Changkyun

Musím říct, že jsem nečekal, že ta večeře proběhne takhle v pořádku, vím, že mi Kayee, když už jsme si tedy potykaly, tak mu budu říkat jménem a ne jeho dětinskou přezdívkou, do emailu napsal, že se mu samotná nápad líbí. Ale nečekal jsem, že bude až tak spokojený, že sám přijde s několika nápady, a ještě ke všemu s takovou pomocí. Jsem rád, že Kihyun navrhl tu večeři, když vím, že tato dopadla v pořádku, tak už nejsem tak nervózní, co se týče té druhé.

„Changkyun?" vejdu dovnitř do svého bytu a překvapeně sebou trhnu, když uslyším hlas. Odložím si kabát a zadívám se do bytu, kde se svítilo v obýváku. Dojdu pomalu z chodby a zadívám se na Sungjina, jak sedí na sedačce, očividně jsem ho svým příchodem vzbudil.

„Co tu děláš?" pozvednu obočí, ale jinak na mém hlase není slyšet žádný negativní tón.

„Jen jsi mi dlouho nenapsal a stýskalo se mi," hned se ze sedačky zvedne a dojde až ke mně a obejme mě kolem krku. „doufal jsem, že když přijdu sám, tak spolu můžeme strávit příjemný večer." usměje se na mě a hned mě začne líbat na krku, příjemný večer = sex. Najednou na sobě, ale cítím, že bych si pod příjemným večerem představil i něco jiného. Že jen bezduchý dotek není možná to, co hledám. Ale k jeho štěstí ví, jak na mě, ví, že můj krk je citlivý a po pár polibcích a lehkého kousání ho už vzrušeně nesu na jídelní stůl, zatímco mi do ucha vzdychá, jak moc mě chce. Je to divné, celý sex si přijdu jako...jako bych si to ani neužíval. Je to příjemné, tak, jak by sex měl být a samozřejmě si ho jistým způsobem užívám. Ale není to tak jako před tím, kdy bych bez něj nemohl být. Udýchaně leží na stole, a i po dlouhé chvíli pořád lehce oddychuje a vzdychá.

„Dneska to bylo nějaké rychlé," řekne udýchaně. „ale úžasné jako vždy." hned dodá a pomalu se ze stolu zvedne a hned odkráčí do koupelny se osprchovat. Nic na jeho slova neřeknu, i mě přijde, že to bylo moc rychlé, při sexu jsem se vždy vyžíval, aby můj partner byl nejvíce slyšet a abych ho dostal až do stavu šílenosti po mém doteku, ale dnes to bylo spíše o tom udělat se, co nejrychleji. Zvláštní. netrvá to dlouho a Sungjin odejde a já jsem najednou sám. Najednou cítím, jak se mi tohle nelíbí. Nevím, co se mi nelíbí, ale víc...jestli to prázdno v bytě anebo tam uvnitř mě. Jako bych měl v hrudi díru a čekal, až se nějak zaplní. S tímto divným pocitem nakonec taky dojdu do sprchy a pak si unaveně lehnu, a ještě dlouho nad tím přemýšlím.

Pomalu vstanu a protáhnu se, když mi zazvoní budík. Spousta lidí si myslí, že boháči, a tak vstávají až když se jim chce, že lidé, kteří jsou na vysokých pozicích nepoužívají něco jako budík. Je pravda, že já jsem o vysokou pozici nebojoval tak moc jako někdo, kdo se vyšplhá z obyčejného ťukače do klávesnice až na ředitele, ale i tak, kdybych spal, jak dlouho chci, nejsem tam, kde jsem. Někdo by mi mojí pozici přebral, protože babička nechce na vysokých pozicích flákače, kdo by také chtěl.

Hodím si ráno vlažnou sprchu a udělám si kávu, zatímco sleduju zprávy. Takže Kim Hyuna 26, hm. Pomyslím si pro sebe, když zrovna v raním bloku probírají můj vztah, ale nakonec valím oči, když ve zprávách hodnotí můj vztah dobře, dokonce i kladně, a dokonce mluví i o tom, že je na mě vidět změna. Sám osobně si nemyslím, že bych se nějak změnil, spíš jejich názor se mění, ale překvapeně valím oči, když si uvědomím, že toto šlo nejspíš mimo Junpyovo ražení. Asi ten, kdo tyto zprávy schválil bude bez práce.

