Ráno po plese to ve společenské místnosti vypadalo jako po výbuchu rachejtlí doktora Raubíře. Všude se povalovaly prázdné kalichy, zbytky občerstvení, konfety a jeden ze studentů dokonce pomocí kouzel přemístil přímo doprostřed místnosti i jeden ozdobený stromeček z Velké síně. Nikdo netušil, jak se mu ho tam vůbec podařilo dostat, jelikož zabíral skoro polovinu oválného pokoje, ale na tom asi sotva sešlo.

Mezi tím vším chaosem ležel na gauči James Potter a s oběma nohama přehozenýma přes opěradlo očividně tvrdě spal.

„Tys teda dopadl!" zasmál se Sirius, který právě sešel z ložnic dolů, a prudce si sedl vedle něj, až sebou Dvanácterák nespokojeně zavrtěl a upřel na něj mírně zarudlé oči. „Tos celou noc bulel, že máš oči jako Krvavý baron?"

James jenom něco zabručel a několikrát zamrkal, až se mu oči znovu rozslzely. „Hrome, zapomněl jsem si vyndat ty čočky," zamumlal, zapřel se na lokti a namáhavě se posadil.

Tichošlápek ho sjel pohledem od rozčepýřených vlasů, které byly snad ještě neposednější než obvykle, přes košili rozepnutou až někam k pasu, až po bosé nohy. Tou dobou mu už ale tvář zdobil chápavý úsměv, který ještě doplnil tichým zachechtáním.

„Slyšel jsem, že McKinnonová je dračice, ale tohle jsem teda nečekal," uchechtl se a nohy opřel o konferenční stůl před pohovkou. „Ta tě vyřídila jako žádost o zřízení letaxový sítě, kamaráde."

„Co to meleš?"

„Tak viděl ses? Nebýt toho tvýho hára, spletl bych si tě s mršinou," zasmál se Sirius škodolibě.

Potter si pěstmi promnul oči a nakonec si – Tichošlápkovu pohoršenýmu pohledu navzdory – vyndal z očí čočky. „Accio, brýle," mávl hůlkou a za chvíli už se konečně mohl zase bez problémů rozhlédnout kolem a zároveň zjistit, o čem to jeho kamarád vlastně vůbec mluvil.

Sklopil pohled na svou košili, která nebyla v úplně nejlepším stavu, a začal si ji neohrabaně zapínat, přičemž si dlouze povzdechl: „Chybí mi knoflík."

„A taky ti přebývá pár cucfleků, Paroháči!"

„Ona je asi fakt sukuba," uchechtl se James a dlaní si krátce promnul zátylek. I tak se ale neubránil úsměvu, který se mu samovolně šířil po tváři. „Ale to neva."

„Dobré ránko!" zašvitořila vesele Marlene, která právě dorazila do společenské místnosti skrz portrét. V náručí držela krabici plnou nejrůznějšího jídla od snídaně, kterou položila rovnou na stůl. „Napadlo mě, že nebudete mít sílu zajít si do Velký síně, tak jsem něco přinesla! Šunky, sýry, vejce, pudink, muffiny. Taky dýňovou šťávu, kakao a kafe," vyjmenovávala energicky, jako kdyby za sebou neměla celou prokřepčenou noc.

„Myslím, že máš pravdu, Dvanácteráku," odvětil Sirius při pohledu na svou blonďatou spolužačku, která se pořád vesele usmívala a nabírala jídlo na talířky. „Vstřebala veškerou tvou energii!"

„Kdyby jen energii," zazubila se a hravě na něj zamrkala. „A teď si dej párek a chvíli mlč, Blacku. Jo a posuň se, nebo si ti budu nucena sednout na klín." Vrazila mu do ruky talířek s párkem a fazolemi, načež se vecpala mezi ty dva a vzala si muffin, který zapíjela čerstvým kakaem.

„A mě snídani nepodáš?" ozval se trochu ukřivděně James.

„Pro tebe mám něco mnohem lepšího, drahouši," uculila se a vytáhla z náprsní kapsy malý flakónek s lektvarem. „Životabudič. Čmajzla jsem ho Křiklovi."

„Svatá Morgano, ty jsi úžasná!" Na nic nečekal a okamžitě ho do sebe obrátil. Nenadálý příval energie ho probral dostatečně na to, aby se vzápětí hladově vrhnul na krabici s jídlem. „Jé, sirupové košíčky! Tak tohle je ráj!"

„Konečně ti to došlo!" Drcla do něj ramenem.

„Nehím, homu z nás to doflo," zamumlal s pusou plnou košíčku, div že ji nepoprskal. Teprve potom polknul, aby mohl mluvit dál. „Tebe uhnat je těžší, než chytit Zlatonku!"

