Když v tom, jsem se srazila s panem neznámým. Už jen co jsem ho sjela pohledem, vypadal jako nešika.

,,Promiň," zvedl se a podal mi ruku aby mě mohl zvednout.

Chtěla jsem co nejdříve zmizet, protože ty dívající se pohledy na nás, na mě a toho neznámého kluka. Ty dívající se tváře na nás už jsem nesnesla.

,,Dobrý," mávla jsem rukou a šla za Olgou.

Volal na mě ještě jak se jmenuju. Ale to už jsem nevnímala a šla za mou nejlepší kamarádkou. Nemůžu říct, že by se mi nějak líbil. Ale ošklivý vyloženě nebyl.

,,Olgí, jsem tady," poklepala jsem jí na rameno, když se rozhlížela, asi po mě.

,,Co ti to tak trvalo, děvče?" zeptala se s otázkama v očích.

Já jsem jí nemohla odpovědět, že jsem se srazila s klukem.

"Zdržela jsem se u těch stánků, tolik ovoce tam," řekla jsem s nadšeností v hlase. Ale to už mě Olgí táhla za ruku domů.

Otevřela jsem dveře a slyšela tátu vyvádět, kde jsem. Mluvil o tom s Ramážem, s mým přítelem. Taky poněkud starší. Ve stejném věku jako Olga.

,,Tati, jsem tady a jsem v pořádku," uklidnila jsem ho a šla ho obejmout. Za mnou šla i Olga, která zavřela dveře a šla do kuchyně.

,,Vážně?" zeptal se tak, jako kdyby jsem mu neříkala pravdu.

,,Vážně, tati, nejsem už malá!" vykřikla jsem na něj a utekla do svého pokoje.

Začala jsem si psát do deníku o tomhle zvláštním dni, jak si táta myslí že mu neříkám pravdu. Taky jsem tam napsala o něm, pro mě neznámého kluka. Který měl černé vlasy, černé tričko a přes to měl ještě modrou bundičku.

Šla jsem dolů na večeři. Sedla jsem si vedle táty. Ten už tam měl Jade, jeho černovlasá přítelkyně. Nemám jí ráda, řeší jenom oblečení, vlasy, make-up. Ale daleko důležitější věci, jako to že se nesneseme. Jí nezajímá. Ale já s ní nechci mít dobrý vztah.

,,Takhle ale se mnou mluvit nebudeš, pustil jsem tě z mé dobré vůle!" řekl naštvaně a upil si ze svého hrníčku.

,,Tatínek má pravdu, malička," řekla Jade svým typickým písklavým hlasem. Já jen protočila očima.

Už dávno nejsem malá, co je špatně na tom, poznat svět? Poznat nové lidi, kteří by se mohli stát mými kamarády? Dnes jsem tam byla, poznala to a bylo to úžasné. Co je tam tak nebezpečného, jak říká táta? Nevím a nechci to vědět.

,,Vím tati, a děkuju," podívala jsem se na něj a povzdechla si. Byla to pro mě těžká situace.

Olga má jako vždy krásně prostřený stůl, kde byly šálky pro nás tři. Ramážo večeři s Olgou v kuchyni. Vždy mě tu nechají, hlavně s tou nafintěnou Jade.

Když Olga přinesla jídlo, které vypadalo chutně a krásné vypadalo. Ona vždy věděla, jak to naservírovat, co nejlépe. Vypadá že to bude něco jako kuřecí řízek a opečené brambory a salát k tomu. Popřála jsem mým spolusedícím dobrou chuť a pustila se do jídla, výborného jídla.

,,Olgí?" přišla jsem do kuchyně se jí na něco zeptat.

,,Ano miláčku?" řekla ihned svým příjemným hlasem, ovšem ne na mě. Dokončovala svůj jablečný koláč.

,,Mohla by jsi mi ten koláč donést nahoru, udělalo se mi nevolno," řekla jsem herecky, ale zase ne tak aby to bylo moc poznat.

Nechtěla jsem tam být s Jade a mým tátou, ten její písklavý hlas a její nesmyslné otázky a odpovědi. A táta, který si myslí že jsem pořád malá. Chytla jsem se za břicho a pomalu šla do svého pokoje. Violetto, jsi skvělá a myslí ti to. Vkročila jsem do pokoje a lehla si na postel. Otázky byly, hlavně z otcové strany. Co mi je, ale já jsem nereagovala, Olga jim to řekne.