Dneska se po dlouhé době cítím na to, abych šel do práce pěšky, není to daleko a chůzí je to asi třicet minut a po práci stejně pojedu s řidičem, protože minule jsem se cítil trapně, když Kihyun a Kayee měli víno a já pil vodu. Takže mě řidič odveze domů, hodím na sebe sako a pojedeme pro Kihyuna. Pomalu sjedu výtahem ven a zhluboka se nadechnu, když vylezu před budovu. Venku je nádherný čerstvý vzduch, je tak svěží a osvobozující, že mi na tváři vykouzlí úsměv. Zajímavé, že taková triviální věc mi zvedne náladu. Pomalu se rozejdu do práce. Když jsem kousek od budovy naší firmy, tak se stavím v kavárně a ignoruji překvapené výrazy lidí, kteří hned odstoupí od kasy, abych nemusel stát ve frontě. Pokynu jim ale rukou, že já si počkám, a nakonec si vystojím frontu asi pěti lidí, než se na mě dostane řada.

„Dobrý den, co si dáte?" osloví mě slečna, která byla jasně nervózní z mé návštěvy. Zadívám se na menu, které jsem si stihl prostudovat.

„Jednou to americano s karamelem a mléčnou pěnou." řeknu. Pozvednu obočí, když se uchechtne, ale hned si odkašle.

„Myslíte klasické latté?" pozvedne obočí, takhle se tomu říká? Doma piju kávu jen rozpustnou, protože mi chutná, když si do ní mohu dát hodně mléka a jinak mi v kanceláři dělá kávu Hyunshik, nikdy jsem si kávu nekoupil.

„Jo, asi jo?" Zasměju se rozpačitě a ona se hned začervená. Vše namarkuje a pak mi řekne částku a já zaplatím. Pořád po mě pokukuje a možná si myslí, že na ní hledím taky, ale ve skutečnosti hledím na to, jak připravuje kávu a kývám hlavou nad tím, jak to vypadá jednoduše, a přitom je to tak výborné.

„Dala jsem vám tam extra karamel," mrkne na mě a když si chci kelímek vzít, tak jím lehce ucukne. Pozvednu obočí a zadívám se do jejích hnědých očích, když čekám na vysvětlení. „taky jsem vám tam napsala své číslo, kdyby náhodou byste chtěl příště pomoci s kávou." mrkne na mě a kávu mi podá a já se podívám na kelímek, kde je napsáno Hyeri a její telefonní číslo. Pohodí svými světle hnědými vlasy a mrkne na mě. Jen přikývnu a kávu si vezmu a radši odejdu do kanceláře.

Celý den probíhá v klidu a já se těším až budu moct jít na tu večeři, jak jsem se včera lehce děsil, tak dnes vím, že to bude vše dobré, i kdyby firma Shin nabídku nijak neschvalovala, tak víme, že Kayee nám pomůže. Hyunshik se mě pořád vyptává na kelímek a já jen protočím oči a nadhodím to, že jsem neodolatelný načež on protočí oči.

„Jsi nervózní?" usměje se na mě Kihyun, když si sedneme do auta. Má na sobě lehce hořčicové koktejlové šaty a vlasy vyčesané do drdolu, tyto šaty mají širší ramínka, takže nemá nic přes ramena a já jsem rád, protože se můžu před ředitelem Shin blýsknout jako gentleman a půjčit mu moje sako. Dneska mě jen mrzí, že Cheng nebyl vzhůru. Ale zase jsem mu přinesl z cukrárny dortík, který Kihyun rád přijal.

„Už jen maličko." přikývnu a dojedeme a večeři do stejné restaurace. Ředitel Shin, který se nám představí jako Ziyi, byl velice galantní člověk. Celou večeři nám říkal své nápady ohledně naší kampaně.

