Seděl za profesorským stolem ve Velké síni, upíjel svou ranní kávu a sledoval vstupní dveře. Téměř všichni zmijozelové už byli na místě. Ti dva se zatím neukázali. Zdálo se, že jeho výhrůžky zabraly. Vydal se za svými hady, aby je vyzpovídal ale zjistil, že nic nevědí. Nikdo se s těma dvěma nebavil, takže jim nepřišlo divné, že je nevidí. Rozhodl se zajít před vyučováním na kolej a zkontrolovat to. Vrazil do jejich pokoje a zjistil, že je úplně prázdný. Ještě zjistit, zda se tu neschovali. Zavolal si Krvavého barona, aby zjistil s pomocí všech duchů, jestli nejsou ještě na hradě.
Potom se s dobrým pocitem vydal do učebny připravit se na hodinu.

***

Harry se mezitím ve svém pokoji snažil učit. Moc mu to nešlo. Nejen, že lektvary byly jeho dost neoblíbený předmět, ale stále mu mysl utíkala ke včerejšku.

Imaginace. Jeho představy o šťastných momentech se Severusem a k tomu ještě jeho skutečný dotek. Bylo to skvělé cvičení. Dokázal se uvolnit. Věděl, že by dnes měli cvičit znovu a ideálně se pokusit přidat další doteky. Věděl, že ho Severus nebude k ničemu nutit, ale i tak se toho trochu bál. Další sezení měli domluvené s Miriam za týden. Do té doby by měli zkoušet každý den a zaznamenávat si pokroky. Do toho byl měl mít ještě schůzku s doktorem Greenem, zajít na úřad změnit jméno a učit se. Harry měl dojem, že mu brzo praskne hlava z toho všeho a k tomu se ještě pokoušel nezbláznit po tom útoku. Děkoval Merlinovi, že teď má individuální výuku a nemusí mezi lidi. Ještě se na to necítil, rozhodně ne bez lektvaru.

***

Podle všech zvěstí od duchů a studentů, se kterými Severus dnes mluvil, byli ti dva skutečně pryč. Trochu litoval toho, že se nemůže pomstít, ale teď bylo důležitější Harryho pohodlí a pocit bezpečí.

Když odpoledne vstoupil do svých komnat, Harry rychle vstal a namiril na něj hůlku. Když si uvědomil, že je to Severus, sklonil jí. Muž si povzdechl.

Bude to chtít hodně času než bude zase uvolněný.

" Promiň," hlesl Harry zatímco schovával hůlku do kapsy kalhot.
Severus se zatvářil schovívavě.

" V pořádku. Snad bychom mohli použít ochranné kouzlo, které tě upozorní, pokud se sem blíží někdo cizí," navrhl Severus.

" Díky, to by bylo fajn," přikývl Harry. Severus několikrát mávl hůlkou a kouzlo bylo nastaveno. Poté si sedl na pohovku, opřel se a zavřel na chvilku oči. Dnes to byl náročný den.

" Jdi unavený?"

" Ano a to mne čeká ještě opravovat eseje," řekl Severus.

Harry se podíval na Severusův stůl, na kterém byla položena poradna hromádka pergamenů.
" Uff a já jsem tě chtěl zrovna požádat... No nic, zapomeň na to," zavrtěl Harry hlavou.

Severus otevřel oči a jejich pohledy se střetly.
" Co potřebuješ?"

" Ehm no pomoct s lektvary," zrudl Harry.

" Dobře, když mi dáš tak půl hodiny, abych si trochu odpočinul, jsem ti k dispozici."
" Vážně?" zeptal se Harry. Nečekal, že mu Severus skutečně pomůže.

" Proč by ne. Máš individuální výuku, můžeš se ptát, když něčemu rozumíš. Mimoto, lektvary se nedají učit jen z knih, potřebuješ praxi."

" Chceš říct že mi dovolíš i vařit ve třídě?" vykulil Harry oči. Severus se na něj podíval jako na idiota. Nebylo potřeba aby něco dodávat. Harry pochopil, zčervenal a přikývl.

Zatímco Severus odpočíval, vařil Harry čaj a kouzlem sklidil učebnice a své poznámky, kromě lektvarů. Když měl čaj hotový, přešel k Severusovi. A podával mu šálek, ten si jej od něj vzal jako vždycky. Chytil ho přitom za jeho ruku. Mladík trochu ztuhl. Jejich pohledy se střetly.
" Ehm..."
" Uvolni se Harry, jako včera," zašeptal Severus. Po dvou nádeších to mladík zvládl. Mezitím si Severus vzal šálek do druhé ruky a napil se.
Harry se posadil k Severusovi a položil svůj šálek s čajem na stolek. Stále se drželi za ruce. Bylo to příjemné, Harry je měl rozehřáté od čaje a Severus chladné. Brzy s však od něj také ohřál. Položil hrnek na stůl a čekal až se Harry odhodlá k dalšímu kroku. Mladík propletl jejich prsty a Severus jemně hladil palcem ten Harryho. Bylo to elektrizující.

