Když se probudím a mám zavřené oči a užívám si že můžu ještě ležet, tak cítím že na mé posteli někdo sedí. S velkou námahou otevřu své hnědé oči a uvidím blondýnku. Na tváři se jí rýsoval úsměv a jen se na mě dívala. Proč se na mě pořád usmívá?
"Dobré ráno, Vio," řekla a já se zapřemýšlela, kdo mi tak naposledy řekl. Ale nemůžu si vzpomenout, to je jedno.
"Dobré ráno, Angie," pozdravila jsem jí, vstala a dala nohy do svých fialových pantoflí a dala jí můj krátký pohled.

Akorát jsme šly na snídani, jako vždy perfektně připravené. Klasické ráno, pojíme, povykládáme a pak už si jde každý za svým. Táta za svou prací, Olga otravuje Ramáža nebo peče. A Jade? No napadá vás co by mohla dělat Jade? Ne? Já vám to povím, jít nakupovat, nebo se stále upravovat. Ale aspoň se se mnou nesnaží sblížit, ufff. Moje myšlenky jsou dlouhé, protože hned co se probudím z myšlenek, cítím na rameni prst který ťuká. A taky vidím že už tady nikdo není a je tu jen Angie a já, překvapivě.
"Vio, no taaaak, musíme se jít učit," řekla a já si jen povzdechla ale přikývla jsem.
Když jsme se učily Španělštinu, a něco co už umím. Tak jsem zabloudila myšlenkami k Leonovi, který měl tak krásně hnědé oči, a jaké měl krásné vlasy hnědé. A jaký měl krásný hlas, musím ho znovu vidět a hlavně ho zase neshodit. Usmála jsem se nad myšlenkou. Ale blondýnka mě vyrušila máváním rukou před obličejem.
"Kde lítáš?" A já se usmála, na fialovém obláčku a s Leonem. Zasněné jsem se usmála. Violetto co to povídáš? Fialové obláčky neexistují.
"Noo...ehm, už by jsme měly končit ne?" řeknu nervózně a usměju se.
"Jsi divná, ale máš pravdu," dala mi papíry na vyplnění, na zítřejší hodinu.

Angie si šla vyřizovat hovor, a musela jít do svého pokoje. Když se vrátila, zase na sobě měla šálu, čepici a sluneční brýle. Podivně jsem se podívala, když přicházela.
"Co se ti děje?" Zeptala jsem se, když jsem viděla co vše na sebe hodila.
"Aaaale...nic, Vio už musíme jít, musím tě doprovodit, tak jdeme," popohnala mne, já už byla hotová. Takže jsme se moc nezdržovaly doma.

Všem v domě jsem řekla ahoj a šly jsme. Angie pořád zvonil telefon ale nezvedala to. Nad tím jsem se musela zamyslet, proč to nezvedá? Zeptám se jí.
"Angie proč to nezvedáš?" Zeptám se když stojíme na posledním přechodě, který vede ke studiu. Rozhlédly jsme se a konečně mohly přejít.
"Teď ne... spěcháš, zavolám ji nebo jemu potom, teď už běž ano?" Řekne nervózně a kouše si ret. Ale hodím to za hlavu. A jdu teda do studia, Angie tam jen stala a hrabala se v kabelce, asi pro mobil. Ale to já už jsem šla do studia.

Konečně jsem ve studiu, zase ta hudba...dost Violetto, tímto to vždy začne. Začneš přemýšlet jak je to úžasné a nakonec někoho srazíš na zem. Ale to se stalo i tak. Bože jsi tak blbá, už si dávej pozor, za chvíli kvůli tobě skončí v nemocnici. A to nechceš.

"Dávej si pozor,"

Ahojte, tak kdo myslíte že jí to řekl? A jak si užíváte "prázdniny"? Napište do komentářů, i jak se vám líbí příběh a hvězdičkujte. To mě motivuje psát další díl, tak zase příště.♥️