„Hlavně mě napadlo, že by nebylo na škodu, kdybychom se domluvili s provozovateli telekomunikačních služeb. V dnešní době je to vše a my jsme ochotní rodinám poskytnout aspoň nějaké telefony, protože co jsem si tak zjišťoval, pro tyto rodiny je základ, aby měli doma aspoň jeden telefon a myslím si, že pořídit dětem tlačítkový telefon by stačilo, tedy těm mladším. Ale byl by to pro ně výdaj navíc, tak mě právě napadlo, že bych se mohl domluvit, že by jistý operátor vytvořil tarif, kde by bylo volání třeba v rámci rodiny zadarmo a co se týče mimo rodinu, tak za úplně minimální částku + plus pro rodiče, co má starší děti i nějaký ten internet, aby se celá rodina vešla maximálně do 200-300 korun za měsíc, myslím s, že je to přijatelná částka. Ptal jsem se pracovnice, která má dvě děti a manžela a říkala, že v rodinném tarifu dá měsíčně něco kolem 1500, což si myslím, že je pro rodiny, které jsou naším cílem dost." Usměje se a já nadšeně přikývnu. „Vím, že pro rodiny je nejdůležitější jídlo a oblečení a drogérie, ale myslím si, že když bude moct dítě mámě napsat, jak se má a máma mu bude moct odepsat něco, myslím si, že to bude dobré pro ty děti si nazvykat, nehledě na to, pokud to dítě bude starší, nemusí se nechtěně vyčleňovat z kolektivu, děti v dnešní době jsou kruté a hodnotí ostatní podle toho, co mají a myslím si, že by jim to mohlo pomoci se začlenit v kolektivu úplných či více majetných dětí." usměje se a dokončí svůj nápad a já si vše zapíšu a s Kihyunem oba nadšeně přitakáme jeho nápadu.

Ani nevím, jak rychle ten večer uběhl, pár skleniček vína a všichni jsme žasli nad tím, že musíme jít nakonec už domů. Se Ziyim jsme se rozloučili a my nasedli do auta a já řekl řidiči, aby nás odvezl na Kihyunovu adresu. Chvíli jsme stáli v chodbě před jeho bytem a povídali si o tom, jak skvělý nápad Ziyi měl a jak se nám kampaň hezky rozjíždí. Řeknu mu, že můj tým už rozesílá dotazníky, abychom nashromažďovali co nejvíce informací a rovnou jsem vyvěsil na internetu, že hledáme i brigádníky, klidně matky, které si vezmou papíry domů a dotazníky vyhodnotí. Myslím si, že to vše zatím vypadá dobře.

//

Je to pár dní, co sedím v kanceláři, rozhodl jsem se, že začnu do práce chodit pěšky a budu si chodit každé ráno pro kávu, je to asi týden a vždy narazím na stejnou baristku, tedy tu Hyeri. Trhnu sebou, když se mi ozve zaklepání na dveře. Jakmile se po mém pokynu dveře otevřou, tak se mi na chvíli zatřese dech, když vidím světle hnědé vlasy. Kihyun, co ten tady dělá? Ale hned moje nadšení opadne, když dovnitř vyjde ta baristka z kavárny, co tady chce?

„Dobrý den, pane Lim," zašvitoří a sedne si ke mně na pracovní stůl. Vytřeštím oči, když mi na stůl položí kelímek s kávou. „nevolal jste a mě přišlo, že se stydíte, tak jsem si řekla, že bych za vámi zašla a donesla vám kávu." mrkne na mě. Asi jsem jediný, kdo nepochopil, jak po několika návštěvách v kavárně usoudila, že ...já nevím, bych jí chtěl? Ale vzhledem k tomu, jak přišla oblečená, tak, tak nejspíše čeká, že se na ní vrhnu. Má na sobě hodně veliký výstřih a v sukni, které mi sedí na stole, bych možná viděl i její spodní prádlo, kdybych se díval. Ale co je zajíme je to...že Kihyun by mi v tom možná přišel sexy. Chvíli jsem si myslel, že možná nejsem gay, když mi Kihyun v ženských šatech přijde hezký, ale teď když mi tu opravdu sedí žena, která by asi nechtěla a nic jiného než mi sedět nahá na klíně...jediné na co myslím je, že by se mi stejně nepostavil. Chytí mě za kravatu a přitáhne si mě k sobě a v tom se rozrazí dveře.

„Um, pan Lim má teď-" Hyunshik nedokončí větu, protože dovnitř vejde Kihyun a já zalapám po dechu, když se na jeho tváři, do které mu lehce padají pramínky z paruky, objeví zvláštní výraz. Rychle strčí Chenga za sebe a já se od ní hned odtáhnu.

„Kdo to je?" řekne Hyeri, pozvednu obočí.

