Poté co se přemístili před dům Walterovi pěstounky zazvonili na zvonek. Ve dveřích se objevila Peg a jen co uviděla Waltera pevně ho objala a políbila ho na obě tváře. „Já jsem věděla, že to zvládneš!" zaradovala se a pak si všimla i Faith s Willem, kteří si do té doby vyměnili několik pobavených pohledů.

„A vy pojďte také dovnitř. Marcus mi poslal zprávu" pokynula jim. Ocitli se v osvětlené kuchyni na které ležela mísa s koláčky. Na židli seděl bledý hubený kluk a upíral svou pozornost na noviny Blesk. Podle oblečení by se dalo posoudit,že stále žije sto let za opicemi- Walter proti němu vypadal určitě o mnohem víc lépe a živě.

Pozvedl své oči od novin a nemohl uvěřit svým očím, že před ním stojí osoba,která si nechala obarvit vlasy na růžovo s nádechem do fialova,což dokazuje, že má zjevně mozek zastárlého seniora.

„Podporuje Nacismus" podělil se Walter šeptem se svými zkušenostmi že života. Jelikož k nesmírné lítosti s ním sdílel pokoj, věděl,že nad jeho postelí byly vlaječky se značkou nacistů a velký plakát Hitlera s tím příšerným kartáčkem na zuby.

„Kde máte koupelnu?" zeptala se Faith, která si již stihla vybalit spacák a teď před nima stála jen v dlouhém zeleném tričku, kde si musela vyhrnout rukávy s ručníkem a ostatním v ruce. „Bež touhle chodbou a jsou to poslední dveře v pravo" poučil ji Walter. „A ty pojď" uchopil loket Willa, který měl pořád ve tváři nebezpečně zasněný výraz. „Dole je ještě jedna koupelna a pochybuju, že by Tě bez toho Peg pustila spát."

*****

Walter usnul na okně, před tím vyprázdnil celý svůj obsah batohu, který jak doufal již nikdy nebude potřebovat. Jak hrozně se mýlil!

Zrovna svítalo a Will ho probudil a poté si lehl na koberec a Walter vedle něj. „Už je všechno za náma" poznamenal potěšeně. „Jo kámo" kývl Walter a zadíval se z okna na východ slunce. „Skutečně?"vynořila se za nimi Faith a upřela na ně své fialové oči.„Ještě nás čeká ověřovací pobyt u lesních lidí, takže bych si co nejdřív sbalila, jestli tam tedy nechcete jít s prádnýma rukama!" dořekla a zadívala se na jejich nechápavé výrazy. „C-Cože?" vykoktal Will a bylo na něm vidět se z jeho obličeje, stejně jako Walterův, rychle vytrácí optimismus.

„Za chvíli by tady měli být" zadívala se Faith na digitální hodiny. „Pojďte si vzít něco k snídani." Nikdo nic nenamítal a v tichosti se vydali dolů do kuchyně, kde si každý vzal kousek koláče, který ležel uprostřed stolu. „Mňam." zahuhlal Will s plnou pusou„Jsem si myslel jak moje mamka peče nejlíp, ale když to tady takhle srovnávám s tvojí pěstounkou, tak se poměry poněkud mění."

„Tady máte věci.Vše jsem Vám zabalila. Ano, Waltre" dodala, když viděla jeho pohled plný neporozumění „ty tam máš všechny zbylé plavky a oba tam máte i spodní prádlo" ujistila je a udělala znechucenou grimasu v obličeji. Will pozvedl obočí, bohužel se ke slovu nedostal (možná to tak bylo lepší), protože někdo zazvonil na zvonek, který vydal pronikavý pisklavý zvuk.

Ve dveřích stál malý muž. „Tady máte souřadnice, minimálně za půl hodiny tam musíte být" zapištěl, vtiskl jim do ruky malý papírek a odběhl pryč.

„Tak já dojdu nahoru pro..." začal Walter v tom si ale všiml batohů a bund naskládaných u stolu. Jako na zavolanou se ze dveří Vyřítila Peg a pevně ho stiskla v obětí. „Drahoušku můj! Hlavně se všichni tři opatrujte a v pořádku se vraťte. Všem jsem Vám připravila svačinu, ale nezůstanete tam o hladu. Však sami uvidíte."

Walter by obětoval všechno co má v pokoji jen aby se v rychlosti mohl na místě propadnout do země. „Ehh..." začal Will „tak my už asi půjdeme."

Naposledy pohlédli na nacistu u stolu a vydali se ven. „Fuj" oddechla si Faith,když byli z doslechu „půjčte mi ten papírek."