Otevřela jsem oči a trochu se rozkoukala, ale pak už jsem položila mé chodidla na studenou zem. Mé nohy už se rozpohybovaly k šatníku, který je bílý, ano můj pokoj je tak do bíla a fialova. Vzala jsem si pro dnešek své bílé šortky a růžovou košili s bílými puntíky. Odnesla jsem si to do koupelny, a šla se vysprchovat.

,,Dobré ráno," řekla jsem vesele, tátu jsem políbila na tvář a sedla si ke stolu.

Táta zase klasicky pracoval na telefonu, během mojí přítomnosti si odskočil zavolat, asi třikrát. A černovláska si spokojeně upíjela ze šálku, svého oblíbeného zeleného čaje.

Snídani jsem mohla začít, na chlebový toust jsem si namazala sýr, na to plácla šunku a začala jsem jíst. Naštěstí mám po ruce i kávu, bez které by jsem den ani nemohla začít. Kávy jsem si upila.

,,Co to máš dnes na sobě?" řekne jak jinak než Jade, svým typickým tónem.

Čekala jsem že bude mít narážky na moje oblečení, není to její styl. Ona by nosila jenom šatičky, v jakékoli barvě. Ale ne z minulé sezóny, to už je pro ní hřích. Mě se to líbí, takže mi náladu nezkazí.

,,Nelíbí se ti to?" zeptám se normálně a kousnu si do mého toustu.

,,Jade notaaak, jí se to líbí, tak ať si to nosí, ano?" pohladil jí po ruce a já se podívala vděčně na tátu a šla si dojít snídani za Olgou a Ramážem.

Už jsem stála v kouzelné místnosti, ne pro mě, ani pro Ramáža, ale pro Olgu. V kuchyni, ve které vždy Olga něco vykouzlí, Olga je stejně teď pryč, takže si můžu popovídat s Ramážem.

,,Ramážo?" řeknu potichu, tak aby nás nikdo neslyšel. On jen přikývl, že poslouchá.

,,Jak to dopadlo s tátou?" pošeptala jsem mu do ucha.

,,Předpokládám, že chceš vědět o té hodině klavíru," řekl svým normálním hlasem a já ho okřikla, že nemůže mluvit tak nahlas. Ale přikývla jsem. Narovnala jsem se a opřela se o volnou linku, kousla jsem si do posledního sousta.

,,Táta ti to povolil, dnes se tam máš jít zapsat," mrkl na mě a já ho s překvapením obejmula.

Šla jsem za tátou, který už určitě pracoval, takže jsem zaťukala na zavřené dveře. Ozvalo se dále a tak jsem vešla do jeho menší pracovny.

,,Vio, sedni si," řekl se svým neutrálním tónem a ukázal na černou židli.

,,Tati, jak to že jsi mi neřekl, že jsi mi dovolil chodit na hodiny klavíru?" zeptala jsem se a usmívala se.

Je to úžasné, budu chodit ven a taky se zdokonalovat v pianu.

,,Chtěl jsem aby ti to řekl Ramážo, ale nelíbí se mi to, že jsi mi nic neřekla," táta přecházel ze strany na stranu. A já se na něj jen udiveně dívala.

,,To že jste byli venku, máš velké štěstí, že jsi byla s Ramážem a Olgou, a že mi Ramážo řekl, jak je to kouzelné místo," mrkl na mě a já ho obejmula.

,,Promiň tati, už se to nestane," řekla jsem provinile a on se na mě usmál.

,,Tak běžte s Ramážem ať to stihnete, já musím řešit věci se Jade, pořád je naštvaná za včerejšek," zasmál se a já pokývala se smíchem hlavou.

Nadšeně jsem vyšla z místnosti a zavřela za tátou dveře. Když jsem šla za svým nejlepším přítelem, tak jsem jen nadšeně vyjekla a Ramážo se usmíval.

Už jsme na cestě do studia, a na mě už zase přichází ta radost, štěstí, nevím jak to vše popsat. Cítím se tak úžasně, tátovi nebudu lhát, protože mi to povolil.

,,Jsi šťastná?" zeptal se, když jsme se zastavili na chodníku blízko studia. Já ho jen obejmula.

,,Ramážo, nevím jak jsi to dokázal, ale děkuju," vděčně jsem se na něj podívala.

,,Někdy ti to povím, ale teď by jsme tě měli jít zapsat," ukázal na ty kouzelné dveře a já jen přikývla.

Aby jsem vám to objasnila, tak studentkou nebudu. To by jsem musela umět zpívat a tančit. O zpěvu nevím, že by jsem uměla. A tančení? Na to jsem levá. Takže jen klavír, ale je to úžasné.

Hned jak jsme tam vkročili, tak jsem z dálky uviděla zajímavého kluka. Vypadá hezky, má řekla bych, takový normální styl oblékání, co kluci nosí. Taková károvaná košile a černé džíny. Já jsem šla nevědomky na proti němu, stál zády ke mě, takže mě neviděl. Co by se mi tady tak mohlo stát?