„Moje přítelkyně?" odkašlu si, hned seskočí ze stolu a uraženě vezme kávu a chrstne mi jí do obličeje, vytřeštím oči, ale Kihyun k ní dojde a chytí ji za ruku.

„Moc si tu nevyskakuj, ty čůzo." řekne naštvaně a ukáže ji, aby šla. Nevím, proč se cítím provinile, když Kihyun pošle Chenga za Hyunshikem a založí si ruce.

„Kihyun, já – já nebylo to tak, jak to vypadalo." vyjeknu, když se zavřou dveře. Jen zakroutí hlavou.

„Je mi jedno, co si tu děláš ve volném čase, ale mohl bys, já nevím, aspoň napsat, mám tu děvku." vyjekne.

„Kihyun, vážně to tak nebylo." vypísknu a pak se zarazím nad tím, proč mu to vlastně vysvětluju jako by to opravdu byla moje přítelkyně a já byl při něčem načapán.

„Nechci v tom dělat Chengovi zmatek, ale je mi jasné, že máš nějaké chutě-" zarazím ho, když vstanu a povzdechnu si.

„Věř mi, že na ní chuť opravdu nemám." Zakroutím hlavou, jeho to určitě, tak to nevypadalo uslyším, i když to zamumlá pod vousy a já si vlastně uvědomím, že o mě něco neví.

„Kihyun...já jsem gay, takže mi opravdu ona nepřišla nijak přitažlivá." protočím oči. Překvapeně se na mě zadívá, ale přejde to mlčením. Nakonec oba tuto zkušenost hodíme za hlavu, já na recepci upozorním, aby ji sem už nepouštěli a najdu si radši lepší kavárnu.

„Tatínek je cítit kávou." zasměje se Cheng, když mi přinese obrázek, co nakreslil u Hyunshika a vleze mi na klín. Odkašlu si a přikývnu a jeho oslovení tati přejdu úsměvem, nevím, jestli mi tak chtěl říct nebo to bylo neúmyslné, ale zvláštně mě to zahřeje na hrudi. Začne mi popisovat, co je na obrázku nakreslené a já hned nadšeně přikývnu a zvednu oči ke Kihyunovi, který mi do kuchyňky došel ohřát oběd.

„Na, než to vystydne." dá mi to na stůl, i když mi pořád přijde trošku zaražený. Začnu jíst a Cheng se dožaduje krmení, i když mu Kihyun párkrát řekl, že on už přeci jedl, tak mi to nezabrání v tom, abych dal jedno sousto sobě a jedno jemu. Nadšeně mi s plnou pusou vypráví, co právě kreslí na obrázek, na jeden můj papír z grafu.

„Chengie." vypískne Kihyun, když upatlanýma ručičkama přejede po papírech, co mám na stole. Jen mávnu rukou.

„Když tak je znovu vytisknu," zasměju se a utřu mu kapesníkem tvář. „pozítří je nějaký nadační banket, mohli bychom se tam zastavit," usměju se a Kihyun přikývne. „mimo jiné mě napadlo, že bychom po něm mohli někam jít společně i s Chengiem, třeba do...zábavního parku Desert." usměju se, když mě to napadne. Cheng vytřeští oči a začne skandovat, že tam chce a Kihyun nakonec slíbí, že půjdeme.

Když mají odcházet, tak z peněženky vytáhnu ten zbytek peněz, co tam mám.

„Promiň, nečekal jsem, že přijdete, tak víc nemám." podám mu pět tisíc. Zadívá se na peníze a zakroutí hlavou.

„To je dobrý, Chengie se chtěl projít a tady kousek je hezké hřiště, tak jsme to vzali při jednom." mávne rukou a jsem rád, když jeho tvář teď už zdobí úsměv.

„Papa, tatííí." zamává na mě Cheng, když jsou k výtahu a já zamávám na něj a pořád je oba sleduji, než se za nimi zavřou od výtahu dveře.

„Koukáte na ně, jak na obrázek." zasměje se Hyunshik vedle mě. Trhnu sebou a nadám mu do salátů a zalezu do kanceláře, zatímco on se pochechtává.

