Den začal, a já se rychle vyhoupla z postele, hodit něco na sebe a jít dolů za ostatníma. Což jsem taky udělala.

,,Dobré ráno, tati," dala jsem mu pusu na tvář.

,,Dobré ráno, dcero," usmál se.

Jako každé ráno, vše bylo perfektně nachystané na snídani. Aby si každý mohl dát, co má rád. A o to se starala hospodyně, Olga. Moje jediná kamarádka, i když staršího věku.

,,Tati, mohla by jsem se jít projít ven, třeba s Olgou?" zeptala jsem se s nadějí v hlase a ukázala na mojí jedinou kamarádku, která přinesla mou kávu.

,,Miláčku, pokuď to tatínek dovolí, mohla by jsi mi pomoct s nákupem," řekla s takovým hezkým tónem.

,,Ale pohlídate jí pořádně, nenecháte jí samotnou, je vám to jasné?" podíval se přísně na Olgu a já si jen upila kávy.

Toto je poprvé v životě, co se něco takového přihodilo. Vždyť táta mi nikdy nedovolil jít ven, myslí si že je to pro mě nebezpečné. Nebezpečí, které na mě číhá venku.

,,Tati, děkuju," vyjekla jsem a obejmula svého tátu, když už jsme měli odcházet.

,,Hlavně se vraťte brzo a v pořádku," řekl a podíval se přísně na mojí kamarádku.

Jsme už na cestě do obchodu, a já Olgu poprosím aby mi dala volnost. Dala mi lístek, kde jsou napsané suroviny. Řekla mi kde se sejdeme, a hlavně ať se sejdeme včas, táta by ji snad i zabil, když by se dozvěděl že jsem nebyla celou dobu s ní.

Vozím sebou vozíček, který mi dala Olga na nákupy, ona s ním vždy jezdí. Nabírám si jablka, které jsou na kousku papíru napsané, také hrušky. Olga z toho vždy vykouzlí výborný zákusek, po kterém se olizuju ještě večer. Protože jsem stála venku a pokladna byla až ve vnitř. Tak jsem musela jít zaplatit až tam. Zaplatila jsem a šla ven i s kytičkovaným vozíčkem mé kamarádky Olgy.

Když v tom se něco stalo.

Tak a to si necháme na příště. Miluju Vio, baví mě psaní a o to jednodušší je to psát. Když miluju tyhle dvě věci a dá se z toho něco stvořit. Napište mi komentář, co se vám líbí a co ne, a já to zlepším. Také příběh můžete sdílet a ohodnotit hvězdičkou. Uvidíme se snad brzy. Děkuju a ahojte. 💜