Ráno, co jsem otevřela své oči. Tak ze zdola už jsem slyšela klábosení, hlavně jsem slyšela Jade a jejího bratra. To jsem vám asi neřekla že? Jade má bratra, Matiase. Takže jsem se rozhodla vstanout, položila jsem své nohy na studenou zem a nohy už mě táhly k mé šatní skříni. Kde jsem si vzala mé oblíbené fialové triko s bílou sukní. A šla do sprchy.

Když jsem došla dolů, tak už tam seděli všichni na židli. Všichni tím myslím Jade, Matiase, táta a i nová blondýnka se jménem Angie. Jako každé ráno, jsem všechny pozdravila a sedla si na židli vedle své nové paní učitelky.

Když jsme všichni dojedli a dopili svojí kávu, v případě Jade svůj zelený čaj. Tak už jsme s Angie seděli na gauči, a dávala mi materiály k matematice na kterou se musím podívat. Když mě vše naučila, tak se našel i čas na povídání. Takže jsem začala.
"Angie, jestli se můžu zeptat, jaký máte názor na mého tátu?" zeptala jsem se s kapkou nejistoty a podívala se jí do jejich krásných Oceánově modrých očí.
"Zdá se mi jakýsi naštvaný, ale určitě si nemyslím že je špatný, zase až tak moc ho neznám, jen se mi zdá že tě nikam moc nepouští," Angie dořekla a já zírala s otevřenou pusou, protože to řekla tak, jako kdyby ho už znala vážně dlouho.
"Teď jste to trefila," řekla jsem a usmála se.
"Nevykej mi," zasmála se a já přikývla.

Šly jsme s Angie do studia, protože táta mě nenechá jít nikde samotnou. Angie na sobě měla šátek a sluneční brýle, i když slunce nesvítilo, nechápu. Rozhodla jsem se jí na to zeptat.

"A proč na sobě máš ten šátek a ty sluneční brýle, když slunce nesvítí?" zeptala jsem se, a ona nad tím jen mávla rukou a pokračovaly jsme v cestě.

Když jsme byly před studiem, tak se mě zeptala překvapeně, jestli to je ono. A já s radostí přikývla, moc radostně se netvářila. Spíše byla utrápená. Jako kdyby nám všem něco tajila. Mykla jsem nad tím rameny a řekla jí teda že jdu do toho studia.

Šla jsem už po chodbě a zase slyšela tu překrásnou muziku a studenty tančící kolem. Já se nad tím musela pousmát. Je to úžasné, že tady můžu být. Šla jsem krokami k učebně, kde mě bude Beto učit. Jenže jsem zase narazila, Violetto nemůžeš si už začít konečně dávat pozor? Byl to zase ten kluk, s hnědými vlasy a s bílým trikem. Slušelo mu to, nene co to plácáš? Přišla jsi studovat a ne někoho balit. Zvedla jsem se a podala mu ruku aby mohl vstát. Jenže ji nepříjmul a vstal sám.
"Pořád do mě narážíš, jak to děláš?" zeptal se a zasmál se. Já jen mlčky zvedla rameny, že nevím.
"Už musím jít, ale určitě to není naposledy co se vidíme" usmála jsem se a šla k Věřící na hodinu.

Došla jsem do učebny, a Beto už tam hrál na kytaru, ale ne nějak moc rytmicky. Když mě spatřil, tak se lekl a kytara mu spadla na zem. Ale nevypadala poničeně, doufám že je v pořádku. Zeptala jsem se Beta, jestli je vše v pořádku. Jen kývl a my začali hodinu. Naučil mě něco o stupnicích a pak mi žádal úkol, ať doma začnu skládat a na příště to ukážu. Z toho jsem byla nadšená.

Doma jsem všechny radostně pozdravila a rovnou šla do mého pokoje, kde stál klavír. Začala jsem hrát nějakou melodii a dokola ji opakovala. Až se mi zalíbila, a zapsala si noty do deníku. Podívala jsem se i na matiku, se kterou jsem neměla žádný problém.

Šla jsem na večeři, a sedla si na místo vedle Angie, která už neměla sluneční brýle ani šátek. Ani vlastně nevím kam se vytratila, nešly jsme spolu. Mě to nevadí, jen doufám že táta se to nedozví.

U večeře bylo ticho jako hrob a já byla ráda, že už jsem svou večeři snědla a mohla odejít. Popřála jsem všem dobrou noc a šla do svého pokoje.

Šla jsem si vzít pyžamo, do sprchy a pak se jen vrátila do pokoje. Zapsala si své pocity z dnešního úžasného dne. Zachumlala jsem se do své peřiny a usnula během pár minut.

Ahojte, vím že už dlouho nebyla kapitola, ale nebyla inspirace. Teď už by se vše mělo vrátit do normálu. Snad se vám kapitola líbí, můžete napsat komentář a dát i hvězdičku. Za vše jsem moc ráda. Děkuju vám všem.♥️