„Tohle je hnus, co to vlastně mělo být?" zadívala se Marlene znechuceně na podivný sliz, který téměř sám od sebe vyšplhal z kotlíku ven a rozplácl se na chladné podlaze sklepení.

„Lektvar, co by se nalil do hlíny a vyrostla z něj jedle," oznám jí Potter s pohledem upřeným na tu nešťastnou zelenou hroudu, která se celá třásla a sem tam z ní vyrašila větvička.

„Třeba bychom to mohli dát dětem na hraní," zamumlala, dřepla si k zemi a několikrát do gumové hmoty opatrně píchla prstem, kterým zase rychle ucukla, aby se ji náhodou jejich nepovedený vynález nepokusil sežrat.

„Ty nemáš moc ráda děti, co?" odtušil lehce pobaveně James a i on se sklonil k zemi. „Ale možná bych chtěl tuhle hmotu strčit Srabusovi do kalhot."

Na tváři se mu objevil zasněný výraz, když si představil, jak Snape poskakuje po Velké síni, z nohavic mu odkapává sliz a všichni v okolí si na něj se smíchem ukazují. To by byl ten nejkrásnější vánoční dárek, který by mohl letos dostat.

„To nezní zas tak nesplnitelně," zazubila se Marlene. Nakonec si dodala odvahu a vzala beztvarou hmotu do dlaní. „Je to srandovní. Možná jsme chtěli vyrobit něco jinýho, ale co prostě zaimprovizovat, dát tomuhle nějaký dost hustý název a tvářit se, že jsme přesně tohle jsme chtěli vytvořit?" zasmála se.

„Zdá se, že nebudeš až tak blonďatá, jak se na první pohled zdáš!" Drcnul do ní James spokojeně ramenem a šťouchnul do slizu prstem. „Co třeba oživlá želatina? Superhmota?" Dokonce si ke svému výtvoru dovolil lehce přičichnout. Do nosu ho uhodila vůně jehličí, která byla očividně jediným drobným úspěchem v kýženém výsledku. „Už vím – Vánoce v kapse!"

„To zní pěkně přiblble, Pottere," ušklíbla se. „Kreativita ti nejspíš jenom zamávala, když zrovna letěla kolem."

„No tak vymysli něco ty, když jsi tak děsně obto... obdařená," mávl nezaujatě rukou směrem k ní a vysloužil si za to její mírně nechápavý pohled.

„Teď jsi mluvil o mojí kreativitě nebo o mým hrudníku? Nějak to nedokážu poznat. Ačkoliv o mé obdařenosti v téhle oblasti se s největší pravděpodobností eposy psát nebudou." S kritickým úšklebkem si poodtáhla tričko, jako kdyby se snad chtěla přesvědčit, že za těch pár hodin třeba nepovyrostly. „Ne, asi určitě ne."

„Marlene!" přerušil ji James okamžitě. „Nebudu se tu bavit o tvejch... těch no... hrudníku, jasný? Teď tady vymýšlíme náš projekt a pokud se neplánuješ místo lektvaru před celou třídou svlíknout, možná bys mi mohla pomoct, hm?"

„Ty chceš vážně ještě pracovat?" Marlene protočila otráveně oči v sloup. „Vždyť už jsme vyrobili tuhle super věc, co mi teď právě... žere prsty! FUJ! Sundej to!" zaječela hlasitě blondýnka a začala s rukou okamžitě třást, dokud zelený sliz nepovolil a nerozplácl se na zdi přímo nad Křiklanovou katedrou. „Ta hnusná, odporná, zákeřná potvora!"

„Co blázníš?" vykulil Potter oči a chytil ji za napadenou ruku. Z jejího bláznění by si jeden myslel, že jí ta hmota propálila kůži až kamsi na kost, ale jediné, co James viděl, byla jemně narůžovělá kůže pokrytá tenoučkou vrstvou slizu. Nebyla tam žádná krev ani jediná popálenina. „Můžeš mi říct, proč jsi tak vyváděla? Vůbec nic ti to neudělalo. Ty jsi normálně posera, McKinnonová!" zasmál se a hravě ji poplácal po tváři, která se okamžitě naštvaně nadmula.

„Ty si ze mě snad musíš dělat srandu!" odfrkla si Marlene navztekaně. Stačila by chvilka a možná by jí z nozder dokonce začala stoupat pára. „Strč si svou vlastní pařátu do toho kotlíku se slizem a nech si ji tam laskavě přes noc. Až ti ožere kůži na kost, budu tu stát a smát se, jak blbě to vypadá!"

James se škodolibě rozesmál, když si uvědomil, jak rychle se mu ji podařilo vytočit do běla. To už po něm ale blondýnka naštvaně hrábla, aby mu vrazila jednu výchovnou. Jeho reflexy famfrpálového hráče ho naštěstí ochránily před strašným osudem. Vyhnul se jí a jediným skokem překonal lavici plnou ingrediencí, za kterou se přikrčil, když po něm hodila netopýří slezinu.

„Přece by ses nevztekala, hm? Nesluší ti to. Vždycky ti ve tváři naskáčou takový šeredný rudý fleky a–"

Tentokrát už se Marlene trefila naprosto přesně. Křepelčím vejcem přímo mezi oči.

„Bum! Jedna nula pro mě, Pottere!" vyjekla vítězoslavně, než jí ve vlasech přistály slizké, zřejmě dnes nasbírané, chaluhy.

„Potter vrací úder a z McKinnonové je rázem vodník!"

Dokonce doplnil svůj komentář i krátkým vítězoslavným tanečkem. Bohužel pro něj udělal krok dozadu, sklouzl se po vlastním slizu, který před pár okamžiky odpadl ze zdi na zem a zády narazil do nevelké skříně hned vedle Křiklanova stolu. Ta se s hlasitým skřípotem otevřela a odhalila přitom svoje zázraky.

„Dobře ti tak!" smála se Marlene, než ji James jediným mávnutím ruky umlčel.

„Neřehtej se jak kobyla a pojď sem, McKinnonová," mávnul na ni s očima stále upřenýma do skříňky.

„Cos našel?" vyhrkla zvědavě, aniž by komentovala jeho urážku.

Dřepla si vedle něj a i ona zaostřila pohled dovnitř. Byla tam vyrovnaná celá řádka flakónků doplněných jménem a stručným popiskem účinků.

„To jsou přece školní projekty," pískla obdivně. „To už je fakt tolik lidí odevzdalo?"

„Sleduj, sleduj!" James se natáhl po jedné lahvičce, nadepsané jmény Black a Evansová. „Vánoční zázrak: Nejste si jistí něčími city? Už jedna kapka vám dá jasnou odpověď."

Marlene chvíli sledovala lektvar rudě mramorované barvy, načež si vyměnila s Jamesem všeříkající pohled.

„Myslíš na to, na co já?" ujistila se s hravou jiskrou v oku.

„Tenhle zázrak by si neměli nechávat pro sebe! O ten by se jistě měli podělit i s ostatníma," uculil se na oplátku James a zastrčil si flakón do náprsní kapsy.

Přesně věděl, co s ním udělat.