Paprsky vycházejícího slunce mě šimraly po tváři a já otevřela oči.

Ležela jsem ve své posteli, ve svém pokoji, ale ne u sebe doma.Jsem pořád tady s ním.

Posadila jsem se a protáhla.
Jak jsem se vlastně dostala do postele?Kdy jsem se dostala do postele?

,,Mám ráda tvojí vůni.''

Jak jsem mohla něco takového říct?!
Ne že by to nebyla pravda, jeho vůni přímo miluju, ale jak jsem to mohla říct?
Teď nebudu schopna podívat se mu do očí!
Propadnu se hanbou!

,,Marinette?'' ozvalo se přes dveře.Adrien!

,,A-ano?'' pískla jsem nervozně a vyskočila z postele.Pořád jsem byla oblečena ve stejných šatech jako včera na tom oznámení.

,,Já jen jestli jsi v pořádku.Včera si mi jen tak usnula v náručí.'' kde že jsem to prosím usnula?!

Přiběhla jsem ke dveřím a otevřela jsem je.
Stál tam Adrien v celé své kráse.I když vypadal jako by celou noc nespal a brečel.Divím se mu já vůbec?Reagovala bych stejně, kdyby mě rodiče bez oznámení zasnoubili s někým koho vůbec neznám.

Usmála jsem se a on mi úsměv opětoval.

,,Vypadáš skvěle.'' řekl jako by nic.

Zrudla jsem ,,Ty taky.'' uhnula jsem pohledem.

,,Chtěl jsem se tě zeptat, zda nechceš jít se mnou.Jdu na tajné místo.'' chytil mě za tvář a tím mě donutil podívat se mu do očí.

,,Jsi si jistý, že chceš, abych tam šla s tebou?'' nechci ti překážet ani ublížit, však víš.

,,Jsi v pořádku?Jasně že chci aby jsi šla se mnou!Teď je to naše místo!'' dupl si.

Musela jsem se usmát.Je celkem roztomilý.Celkem?Ne!Rozhodně na sto deset procent je roztomilý!

,,Když chceš půjdu.''

,,Půjdeš i kdyby jsi nechtěla.'' zasmál se a chytil mě za ruku.

Šli jsme jako vždy.Ruku v ruce celým zámkem až k bráně.
Je v pořádku držet se za ruce?Přece jen je zasnoubený.Přece jen je to jen a pouze kamarád.Přece jen je zasnoubený a my nemůžeme být spolu díky mnoha důvodů.

Při chůzi jsem se na něj namáčkla a o jeho paži jsem si opřela hlavu.Zavřela jsem oči a opatrně ho následovala.

Slyšela jsem jak se potichu chichotá.Jsem divná já vím.Takhle jsem hodně blízko něj a můžu vdechovat jeho skvělou vůni.

,,Marinette?''

,,Hm?''

,,Otevři oči.Musíš naskočit na koně.'' zasmál se.

Otevřela jsem oči a Adrien mě pustil.Chytil koně a vyskočil na něj.Podal mi ruku.Vyhoupla jsem se do sedla.
Seděla jsem před Adrienem a cítila jeho dech na mých zádech.Cítila jsem jeho hruď mačkající se na má záda.

,,Drž se ať nespadneš.'' jednou rukou mě pevně objal a druhou držel uzdu koně.Rozjeli jsme se.

Zavřela jsem oči a opřela jsem se o Adriena.Vnímala jsem jen ten čistý vítr co na nás foukal a Adrienovu vůni, která se mi zdála silnější a silnější.

Musím si jeho vůni zapamatovat.Musím si jí pamatovat.Chci si jí pamatovat.Až budu bez něj, chci si vzpomenout na jeho vůni.Chci abych si na něj vzpomněla kdykoliv bych cítila stejnou vůni, kterou voní.

Možná jsem sobecká, ale chci s ním být co nejvíc dokud nenadejde čas říct si sbohem.
Sice si nejsem jistá jestli dokážu říci sbohem, ale rozloučit se budu muset.

Vítr slábl a já cítila, že jsme se zastavili.

,,Marinette, otevři svá krásná očka.'' cítila jsem Adrienovu hřejivou ruku na své ruce.Otevřela jsem oči a zaklonila hlavu.Viděla jsem přímo do jeho krásně smaragdových očí.

Pustil mě a seskočil z koně.Natáhl paže a sundal mě z koně.

Nechali jsme koně se pást a šli jsme kousek od něj.Sedli jsme si do trávy naproti sobě a koukali si do očí.

Nadechla jsem se ,,Adriene...'' začala jsem.

Adrien se ke mě najednou nahnul a přitiskl své rty na ty mé.