Probudila jsem se se špatnou náladou, protože kluk s hnědými vlasy má holku. Což je pro mě něco smutného, nevím ani jak popsat své pocity. Ale to se tak v životě nejspíše stává, že nemůžeme mít to po čem srdce touží. Ale raději své myšlenky zaženu a jdu do Studia.

Uvědomím si po cestě do něj, že jsou dneska přihlášky do Studia. A já nemůžu být studentkou. Protože to by znamenalo, že bych musela umět zpívat o čemž vážně nevím, že bych to uměla a hlavně bych musela dobře tančit, na to jsem levá. Takže radši zůstanu u kláves, ten mi jde bych řekla docela dobře.

U Beta začnu hrát tu svoji melodii a ráda bych k ní složila text, ale nezpívala bych jí já, ale někdo tady ze Studia, protože je tu hodně talentovaných lidí.

 Když dohraju, Beto se postaví a hlasitě mi zatleská a řekne: ‚‚Výborně Violetto," usměje se a dodá: ‚‚ale už budeme muset končit, máš talent a měla by jsi zkusit zkoušky." řekne a já zakroutím hlavou. Řeknu na shledanou a jdu domů.

Nebylo by to tak špatné se přihlásit, ale nejde to. Už jen kvůli tátovi, který mne drží od zpěvu dále a já nevím proč. Je možné, že bych uměla zpívat? Zapřemýšlím se před domem. Protože doma budu mít pěkně vynadáno, že jsem nešla s Angie nebo s Ramážem. Takže mám plán, dojdu tam a nikdo si ničeho nevšimne.

Potichu se plížím domů, už jsem na schodech když se z pracovny dole ozve táta: ‚‚Violetto, stůj!" vykřikne a pokračuje dál v křičení: ‚‚Ty jsi myslíš, že jsem tak blbý, že nevím že jsi šla sama?!" a já dojdu dolů k tátovi: ‚‚Nee, tati to jsi nemyslím, ale už nejsem malá aby jsi mne tady držel jako princeznu ve věži!" vykřiknu a on se na mě podíval a řekl: ‚‚Tak a dost, do pokoje Violetto, týden zákaz vycházení!" a já se jen uchechtnu a zašeptám: ‚‚To už mám i tak." I hned jsem zmizela se sklopenou hlavou do pokoje a raději se zamkla, aby za mnou nikdo nechodil.

Rozbrečela jsem se a sjela po dveřích, no jasně týden zakázání chozeni ven, vždyť to už mám i tak. Jsem jak zazděná princezna ve věži, akorát že ona spustí své dlouhé vlasy a vyleze po nich princ. Že by jsi pro mne přišel Leon, tak takové štěstí nemám a nemám ani tak dlouhé vlasy. Proč? Položím si otázku, na kterou stejně nevím odpověď.

Angie řekne: ‚‚Vio, to jsem já," zaklepe a zkouší kliku, ale dveře jsou zamčené. A dodá: ‚‚Pusť mě dál," já jen odpovím: ‚‚Chci být sama, dneska nevečeřím, jdu spát," řeknu zpět ke dveřím u kterých stojí blondýnka. Slyším jen jak si hlasitě povzdechne a odchází.

Když mi přijde na počítač email, musím se podívat. A zjistím, že právě dnes večer je večírek ve Studiu. Když se dočtu dál, zjistím že je to v kostýmech. Uděláš to a chceš tím naštvat tátu? Vždyť si užiješ skvělou zábavu, jdi tam Violetto! Usměji se nad svou myšlenkou a rozhodnu se napsat Angie. Vzhledem k tomu že mám její číslo, kdyby se něco stalo. ‚‚Angie?" napíšu smsku. A vyčkám si pár minutek, pro mne pár dlouhých minutek. Ale nakonec přijde zpráva a napíše: ‚‚Vio?" a já hned odepíšu: ‚‚Budeš mě krejt?" uslyším klepání na dveře. ‚‚Vio, to jsem já, pusť mě dovnitř." dojdu ke dveřím a odemknu je. Vše si vysvětlíme a ona přikývne. Takže super, půjdu na večírek a táta se nebude zlobit. 

Když vyjdu dolů po schodech, tak se potichu plížím. Ale když slyším dole hlasy táty, tak se zastavím: ‚‚Ramážo, pojď ke mne do pracovny, musím ti dát práci," a ihned jak zmizí a nevidí mne, tak se plížím dolů a rozhodnu se jít zadními dveřmi, co jsou v kuchyni. 

Uf, nikdo mne neviděl, a já si venku oddychnu. Jdu do Studia, a vidím dvě dívky před sebou, které jsou taky v kostýmu, tak si řeknu že se k ním připojím. Protože proč ne? Napadne mě myšlenka a jdu k nim: ‚‚Ahojte holky, taky jdete na ten večírek," podívají se na mne a řeknou: ‚‚Ahoj, taky tam jdeme, tak se k nám můžeš připojit," usměje se na mě černovlasá dívka a i ta se zrzavými vlasy mi věnuje malý úsměv.

Během cesty se seznamujeme a je moc krásné cítit se hezky, když se s někým bavíte a nebýt jen zavřený v pokoji. Už jsme na večírku. Když tam je Leona ta Ludmila, kteří se tam nechutně osahávají a líbají, což vidět nemusím. A potom je tam muž v košili a s kravatou, usoudila jsem tak podle toho, že to bude ředitel tohoto Studia. Přivítal nás a i nové studenty kteří tady začali chodit a máme si užít zábavu. Což si užiju.

‚‚Vio, tak si pojď zatancovat." pozve mne Camilla, ta zrzavá holka a i Francesca mne pozvala. Tak tam tančíme. Když se ozve hlas, který už jsem nechtěla slyšet: ‚‚Violetto?" a já jen na sucho polknu.