„Možná proto, že mě si jednou kytkou nekoupíš," zašklebila se na něj. „A ty ses navíc beztak dvakrát nepřetrhl."

„O čem to vy dva mluvíte?" Zadíval se na ně zaraženě Sirius. „Dals jí kytku? Kdys jí dal kytku?"

„Hele, od kdy je to jenom moje vina?" mlel si James stále svou a na Siriuse vůbec nezareagoval. „Pokud si dobře pamatuju, to tys byla tou dobou zadaná!"

„To je ta nejstarší výmluva na světa!" Trhla s protočením očí rameny. „A Gideon mě nechal kvůli tobě, blbečku!"

„Tvrdilas, že to nebylo kvůli mě!"

„Překvápko, Pottere. Všichni lžou. A co to tvoje věčný: Ach, Evansová se na mě podívala! Páni, použila moje křestní jméno! Svatá Morgano, vysmrkala se do mýho kapesníku, teď ho musím sníst!"

„Ty seš taková koza, McKinnonová!" vyhrkl; tentokrát už ale se smíchem. Rychlým chvatem, který se naučil na famfrpálovém hřišti, chytil jednou rukou obě její zápěstí a druhou jí začal lechtat. „Tak to přiznej! Dělej! Řekni, žes to podělala ty!"

„Nikdy! To radši políbím Křiklana!" Bránila se Marlene urputně, přičemž si prakticky lehla Tichošlápkovi do klína, jak se pokoušela vyhnout Jamesovým prstům. „Nebo Brumbála! Nebo oba najednou!"

Sirius se trochu vyděšeně zvedl na nohy, aby nebyl součástí toho podivného spletence končetin. Nejspíš se postavil v pravý čas, protože ani nezvládl postřehnout, kdy se ti dva místo lechtání začali líbat tak urputně, jako kdyby jim to v noci snad nestačilo.

„Ti to vzali hopem," poznamenala Lily, která se právě objevila na schodech a trochu překvapeně je pozorovala.

Tichošlápek na ni jen obrátil hlavu a mírně rozhodil rukama. „Já vůbec nechápu, co se tady teď stalo!"

„Ber to z té lepší stránky, Tichošlápku," usmála se a konečně sešla dolů, aby mu mohla položit ruce na boky. „Zdá se, že nám hvězdy konečně odpustily."

„Jen je mi trochu líto Petera," povzdechl si Black posmutněle. „Ale on s tímhle počítal. To byla ta bomba, co jsem ti nestihl na plese říct. Marlene mu totiž přiznala, že má ráda Jamese, proto byl už od té párty trochu špatný. Pral se s tím po svém."

„Láska nejspíš vždycky nestačí," pousmála se a prsty mu odhrnula vlasy z obličeje. „A občas si člověk prostě musí počkat, až přijde ten správný čas."

„Jsem rád, že jsem nemusel čekat až do důchodu," uculil se.

Po krátkém polibku si ji přivinul do náruče, přesně tam, kam patřila, a už ji nikdy neměl v plánu nechat jít. Tyhle Vánoce nestál o žádné dárky. Ten největší už totiž dostal – možnost svobodně milovat dívku svého srdce. Co víc by si vůbec mohl přát?

„Počkej, počkej!" vyhrkl z ničeho nic James tak hlasitě, až se na něj Sirus i Lily ohlédli. Už zase seděl a ukazováčkem teď mířil přímo na Marlene. „Tys fakt měla něco s Drakojem?!"

„Ale notak," protočila McKinnonová očima, „ne, že by ti do toho snad něco bylo, ale to si fakt myslíš, že by se pelešil se studentkou?"

„Hm," odvětil a zamyšleně se podrbal ve vlasech, „asi ne. Máš recht."

„A kdyby jo, určitě to nebyl takový kanec jako ty, Jamieku," popíchl to škádlivě Sirius, až se na něj James trochu pobouřeně otočil. „Co? To měl být kompliment!"

Marlene mezitím využila toho, že k ní byl Potter zády, a zvedla směrem k Lily do vzduchu oba palce. Nakonec důležitě přikývla a ještě si neodpustila všeříkající a dost oplzlé gesto; to asi aby Lily pochopila, že to s Drakojem rozhodně nebylo tak nevinné, jak právě tvrdila Jamesovi.

Dvanácterák zřejmě periferně zahlédl její pohyb, protože na ni zase obrátil pohled, aby se přesvědčil, že se mu to jenom nezdálo. To už ale blondýna seděla spořádaně s rukama v klíně a věnovala mu jenom široké zazubení.

„Hej, Evansko!" houkla Marlene vzápětí. „Jaký je heslo do koupelny prefektů?"

„Mýdlová bublina," odpověděla automaticky, „proč?"

