim Hyunu. Trhnu sebou, když k nám dojde otec a pomalu mě obejme.

„Konečně jsi k něčemu," zašeptá a já si znovu povzdechu, není nad láskyplná a vlídná slova milujících rodičů. „Lim Changheon, těší mě, zprávy o vaší kráse jsou pravdivé, slečno Hyuno," usměje se na Kihyuna tím nejhranějším úsměvem, jakým snad jde, vidím na Kihyunovi, jak se nervózně ošil, když si ho otec až moc důkladně prohlédl a u jistých partií se zasekl. „i když má žena je pro mě stále nejkrásnější." zasměje se a obejme matku kolem pasu. Přijde mi divné, jak se k sobě mají, protože nikdy ani sami sobě neukazovali lásku. Matka se zahazovala se svými trenéry pilates, zatímco otec vždy ohnul nějakou svoji sekretářku. Úžasný čas na to být dítě a mezi tím vším. Když jako dítě přijdete do kuchyně a vidíte matku, jak se líbá z někým cizím a jak to ani otci nevadí a v obýváku u toho pracuje.

Sedneme si všichni ke stolu a nahodíme hrané úsměvy a chytím Kihyuna za ruku, když na něm cítím, jak je nesvůj. Nedivím se mu. Otec se mu pořád dívá na prsa,zatímco matka ho sleduje jako kořist, kterou chce zadávit.

„To muselo být těžké, vychovávat sama syna, vím, jaké to je, když vychováte úžasného syna jako je Changkyun," zahihňá se a já se držím, abych neprotočil oči. „muselo to být těžké se o něj starat, a ještě žít jako chudinka," upije si vína a já sevřu Kihyunovi ruku, když cítím její uštěpačnost. „ještě, že se vás Changkyun ujal, asi musíte být dobrá v posteli," špitne to jen pro nás a usměje se jako by právě řekla něco milého a jemného, přitom to dost jasně znělo, že je Kihyun jen zlatokopka. „peníze dělají divy, že?" mrkne na Kihyuna. Usměju se a pohladím ho po ruce, když cítím, jak on sám je napjatý.

„To jo, někomu peníze zajistí krásu," zadívám se na matku a špitnu to. „někdo se ale tak narodí." nahnu se ke Kihyunovi a vtisknu mu pusu na tvář a cítím na něm, jak se lehce zasmál, zatímco mě matka probodne pohledem.