První ranní paprsky už pronikaly do dívčích ložnic a dopadaly na dvě kamarádky, kterým k jejich obrovskému nadšení odpadla první hodina, takže si mohly dovolit ještě krátce lenošit. Lily měla nos zabořený do pojednání, jenž měla dnes odevzdávat, a kontrolovala si případné chyby, kdežto Marlene v ruce momentálně otáčela dnešní pralinkou od Petera.

„Jak myslíš, že bude tahle chutnat?" zeptala se Marlene s pohledem upřeným na cukrovinku.

Byla fialová s blankytně modrým mramorováním a na světle měnila odlesky od té nejsvětlejší lila až po tmavě švestkovou. Stoupala z ní nezaměnitelná vůně fialek smíšená se slaným nádechem mořské vody, až se blondýnce nezastavitelně sbíhaly sliny.

„Určitě skvěle, jako všechny před ní. Možná borůvky?" prohodila Lily a po očku mrkla na svou přítelkyni, která se právě pomalu zakusovala do čokoládového zázraku.

„Hmm...," zabručela McKinnonová spokojeně a několikrát ho převalila po jazyku. „Ostružiny a med. Možná taky šalvěj?"

„Hele, neměla bys dát Peterovi něco na oplátku? Vážně se snažil, určitě by ho to potěšilo," pousmála se Lily, když sledovala zasněný výraz v jejím obličeji.

„Co?" obrátila na ni blondýnka hlavu. „A co máš přesně na mysli? Nějaký vánoční dárek? Určitě mu něco vymyslím."

„A nechceš s ním třeba příště zajít do Prasinek? Možná by ti řekl něco o tom pečení, očividně ho to vážně baví," navrhla zrzka nevinně. „S tím kalendářem si musel dát hroznou práci."

„Kluci určitě do Prasinek půjdou taky. Beztak se všichni sejdeme U Tří košťat, tam bude na klábosení času dost."

Marlene mávla bezstarostně rukou a několikrát mlaskla, jelikož se nechtěla rozloučit s tou úžasnou chutí čokolády, která jí ještě stále ulpívala na jazyku. Lily si jenom nenápadně povzdechla. Nenapadlo ji, že to s Marlene bude tak těžké. Vlastně spoléhala na to, že její nejlepší kamarádka kývne a ještě ráda si s Peterem vyrazí. Nejspíš se trochu přepočítala a celé to bude mnohem, mnohem těžší.

„Jo, to máš asi pravdu," přisvědčila zrzka nakonec, aby nevzbudila v McKinnonové přílišné podezření. „No, měly bychom vyrazit na hodinu. Lektvary začínají za patnáct minut a není to zrovna nejblíž."

„A to jsem se celou noc modlila k Merlinovi, aby dostal Křiklan chřipku nebo třeba dračí neštovice. Další důkaz, že neexistuje nic mezi nebem a zemí!" zabručela blondýna nespokojeně a neochotně se zvedla z postele.

Lily jenom popadla brašnu a během pár minut už obě kráčely po schodišti směrem do sklepení, přičemž vášnivě probíraly nadcházející sváteční dny, které se letos rozhodly trávit v Bradavicích. Zbývaly jim totiž poslední dvoje Vánoce, které si mohly užít v jedinečné atmosféře hradu a rozhodně je nemínily propásnout.

„Vítejte na první prosincové hodině lektvarů!" zatrylkoval Křiklan, který byl očividně ve velice dobré náladě. Skoro to vypadalo, že už od rána popíjel ovocný punč, který dokonce ještě stále stál ve velké skleněné míse přímo na katedře. „Připravil jsem si pro vás velice netradiční projekt! Jelikož vás už za rok čekají OVCE, které do hloubky prověří vaše znalosti a zkušenosti, je načase vyzkoušet něco úplně nového!"

Mezi studenty to nejistě zašumělo, když obraceli hlavy jeden na druhého a tiše si mezi sebou sdělovali své momentální myšlenky. Nikdo z nich si nebyl jistý, co přesně od takového projektu čekat, takže brzy znovu věnovali profesorovi svou plnou pozornost.