McKinnonová místo odpovědi jenom hravě zamrkala, vyskočila z pohovky a natáhla k Jamesovi obě ruce. „Právě jsme dostali permanentku do Ráje, Pottere! Pořád jsi mi neukázal, jak se používá ten šampón!"

Chytil se jejích dlaní a bez protestů se nechal zvednout.

„Počkej, já nemám boty," zabědoval a začal se rozhlížet kolem dokola. Bohužel to vypadlo, že je včera někde zapomněl a nejspíš v nich do společenské místnosti vůbec nepřišel.

„Boty k ničemu nepotřebuješ, draku," uchechtla se Marlene a vyrazila se směrem k portrétu.

James se ještě několikrát rozhlédl kolem sebe, než to vzdal, rezignovaně mávl rukou a popoběhl si za svou svou praštěnou blondýnou. Dokonce se za svými kamarády ani neotočil.

„Kašlat na boty. Počkej, Marlene!"

„Myslím, že se radši začnu koupat někde jinde," poznamenala Lily a s pobaveným úsměvem se zadívala na Siriuse.

„Nedělej si s tím starosti. Tímhle tempem budeš stejně brzo teta," zazubil se Sirius.

„Tak to doufej, že to dítě pak nebudeme muset hlídat. Umíš si představit, co by vzešlo z Marlene a Jamesem?"

„Svatá Morgano, Ty-Víš-Kdo by konečně našel sobě rovnýho!"

„Vidíš, třeba nám jednou ti dva vyhrají válku," zavrtěla Lily pobaveně hlavou a znovu se přivinula k Tichošlápkovu hrudníku. „Ale o té teď přemýšlet nechci, Siriusi."

„Ani bych tě nenechal, princezno" usmál se a něžně ji políbil do vlasů, než zaslechl na schodech veselý pískot.

Oba se tím směrem zadívali, aby ke svému obrovskému překvapení zahlédli Remuse. Ruce měl v kapsách hábitu, na tváři až nezvykle široký úsměv a spokojeně si pobrukoval. Jenom pár kroků za ním scházel i Peter, který se při pohledu na výrazy těch dvou tiše zahihňal.

„Takhle se tváří už od probuzení," osvětlil jim. „Večer s Dorcas se mu očividně vyvedl."

„Byl úplně normální," opáčil Lupin takovým tónem, až všichni tři vyprskli smíchy.

„Očividně, Náměsíčníku," zachechtal se Sirius, načež mávnul rukou ke stolu. „Dejte si snídani, kluci. Marlene nás dneska všechny obsloužila, abychom nemuseli nikam chodit."

„Mám hlad jako vlk," usmál se Peter a přešel ke krabici, kde se mu okamžitě rozzářily oči. „Jé, čokoládový fondán se šlehačkou! Marlene na mě myslela!" Spokojeně si vzal svůj oblíbený moučník a pustil se do snídaně.

Dáma jeho srdce mu možná nepatřila tak, jak si už dlouho přál, ale na druhou stranu v ní získal skvělou přítelkyni do nepohody, kterou Marlene nepochybně byla. Jenom zkrátka nebyl jediný, kdo si toho všiml, a tak to i bral. Přál jí hlavně štěstí.

Lily přeletěla pohledem od zavřeného portrétu s Baculatou dámou, kde před chvíli zmizeli James s Marlene, přes blaženého Remuse a Petera, uzobávajícího svůj fondán, až k Siriusovi, který ji sledoval s jemným úsměvem na rtech.

„Zdá se, že vánoční zázraky vážně existují, Evansová," poznamenal.

„Já ti to říkala, Tichošlápku."

***

Rok se s rokem sešel a já tenhle adventní kalendář opravdu dopsala! Neskutečně jsem si ho užila! Možná proto, že byl tak krásně odlehčený, nenáročný a bylo tu mnohem víc humoru než dramatu. Tak doufám, že i Vám zpříjemnil tenhle náročný a letos i dost podivný předvánoční čas :)

V téhle poslední části je velký odkaz na jednodílovku Růže pro Marlene (ona má tedy ještě nekánonický bonus na vyžádání, kde to pro Jarlene dopadlo dobře, ale to už jen tak na okraj) Případně i na jednu kratší povídku Marlenina příručka, která je součástí sbírky Něco si přej (Aneb jak se Marlene rozhodla svést Pottera, aby dala dohromady Siriuse s Lily! :D ) 

A pokud by Vás zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby se ti dva nerozhoupali a tyhle jejich zakázané city praskly až po svatbě Lily a Jamese, určitě utíkejte na profil  professorelarablack a pusťte se do jejího příběhu Šlápni na to, čaroději, který také vychází z Pobertů a Sily si v něm užijete dost a dost! :) 

Jinak všem přeju poklidně strávený Štědrý den a spoustu štěstí, energie a nápadů do toho Nového roku! :)