" Mohu?" zeptal se Severus a druhou rukou mu ukázal na předloktí.

Harry váhavě přikývl a čekal. Severusova druhá ruka jej nejdříve pohladil po dlani a pak prst vnikly pod rukáv, kde si hledaly cestičku načež ho jemně stiskly. A začaly mnout jako při masáži. Ten dotek byl příjemný. Stále se navzájem dívali do očí a Severus v nich mohl číst spokojenost. Harrymu se nahrnula barva do tváří. Vypadal rozkošně. Severus by ho nejraději políbil, ale obával se, že by tím Harryho akorát tak vyděsil. Nicméně teď začínal mít problém v jistých partiích.

" Asi bychom si měli vypít ten čaj a pak jít do laboratoře," řekl trochu chraplavě.

Harry ten nádech vzrušení v  hlase rozpoznal. Trochu se lekl a Severuse pustil. Poněkud přehnaně se od něj odseděl a vzal do ruky svůj šálek.

" Harry klid. Nemusíš se mě bát, ano? Ode mne ti nic nehrozí," řekl Severus a Harry po něm střelil ustrašeným pohledem.

" Vždyť já vím... To je jen blbej reflex," vzdychl Harry.

" Možná bychom měli postupovat pomaleji," řekl Severus.

" To už snad ani někde," zamračil se Harry.

" Jde... Pokud se bude cítit lépe, můžeš zase spát u sebe v pokoji. Harry chci abys věděl že udělám cokoli, aby ti bylo líp. Například včera jsem vyhrožoval těm dvěma, pokud je tu ráno najdu, zemřou nepěknou smrtí. Myslel jsem to vážně. V noci odsud zmizeli i se svými věcmi."

Harry na Severuse vytřeštěné zíral...
" To bys udělal?"
" Bez váhání!" přisvědčil Severus a Harry se rozpačitě pousmál.
Nechtěl, aby byl Severus vrah, ale udělalo na něj dojem, jak ho muž chrání.

" Děkuju ti,"  zašeptal Harry a muž přikývl. Poté se vrátil ke svému čaji.

Když jej dopili, sebral Harry poznámky. Učebnici Lektvarů a zamířili do laboratoře.

" Sedmé ročníky v tomto týdnu probírají dva lektvary. Jeden zkusíš uvařit dnes a další třeba v pátek."
" Dobře a jaké to jsou?" zeptal se Harry.
"Mozkový elixír a Lektvar dobrého zraku," odpověděl Severus a pousmál se.

Harry se tady cítil trochu nesvůj. Bylo zvláštní tu být. Nějak čekal, že mu bude Severus zase nadávat jako vždycky. Jenže muž neměl nic takového v plánu. Zabezpečil kouzly dveře a poslal Harryho pro přísady. Harry se vrátil během chvilky s podnosem, na kterém byl drcený roh jednorožce, dušená mandragora, pelyněk a krystalizovaná voda.

Podíval se na postup v knížce a začal podle něj pracovat.  Severus ho jen mlčky sledoval. Když Harry krájel dušenou mandragoru, Severus viděl, že to dělá na příliš silné kousky.
"Harry, musíš to nakrájet jemněji. Tyto kusy jsou moc velké, trvalo by dlouho, než by se plně rozpustily," upozornil ho.
" Můžeš mi to ukázat?" zeptal se Harry nejistě. Severus se jen přikývl chtěl si stoupnout za chlapce, ale Harry okamžitě ztuhl.

" Severusi!" vypískl Harry zděšeně a chtěl se od muže dostat či nejdřív pryč. Jenže neměl kam.
Severus rychle ustoupil o několik kroků a Harry si oddechl.

" Omlouvám se, nedošlo mi to." řekl Severus zoufale. Nechtěl Harryho vidět v takovém stavu.

" Chceš lektvar na uklidnění?" Harry zavrtěl hlavou. Ne, musím se jen vydýchat.

Proč se mi najednou tak těžko dýchá?

Výpary z kotlíku mu ztěžovali nádech.  Harry se nutil do klidu. V duchu počítal, dokud se úplně neuklidnil. Pak ustoupil a nechal Severuse, aby mu ukázal, jak má Mandragoru nakrájet.
Poté začal Harry znovu pracovat. Postup byl celkem složitý. Musel stále hlídat barvu lektvaru a včas začít míchat. Nakonec ho s občasnou Severusovu radou dokončil během hodiny. A bez výbuchu kotlíku. Harry se zazubil na muže před sebou. Severus si pomyslel, že takhle rozjařeného ho snad nikdy v učebně neviděl.
" Myslím, že by sis vysloužil i vynikající,"
" Cože?" vykulil Harry oči.
" Nicméně tě nemohu známkovat takže," ušklíbl se Severus.
" Ty!" uchechtl se Harry. Poté lektvar nalil do lahviček a popsal.
" Jednu si schovej bude se to před OVCEmi hodit," mrkl má něj Severus a zbytek lektvaru nechal zmizet.