„Budete rozděleni do dvojic, které budou celý prosinec pracovat spolu. Vždy půjde o smíšený pár; každý lektvar totiž potřebuje trochu té mužské přímosti a zároveň jemnou dívčí ruku, dbající na detaily," zachechtal se, přičemž si několikrát rukou přejel přes své postupně se zvětšující břicho. „Rád bych, abyste vymysleli nový, případně předělali nějaký již existující lektvar tak, aby nám pomohl naladit se na vánoční svátky. Fantazii se meze rozhodně nekladou. Při poslední letošní hodině lektvarů vyhlásím jako vítězný ten pár, jehož projekt bude vynikat originalitou i zpracováním."

„Páni," zamumlala Marlene, „ten nás vůbec nešetří, co? Chci rozhodně vyrobit vaječný koňak, co tě opije, aniž by druhý den přišla kocovina!" zatleskala nadšeně.

„Nejsem si jistá, jestli to bude to pravé ořechové," zavrtěla Lily pobaveně hlavou.

O pár kotlíků dál zachytila zrzka Siriusův pohled. Black se očividně snažil nenápadně rukama gestikulovat a upozornit tak na Marlene a Petera. Pochopila, co tím chtěl říct, jenže to stejně tak odhalil i James, který se jim rozhodl celý plán okamžitě překazit. Teď už hráli jenom o čas.

„Tak si utvořte dvojice. Kdo se nedohodne, tomu přidělím partnera sám," pobídl je Křiklan.

Nejspíš vůbec neočekával, že se najednou spustí taková vlna zmatků a handrkování. James div nepřevrátil svůj kotlík, když se pokoušel co nejrychleji dostat k Marlene s Lily. Toho si samozřejmě všiml i Severus, který si pospíšil, aby byl u zrzky dřív než jeho sok v lásce. Sirius mezitím postrkoval Petera a dodával mu odvahu, aby vytvořil dvojici s McKinnonovou, která ovšem zastoupila cestu Snapeovi, aby se k Lily nemohl dostat.

„Klid! Klid! Na všechny se přece dostane!" pokoušel se je uklidnit profesor, ale nevypadalo to, že by ho vůbec někdo poslouchal.

Evansová k překvapení všech kolem udělala krok rovnou k Jamesovi, protože chtěla mít toho bláznivého kluka pod dohledem, aby nemohl kout žádné svoje pikle. Na to ale bleskově zareagovala Marlene, která měla svoje vlastní plány, a proto nenápadně trefila svou přítelkyni klopýtací kletbou. Ta brkla, zamotala se do vlastních nohou a při svém pádu strhla na zem i Siriuse s Peterem, kteří k nim právě dorazili. McKinnonová tak mohla využít chvíle zmatku a objala Jamese paží kolem ramen.

„Tak, já už partnera mám," zazubila se na hromádku lidí zhroucených u svých bot.

Sirius měl ruku ovinutou kolem pasu Lily, jak se ji pokoušel na poslední chvíli zachytit. Jenom díky němu tak zrzka nedopadla plnou vahou na tvrdou kamennou zem, ale skončila přímo na jeho břiše, až Tichošlápek bolestně zasyčel. I přes pevně stisknuté zuby jí ale starostlivě pomohl na nohy, načež zvedl i zaskočeného Petera.

„To je můj dnešní důvod," zašeptala Marlene Jamesovi do ucha, „ani na chvíli nezaváhal a chytil ji!"

„To by snad udělal každý, McKinnonová," ušklíbl se James trochu nepřátelsky, ale jako parťačku pro projekt ji přijal bez mrknutí oka. Znamenalo to totiž, že nebude v páru s Peterem, tudíž další krok na cestě k výhře.

„Myslíš?" povytáhla pochybovačně obočí. „Na mě by nejspíš ještě šlápl."

S touhle logikou už Potter nedokázal soupeřit a musel nakonec dát své spolužačce za pravdu; i když značně neochotně. 

A ještě mnohem neochotněji musel akcepovat fakt, že Tichošlápek kvůli tomu vytvořil dvojici s jeho zrzavou Nemesis. Že by za to snad mohla karma si ale rozhodně připustit nechtěl.