„Mercutio je mrtvý! Jeho duše krouží nad námi a čeká na tu tvou! Buď ty, nebo já, nebo oba půjdem za ním!" rozkřikl se James na Rosiera a s očividným potěšením tasil z hábitu hůlku.

Bylo až překvapivé, jak moc tahle zmodernizovaná verze staré klasiky studenty zaujala. Nejspíš za to mohl fakt, že na sebe mohli Nebelvírští se Zmijozelskými křičet, plivat a metat kletby, aniž by je za to stihl nepříjemný školní trest. To vše samozřejmě čistě pro dobro umění.

Tentokrát se na jevišti rozhořel opravdu ostrý souboj, který ovšem Drakoj sledoval s potěšenou jiskrou v oku. Nebyl naivní a věděl, že nejde o žádný sehraný zápas a oba chlapci se opravdu snaží získat navrch. Účel to nicméně plnilo, takže neměl důvod jim do něj jakkoliv zasahovat.

Okolím probleskl zářivý zelený paprsek, který měl na první pohled vypadat jako nepromíjitelná kletba. Srazila Rosiera po zádech na parkety a zanechala ho na chvíli naprosto paralyzovaného.

„Perfektní! Přesně takhle to má vypadat. Ta dynamika, surovost; radost pohledět," pochvaloval si umělec a vůbec nedbal drobných zranění, která na sobě měli jak James, tak Evan.

Sirius mezitím seděl opřený o jednu z kulis v pozadí jeviště a z nosu mu ještě stále vytékal pramínek krve z předchozí potyčky s Rosierem. Vůbec se mu nelíbilo, že má do scénáře vepsanou prohru a s každým dalším zkoušením zřejmě pomalu ztrácel svou těžce vydobytou příčetnost. Nejradši by ho proklel až na měsíc a zpátky, kdyby mu to dovolili.

Prudce sebou trhl, když se ho nečekaně dotkla cizí ruka. V první chvíli dokonce sahal po hůlce, dokud si neuvědomil, že je to jeho spolužačka a herecká kolegyně v jednom.

„Vypadá to ošklivě, bolí to?" zeptala se trochu ustaraně Lily, když si před něj dřepla a kapesníčkem mu opatrně setřela krev z obličeje. „Neměli byste se do sebe takhle pouštět. Někdo akorát přijde k úhoně."

„Kdybych ho mohl porazit, udělal bych s ním krátký proces," zabručel Black nespokojeně a trochu od ní odvrátil hlavu, aby jí zabránil v příkladné péči o jeho rány. „Přece neumírám."

„To rozhodnu já, hm? Jinak tě donutím, aby to posoudila Poppy," pokárala ho zrzka.

Black si rozhodně nepřál strávit celé odpoledne na ošetřovně, takže se nakonec s frustrovaným povzdechnutím podvolil jejímu doteku a nechal ji, aby mu očistila i ty zbytky krve, které mu ještě na tváři zůstávaly. Pohled přitom upíral na očarovaný strop, jenž byl dnes mléčně bílý a sníh z něj padal v hustých chuchvalcích připomínajících semínka pampelišek.

Lily pohledem pozorně přejela jeho tvář a ujistila se, že už nic dalšího nepřehlédla, než znovu promluvila: „Hotovo. A ani to nebolelo, ne?"

„Občas jsi tak nesnesitelně umíněná, Evansová." Zavrtěl Sirius s letmým uchechtnutím hlavou. „Máte toho s Jamesem vlastně dost společnýho."

„To neříkej ani ze srandy," odfrkla si Lily pobouřeně.

To už ji ale Drakoj volal na jeviště, aby mohli s Jamesem secvičit závěrečnou tragickou scénu.

Šlo o náročný a velice vyčerpávající úkol pro oba dva. Potter se totiž nedokázal přestat přihlouple culit, i když měl být mrtvý, a Lily mu na oplátku neustále spílala, že na ni nemá bezdůvodně sahat.

„Tak dost! Pro dnešek stačilo," přerušil je nakonec Drakoj, který už pomalu ztrácel trpělivost. „Očekávám, že vy dva k sobě budete příště mnohem profesionálnější, je vám to jasné? Jste kolegové, ne soupeři. Slečno Evansová, vy tu ještě chvíli zůstaňte."

Lily se mírně neochotně zastavila a v hlavě už si začala okamžitě spřádat omluvu pro svůj neuspokojivý výkon. Tak trochu očekávala, že jí pan Houp oznámí nutnost přeobsazení a světe div se, možná by v tom v hloubi duše i souhlasila. Nepřišlo jí, že by podávala dostačující výkony.

„Mám pro vás menší radu, slečno," začal Drakoj a přešel k ní o pár kroků blíž, „odhoďte morální zásady a využijte jeho slepého obdivu. Potřebujeme, abyste si ho k sobě pustila blíž. Ne nutně osobně, ale alespoň herecky."

„Chcete tím říct, že ho mám vodit za nos, aby mohl využít té své nezdravé posedlosti?" zeptala se Evansová trochu nevěřícně. Ač nebyla z Pottera dvakrát nadšená, tahle představa se jí taky trochu příčila. Nebyla přece Zmijozel, aby si s někým hrála – i kdyby jenom na jevišti.

„Nemůžete popřít, že se vám to líbí," odvětil umělec s letmým úsměvem pohrávajícím na jeho perfektních rtech.

„On se mi rozhodně nelíbí!" odsekla pobouřeně.

„Netvrdím, že se vám líbí on. Tvrdím, že se vám líbí jeho obdiv. Vzhlíží k vám, idealizuje si vás, stojíte v jeho hlavě na pomyslném piedestálu a vy chcete, aby to tak i zůstalo. Být múzou je osvěžující. Múza je dokonalá, nadpozemská a bezchybná, ačkoliv s realitou nemá nic společného."

„Nazýváte mě pokrytcem?" odtušila Lily, přičemž se mírně zamračila.

„Nazývám vás člověkem, slečno. Všichni jsme v hloubi duše pokrytci, nemá smysl se tomu bránit. Čím dřív to přijmete, tím lépe vám bude. A tím lepší bude i váš herecký výkon."

„Určitě si to vezmu k srdci," zahuhlala Lily, v rychlosti sebrala svou brašnu a s rychlým rozloučením zmizela z Velké síně.

Nikdy by netušila, že divadlo dokáže být tak tvrdá branže. Začínala pochybovat, že to pro ni bude to pravé, nicméně pro tentokrát to vzdát rozhodně nemínila. Lvi přece bojují až do konce.