//

Uplynulo několik dní a já na sobě cítím, jak jsou ty dny najednou pomalé, kdykoliv mám s Kihyunem někam jít. Je to až zvláštní. Ale jsem rád, že jsem mohl v práci skončit dřív, řidič mě odvezl domů, kde jsem se připravil na společenskou událost. Hodím a sebe oblek a navoním se, a když zastavíme u Kihyuna doma, tak vylezu ven a zaklepu na jeho dveře.

„Aho-"

„KYUNIEEE!" vyjekne hned Chengie a doběhne ke mně z obýváku.

„Ahoj, ďáblíku." usměju se a dám mu do ručiček krabičku s čokoládovým dortem. Hned nadšeně vypískne a rozkošně mi poděkuje.

Dojedeme na banket a tentokrát projdeme kolem reportérů sebevědoměji a s hlavou postavenou výše.

„Víš, něco mě napadlo," řeknu Kihyunovi mezitím, co tancujeme. Usměje se a pobídne mě, abych mluvil. Udělám s ním otočku a pak lehký záklon a sleduji ostatní muže v sále, jak se zadívají na Kihyunovi nohu, která vykukuje z rozparku, když ji Kihyun lehce pokrčí k mému boku, musím říct, že ten rozparek je sexy, ještě v tak vyzývavých rudých šatech. Ale to, že ten rozparek končí ani ne nad půlkou jeho stehna...je to děsně sexy a nadávám si za to, že si to říkám. „napadlo mě, že bychom mohli jet na dovolenou, můžete si vybrat kam a na jak dlouho, ale myslím si, že by to bylo další plus pro veřejnost," usměju se. „můžeme letět někam na soukromí resort, kde nebude nikdo, abys mohl chodit oblíkaný i jako kluk, a ne se tam pořád převlékat, co myslíš." usměju se na něj. Zalesknou se mu nadšeně oči.

„Na dovolené jsem nebyla hrozně dlouho a Chengie nikdy." špitne a mrkne na mě a já se usměju.

„Smím prosit?" ozve se vedle nás a než stihnu zareagovat, tak mi Kihyun zmizí z náruče a já vytřeštím oči na Junpya, který s Kihyunem rychle odtancuje. Trhnu sebou a nenávistně se na něj zadívám, ale cítím, jak mě požírá ještě něco jiného, když vidím, jak začne Kihyuna hladit po bedrech a boku. Jako bych žárlil, i když je to blbost. Ale jakmile vidím, že mu něco šeptá do ouška, tak k nim udělám rázné kroky a Kihyuna si v otočce přeberu zpátky.

„Ne, nemůžeš." zavrčím na něj a on se jen vítězně usměje. Jsem celý napnutý a Kihyun to musí cítit. Junpyo nás pořád sleduje a já už nevím, jak bych mu vymazal ten výraz ze rtů. Ale Kihyun chytí moji tvář a já nestačím nic udělat, než najednou cítím jeho rty na těch svých. Vytřeštím oči, ale pocit, jaký mě polije, nedokážu popsat. Normálně nemám rád, když se musím líbat s někým, kdo má na sobě rtěnku, přijde mi to divně, ale tentokrát, to mezi našimi rty dělá příjemné tření a já se přistihnu, jak do polibku zavřu oči a sevřu jeho boky, zatímco on se na mě víc natiskne. Přijde mi to jako věčnost, ale možná je to jen pár sekund, než se Kihyun odtáhne a já se mu zadívám do očí a překvapím se nad tím, jak mám zrychlený dech.

„Dáme si víno?" usměje se Kihyun a cítím na něm, jak se snaží nahodit jiné téma.

„Ani ne, ale dám si něco k jídlu." usměju se a dojdu s ním k rautovému stolu.

Večer ke konci probíhá klidně, a když vyjdeme ven, tak se oba nadechneme čerstvého vzduchu. Dneska je příjemný den na procházku. Kihyun se mi zahákne do rámě, když se oba rozhodneme, že se projdeme. Možná jen uděláme kolečko po bloku, nebo se projdeme do parku anebo to dojdeme celé, ale oba si s úsměvem povídáme a já na sobě cítím, jak moc nechci, aby ten večer skončil. Najednou mám v hlavě jen ten polibek a nic jiného. Pomalu se procházíme parkem a povídáme si o všem možném i nemožném a já nevím, co je to za pocit...jako bych byl....doma? i když je to nesmysl, ale cítím...jakoby ta prázdnota, ta díra v mé hrudi, lehce zacelovala.